| |||
Hodina lektvarů nikdo určitý Po obědě jsem se přesunula na mou současně nejneoblíbenější hodinu. Nohy po cestě vzdorovaly, ale nakonec jsem do učebny dorazila včas. Snad bych si ani nedovolila dojít pozdě, ačkoliv jsem věděla, že zase budu za debila. Ne ani tolik kvůli tomu, že bych to nezvládala nebo nechápala, spíš kvůli nešikovnosti. Postup jsem mívala správný až do nějakého momentu, kdy se něco nějakým způsobem pokazilo. Něco jsem rozbila nebo shodila, a tragédie byla na světě. Jo, a taky tu je fakt, že má mladší sestra je v tomto předmětu naprosto dokonalá. Takže ani dnes se nejspíše nevyhnu přirovnání od našeho profesora. Asi zase bude pochybovat o tom, jak je možné, že tak výborná kouzelnice jako Claire může mít za staršího sourozence takového nehorázného lepmla, jako jsem já. S povzdechem jsem si sedla na místo, kde bych snad mohla být sama. Doufala jsem, že se nikdo nepřidá, ale snad má každý dostatečně silný pud sebezáchovy. Mám takový pocit, že lidé mě tady za těch pár let už znají. Nejspíš si nikdo netroufne "spolupracovat" s takovým pakem. Přečetla jsem si instrukce na tabuli a raději jsem si je přepsala i k sobě. Jsem raději, když mám důležité věci po ruce. Poté jsem si došla pro všechny potřebné ingredience. Zatím to šlo docela dobře. Nic jsem neshodila a nepoškodila. Podařilo se mi taky všechno udělat přesně podle návodu. Začala jsem vařit vodu a připravila jsem si první ingredience. Samozřejmě, že největší problém mi dělali hlemýždi. Samozřejmě. "Tak pojďte ven, kamarádi..." usmála jsem se na drobné tvorečky a opatrně jsem je vytáhla z ulity. V pitvání jsem nebyla žádný expert, ale aspoň jsem ovládala základy zvířecí anatomie, takže jsem věděla, co mám hledat a kde to mám hledat. Srdce se mi podařilo vyjmout z tělíček celkem v klidu. Pokračovala jsem v práci, snažila jsem se všechno dělat precizně a hlavně správně. Což se mi překvapivě dařilo. "Aspoň jednou v životě by se mi mohl lektvar taky povést..." Povzdechla jsem si a pohlédla jsem na myšku. Vrhala na mě vystrašený pohled. A abych pravdu řekla, připadala mi nehorázně roztomilá. Skoro jsem ji ani nechtěla připravovat o život. Ale jakožto majitel kočky vím své. "Přírodě nerozkážeš, prdelko. Promiň," omluvila jsem se jí, než jsem jí zlomila vaz. Bylo mi jí líto, ale v tuhle chvíli musel vyhrát mozek nad empatickým srdcem. Sisi by si s ní možná ještě chvíli pohrávala, než by mi ji přinesla jako dárek. Já se rovnou pustila do práce. Mozek byl trochu tvrdší oříšek nežli srdce, protože je poněkud... kašovitý. Ušklíbla jsem se. "Fuj, sakra," zaklela jsem tiše a raději jsem se pustila do přidávání ingrediencí. Ještě jednou jsem si překontrolovala, zda mám všechno správně. Neušel mi ani všechen ten chaos ve třídě. Byla jsem ráda, že teď sedím trošku mimo ostatní, takže se mohu soustředit. Při míchání jsem se jen tiše usmívala. Jednou v životě jsem v klidu, zatímco ostatní zmatkují. Bojí se zabíjet zvířata. Neumí vypínat emoce. Jakmile byla má práce hotova, odstavila jsem kotlík stranou a otočila jsem se směrem ke zbytku třídy. To bych to nebyla já, kdybych si ještě něco neudělala. Ruku jsem opřela na opravdu hloupém místě. Na kotlík. Který byl rozpálený. Trvalo několik vteřin, než to mé tělo zaregistrovalo. Zatnula jsem zuby a přitáhla jsem popálenou ruku k tělu tak, abych nerozlila obsah kotlíku. Ještě to by tu chybělo, to určitě. Opatrně jsem se otočila směrem ke Snapovi. "Um... Pane profesore..." začala jsem velice nesměle. Pak jsem na něj otočila spálenou dlaň, už na ní vyrašily puchýře. "Mohla bych si to někam zajít... um... zchladit?" |
