Andor.cz - Dračí doupě online

Problémy u mostu

Když jsem zběžne prohlédl všechna těla několikrát jsem se málem poblil. Žaludek se mi celou tu dobu svírá, jako by mi ho někdo drtil v sevřené dlani. Pohled na některé mrtvé je opravdu otřesný.
"Kso.....tohle je vážně zpackaná mise."
Zavrčím si pro sebe a zatnu zuby. Jsem v duchu rád, že se mi podařilo najít alespoň tři naše živé Shinobi. Přece jen budeme moci získat nějaké informace o tom, co se stalo. Jen je musíme zachránit a dostat do bezpečí, což už se tak snadné v mých očích nezdá.
"Hlavně klid, nejprve je dát dohromady."
Zhluboka se nadechnu a začnu postupně všechny tři ošetřovat. Nejsem lékařský shinobi, takže mé ošetření je jen normálního typu první pomoci. Zastavuju krvácení, zaškrcuju, když ej třeba, nebo obvazuji. Zafixuji zlomeniny pomocí rozbitého materiálu, pokud nějaké jsou, ale nenarovnávám otevřené. Snažím se pracovat rychle a precizně. Je to sice práce amatéra, ale snad jim zachrání život, alespoň na chvíli.
"Arisu! Hodila by se mi tu pomoc, kde se sakra flákáš?!"
Houknu, když táhnu prvního raněného doprostřed tábora, kde je nejméně trosek. Nicméně zahlédnu tu růžovou hlavu, jen jak tam zhrouceně sedí a brečí.
"Theme....tohle mi fakt ještě chybělo."
Zavrčím a už táhnu tu ženu, abych jí položil vedle raněného muže. Snažím se hýbat s raněnými šetřně, abych jím více neublížil.
"Oy! Edai-sensei máme tu tři raněné, kteří potřebují okamžitý transport! Nemůžeme se tu zdržovat moc dlouho."
Pohledem slétnu k mostu směrem na senseie, který zajišťuje prostor. Mezitím přitáhnu i třetího raněného.
"Vydržte shimata, jsme tu a pomůžeme vám, ale teď neumírejte.....Sensei! Nevím, jak dlouho je udržím naživu."
Zavolám znovu a doufám, že brzo sensei příjde.
"Navíc Arisu se nám z toho složila, jsme na to sami."
Vzdychnu a unaveně padnu na kolena vedle raněných a počkám na senseie, ač se snažím neztrácet na ostražitosti, potřebuju si trošku odpočinout.

Obchodník

Zamračím se.
"Stejně tak dobře, byste mohl být bandita vy."
poznamenám a povzdechnu si.
"Nikdo nikdy neřekl, že tu jsem sama...."
prohodím a mávnu rukou směrem k Itamimu, vlastně to mělo být i znamení aby on vylezl a ukázal se.
"My jsme shinobi a řekněme, že máme jistou práci. Mohli bychom vám s tím kolem společně pomoci. Pak si půjdeme vlastní cestou a mimochodem...kdybych byla bandita, tak se tu s vámi nevykecávám a jdu rovnou do akce."
řeknu mu pravou pravdu, ale pochybuji o tom, že mi bude věřit.
"A jizvy mám už od malička. Náš dům...zapálil nějací zlí lidé...a bohužel jsem se nestihla dostat pryč dostatečně včas."
tohle je samozřejmě lež, ale jak bych asi tak vysvětlovala pusu plnou ostrých tesáků, že?

Obchodník
V okolí jsem nenašel nic podezřelého. Obchodník mezitím jančí dál a nevypadá to, že by se chtěl v nejbližší době uklidnit. Chvíli přemýšlím, že se ukáži a nějak to vysvětlím, ale tím bych mohl věci i zhoršit.
Kamia nevypadá, že by měla nějaké zkušenosti s vystrašeným chlapem. Rozhodnu se však počkat až mi dá znamení. Jednat na vlastní pěst by nebyla nejvhodnější akce, alespoň dokud nehrozí žádné znatelné nebezpečí.
Tak už mu to vysvětli. Klidně můžeš po vysvětlení zavolat mě. I kdyby to byli banditi, tak nejsou tak hloupí, aby zaútočili na shinoby z vesnice a pak určitě dostanem do vesnice misi, abychom se o ně postarali. Navíc si myslím, že risk je dost malý i kdyby na nás zaútočili. Tady ztrácíme moc času jen tím, že jí nevěří, pomyslím si.

