Andor.cz - Dračí doupě online

Divní vlci

Přistála jsem a chvilku na to usnula. Bohužel jsem si nepospala dlouho, protože mě vyrušil nějaký zvuk. Pootevřela jsem oko a podívala se okolo sebe. Prvně jsem nic nezahlédla, ale pak sem zpozorovala jak se ke mě ze zdravého hvozdu něco žene. Otevřela jsem obě oči dokořán a zavětřila. Po chvilce jsem si uvědomila, že to jsou nějací tři obrovští vlci. Vypadalo to že si mě nevšímají, tak sem ležela a nic nedělala jen koukala, ale pak si mě asi všimli a zaujali nastražené bojové postoje.
Zamručela jsem, odfrkla si a pomalu se postavila na všechny čtyři. Stála jsem proti nim, ale nijak sem nereagovala, nechtěla jsem vyvolat zbytečný boj. Bojovat budu jen když zaútočí oni... říkala jsem si v duchu. Vyčkávala jsem a vlky ostražitě sledovala.

V les

Mlčky jsem pozorovala jak se ent a s pomocí okolní přírody dává do křížku s těmi šelmami. Pocítim něčí dotyk... Al...
Skoro jsem už zapomněl co to znamená být v tomhle lese, v téhle zemi, s jeho obyvateli, s jeho národem... Byly to až moc dlouhé a osamělé roky mezi lidmi.
Když se ale zmíní o tom, že by mě měli vzít a jít, zatímco on by se vydal bůh ví kam, musím zaprotestovat.
"Ne, Ale." řeknu.
"Já bez tebe nikam nepůjdu. Kdyby se ti přitom něco stalo já..." krapet si povzdechnu.
"Už bych neunesla ztrátu dalšího jezdce... moje srdce by jí neuneslo..."
Tenkrát, jsem smrt jeho otce, mého jezdce, dokázala nějak přežít právě díky tomu, že on žil. Že tu byl ještě svou určitou částí naživu, v podobě Ala.

Bitva

Dorazila jsem na místo, kam mířila lidská armáda. Když se mi otevřel pohled na bojiště, nestačila jsem se divit. Bojovali s nemrtvými. Nikdy jsem si nemyslela, že někdy tato zvrácená stvoření uvidím. Když jsem vzhlédla, uviděla jsem dva létající tvory. Jeden z nich viditelně patřil k nemrtvým. Tiše jsem sledovala, jak mu druhé stvoření ničí křídlo, přičemž to kostěné padá k zemi. Až když se ocitlo blíže ke mně, dokázala jsem jeho živočišný druh identifikovat. Na krátký moment se v mé duši ocitl smutek.
Ani takto mocná stvoření neunikla nekromancii... Znovu jsem vzhlédla k nebi, tam ještě stále poletovalo to druhé stvoření. Také drak, jiné zvíře by nemrtvého plaza porazit nedokázalo. Můj pohled se opět vrátil k zemi. Na okamžik jsem se chtěla zapojit do boje, nakonec jsem se však rozhodla, že se do toho lidem nebudu zatím motat. Uvidím, jak se to bude dále vyvíjet, pak možná vstoupím do bitvy. Rozhlédla jsem se kolem sebe, zda neuvidím místo, kde bych se mohla skrýt před pohledem všech kolem.

Vyhraný souboj proti drakovi

Starý jedec může cítit jak se mi prudce vzdouvají plíce. Tohle není žádná prča...už to trvá moc dlouho, jsem vyčerpaná. Na můj mladý věk je toto příliš, nejsem cvičená k boji.
"Už to dlouho nevydržím, ale dorazila pomoc."
řeknu zadýchaně.
Musím pomoct ještě ěco málo mohu
pomyslím si.
Vrhám se směrem k nemrtvým a opat se jim pokusím udělat ohnivou stěnu, ale tentokrát tak aby nevstoupili hned po ohni do řeky. Pak ihned letím nahoru abych byla co nejvíc v bezpečí.