| |||
LektvarySnape a ostatní spolužáciPáni... Kdybych pokaždé, když mi Thomas řekne, že jsem kretán, dostal libru, nemusel bych dosmrti pracovat... Zamyslím se úsměveně a poslouchám názor profesora, ož bylo vlastně to samé, co udělal on. Pokud si ale myslím, že kvůli jeho chladému tónu a strhávání bodů naivní a nadchnutý šílenec ustane ve svém filozofování, je to upřímně naivní. Snape je chladný pořád a body strhává také denně, takže to nebylo nic, s čím bych si nějak dělal hlavu. |
| |||
Hodina lektvarů nebo blázinec? Já, Will, Alec, Nataly K Mrzimorskému stolu jsem se nepřipojil, ale rychle jsem se vzdálil na jinou onu místnost. Přeci jenom, kdo by si troufnul odcházet byť na záchod u Snapa v hodině. Už tak bude milý až za roh jako vždycky. Procházím chodbami až do sklepení k Snapově učebně a nehrnu se dovnitř. Za prvé ho nechci vidět hned a za druhé je to jedno. Ten starý sup stejně krouží kolem našich mrtvol zepředu dozadu a zleva doprava. Čau ve spolek. Prohodím k Alecovi a Willovi, když přisedám. Ještě než spustí starý sup, tak přijde Nat. Jen kývnu a mrknu na ní, protože Snape už začne a to je lepší držet hubu a krok. Doba, kdy jsem měl potřebu s ním diskutovat je už zamnou. Svoji si stejně jeden neprosadí a přicházet o body nemá cenu. Jak zjištuju, tak o body nás připraví stejně všichni ostatní a já chci, aby aspoň nějaké zůstaly. Jen zvednu oči, když slyším různé protesty ostatních. Opět se snaží rozbít zeď hlavou a to je absolutně zbytečné. Tady u tohohle profesora rozhodně. Stejně jako ostatní jsem si naplil vodu do kotlíku a dal ho na oheň. Došel jsme si pr osvoje hlemýždě a s pomocí kovového háčku jsme se je rozhodl dostat z ulit. Uši napínám do okolí celou dobu. Takže slyším Snapa, jak radí Caylusovi. Vytrhnout a vypitvat pro mě není nějaké problém. Už jsem se asi hrabal ve větších svinstvech než je tohle. Ale zapatlaný jsem od toho řádně. Umeju si ruce a pak se svou myší vrátím ke stolu. S úsměvme se otočím na Nat. To víš, že jo. Uděláme a zařídíme. Odpovím s úsměvem, o který sice přijdu když musím obě myšky zabít, ale už jsem se to naučil. Prvně to byl poměrně problém, ale teď už nemám sebemenších zábran. Vypreparuji mozeček a podám ho Nat. Prosím slečno. Jeden myší mozeček přesně podle přání. Budou to přesně 2 galeony, 3 srpce a 7 svrčků! Rýpnu si a pokračuji v přípravě svého lektvaru. Rozhodně se vyplatí ho umět, protože mám pocit, že proti tomu alkoholu se to bude jednou setsakra hodit. |
| |||
Lektvary "Omlouvám se slečno. Gabriel Roux, k vašim službám." Sklapl jsem podpatky a uklonil se. Mám tohle gesto rád, nechápu proč už se nepoužívá. Změna doby. Potřesení rukou vzniklo v Americe, aby šlo poznat, zda nemá protivník v rukávu pistoli. Mudlové... Všechno zkazí. |
| |||