úkryt před bouří.

Yumiko mě celkem setře když příjdu s úkrytem v dunách. Doufal jsem že jejich prudký svah by nám mohl pomoci jako úkryt před silnou bouří. Možná by to bylo lepší než aby vítr burácel do stanu, nu což nejspíš jsem byl přehlasován a lépe se v této zemi vyznali oni než já.

Začal jsem jim pomáhat se stavěním anu ale před tím jsem celkem zíral. Svitek ve kterým byli zapečetěné vše potřebné pro postavení klasického stanu.

*Hmmm tohle se pak musím naučit...*

Pržene se mi hlavou myšlenka ale hned zmizí když si vezmu kladivo na zabíjení kolíku do země. Snažím se pomoci se sestrojením stanu a někdy v polovině všichni vytahujem roušky aby jsm nedýchaly písečné kamínky do úst. Nakonec je stan postavený a tak vejde dovnitř. Počkám až vejde Yumiko a následně i Yoshiru ještě naposled se rozhlédnu jak písečná bouře houstne a pro jistotu mám jednu dlaň přiloenou na roušku, kterou mám přes ústa. Sleduji jak se rychle snižuje viditelnost na bod nula a než vejde do stanu i sensei tak mě trochu popožene a já vejdu do stanu.

Najdu si volné místo u stěny hned vedle východu, kde si sedne senseika a porozhlédnu se po ostatních.

*Kapitán a Yumiko vypadají klidně ale Yoshiru je stále v depkách. Nejspíš má strach z písečné bouře.*

Na chvíli jsem si vzpomě na onu bouři co mě před pár lety doprovodila na břeh písečné. Nejspíš by Yoshiru trefil šlak kdyby byl také na té loďe. Chvíli se nudím a nevím co dělat až mě nakonec napadne že bych mohl prohhlédnout kapacitu chakry svých společníku a senseie.

*Pokusíme se trochu zdokonalit své oči.*

Při této myšlence sedímtureckém sedu a obě ruce pod rukavící nechám položené n kolenou tak aby byli dlaně šikmo nahoru a dál ode mě. Oko na pravé ruce záměrně zavřu a zaměřím se na levé oko, přičemž se snažím o prohlédnutí svých společníku a hlavně jejich chakry. Také abych si zjistil něco víc o nich a našem senseiovi.

Na kraji vesničky s Hikaru-kun

Starosta si převezme bylinky a pěkně nám poděkuje. Jsem si jistá, že kdybych byla starší neskončilo by jenom u poděkování, ale třeba i u Saké. Nevím, co na tom dospělí vidí… nevím. S úsměvem se se starostou rozloučím a po boku Hikaru-kun se vydám pomalu zpátky přes vesničku.

„ To je sice pěkné, že má senseika tady známé, ale cesta domů bude dost dlouhá. Sice možná rychlejší než sem, ale i tak bychom měli jít, co možná nejdříve, abychom nepřišli domů o půlnoci.“

Povím mu s tichým povzdechem. Pak se ale usměju a kývnu k němu. Je to velmi milý kluk, to se musí nechat. Kdyby mi pomoct nechtěl, šlapala jsem teď celá zmlácená někde v půlce toho kopce. Nakonec si sednu vedle něj pod strom a zadívám se na vesničku. Je tu moc pěkně.

„ Nevím, jestli někoho nového dostaneme do týmu. Teď už jsou snad všichni rozdělení… Otázkou je, jestli je tam případ jako jsem já.“

Pokrčím rameny a s úsměvem se na něj podívám.

