Andor.cz - Dračí doupě online

Čas se pohnout někam dál aneb posunu ty, tkerý mužu a ostatní se snad brzy vzpamatují též, pokud ne tak je hold časem vyřadím. :)

Nalaya - Úprk za lvem
Rozběhla ses tedy drobnými a rychlými kroky za bílým lvem, který se prodíral houštinami a snažil se ti zmizet z dohledu, nicméně příroda se pod tvým povelem skláněla a brzdila ho v cestě a zpomalovala. Kdo ví, jestli tě lev vůbec slyšel, nebo rozuměl nehodlal se však jen tak vzdát. Houštiny nakonec lva už dál nepustí. Ten se se zavrčením otočí a sleduje ostražitě své okolí. Jeho zuby jsou určitě ostré, jako břitva a taky je patřičně cení, když vrčí a přechází z místa na místo. Zdá se, jako by nevěděl co udělat a šelmy zahnané do kouta bývají velmi nebezpečné. Navíc stále je zde možnost, že to není ten, kdo si myslíš.

Allasseon, Salenie a Lenora - Setkání
Starý ent přešlapuje Lenoře a Allaseonovi za zády a čeká, až konečně tuhle situaci nějak vyřešíte. Občas mu zavrže dřevo v těle, když se pohne, zdá se, že si udržuje pozornost nad okolím. A ano je to pravda zdržovat vyste se moc neměli, zvláště, když je všude tolik nebezpečí a neobklopuje pouze vás.

Araoth - Potíže se zákonem
Oba strážní si tě docela nepříjemnými pohledy přeměří.
"Stalo se to v noci, takže vožralý, nebo ne máme tě přivést."
Potřese hlavou jeden z trpaslíků a když se tedy nevzpouzíš tak tě vedou ke strážnici. Hlídají si tě, kdybys chtěl vzít roha, asi bys skončil po pár metrech s oštěpem v zádech.
"Ty mít asi dobrý aliby nebudeš co."
Uchechtne se jeden z tvých strážců za chůze.

Mokrý trpaslík

Jakmile ucítím studenou vodu, kterak mi dopadá na hlavu, okamžitě se proberu a vyskočím ze židle. Chvilku stojím v šoku a snažím se pochytit co se to vlastně teď stalo. Když slyším, že jsem označen za zlodějskou špínu s nechápavým pohledem se otočím. V ten moment si všimnu hrotu kopí jak na mě míří. V tu chvíli si vzpomenu na situaci v paláci.

Je snad možné, že by tu byli kvůli tomu? Nebo se dělo včera ještě něco, co si nepamatuju?

"Pánové... já nevím o čem mluvíte! Já tu včera celé odpoledne popíjel s bodrými brachy. Hostinský Vám to určitě velice rád dosvědčí. Potom jsem určitě nebyl v takovém stavu, abych se někam vydal na loupežnou výpravu."

Když vidím, že jsou ozbrojeni, v přesile a očividně nemají hlavu jako střep, tak mě ani nenapadne utíkat.

"Ale rád Vás doprovodím na strážnici. Přeji jen moje nevinna se jistě každou chvíli prokáže. Jenom doufám, že tou dobou bude Váš falešný informátor dostatečně daleko, protože vypadáte jako chlapci, co pro ránu nejdou daleko."

Poberu svých pár věcí a jsem připraven k odchodu.

I když, kdo ví jak je to tu se spravedlností, možná nebude na škodu vyhlédnout cestou nějakou šanci na to ztratit se v davu...

Další drak


Jsem v údivu a nepřestávám na dračici hledět. Přijdu před ní a ukloním se jí. Vím, že to se dělalo dříve, když byli dračí jezdci. Otec mi o tom vyprávěl. Je to slušnost. stále si jí prohlížím a občas se otočím i na Lenoru.
,,Myslím, že už nejsi sama."
Pousměji se a představím.
,,Mé jméno je Alasseon Redmoon, jsem synem již zesnulého krále Ven'tase Redmoona."
Znovu se lehce pokloním a čekám na Lenoru, jak zareaguje.

Les

Neležel tam.. Nevím co se stalo, ale rozhodně tam neležel.

Tak buď ho elf smazal z povrchu zemského a nebo...