Moje vlasy!!! Snape, Liv, ti co jsou poblíž Jak to mám asi dělat znovu?! Mám toho šneka jako zabít? Já to nechci dělat... Raději bych škrábala s klukama kotle, než ubližovala těm tvorečkům. Ale tak zkusím, když to nepůjde, zeptám se ho, aby mě na to drhnutí taky dal. Napustila jsem do kotle vodu a nechala ji vařit. Pak jsou na řadě srdíčka. Z láhne jsem vytáhla šneka a položila ho na stůj. Co s tebou, šnečku? Není nějaká básnička o šnečkovi? Jo je, už jsi vzpomínám: Šnečku, šnečku vystrč růžky, dám ti krejcar na parůžky (nebo tvarůžky?) A trojníček na tabáček, bude z tebe hajdaláček! Měla bych si jít i pro myš, když už budu u toho vraždění. Ona je tak roztomilá! Vytáhla jsem myšku z nádoby a vydala se zpět ke svému stolu. Šnek nikde. Jen stopa slizu vedla k okraji lavice. Pořád s myší v ruce, jsem se koukla pod stůl. Nic. Kde je?! Vlezla jsem pod stůl a koukala na zem. Kde je?! Chtěla jsem vstát, ale s mojím štěstím asi hádáte, že jsem se bouchla do stolu. To nebyl stůl! Teda byl, ale na něm přisáknutý hledaný hlemýžď! A teď ho mám rozpláclého na hlavě! "pomoc! Sundat! Pomoc! Někdo" začala jsem panikařit. Až jsem zjidtila, že to myší, kterou jsem držela v ruce nejde utřít, nevěděla jsem co dělat. Skusím to ještě jednou. Chylla jsem myš za trup a její hlavou se snažila dostat ten sajrajt z hlavy. Vařila myšička kašičku na čekvených vlasech Coraliny Spencerové! "Pane profesore, nemohla bych jít taky drhnou ty kotle, místo dělání toho lektvaru?" Zoufale jsem se dívala na profesora. |
| |||
Elixíry Hlavne Gabriel, Atis ale tak-nejak--aj-ostatný Takže naozaj, Durmstrang. Vraj tam majú trochu tvrdšie metódy. Zazubím sa naňho, sem tam očkom pozrúc po lektvare. A máš tam zo severu aj nejaké meno? Spýtam sa. Ak sa totiž predstavoval na veštení, buď som ho nepočula, alebo som bola príliš zabratá do plánovania nejakého toho posedenia pri rume. Keď sa Sinestra obzrie na mňa pri kuchaní slimákov, venujem jej grimasu a vystrčím palec dohora. Pozor na nechty, ten humus sa dostane všade. Poradím jej, akurát sa snažiac čosi spod nich vyškriabať. Nakoniec ma prejde trpezlivosť a jednoducho na chvíľu stisnem v sústredení pery a nechty sa mi skrátia tak, že sliz ide utrieť bez problémov. Kým čakám 10 minút, aby som mohla postupovať s lektvarom ďalej, obzerám sa po triede. A že je veru na čo pozerať. Ako to môže Cor-Cor vždy len tak prejsť? To dievča pri narodení muselo spadnúť do veľkého šťastného hovna. Ale Snape má očividne dneska dobrú náladu. Sledujem, ako jej podáva už vypitvané suroviny a ide ďalej. Sledujem ho ako sokol. Na týchto hodinách to vždy žilo. A to sa mi páčilo. Preto mi vlastne nevadila ani večne ironický, sarkastický, a nabubraný profesor. Robil srandu, aspoň mne to tak pripadalo. Ech, tieto smrady sú jedna nevýhoda tejto hodiny. Skonštatujem smerom ku Gabrielovi hneď po tom, ako so žiariacimi očkami a tichým chechotom sledujem vybuchujúci Romainov kotlík. Mierne nakrčím nos, ale nedá sa povedať, že by som nečuchala už aj niečo horšie. Ooooch, a už to ide. Snapeova nádherný cynickosť. Omyl, dnes má veeľmi dobrú náladu. No taaak, pokazte ešte niekto niečo.. Takmer skackámn a mieste, ako čakám, koho zdžube iného. Nie som