„ Co se vlastně stalo, že si zůstal v týmu sám?“

Vesnička


,,Neříkej mi tak. Jsem jen Aimi."
Začervenám se.
,,Je to tu větší, než se na první pohled zdá."
Kývnu hlavou a když Eremi ukáže na restauraci, tak přikývnu a posadíme se.
,,Mám hlad jako..."
Ani nedopovím, když se ozve řev a něčí pracka praští do stolu. Rozhlédnu se po restauraci, jestli tam nejsou i jiné volné stoly a odpovím.
,,Je tu místo pro všechny. Nemusíte dělat hned takový vyrvál kvůli někomu, kdo stejně po jídle odejde a vy už jej nikdy neuvidíte."
Odpovím a zadívám se na Eremiho, v mých očích je vidět trocha strachu, ale já se snažím jednat diplomaticky.
,,A hlavně... Nějak jsem si nevšimla nějakého jména na stole nebo na sedačce, ani nápisu rezervováno. Ty ano?"
Zeptám se Eremiho a lehce se pousměji.
,,A jestli si k nám opravdu tak moc chcete sednout, klidně si přisedněte. Nám to nevadí."
Dodám a Eremi si může všimnout, že jsem se začala soustředit, protože jestli ten opilec po nás skočí, tak ho zastaví jedině stín. Eremi by mu mohl opravdu ublížit a to nechci.

Skrytá Plamená vesnice - 16:45 Zničený tábor
Ariaki a Arisu

Ariaki vyrazí rychle kupředu, aby prohledal tábor, zatímco Edai-sensei zaujme pozici na mostu a bedlivě také prozkoumá blízké okolí. Nikdo se moc nestará o Arisu, která jen zaraženě stojí a kouká na tu spoušť tady. Celá se třese a nakonec se jí podlomí v němém výdechu kolena a ona padne do prachu a stále vytřeštěně sleduje celé dění. Nejspíše nikdy předtím neviděla něco tak brutálního. Neviděla skutečnou smrt, která je způsobená v boji Shinobiho, proti Shinobimu. Nyní to na ní doléhá a dost tvrdě. Po tvářích se jí řinou slzy a ona jen zkoprněle sedí neschopná jakéhokoli dalšího pohybu.
Edai-sensei má mezitím však práci s ohlídáním perimetru a Ariaki s prozkoumávaním těl, takže si jí opravdu nikdo moc nevšímá.
Celkem je zde pouze pět těl v táboře. Tedy by to měla být teoreticky vzato celá místní hlídka, ale to by musel potvrdit Edai-sensei ten se jistě ve stavech jednotek na určitých postech vyzná lépe, než vy.
Při zběžné kontrole těl, při které byl Ariaki nanéjvýše opatrný, kdyby narazil na nepřítele, který ještě žije zjistil, že všichni přítomní Shinobi skutečně nesou čelenku plamené na někde na těle, není tedy pochyb, že je to vaše hlídka. Jeden muž hlídky nebyl ani třeba kontrolovat, protože byl roztrhaný na kusy. Na stanové plachtě ležely od pasu dolů nohy, opodál na kládě zase ruka a nedaleko toho v prachu se válelo to co zůstalo z trupu a hlavy. Docela ten pohled zvedal žaludek. Taky jedna žena z místní hlídky je zaručeně mrtvá, její vytřeštěné oči vypadají děsivě, ale jinak na sobě nemá známky toho, že by její tělo bylo nějak fyzicky poškozeno. Muselo jí tedy zabít něco neviditelného na těle a určitě to bylo děsivé a bolestivé dle jejího výrazu ve tváři. Mrtvola je už studená stalo se to tedy určitě minimálně před pár hodinami. Zbývající tři těla jsou dva muži a jedna žena. Všichni jsou živí, ale jsou na tom docela špatně. Jejich chakra je většinou na minimální hladině a mají i různá poranění. Naštěstí pro ně jsou všichni celí, ne jako ten první ubožák, ale také v bezvědomí z vysílení.Bude je třeba ošetřit a přesunout do bezpečí, což nemusí být zrovna jednoduché.
(Popište své další akce a pro jejich vyhodnocení si hoďte 3x3stěnou kostkou.)

