Okolí hlavního města

Oči jsem k rozzářenému lesku na obloze zvedla jen krátce, než jsem znovu vyčerpaně rezignovaně sklonila hlavu. Dokud se k mě neotřel po svém majestátním přistání, nějak jsem… nemohla reagovat.
Proč jsem … tak slabá… že neudržím naše spojení…
Třásly se mi ruce, jak jsem je zvedla, abych jemně objala Laeronův nos. Pak jsem ho ale pustila. Celé tělo mi svíraly pochybnosti o mě samotné. To, co se děje… nemám šanci zvládnout a ještě jsem do toho zatáhla draka, vejce a Arwina… Kde jen je mu konec…
Srdce se mi sevřelo strachem. Matka i Arwin jsou nezvěstní…
Už nikdy se od mě nevzdaluj, Laerone. Ne takhle bez rozmyšlení…
„ Vrátíme se… Tady už nic důležitého není. Jen jsme ztratili čas.“
Zapřela jsem se o hůl a postavila jsem se na své vyčerpané nohy. Jsem… neuvěřitelně unavená…
Přesto jsem nepožádala o pomoc. Musím se udržet přes všechno co se děje. Musím.
Nenašel si nic, co tě zaujalo?
Dobelhala jsem se ke koni a z posledních sil jsem se vytáhla do sedla. Nebylo to zrovna moc.. příjemné, ale domů se dopravit musím.

Neměl jsem jít raději spát?


Zabralo mi to docela dlouhou dobu, než jsem uslyšel velmi děsivé zvuky a pak zahlédl toho malého démona, jak se vzteká... Přejel mi mráz po zádech... Takovou razanci v ranách jsem snad neviděl a to její tělo... Málem se mi zastavil dech... Ale pak se mé srdce zase chytne, protože...
Neřekla právě teď že mi ty koule měla...
Trošku se zamračím...
Takže ona chce ze svého nastávajícího udělat eunucha? Zbláznila se?
Zamrkám. Nevychladla, ale kdyby si mě všimla, jak tu stojím a sleduji jí, tak mě zabije... Proto jí musím překvapit, ale vím co dokáže, takže už si mohu dávat pozor, a kladivem se rozhodně přetáhnout nenechám...
Zhluboka se nadechnu.
,,Rozhodně si nemyslím, že jsem lepší jak ty... Po pravdě právě teď se cítím jako ten nejhorší a nejneschopnější elf, v celé této zemi."
S tímto vyjdu a rozejdu se k ní. Držím si větší odstup, ale vím, že mě to nezachrání.
,,Nevykašlal jsem se na tebe... Jen jsem na tebe bohužel zapomněl... Nadávej mi, mlať mě... Třeba mě zabij jestli ti to udělá radost..."
Dívám se na ní, a je mi to všechno fakt líto...
,,Nebo mi zkus dát šanci to napravit..."
Kdyby na mě zaútočila, nebudu se bránit, ale pokud mi půjde po koulích, tak to se bránit rozhodně budu. je mi jedno jestli mi ublíží co se obličeje a těla týká. (ale koule si urazit fakt nenechám, takže ty budu bránit)...

Jasný denní svit

"Jsem tady maličká."
Zadunělo ti v hlavě konejšivě a pak jsi uslyšela uširvoucí bestiální vítězný ryt. Ne stína, ale dračí. Zahlédla jsi na obloze mezi korunami stromů jasný zlatý stín, který o chvíli později majestátně přistál na zemi.
Roztáhl jsem křídla do stran a znovu děsuplně zařval. Přelétl jsem nepřívětivým pohledem okolí jen, abych zjistil, že ten zbabělec je pryč a zůstala tu jen má Nalaya a její elfové. Trochu jsem se uklidnil a sklonil hlavu ke své maličké dolů.
Chvíli jsem byl ztracen ve tmách omlouvám se."
Ucítila jsi, jak jsem se o tebe otřel čumákem. Elfové ještě vstřebávali můj impozantní nástup. Asi nebylo proč se jim divit. A já sám jsem byl zmaten nebyl jsem si vlastně přesně jist, co se se mnou před chvíli stalo. Vím jen, že byla najednou všude tma a já byl zmatený, vše jsem měl, jako v mlze. Bylo to divné. Nepříjemné a na chvíli jsme nemohl cítit Nalayu, což bylo ještě horší.