škodoradostná, mne nakladal rovným dielom tiež, väčšinou pri nečakaných kontrolných testoch ktoré som zvykla nádherne zbabrať, ale aj vtedy mi prišlo jeho nakladanie vtipné. Vedel obmieňať urážky do originality takmer do nekonečna. Vedela som, že pri hodine s pokynmi, ako sme mali dneska, som ešte jeden z tých lepších prípadov, a tak bol zo mňa len pobavený pozorovateľ. Atisovi som kývla, že je vedľa nás voľné miesto. Po scénke od stolu LivCor DanKen a následnom Alecovom príhovore už sa chichocem znovu s rukou na ústach ako na obrane a v kútikoch oči sa mi zjavia slzy, pričom strhávanie bodov našej fakulte ma očividne moc nežerie. Och...Alec, naivný nevinný Alec. Vkladať Snapeovi a právach hlodavcov a slizu. Toto si vychutná, sledujte. Poviem potichu Gabrielovi aj Atisovi. Banda zaostalých trolov. Krása. Škerím sa na profesora s úľubou vo výraze, asi ako jediná v miestnosti. Snape je kráľ všetkých nabručaných pesimistov. 10 minút mi takmer ubehne, keď chytím myš do ruky, znehybním ju a položím na stolík. Vtedy príde Gabrielova otázka. Otočím na neho hlavu a zamyslene našpúlim pery. Hmmm, mala by som po probléme, ale... nah. Načo. Girl powa! Zazubím sa teda a pokrútim hlavou. Zabíjať...ma baví. Prenesiem s naširoko otvorenými očami a šialeným výrazom, zatiaľ čo chytím do ruky menší sekáčik. Potom sa však moja tvár vráti do normálu. Chcem si to len skúsiť. Okrem toho, ten lektvar sa mi bude s najväčšou pravdepodobnosťou veľmi hodiť na víkendové večery, musím si ho vedieť spraviť komplet. Myknem plecom a potom si myš nastavím a chvíľu na ňu civím, akoby som rozmýšľala, ako to spraviť. Vtedy zmiznú všetky šašoviny, čo som robila a naozaj vidno, ako sa sústredím, až je to čudné. Akoby som si nasadila novú hlavu, alebo sa vymenila s nejakou druhou osobou. Seknem na myšom krku, čím ho oddelím od tela, ktoré okamžite hodím do prázdnej misky, aby mi tu zbytočne nekrvavilo okolie. Nad tou istou miskou potom stiahnem hlavu z kože a jemne otvorím lebku, aby som z nej vytiahla mozog. Odložím si ho a keď zistím, že mám do ubehnutia limitu oddychu len necelú minútu, začnem drtiť salamandrie oči. Keď mi hodinky zapípajú,, pokračujem pekne podľa pokynov na tabuli znova si ich pár krát kontrolujúc zakaždým, keď idem niečo spraviť. Nakoniec skončím s tým, že lektvar plynulo miešam, na hodinách znova nastavených 10 minút, v tvári znova pokojný výraz ako po obede, akoby ma celý proces výroby nejako upokojil. Pravda je však aj trochu inde. Umhh... budú mať škriatkovia ešte trochu z tých palaciniek aj teraz po obede? Možno by som tam mohla skočiť, taký rýchly olovrant...Človeku sa chce po takýchto brečkách napraviť si vône a chute niečím dobrým. Moje myšlienky o jedle preruší až Gabriel. Otočím k nemu tvár. Palacinky. Breptnem najprv s úškrnom, ale potom mu normálne odpoviem, jedným očkom pokukujúc po lektvare, ako sa mu darí za stáleho miešania. Och, kdeže, všetky ani zďaleka nie sú také živé a zábavné ako tieto, čo si si mohol všimnú na dejinách. Teda...ak ti vadí strhávanie bodov a školné tresty, asi ani toto ti nepríde bohviečo. Ale inak áno, je to tu fajn. Nie som si tak celkom síce istá, či som mu odpovedala na to, na čo sa pýtal. Myslel takéto dobré, alebo takéto zlé, alebo takéto... akčné? Prečo sa pýtaš? Nadviažem na to, registrujú, že začína prestávka. miešať aj tak nemôžem prestať, tak čo. |