Skrytá Hvězdná vesnice - 14:41 Starosta vesnice
Akemi a Hikaru

Hikaru se pousměje a mírně přikývne.
"Jo docela řádně jak vidno, ale tak alespoň to není zase tak nudná mise."
Pokrčí rameny a kývne, že půjdete odnést bylinky. Když se ptáte na starostu jedna stařenka pokyvuje hlavou a ukazuje k největšímu domku ve vesničce, tam prý starosta bydlí. A také, že ano. Když přicházíte vychází už postarší muž, který vás vítá s úsměvem.
"Ach tak jste tady no to jsem rád, že jste dobře dorazili. Arigato za bylinky."
Usmívá se stařeček. Máte pocit, že nebýt tak mladí pozve vás snad i na saké. Příjme svitek a zkontroluje bylinky v něm a jen pokývne hlavou a už mizí v domku, kde něco horečně říká a dává se opět do práce.
"Myslím si, že senseiku hned neuvidíme, takže se tu klidně můžeme projít."
Kývne s úšklebkem, nejspíše si představuje, jak senseika někde klábosí.
"Mmm pravda,ač ta cesta dá zase zabrat měli bychom to dnes stihnout zpátky do setmění do vesnice, pokud se nic nevymamlasí."
Potřese zamyšleně hlavou Hikaru a pak k tobě vzhlédne.
"Maličkost....jsme přece tým ne?"
Klidně se usměje a jde dál vedle tebe. Když dojdete až na okraj vesnice a prohlédnete si její dřevěnou krásu Hikaru se usadí pod jeden strom ke kmeni a mírně se zadívá na nebe.
"Mmmm jak říkám asi se tu chvíli zdrží. Snad jí nebudeme muset jít hledat....hmmm co myslíš dostaneme někoho třetího do týmu?"
Zeptá se tě pojednou zamyšleně. A taky to vypadá, že opravdu budete muset jít nakonec senseiku hledat protože ona pořád nikde.
(Popište své další počínání a na případné akce si hoďte 3x3stěnou kostkou pro vyhodnocení.)

Skrytá Listová vesnice - 10:00 Taje vesnice
Shokiru, Aimi a Eremi

Shokiru vám obratně zmizel z dohledu. Nejspíše je rád, že si někde bude moci naplnit břicho a pak zaspat zbytek volna. Přece jen museli jste relativně brzo vstávat, takže nějak to dohnat musí no ne?
"Jo to zní jako plán."
Zazubí se eremi a vyrazí vedle tebe kupředu napříč vesnicí. Vesnička je hezky zařízená. Dřevěné střechy domků jsou si dost podobné stejně jako jejich stěny. Zdá se, že zde zavítá i obchod, protože zde vidíté relativně velké množství soukromých obchůdků vzhledem k velikosti vesničky a restaurací je zde také více. Musíte si po chvíli přiznat, že vesnička je větší, než se zdálo zvenku, ale to asi dělaly ty dřevěné palisády.
"Ya, ty jsi velitel mise Aimi-taicho."
Zašklebí se na tebe Eremi provokativně a zastaví se na konci vesničky, kde už jsou jen palisády u jedné zapadlé menší restaurace.
"Vypadá to, že si tadyk dáme dlabanec."
Kouká na restauraci.
"A nebuď nervozní, jako bys byla....já nevím kde...."
Usmívá se a vchází do restaurace, když vejdete oba, aby jste si objednali jen co si sednete začne rozruch, když vejde další zákazník učiněný hromotluk. Nevíte jestli je na něm tolik masa a svalů, nebo tolik sádla, ale má určitě alespoň dva metry a hezky zarostlou tlustou brachu. Jeho dunivé kroky se zastaví až u vašeho stolu.
"Héj caparti vypadněte! U tohohle stolu jsem včera seděl já....škyt....!"
Rozeřve se a celý podnik ztichne a zdá se, jako by ztuhli ztrachy.
"Há?! Tak co bud-škyt-e?!"
Praští rukou do dřevěného stolu, který je mezi vašimi sedačkami. Eremi slétne pohledem k tobě a pak letmo vzhlédne na špekouna. Zůstává klidný a jak se zdá nechává rozhodnutí na tobě, jakožto kapitánovi týmu.
(Popiště své další akce a na případné vyhodnocení si hoďte 3x3stěnou kostkou.)

