Andor.cz - Dračí doupě online

Ent a Další?


Pozastaví se nad tím, co řekl ten ent a zadívá se na Lenoru.
Další? Jak jako další? Vždyť...
Myslí na to co říká Lenora, tak jen raději mlčí a poslouchá jejich rozhovor.
Zlo se dalo do pohybu. Jak to zastavit!
Urputně přemýšlí a snaží se najít způsob, jak to všechno ukončit.

V lese

Zarazím se nad tím, co ten starý ent řekl.
"... je tu někdo nový....je podobný Bílé..."
Někdo podobný mě... ne to nemohl myslet. Nemohl myslet dalšího draka! Vždyť už desetiletí jsem žádného ani nezacítila, natož abych nějakého potkala.
"Kruziik." oslovím jej. Dobře si pamatuji, že jsme jeho druh takto nazývali v dračím jazyce.
Do lidského by se toto oslovení dalo přeložit jako Starodávný nebo Prastarý.
"Jak?" zeptám se prve.
"Všichni... zemřeli... nebo se vydali do Neprobádaných dálek, kde číhá jen smrt."

Otravný vlk

Prvních dvou vlků jsem se zbavila celkem rychle. Toho třetího jsem si pokud možno držela od těla, ale v nestřeženém okamžiku mi skočil po krku. Naštěstí nedosáhl, ale silně se mi zakousl do ramenního svalu přední tlapy. Tam mám slabší šupiny a tak se mu to povedlo a já zařvala bolestí.
Pokusím se ho setřást, ale on se jenom víc zakousne (15%). Podrážděně vrčím a přemýšlím jak se ho co nejrychleji zbavit. Nápad přijde brzy a já ho hned zrealizuji. Silně máchnu křídlem, čímž vlka praštím kloubním ohybem, bohužel to nemá žádný účinek (7%).
Začínám být dosti naštvaná a s řevem se po vlkovi oženu tesáky a se cvaknutím sklapnu čelisti okolo vlkova krku (88%), ucítím krev a s uspokojením zavrčím.

Putyka

"No... vypadá to, že tady toho asi moc nenajdu, tak budu muset asi vyrazit někam jinam pro radu. Nevíte náhodou o nějakém blízkém městě, kde by něco mohli vědět... Ale co už prostě někam půjdu a někam dojdu co..." zasměju se a pokusím se vstát. Zavrávorám.

"No dobře... možná budu potřebovat nejdřív trochu vystřízlivět." otočím se na hostinského. "Za kolik u Vás najdu pokoj na jednu noc? Nebo klidně i místo pod stolem... hlavně aby se to netočilo tolik jako tady..."

Odpočinek-ne moc dlouho

Moje přistání je dost tvrdé, ale to je tím, že jsem vyčerpaná.
Uf...doufám, že dají na nějakou dobu pokoj.
pomyslím si. Lehnu si na zem a chystám se spát, když se ozve nějaký hluk u brány.
Kdo to zase prudí.
pomyslím si. Doletím ke strážnému.
"Nemůžete být trochu míň hlasití? Kdo v tomhle bordelu má spát."
zavrčím rozladěně a podívám se na tu ženu pod hradbami. Sletím k ní dolů: Vidí malého draka, ne většího než kůň. Je na mě vidět, že jsem dost rozladěná a vyčerpaná.
"Jistě pochopíte, že nemůžeme věřit každému, kdo projde kolem, obzvláště v těchto chvílích, ale jste sama a nevydáte nebezpečně."
řeknu k té ženě. Podívám se na strážného.
"Je sama, myslím, že i kdyby nám chtěla něco udělat tak toho moc nezmůže, pusťte ji. Krom toho si nemyslím, že lže."
řeknu mu a vlétnu zpět do pevnosti, kde se uvelebím a usnu.

Pusto

  Na pustých ulicích středu města Trion se sem tam povaloval nějaký ten chuchvalec trávy. Jinak se tu vážně nic nedělo. Bylo tu mrtvo hrozně mrtvo. Všichni byli na bojištích a bojovali. Hmm... Mohl bych se nechat naverbovat a tak.... jo to bych mohl. Tak jo. Říkal jsem si v duchu sám se sebou a moje nohy už mně vedly k prvnímu člověku, kterého jsem uviděl, abych se ho zeptal na místo náborové stanice. Snad tu nějakou mají.

Před branami

Když jsem dorazila ke vchodu, spatřila jsem jen dřevěné dveře pevně zamčené. Nepřekvapilo mě to. Než jsem z takové dálky došla až sem, posily se dovnitř stihly nasunout a bránu zavřít. Pohladila jsem ji levou rukou, byla z velice kvalitního a pevného dřeva. Bylo by na ni třeba mít silné beranidlo.
A to už na mě křičí ti lidští strážní. Vzhlédnu k nim a namířím na ně své jasně modré oči. Na malý moment jsem zapřemýšlela nad svou odpovědí, nechtěla jsem užít nějaký nevhodný výraz.
"Jmenuji se Lopicia. Pocházím z jednoho klanu elfských hraničářů. Toulám se po světě, mé zvědavé kroky mě nyní zavedly sem. Nepřišla jsem vám ublížit," řekla jsem. V mysli se mi objevila menší poznámka - kdybych na ně chtěla zaútočit, neměla bych proti nim sebemenší šanci. Doufala jsem, že si toho byli vědomi. "Pokud ale netoužíte po jiných návštěvnících, nebudu se zlobit a půjdu o dům dál..."
A než něco najdu, umřu hlady... Bez zásob jídla bych daleko nedošla, a tak byla tato zastávka skoro nutností. Snad jim ještě něco málo na zub zbylo. Pokud však nechtěli, aby k nim lezli cizinci, pochopila bych to. Ne každý je pohostinný a přívětivý. Oni jsou vojáci a právě teď jsou ve válce. Jejich zvířecí instinkty na ně křičí mnohem silněji nežli lidský rozum. A vše okolo nich je nepřítelem.
A v ten moment jsem se chtěla otočit a odejít, avšak touha po jídle mě držela přibitou na místě.