| |||
Hodina Lektvarů Zoufale pohlédnu na Thomase a zdá se mi, jako by si vedl lépe než já. A co teprve... Gabriel? Slyším Tomovo povzbuzování, ale nic z něj pod slupku šoku ke mně nedolehne. Krátký pohled na hodinky, mám ještě chvíli času. Co se to proboha děje? Kam se poděla jeho útočnost z jiných hodin? Ano, ti dva si vysloužili trest, jestli jsem to dobře postřehl, ale... Jen tohle? Co se chystá? Co se bude dít? |
| |||
Hodina Všechno co se tu děje bych popsal jako velmi vtipné. |
| |||
Vzpoura? Dobře, tak tedy vzpoura. Cítím se unavený. Jednat s takovou bandou je už opravdu nad mé síly.Dojde mi ale, že jsem slečně Lawrencové neřekl kde udělala chybu. Ještě jednou se na ní proto otočím. "Přísady přidávejte ve správných intervalech. Pak se nemůže stát to co se stalo teď." Poté pokračuje moje Tour de třída a já jen sleduji, jak jistý student, Maxwell, přesněji řečeno pouští baňku do lektvaru. V ten okamžik mám chuť omlátit mu hlavu o stůl. "Pane Maxwelle, zkuste dodržovat suroviny jak jsou na popsané na tabuli." Určitě bych mu řekl ještě něco peprného, ale to už se ozve další student havraspáru, Alec Shade. Ten kluk, s myší na dlani se rozhodl dávat mi proslov o právěch zvířat a odmítl pokyny. S ledovou maskou si poslechnu jeho monolog, a pak pomalu vykročím směrem k němu. "Pane Shade, tohle není hodina o právech zvířat, tohle je hodina lektvarů. A jelikož jsme na hodině lektvarů, tak budete používat suroviny, které jsou napsané na tabuli. A co se vašeho náhlého ochranitelského pudu týče, tak mě teď dobře poslouchejte. Ne vše se dá vyřešit kouzly, zvlášť v léčitelství, tam jsou lektvary potřeba dnes a denně a věřte mi že příprava tohoto není ani zdaleka tak nechutná jako jsou některé jiné. Dále co se vaší poznámky o lidech a zvířatech týče, jestli to opravdu vidíte takhle, tak doporučuji začít jíst pouze a jenom tofu, protože jinak budete jíst jenom to co vůbec umřít nemuselo. A co se zbytečnosti vaření těchto lektvarů ve škole týče pane Shade, tak by tu nedocházelo k zbytečnému plýtvání, kdyby jste nebyli banda zaostalých trolů, kteří neumí uvařit jednoduchý lektvar ani v ten moment, když mají přesné instrukce napsané na tabuli. Takže jestli máte nějaké problémy pane Shade, tak doporučuji začít hledat uplatnění v mudlovském světě... ale tam asi také nepochodíte, když si vezmu jak se ke zvířatům chovají oni. Pak bych vám velice rád strhl deset bodů za odpor učiteli a také bych vám radil začít pracovat, nebo neskončíme jen u strhávání bodů." Můj hlas je ledový, jako když jsem kdysi v dávné minulosti mluvil s Pánem zla... No na studenty většinou působí tak, že přestanou odporovat a stáhnou se zpět do své ulity. Znovu se projdu kolem stolů a zastavím se u Cayluse, který zrovna třísknul hlemýžděm o zem. "Pane Caylusi, příště zkuste neporušit ulitu, vyškubněte ho z ní." Znovu pak začnu pochodovat po třídě. Zrovna procházím kolem slečny Rosier, když zaslechnu její prosbu, jestli někdo tu myš zabije. Dnes už toho mám opravdu dost. Rychle chytnu její myš do ruky a zatlačím palcem na její krk, čímž jí zlomím vaz. Velice hezky to křuplo... "Pokračujte." |