Skrytá Zemská vesnice - 14:35 Obchodník?
Itami a Kamia

Muž těkavým pohledem vyděšeného králíka sleduje Kamiu a blízké okolí. Je dle všeho docela dost nervozní z její přítomnosti a roztřesené kopí, které na ní ukazuje je toho také důkazem.
"Nej-si bandita....?"
Zamračí se a zkoumavě si tě prohlíží.
"Máš....máš čelenku Skryté Zem-ské, ale.....Shinobi nechodí maskovaní a sami!"
Pozvedne kopí s neohroženým výrazem, při kterém vypadá, že se skoro posral strachy.
"Jak by mohlo tak mladé děvčátko přijít k jizvám na tváři, kdyby....kdyby nebylo bandita?! Proč by tu bylo samo tak daleko od...od civilizace, kdyby nebylo bandita? Ještě s čelenkou Shinobiho. Klidně jsi mohla nějakého dobráka Shinobiho zabít a oloupit o čelenku a....a.....nebo jsi ten....ten....Nukenin!"
Vypískne chraplavě a zdá se, že jako zahnaný pes v koutě. Nasucho polkne.
"Ko-lo mi stejně nezpravíš, takové tintítko, jako ty by to nezvládlo a....a pokud mi lžeš tak mě chceš oloupit a máš tu někde kumpány!"
Těká očima okolo.

Kazuki-sensei mezitím zarytě mlčí a po očku sleduje celé dění, stále tomu nechává volný průběh a Itami se tam musí trošku kousat nudou. Nicméně ani Itami ze svého úkrytu nevidí žádné známky nebezpečí. Nejnebezpečnější objekt v okolí by mohl být tak onen kůň, který neklidně podupává u povozu a tomu asi nevyskáčou banditi ze zadku. A jinak nic nezaznamenává.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení případných akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - 18:46 Na cestě Čajová zem v nedohlednu
Yuko, Asura a Narim

"Wakata."
Kývne Yuko a zařadí se na konec vaší formace. Ještě si můžete všimnout, jak jí z kůže na rukou vzlétlo několik malých broučků, kteří se zařadili o kus před vás. Inu kdyby se broučci zastavili a vy ne, je pravděpodobné, že jich někdo z vás pár zhltne a že chutní asi zrovna nebudou, zní to nechutně a Yuko by asi moc nadšená tím nejspíše nebyla.
"Předek jasné...hmmm ale jestli mi budeš koukat na zadek tak dostaneš!"
Ohlédne se ještě na tebe a nafoukne tváře a následně vyplázne jazyk, než vyběhne v čele skupiny. Inu její hrozba byla docela děsivá, protože lze věřit tomu, že kdyby se opravdu snažila, tak by ti možná natloukla dostatečně, ale přece jen stejně ti občas očko sklouzlo i k jejímu pozadí, protože prostě....jsi mladý chlap a ona docela pěkné děvče.
Nicméně postupujete dál nedaleko od pobřeží dalších asi 6 hodin vyčerpávajícího postupu, přičemž děláte zastávky jen na krátký oddech a napití se, nebo případnou sváču. Většinu cesty Arusa nezavře pusu a vypráví o svých zážitcích a poznatcích z města, zatímco Ryoshi-sensei se k tomu taktně nevyjadřuje a s Yuko dělá, že to snad ani nevnímá, což opravdu moc nejde.
K večeru, když se pomalu šeří doběhnete až skoro do Čajové země, ale jen skoro bude to ještě pár hodin možná půlden cesty daleko. Tedy zastavíte na písečné pláži. Proč? Protože by se tu možná dalo dobře přenocovat zvláště, když o kus dál před sebou vidíte rybářskou chatku, která má vedle opřenou malou dřevěnou loďku. Nejspíše si tu někdo hezky žije, ale bude mít zájem o nocležníky?
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Písečná vesnice - 14:04 Písečná bouře!
Yoshiru, Yumiko a Kitsuke