Otáčela jsem se pomalu kolem. Pohled jsem znovu nasměrovala k nerovnému zápasu mezi lvem a elfem. Zamrazilo mě.

„ Arvine.“

Unikl mi z úst lehký nevěřícný výdech. V tu chvíli se lev rozběhl pryč. Nejspíš co nejdál od mě, ale já ho nehodlala jenom tak nechat odbít. Znovu. Tentokrát mi to bude muset vysvětlit. Navíc... tohle je můj les. Můj domov. Mě les pomůže. Soustředím se na to, aby mu les cestu neusnadňoval. Aby ho spomaloval a nepouštěl dál.

„ Arvine!“

Zavolám za ním, nejsem přece úplně hloupá, aby mi to nedošlo.

„ Zastav!“

Nalaya - Nesrovnalosti

Elfovy vyděšené výkřiky, když jej lev napadl rychleji, než stihl reagovat se ozývají a taky lítají kusy masa, tu střevo, tu ruka nebo něco jiného. Lev ho porcuje hezky na kousky.
Ty ses mezitím vydala hledat svého společníka Arvina, když jsi však vstoupila do křovin, kam spadl nenašla jsi jej. Byly zde jen polámané větve a kusy křoví nikoli však jeho tělo. Kde by však mohl zmizet toď bylo otázkou.
Mezitím lev dokonal svou práci a shlédl na potrhanou mrtvolu nekromancera a pak...jako posledně rozběhl se pryč tentokrát mezi stromy, aby zmizel z tvého dohledu.

Araoth - Prekérní situace

Hostinský nejspíše odešel pro vodu, protože jsi slyšel jeho vzdalující se dunivé kroky, nicméně zaslechl jsi další, které přišly k tvým zádům.
"Tady je voda ty ožralo!"
Ucítíš, jak tě slije od hlavy k patě alespoň plné vědro vody, která tě zastudí na celém těle a je to jako opravdu ostrá facka na probuzení.
"A teď půjdeš s námi ty zlodějská špíno!"
Křikne jeden hlas. Když se konečně otočíš vidíš dva po zuby ozbrojené a čilé trpaslíky ve zbrojích městských stráží.
"Odpor nemá smysl víme, žes to ukradl dostali jsme tip."
Ukáže na tebe jeden hrotem kopí. O čem to ale mluví, vždyť ty ses zlil, jako hovado a pak spal, nebo ne? Událo se v noci snad něco nač si nevzpomínáš?

Malari - Rozprava z bývalým jezdcem

Muž potřese hlavou a promne si svůj bílý vous.
"Je to chmurné, že zemřel další z už tak úzkého rodu, ale myslím si, že se jednou draci vrátí jsem o tom přesvědčen musí."
Usměje se a chvíli kouká k obloze než slétne pohledem zpět k tobě.
"Omlouvám se, ale žádné čerstvé živé zvířata kromě slepic zde nemáme. Ale možná budeš mít štěstí v tom lesíku naproti pevnosti teda pokud už vše nemrtví nevyplašili při bitvě, bohužel."
Mírně si povzdychne a promne unavené oči.

Lenora, Alasseon a Salenie - Setkání

Ent musí zastavit na své cestě k už tak blízké vesnici, protože mezi stromy něco se zasvištěním proletí. Div to nepoláme vašemu průvodci některé nejvyšší větve na ramenou, nebo hlavě. Přistání té bytosti bylo docela tvrdší, ale zvládla to a nyní na vás hledí. Další drak, kterého byste zde nečekali.
"Tak už dorazila sama ta o které les najednou šeptal."
Potřese mohutnou hlavou a postaví na zem Lenoru a Alasseona aby si mohli Salenie lépe prohlédnout.
"Rád vidím dalšího z prastarých brum....drum."
Také si jí prohlíží.

V sebelítosti, úzkosti a také pocitu bezmoci jsem se schoulila v entově ruce, utápěna vlastními myšlenkami. Oči jsem měla zavřené a byla jsem ponořená do sebe úplně, proto jsem nevnímala nic z dění okolo sebe.
Je to moje chyba... Je to moje chyba... Je to moje chyba... Je to moje chyba... Je to moje chyba... Je to moje chyba...
Opakovala jsem si stále v hlavě, nevnímajíc okolí. Dokonce se mi i několik slz skutáleno po tváři.
Jsem k ničemu...