| |||
Učebna lektvarů Převážně Sinestra, okrajově další studenti Pokud jsem říkal, že jsem se o předchozích hodinách nudil, tak o lektvarech jsem měl o zábavu postaráno na tisíc let dopředu. Ve vlastním zájmu si dám pozor na to, abych přišel na výuku včas. Jen blázen by dráždil profesora, který byl zároveň naším kolejním vedoucím. Posadím se doprostřed, přímo k Sinestře. Wolfram s ní tentokrát není a já jsem za to rád. Nepotřebuji ho mít na očích ještě teď, ráno to bohatě stačilo. Přestanu mu věnovat pozornost a soustředím se na to, co se objeví na tabuli. Lektvar proti otravě krve? Byl bych radši za lektvar proti otravným lidem, těch je tu jak much. Existuje vůbec takový? Zatímco přemýšlím nad tím, jestli prvně připravím šneky, nebo myš, Sin mi věnuje zoufalý pohled. Je nějaká zelená a ne, nemám tím na mysli barvu naší koleje, ani uniforem. Snad tu nebude zvracet, to by mi tak ještě scházelo. „Hej, seš v pohodě?“ zeptám se jí, když se vrátím s myší a hlemýždi. „Musíš mu rozbít domeček a dostat se k srdci.“ poučím jí s výrazem největšího chytráka. Ona se jen otočí za sebe, aby mohla od Alex odkoukat, jak ulitu odstraňuje. Zašklebím se. Ženská jedna, proč se tedy ptala, když si to nakonec udělá stejnak po svým? Nepochopím. Vezmu hlemýždě, abych ho mohl ulity zbavit, ale jako naschvál do ní zaleze. To snad ne, zrovna teď si bude hrát na schovávanou? Zamračím se a prstem šťouchnu dovnitř, abych ho přiměl vylézt. A on? Schová se hlouběji. To mě naštve. Nemám čas ztrácet čas! Vztekle třísknu se šnekem o zem, načež se ozve zvuk, jako by něco křuplo. „Wow, viděla si to?“ podívám se na Sin a rychle šneka seberu. „Co to tady tak smrdí?“ rozhlédnu se po místnosti. Pohledem zastavím u stolku, kde sedí dva Nebelvířani s děvčaty z Mrzimoru. Soudě podle jejich výrazu, který je takřka identický jako Sinestřin, bych typoval, že i ony mají problémy s pitváním zvířat. A ke všemu jsou opravdu hezké. Že bych jim nabídl svou pomoc? Můžeme si pomáhat ve spoustě věcech! A pak uslyším podivný zvuk. Nevím k čemu to přirovnat, možná jako by něco narazilo do skla? Odtrhnu oči od dívek a podívám se pod sebe. Na zemi bezvládně leží má myš. Stačila chvíle mé nepozornosti a spadla ze stolu. No, alespoň mám o práci míň. Snad se neporušil mozek. „Nech jí, spadne sama.“ Doporučím zoufalé Sin, která svého hlodavce stále nezabila. Opatrně myš rozříznu a pokouším se získat mozek. Nakonec se mi to podaří. „Nevěnuj jí pozornost, podívej se třeba na,“ rozhlédnu se po učebně a hledám cokoliv, co by jí mohlo připadat zajímavé. „Támhletoho.“ Ukážu na Atise, který přišel pozdě a právě mu profesor strhával body. Potěšeně se ušklíbnu. Byl jsem škodolibý. „Nebo tamti, koukej.“ kývnu hlavou k Danielovi a Kenjimu. Ty si kromě stržení bodů vysloužili i školní trest. Když se dostatečně pokochám neštěstím druhých, vrátím se zpět ke svému lektvaru. Sice jsem k některým přísadám přišel jako slepej k houslím, ale pokud budu i nadále postupovat podle návodu, mohl by se mi lektvar skutečně podařit. |
doba vygenerování stránky: 0.64962410926819 sekund