Yoshiru se mírně rozechvěle podívá na svého kolegu a polkne.
"Ha-i.....arigato."
Vydechne a přijme čokoládu, kterou rozbalí a začne žmoulat a ukusovat.
"Duna? Kitsuke-kun sice znám tuhle oblast, ale duny nám nepomůžou. Samozřejmě, že tu nějaké byly, ale duny a povrch v poušti se mění každým dnem. Každou písečnou bouří, každým poryvem větru. Proto se nemůžeme tímhle řídit. Co bylo už tu být nemusí jistý je jen směr dle map nikoli terén."
Vydechne Yumiko a opět se zamračí do dálky, odkud se zvedá vítr.
"Budeme muset postavit stan tady, nemůžeme riskovat bloudění v písečné bouři."
Shodí Yumiko batoh ze zad a začne z něj vytahovat svitky ve kterých jsou kusy stanu, pro jeho postavení. Yoshiro dojí tabulku čokolády a pomůže se stavbou stanu.
"Může nás to tu pohřbít pískem."
Zašeptá a těkne očima do směru odkud jde bouře. Brzo jsou zatlučené kolíky a napnuté plachty. Stan je postaven docela bytelně. Ke konci stavby jste už museli mít přes ústa hozené roušky, abyste mohli volněji dýchat.
"Všichni dovnitř."
Pobídne vás senseika a sama vleze do stanu, jako poslední. O pár minut na to cítíte, jak se do vašeho malého stanu, kde jste docela stísnění (max dva byste si tam tak lehli, bohužel riskovat postavení více stanů bylo přílišné riziko a navíc nebyl už čas.), ale sedět se tu dá docela pohodlně, víceméně každý zády k jednomé stěně, abyste na sebe viděli, opírá vítr a bouře udeřila v plné síle.
A opravdu byla docela silná stanem to lomcovalo, ale držel naštěstí. Senseika klidně seděla, Yumiko si něco psala, aby se zabavila, jen Yoshiru nervozně těkal očima kolem.
"Pisečná bouře....je to jen písečná bouře.....jen písek....písek je všude v Suně...."
Mumlá si a uklidňuje se, zdá se, že jej z nějakého důvodu písečné bouře docela děsí.
(Prostor pro volnou akci, než přejde písečná bouře, za předpokladu, že přejde brzo.)

Nečekané překvapení u mostu

Když konečně přišli Arisu i Edai-sensei hned spustil o tom, že musíme vyrazit. Slétnu pohledem k němu a vyšvihnu se do sedu.
"Dělá, jako já bych zdržoval."
Zvednu se vyrazím svižným krokem za ním k okraji vesnice. Arisu nám opět nerozdala žádné rozkazy. Je dneska prostě nepřirozeně divná a tichá, zato tempo nasadila docela ostré. Jen s pár zastávkami jsme běželi docela svižně v Shinobi běhu skoro celou cestu.
Za každou zastávku na pití a krátký oddech jsem byl docela rád.
"Sakra ta holka nás chce dneska zabít?"
Zabručím si v duchu a střelím pohledem po Arisu. Edai-sensei samozřejmě je opět náš mlčenlivý patron. Opět si připomínám, jak není fajn být v takové tiché skupině, je to....deprimující.
Zastavíme se až na kopečku, na který udýchaně vyskáču, jako poslední, protože jsem se ještě zdržel kontrolováním našich zad zdali nás nikdo nesleduje. To už ale slyším senseie a také pohlédnu na obzor zpoza jeho boku.
"Kruci, to snad ne."
Zamračím se a vyběhnu rychle za senseiem a seskakuji dlouhými skoky z kopce. Nyní není času nazbyt. Za běhu taky sáhnu do své brašničky a vytáhnu do levačky kunai se kterým běžím dál. Pokud jsme byli napadeni může to být krušné.
Pěkně zadýchaní z toho ještě ostřejšího tempa dorazíme za půl hodiny až k táboru.
"Sakra....sakra.....tak tohle bylo už fakt hodně."
Opřu se dlaněmi o kolena a vzhlédu k táboru a zůstanu zamraženě znehybnělý. Je to naprostá hrůza, někdo tábor totálně zlikvidoval a místní hlídku nejspíše s ním.
Až slova senseie mne opět proberou ze strnulosti.
"Wakata."
Kývnu a vyrazím kupředu. Přeskakuji kusy padlých stanů a klád okolo a očima bedlivě prozkoumávám okoli, kdyby se tu někde skrýval nepřítel. Jakmile jsem však u nějakého děla obezřetně jej prohlédnu, zjistím jestli je náš, nebo nepřítel a pak jestli ještě žije. Když najdu přeživší pokusím se jím pomoci dle toho, jaká mají zranění. Pokud jsou to mrtvá děla nezdržuju se jimi. Snažím se takhle překontrolovat všechny, co nejrychleji, protože mám špatný pocit, i když vím, že Edai-sensei hlídá.

