Andor.cz - Dračí doupě online

Rozhovor

Alasseon kráčí vedle mě a postupně se rozpovídává. Pozorně mu naslouchám a teprve z jeho vyprávění mi dojde , že se nacházím v elfím království.
,,Dračice? Vždyť vypadá jako mladá dívenka...'' podivím se a ohlédnu se po ní. Leží v Entových rukou tak bezvládně.
,,A tvého otce je mi líto králi,''svěsím hlavu na úroveň té jeho, aby mi viděl do zlatavého oka, ,,opravdu.'' Pak již mlčky kráčím vedle něj a snažím se nevnímat bolest. Zanechávám za sebou slabou krvavou stopu...

Úsměv

Když se mě zeptá, co o té vesnici vím, jen se pousměji.
,, Je to elfí vesnice, jako každá jiná v této zemi."
Odmlčím se.
,,A kde jsme se tu vzali?"
nadechnu se k vyprávění.
,,Jsem nynější vládce této země a jedna malá dračice mě nesla nad nepřátelskou linii abych se podíval, jak bych mohl pomoci své zemi a svému lidu, bohužel byla zabita. Lenora byla dračicí mého otce, tehdejšího krále, který již bohužel zemřel. A pomohla mi, abych nespadl z té výšky tím, že se obětovala a zachránila mě svým tělem před tvrdým dopadem."
Znovu se nadechnu.
,,A tady vládce lesa, Ent s tím cestuji od té chvíle, co jsem se vrátil do hlavního města."
Vysvětlím jí a trochu zrychlím krok, abych jí nebrzdil.

A pokračujeme v cestě

Když se mi Alasseon znovu ukloní, tak zhluboka vydechnu horký vzduch z nozder. Zvednu se a postavím se vedle něj. ,,Myslím že to snad zvládnu, jen doufám že to opravdu není daleko, jsem dosti vysílená a ztráta krve tomu moc nepomáhá.'' odpovím mu na jeho otázky. Když se rozdejde tak pomalu kráčím vedle něj. Je těžké s ním udržet krok když jeden můj jsou čtyři jeho.
Jen letmo se ohlédnu po té dívce a Entovi, který ji za námi nese. Snad vám mohu věřit a opravdu mě uzdravíte. Jací ti elfové asi jsou? létají mi v hlavě různé myšlenky. Pak stočím svou pozornost opět k Alasseonovi: ,,Co o té vesnici víš? A kde jste se tu vy dva v doprovodu Vládce lesa vzali?

Salenie


Když se představí, tak se jí znovu ukloním. Má pravdu v bezpečí to bude lepší. Otočím se na Enta, když dračice ukáže rameno tlapy.
,,Musíme jít. Já dojdu po svých. Můžete s tím jít? Elfí vesnice není daleko."
Podotknu a rozejdu se směrem k vesnici.
,,Nebojte se Salenie. Pomůžeme vám a doufám, že se připojí i Lenora, která je momentálně trochu mimo."
Ukážu ještě na Lenoru, kterou jsem představil. Tělo mě bolí z toho pádu, ale rozhýbu se a hlavně, musíme oboum pomoci, Lenoře dostat se zpět a Salenii s tím křídlem. Snad na to budou elfské bylinky stačit i když vím, co otec používal na Lenoru, ale nevím, jestli se to bude dát sehnat zde.