Královská porada
Alasseon

Inu nutno říci, že ti to zabralo skoro další více než dvě hodiny bloudění a hledání po městě, než jsi se dostala k jedné docela zapadlé budově, která se ukázala býti malou kovárnou, ze které se ozýval....inu docela kurevský rachot. Už když ses blížil ti vstávaly chloupky na zátylku.
"Zatracený namyšlený princátko!....Co si o sobě ten sráč myslí!"
Nadával tobě již známý dívčí hlas a při tom se ozvaly zvonivé rány. Když ses trošku ve skrytu přiblížil, spatřil jsi jak v lehkých kalhotách a tunice celá zbrocená potem stojí tvá nemesis ve své kovárně, kde výheň jen mírně doutná a uprostřed své pracovny má postaveného oplechovaného cvičného panáka do kterého mlátila pravidelně kladivem hlava nehlava. Tu přibyde promáčklině na helmě, támmhle to schytá hrudní plát, tohle by šlo pro změnu do rozkroku.
"Spratek! Fakan! Ani si na mě nepamatuje! Měla jsem mu ty koule urazit!"
Několik tvrdých ran do helmy, která by už asi nic stejně neochránila.
"Gráááárch! Myslíš si, že jsi lepší, než já ty zbabělý zabedněný tupče?!"
Rozčilovala se na figurínu a naložila jí pár dalších ran kladivem. Brnění, které panák předtím měl, už asi nikdo neopraví. A jak se zdá děvče ještě stále nevychladlo. K tvému štěstí to vypadá, že si tě zatím nevšimla.
"Vykašlal ses na mě a nechal mě tu! Zmetku! Zmetku! Zmetku!"
Zvonění kladiva o kov se rozléhalo všude kolem. Byla opravdu děsivá.

Trnín
Zumishi

"Tedy musíme do Trionu. Je to zhruba den nebo dva cesty koňmo."
Odvětil farmář. Mezitím jste se už dostávali k stodole a domku, který dle všeho patřil Rezkům.
"Rychle všichni do stodoly musíme nachystat koně a povoz. Já zkusím najít starýho Tondu."
Pootevřel dveře stodoly, kde neklidně podupávali koně ve stáních a byl tam skrytý vůz.
"Tondo kde jsi musíme vypadnout!"
Slyšeli jste zvenku volat farmáře. Pak se ozvalo vrznutí dveří, taky jste slyšeli nějaký svistot a o chvíli později vpadl dovnitř farmář, který byl ještě teď bledý.
"Tonda je mrtvej schytal to na prahu šípem od těch šmejdů do oka. Musíme vypadnout."
Sám se jal pomoci chystat koně. Naštěstí to vypadalo, že stodola je snad oboustranně průjezdná. Koně tu byli ale jen dva. Vůz by měli bez potíží utáhnout, ale kdo ví, jak daleko se odsud dostanete.
"Umíš řídit vůz chlapče?"
Otázal se tě farmář, když vyváděl prvního koně, zatímco Majka nesla postroje a jeho žena chystala připojení vozu samotného. Venku se hluk stupňoval a shora začínalo prosvítat světlo a začínal se šířit kouř. Nejspíše někdo stodolu zapálil a ty stále neměl ani ponětí o koho se jedná. Jak jsi předpokládal, když jste byli venku korouhve nebyly rozeznat. Vlastně sis ani nevšiml, že by nějaké měli.

Lesy okolo hlavního města

Prvně mou tvář zahalilo zděšení, když jsem uviděla, co se stalo s mým ochráncem. Pak jsem se ale vlastním tělem postavila, před koně s vejci.
„ Nedovolím ti to!“
Zakřičela jsem. Jednou nohou jsem ukročila mírně vzad a hůl jsem zabodla do země, než se z ní rozlinulo ještě silnější světlo.
„ Laerone, potřebuju tě!“
Pokusila jsem se přivolat svého draka, i když mě v srdci přemáhal strach, bezmoc a samota. Tolikrát se naše spojení přerušilo, až mi začínalo připadat, že tohle všechno je … beznadějné. Pochybné.
Jsem tak slabá, že si ho ani neudržím…
Do očí se mi nahrnuly slzy. Na chvíli jsem je zavřela, světlo z mé hole bylo moc ostré, proto mne překvapilo, když jsem zaslechla ten křik. Pootevřela jsem oči, abych viděla alespoň slabě, jak se stín rozplynul. A ten dotek v mé mysli…
„ Laerone…“
Ani nevím, jak to vyznělo… Jestli prostě jen vyčerpaně, nebo snad… jako rezignace na všechno. Přestala jsem svítit a svezla jsem se na zem, zůstala jsem sedět se slzami v očích v trávě a sledovala jsem poslední zbytky stínu, který postupně mizel. Zemřel další elf, mou vinou…
Ztěžka, unaveně jsem vydechla.