Pokračování v cestě

Hned po prohlídce městečka jsem si šel zdřímnout do trávy. A představoval jsem si jak asi tráví volný čas ostatní. No dlouho mi netrvalo a zjistil jsem asi jak ho trávila Asura proste proletěla celé město a koukla do každého domu a stánku kde ji pustili. No a protože přiběhla s dusotem a křikem mně probrala z přemýšlení. Ta se asi nikdy nesklidní .

Poté si lehla do trávy s rukama za hlavou mávala nohama a dívala se na mraky. O chvíli později přijde taky Yuka ale přišla strašně potichu na rozdíl od Asury, a zastavila se nedaleko od nás. Chvíli jsme tam čekali než přijde Sensei a řekne co se bude dít dál. Jakmile Sensei přišel tak nám řekl že je zase na mně jaký bude plán postupu a asi jako ráno se bude držet stranou.

„No nic trochu změníme plán Yuko ty budeš vzadu a budeš to tam kontrolovat, ale chci aby tři tví brouci to kontrolovali vepředu“. „ Asuro ty si vezmeš předek a já si vezmu kraje. Je to všem jasné“?

„A až se začne stmívat tak zpomalíme a přenocujeme někde“. Počkám až na to kývnou a vyrazíme.

Akce obchodník

Kamia se rozhodne, že vyrazí k obchodníkovy, zatímco já zůstanu jako záloha. Přikývnu a připravím si kunai. Když je Kamia dost daleko tak sensei poznamená, že je v přední linii lepší mozek než tesáky.
Z bojového hlediska si nemyslím, že by to bylo chyba. Moje techniky jsou z zálohy lépe použitelné než Kamiino taijutsu, odpovím mu potichu.
Mezitím se Kamia dostala až k obchodníkovy, který si ji buď nevšiml nebo to dělal že si ji nevšiml. Jednal překvapeně a hned si vzal do ruky kopí. Nehnu se. Pokud by to i bylo překvapení, tak proti rychlým útokům si stejně musí pomoct sama. Já jsem tu, abych ji podpořil kdyby se objevili další nepřátelé.
Možná, odpovím na senseiovu poznámku o vzhledu. Nemám čas s ním o tom teď debatovat, pozorně sleduji situaci u vozu. Nelíbí se mi, že poukázala na čelenku i když to byl nejlepší způsob, jak se zbavit podezření. To je to samý jako kdyby prohlásila, že tu není sama a nebo, že je jounin. Pokud je to opravdu jen ztracený obchodník, tak ho to uklidní, a pokud se jedná o přepadění, tak je právě varovala.
Odkloním svou pozornost od vozu a prohledávám pohledem okolí a hledám místa, kde by se mohl někdo schovávat, jestli nezahlédnu pohyb.