Setkání

Dosednu na zem před entovy ''nohy''. S bolestivým cuknutím si urovnám křídla a ukloním se mu.
,,Omlouvám se, pokud sem ti nějak ublížila při svém přistání, vládce lesa,'' promluvím zvučným a pevným hlasem.
Těch dvou lidí si všimnu až když jsou na zemi a jeden z nich přede mne předstoupí a osloví mne. ,,Zdravím tě, já jsem Salenie z rodu Horských draků a je mi ctí vás všechny poznat.'' Promluvím k nim všem. Když se mě začne vyptávat na situaci na jiných místech tak se zavrtím a povzdechnu si. ,,O tom bych si raději promluvila až někde v bezpečí.''
Pohlédnu na dívku mezi mužem, jež se jmenuje Alasseon a entem. Ta dívka tak zvláštně voní, tak povědomě. Co je zač? říkám si v duchu.
Otočím se zpět k muži a lehnu si tak, abych měla hlavu v jeho úrovni. Pak tiše promluvím: ,,Věř, že bych ráda, ale již dlouho letět nevydržím.'' Nadzvednu křídlo, aby viděl mé rozdrásané rameno a kaluž krve, která se pode mnou již stihla vytvořit.
,,To já potřebuji pomoci,'' zašeptám mu do tváře.

Lenora, ent a další drak

,,Ano, musíme do bezpečí."
Přejdu k Lenoře abych byl blízko. Nakloním se k ní tak, aby na mě viděla.
,,Je tu další, další tvého druhu."
Řeknu tak, aby mě slyšela. A pak se otočím na draka.
,,Prosím, leťte s námi, věřím, že budete potřeba, jak to vypadá na ostatních místech? víte něco?"
Začnu se vyptávat a doufám, že draka neurazím.

Ráno

Stařec mi oznámí, že tady nic krom slepic nemají.
"Sama do lesa nepoletím. Teď to nebude zrovna bezpečné."
odpovím.
"Ani by to maso nemuselo být živé."
prohodím a kouknu na starce.
"Ale pokud nemáte dost masa tak si asi do toho lesa budu muset zaletět."
dodám. Vůbec se mi však do lesa nechce. Mám strach z toho co za překvápko by mě tam mohlo potkat.

Lev

Zastavila jsem se, když se lev otočil a zavrčel. Nadechla jsem se a vydechla. Pak jsem k němu udělala dalších pár kroků.

„ Arvine. Jsi to ty, že ano?“

Zeptám se potichu. Natáhnu opatrně ruku k němu. Je neklidný, to je jisté. Vlastně ale vůbec nevím jestli je to on. Jestli to není on, tak budu mít co dělat, abych utekla... a jestli to není on, tak … tak tam Arvin někde leží a krvácí. A nebo hůř už nežije.

„ Uklidni se, já ti neublížím. Neboj se.“

Zašeptám a skousnu si ret. Sleduju jak přechází z místa na místo.

Potíže se zákonem

"Co se alibi týče, tak poslední, kdo mě viděl byl hostinskej... ale v kolik jsem šel na pokoj Vám bude muset tak jako tak říct on. Já byl rád, že jsem kladl jednu nohu před druhou. Potom ještě možná ti dva co pili se mnou... ale ti byli oba v dost podobném stavu, tak těžko říct, co si ze včerejška pamatovali."
Přemýšlím nahlas před strážnými.
"Ale zas... říct, že já jsem to ukradl, jenom proto, že Vám někdo dal tip? Však to by mohl nakráčet na strážnici každej a říct, že mu někdo něco ukradl, jenom aby mu znepříjemnil život. Jsou taky nějaké důkazy proti mně, kromě slova někoho druhého? Třeba tu věc co jsem údajně ukradl? Co to mělo bejt, že bych se podíval po kapsách jestli ji náhodou opravdu nemám."
Zasměju se a pokračuju dál se strážnými.

Les

Zůstávala jsem v entově stromově větvové ruce, nevnímala jsem realitu. Bylo toho na mě poslední pár dní příliš. Až příliš se toho najednou odehrálo a já si za těch několik let, vlastně odvykla na tohle všechno.
Skrz zavřené oči, ke mě sice doléhal Alův hlas, ale nedokázala jsem vnímat, co přesně mi vlastně říkal. Byla jsem vyčerpaná.
"Zaneste... nás... prosím, někam do... bezpečí..." pronesu nakonec tiše směrem k entovy. I když to bylo tiše, byla jsem přesvědčená o tom, že mě starý ent slyšel.