Trnín

Co jste udělali? Nic. Jen stojíte v cestě a ležíte na špatném území. odpovím si v duchu sám pro sebe na Majčinu otázku. Nahlas však neřeknu nic. Zdá se, že by to jen těžko pochopila. Vysoké politické hry a vojenské tažení bývají obvykle mimo chápání běžných vesničanů.
Ačkoliv to ve večerní tmě nepůjde vidět, snažím se pohledem najít nějaké korouhve či znaky na čabrakách koní, podle kterých by se dali jezdci identifikovat.

Když doběhneme ke stavení, místní hospodář je už venku a obhlíží situaci. Zdá se, že ji pochopil velice rychle.
Bohové vám tady asi moc nepomohou. Kvůli pár vesničanům nebudou ztrácet čas. napadne mne, zatímco muž vytrhne sekeru ze špalku. Spíše pro osobní pocit, aby si dodal odvahy. Jedna sekera proti jezdcům by tak či tak příliš nepomohla. Ale pokud mu to uklidní hlavu a ruce, tak jenom dobře. Nemyslím si, že narazíme na nějakou zvěř i v této noční hodině. Nájezd působí značný hluk a veškerá zvěř v okolí se určitě rozutekla do svých nor.
,,Dobře, rozumím. K Rezkům pro koně." přitakám souhlasně, ale spíše se držím rodiny, neboť nevím, který dům patří Rezkům. Je vlastně působivé, že se mnou stále počítají, ačkoliv budu určitě první na řadě, když přijde na to někoho nechat bokem. Zraněný a cizí, ať chci nebo ne, jsem nyní spíše přítěž. Ale je potřeba se připravit na několik věcí. Například na kolaps morálky. Až si Majka i její rodina uvědomí, že přišli patrně o všechno. Ale nejdříve se dostat odtud. Není teď jiné možnosti, než pouhý útěk. I když na koních, bude to obtížné, v noční temnotě.
,,Kam chcete jet? Bylinkářka říkala, že se o tom musí dozvědět v království." zeptám se muže a vnímám Majčin stisk na svojí ruce. Nevím, co si o tom myslet. Záchranné mise nejsou zrovna něco, v čem bych se vyznal.

Alasseon, král exilu


Poušklíbnu se, když rádce odejde a pak jdu ven. Zdravím velitele nazpět a rozhlížím se po tom malém démonovi... Jsem docela nesvůj, když nevím kde je. Mohla by na mě vyskočit zpoza rohu... Projdu město každé ležení, každý kout. mám dlouhé nohy, a pár hodin spánku bude stačit... Musím jí najít.

Trnín
Zumishi

Cítil jsi, jak se Majka chvěla strachem. Nůše jí spíše vypadla z rukou, než že by jí pustila. Až tvá slova jí probudila trošku k příčetnosti. Polkla a kývla. Napůl s tebou běžela napůl jsi jí táhnul.
"Co jsme jim udělali?"
Zanaříkala a z tváří se jí skutálely slzy. Ty, když ses letmo ohlédl jsi viděl černé jezdce. Černé jezdce s loučemi a zbraněmi. Hnali se ke vsi, jako kvílící meluzína.
"Co se to tu.....hoří?! Hoří! Všichni honem....yghhhh...."
Muž, který právě vyšel ze svého domku a rozhlížel se, co se děje se s chrčením sesunul k zemi s perutí šípu, která mu čněla z krku. Majka zděšeně vyjekla a to pevněji sevřela tvou ruku.
Konečně jste byli u domku jejích rodičů. Otec už vyhlížel ve dveřích.
"Majko! Pro všechny dobré duchy na světě co se to děje?"
Vyhrkl, ale bylo vidět, že je hlavně rád, že je jeho dcera v pořádku. Jemu samotnému se leskly v očích odrazy plamenů a celé to pozoroval s úděsem, ale zároveň odvahou v srdci.
"Bohové s námi..."
Vydechl otec a pak se rychle otočil zpátky do stavení.
"Magdo na nic nehleď musíme jít! Hned!"
Zařval rezolutně pan Janek. Sám pak vytrhl z polene vedle domu sekeru, aby byl alespoň nějak ozbrojen. Jeho žena tolik podobná Majce vyběhla ven z domku krátce po něm.
"Díky, žes jí na mou dceru dohlédl cizinče.......Musíme k Rezkům mají koně, s nimi se můžeme dostat do bezpečí jdeme!"
Zavelel otec a popohnal svou ženu. Sám se pak rozběhl po okraji vesnice k jednomu vzdálenějšímu stavení, kde byla i větší stodola. Majka na tebe zoufale pohlédla. Její křečovitý stisk nepovolil.
Jezdci mezitím vpadli na okraj vesnice a začali pálit a zabíjet Majčiny sousedy. V tak malé vsi určitě všichni znali všechny. Vyšlehl oblak ohně a dýmu. Koně některých jezdců se poplašily, nejspíše nějaká nehoda, ale i tak jatka pokračovala. Nepřátel bylo příliš na to, aby je špatně vyzbrojení vesničané zdolali.