Les

Přejde mi mráz po zádech, když zaslechnu smích. Mrazí mne z toho, ale nenechám se rozhodit. Na teď. Podívám se na něj a následně na Arvina. Pohled mi sjede na okolní přírodu, která v jeho přítomnosti chřadne.

Nadechnu se a vydechnu. Pousměju se. Začnu se soustředit, stahovat větve, šlahouny, kterými bych ho alespoň na krátkou chvíli chytila aby mohl Arvin zasáhnout. Soustředím na to plnou sílu, tak aby ho větve omotali kolem krku, nohou i rukou a těla. Musí ho pevně držet, sevřít a nepustit.

Nalaya a Arvin - Smrt nadosah

Ozve se jen smích oné děsivé postavy, která nijak nedbá na pokusy o Nalayno kouzlení, protože zem pod ním zčerná a ztuhne a nemá to na něj žádný efekt.
"Jen plýtváš dechem, ty tvoje chabé triky na mě nezaberou."
Zašklebí se a pohrává si za chůze se svým mečem. Jeho oči jsou tak chladné, tak nepříjemné.
"Na to, abych vám něco vykládal tak toho nejste hodni, ale nemějte obavy dopřeju vám hezkou a bolestnou smrt."
Tvář se mu roztáhne do nehezkého úšklebku, je to až fanatické.

Nicolas - Město Trion

Hospodský v baru si jen povzdychne.
"Je vidět, že nejste místní. Velká část těch co mohli se vydali chránit pevnost Trionu, aby nepadla se svou chudou posádkou proti nemrtvým, kteří jí s velkou armádou napadli."
Vzdychne a ty zase za chvíli odcházíš pryč.
Ve středu města bylo náměstí a tržiště, nicméně i zde bylo jen pár obchodníků a bylo to tu chudě vyhlížející zdá se, že opravdu velká část lidí zde už tu přítomná není kvůli oné bitvě.

Lopicia a Malari - Bitva

Bitva dál zuří v plném proudu a nemrtví se pomalu začínají stahovat a nebo spíše jsou zatlačování dál zpátky do řeky. Posily udělaly své. Určitě budou nemalé ztráty, ale i tak to bude asi vítězný den.

Lenora odpočívá za hradbama a snaží se popadnout opět dech. Na delší boje není zvyklá a to se na ní podepsalo, nikdy nepodstoupila vzdušný boj s jezdcem proti drakovi, navíc nemrtvému. Nicméně nyní má klid a může si chvíli odpočinout.

Mezitím Lopicia přichází k bráně odkud na ní shlížejí strážní a volají co tu chce a kdo vlastně je. Zdá se, že se jim moc brána nyní otevírat cizincům nechce, zvláště, když tu zuří bitva.

Araoth - Putyka

Trpaslíci pití samozřejmě uvítají více než tlachání, přece jen nejste nějaký slečinky. A tak se strhne závod v chlastačce. Oba jsou zdá se dost trénování a ládujou za sebou jedno pivo za druhým a brzo máš problém udržet tempo. Nehledě na to, že po takovém desátém pivu už jste značně opilí svět se vám očí a jazyk plete, a to raději nemluvě o tom, jaký by byl váš krok.

Alasseon a Lenora - Neseni entem

Hold starý ent, proti kterému jste vy dva jako dvě malá miminka ve věkovém porovnání si nebere žádné servítky a nedělá si vrázky s tím s kým a jak jedná, přece jen on je starou magickou bytostí, která zaslouží větší úctu než nějaký mladičký král, který většinou upadne brzo v zapomění zatímco on je tu už staletí.
"Brum šrum....les říká, že zlo se dává opět do pochodu a umírají další stromy...taky je ve vzdálenější části lesa odkud jdeme někdo nový....je podobný Bílé."
Pohlédně na Lenoru.

Salenie - Vlci

Tvé reakce jsou přímé a dobře mířené a hlavně rychlé. Děsiví vlci měli možná přesilu ale přišlo máchnutí tlapou a jeden se zakňučením odletěl a narazil do stromu a zůstal ležet. Jen se ozvalo křupání kostí při nárazu. Druhého jsi doslova nabodla ocasem, takže se mrtvola jen v odporné krvi svezla na zem. A pak tu byl třetí Ten ti v nestřeženou chvíli skočil po krku, ale špatně dosáhl a tak se ti jeho ostré tesáky zaryly do ramenní části přední nohy, kde byly slabší šupiny.

Nestvůrní vlci

Ve vteřině jsem zaujala bojové postavení a očekávala útok těch podivných vlčích potvor. Zařvu a z nozder se mi vyvalí oblak dýmu.
Vlka, který mi skáče po krku srazím tvrdou ránou přední tlapy (72%). Ve stejnou chvíli se po vlkovi u mého pravého boku oženu ocasem a zasáhnu jej ostnem na špici (99%).
Vlka u levého boku se od sebe snažím držet v bezpečné vzdálenosti. Vrčím a secvakávám čelisti. Hlavou se mi míhá jedna myšlenka za druhou.
Uvědomuji si, že každá chyba by mohla být ta poslední a já skončím jak krmení těhle potvor.
Probouzí se ve mě zuřivost.