Elfí vesnice


V dáli vidím elfí vesnici a také se rozhlížím, abych určil, kde jsme. Vím to, ale je to tu všechno tak nějak... Jiné. Les umírá a já ho slyším, jak naříká. Věčná prosí o pomoc a já nemůžu nic.
musím se dostat tak, abych viděl. Co nejdál do jejich řad, abych viděl toho, kdo je ovládá. Nepovstali sami. Jsou to kostry né lidi.
Rozhlížím se když tu náhle spatřím... Draka? Ano, slyším ho.
,,Lenoro podívej! Nejsi tu sama!"
Křiknu k ní a dívám se na toho draka, který letí k nám.
Není kostěný, není ani mrtvý, takže... Takže by neměl být od nich.
Přemýšlím, přesto si ale připravím luk a šíp. I když drakům toto neublíží.

Halucinace?

Mé tělo se ladně vznáší nad korunami stromů a unáší mě daleko od té hrůzy tam v lese. Bohužel stále krvácím a s krví se postupně vytrácí i energie.
Po chvilce letu spatřím nedaleko pod sebou v lese jak se něco velikého pohybuje. Vypadá to jako strom...
Chodící strom? Já snad blázním..., zatřepu hlavou a několikrát zamrkám. Ale onen výjev nezmizí, naopak. Přibližuji se k němu. Rozhodnu se to risknout a trochu přidám na rychlosti. Stejnak nemám moc co ztratit..., pomyslím si. Již jsem těsně nad tím zjevením, a ejhle, on je to vážně chodící strom!!
Zařvu, abych na sebe upozornila předem a pomalu se snesu na zem, přímo do cesty tomu divnému stromu.

Putyka

Když se proberu a vzpomenu si, v jakém jsem byl stavu, tak rychle zkontroluju, zda mám vše u sebe. Zdá se, že mi nic nechybí, tak si mohu v klidu oddechnout. Potom na mě však dopadne bolehlav a cítím, že mám sucho v puse.

Bože, kolik jsem toho včera zas vypil... No aspoň, že jsem neudělal nějakou blbost...

Pomalu se vypotácím směrem dolů do hostince a hledám, zda někde nespatřím hostinského.

"Vodu, prosím.... a hodně... tohle bude chvilku trvat, než se zas vzpamatuju." řeknu směrem, kde tuším hostinského a sednu si k nejbližšímu stolu ke schodišti.

Arvin - lev a souboj

Nechtěla jsem, aby to schytal i Arvin. Překvapeně jsem se dívala jak ho mé kouzlo ochromilo. Měla jsem strach jestli jsem teď Arvina náhodou nezabila a co hůř, jestli ho nezabil on kvůli mně. I když nevím co z toho je lepší. Každopádně, jeslti umřel, tak je to moje vina.

Couvla jsem o pár kroků až jsem téměř narazila do stromu, když se otočil mým směrem. Moje magie na něj nefungovala. Prostě jsem neměla nejmenší šanci. Bohužel. Vážně už myslím, že je konec, nejsem ani schopná se začít soustředit na nějakou alespoň chabou obranu, zatím co se ke mně blížil.

Jenže se stalo něco co jsem nečekala. Ani nevím odkud se vyřítil bílý lev a zaútočil na Elfa. Byl to tentýž lev, který mě zachránil před tím. To jsem sakra tak strašně neschopná, že mě musí chránit Lev? Neříkám, že mu nejsem vděčná, ale opravdu nejsem schopná udělat vůbec nic sama? Možné to je. Asi je to spíš pravděpodobné, ale teď nad tím nemůžu uvažovat. Lev rozcupoal toho Elfa, ovšem kdo ví jestli se náhodou zase třeba nesloží dohromady. S tím by jsme měli něco udělat, to je pravda.

Jenže kdo ví co se stalo s Arvinem? Nemám nejmenší ponětí. Se strachem, zatím co Lev cupuje toho zmetka, je obejdu a vydám se ke křoví, kde Arvin byl. Kam zapadl. A doufám, že je ještě na živu.