Nekončící den

,,Požár..." zhodnotím trochu zbytečně, když se vzduch naplní aromou spálené slámy a dřeva. V první chvíli mne napadne, že by se snad mohlo jednat o nějakou výpravu ze zničené vesnice. Ale její obyvatelé mají teď o dost jiné starosti, než nahánět jednu osobu po lesích a zapalovat cizí domy.
Kdyby něco takového existovalo, řekl bych, že dneska se na mne lepí smůla. napadne mne nad rámec toho, že něco jako štěstí a náhoda neexistuje. Aspoň z mého pohledu.
Majka je z toho výjevu zaskočena. Když pronese svou otázku, začnu přemýšlet konkrétněji.
,,Je jich hodně a na koních. Na loupeživou bandu až příliš. Komu by stálo za to, napadat takovouto vesničku?" napadne mne, že jsem jen na špatném místě ve špatném čase. Ale nad tím není čas lamentovat. Situace je taková jaká je a je potřeba se s ní vypořádat. Žel, nejsem ve stavu, v jakém bych mohl nějakým způsobem bojovat. Navíc, po posledním fiasku nemám právě nejlepší mínění o vlastních dovednostech.

,,Musíme-" zarazím se, když se před námi objeví kořenářka, která mi ošetřila zranění. Jeden by řekl, že se prostě objevila a zná nějaké čáry. Což může být pravda. Ale realita bývá často jednodušší. Zná okolí a dokáže se v něm pohybovat lépe, než nájezdníci.
,,Jistě." přikývnu. Starost Majky o ostatní obyvatele vesnice je sice ctnostná, ale nyní spíše na překážku. Podle všeho to kořenářka vidí stejně. Slova o tom, že se o ně postará sama, mohou mít i ten důvod, aby se Majka uklidnila.
Království....takže to je plenící nájezd cizí země? kořenářka zjevně ví, o koho se jedná. A pokud se do toho má míchat nejvyšší politika země, pak tyto kolesa musela uvést do pohybu jiná země.
,,Musíme jít." potáhnu za nůši, abych na sebe upozornil Majku. Nůši pustím pomalu na zem. Ta už dnes nebude potřeba. Pak, pokud moje mladá hostitelka nebude protestovat, zamířím s ní k jejich domu. Tam už bude patrně zburcovaný poplach kvůli požáru a hluku, který provází invazi do vesnice. Nejsem si však jist, jak přesně mohu pomoci. Mé zranění je přítěž a v okolí se vesničané vyznají určitě lépe než já.

Královská porada
Alasseon

"Nikdy jsem netvrdil, že bude Vaše kralování jednoduché."
Odvětil rádce před svým odchodem, pak kývl a vytratil se. Zamířil jsi tedy ven. Naštěstí oheň v naprasklých koulích už relativně vyhasl, takže jsi byl schopen jít relativně normálně. Když jsi však dorazil na nádvoří a prošel pár cvičících hloučků, ale nikde jsi tu drzou holčinu nenašel. Patrně jí ještě nenašli, nebo se nyní nacházela někde jinde.
Ostatní většinou hlavně velitelé skupin tě uctivě zdravili. Někteří nováčci si něco o tobě šeptali, jiní skláněli uctivě hlavu, další byli zvědaví.
Nejspíše dnešní poprask tak rychle zase nevymizí a to máte před sebou v brzké době bitvu. Samé lepší zprávy.