65%

Starý ent

Rychle se zadrhnu a vrátím se k Lenoře, kterou podepřu.
,,Chtěl jsem se podívat nad linie, ale dostali nás."
Zadívám se na Lenoru a pak na Enta.
,,Nemáte... Neměl by jste tu nějakého dalšího enta, který by mě mohl nést? Nebo kdo by alespoň dopravil Lenoru do bezpečí? Chci přijít na to, jak mohu ten postup nemrtvých zastavit. Musí... Musí tam být někdo, nebo něco co je oživuje."
Zadívám se na enta a pak na Lenoru.
,,Vrátíš se domů. Já tam za tebou přijdu ano? Jestli to půjde tak nějaký ent tě odnese. Rozumíš má malá statečná dračice."
Dívám se na ní s povzbudivým úsměvem. Vím, že není malá, ale přeci jen... Vím jak se smála, když jsem jí toto říkával.
Znovu pozvednu hlavu k entovi.
,,Prosím vás."

Hospoda

Hmmm... místní, tak ti nevím, jak moc mi pomůžou...

Řádně se napiju a pokračuju v konverzaci. "A co vlastně děláte? Kováři? Horníci?" snažím se odhadnout, čím by se asi tak mohli živit. Potom ale změním téma.

"Ale co se budeme bavit o práci... To stejně nikoho pořádně nezajímá... Neslyšeli jste nějaké zajímavé příběhy? Něco, co by se dělo kolem?"

Na chvíli se odmlčím a rozhlédnu se po hospodě, jestli si nevšimnu někoho, kdo by přímo neseděl mezi místní osazenstvo. Ať už někoho ve zbroji a se zbraněmi nebo snad i někoho, kdo by nebyl trpaslík.

"Třeba nějaké příběhy o nájezdnících, kteří drancují trpasličí osady, nešušká se tu něco o nich?" dokončím svoje otázky.

Les

Trochu mi ztuhnou rysi, když si konečně uvědomím co se děje. Nechápu jak může být tady, když má být už mrtví, ovšem vůbec se mi to nezdá. Má být mrtví. Tohle je past. Zastavím se a chytím se za srdce. Trochu rychleji začnu dýchat a opřu se o svého koně, aby to vypadalo, že se mi udělalo nevolno. Musím hodně rychle něco vymyslet. Jsem přece ve svém lese. Tohle je můj domov! Nadechnu se a začnu se soustředit. Kořeny stromů začnu volat k těm, kteří nás obklíčili. Chci aby je svázali.

Alasseon a Lenora - V obětí smrti

Oba jste po náročném letu potlučení a unavení, bránit se proti přesile těchhle příšer by bylo dosti obtížné. Ale nemáte na výběr a tak se zkusíte, alespon nějak připravit.
Ti odporní vlci se proti vám vyřítili a první z nich skočili v nebezpečném gestu s rozevřenými tlamami proti vám, aby vás usmrtili.
Už vidíte jak na vás přistávají, když ze země vyrazí prudce tlusté a pevné šlahouny, nebo snad kořeny a ty se omotají kolem letících těl a pevně je sevřou.

Ozvou se dunivé kroky a za vašimi zády se vynoří starý ent, který už jednou měl tu čest s Alasseonem.
"Příšery temnoty můj les nedostanete!"
Burácí jeho rozhněvaný hlas a 3 vlky, které svírají kořeny ony kořeny rozdrtí nadranc, když ent sevře mohutnou ruku v pěst. Ostatní s kňučením utečnou. Tři rozmašírovaná těla pak klesnou k zemi, když kořeny zajedou zpátky do země.
"Co tu děláte mláďata tak daleko? Nebezpečí číhá blízko."
Bručí.

Nalaya - Pochod

Postupujete pomalu všichni dál. Ty, Arvin, vaši koně, elf který vás vede a asi dalších 10 okolo vás. Stále dumáš nad tím, kdes slyšela onen hlas až po hodině chůze která se ti zdá podivnými cestami a směrem ti vyblýskne vzpomínka.
S mužem jehož hlas jsi dnes slyšela jsi mluvila kdysi, když ti dělal na jedné z cest po zemi ochranu. O týden později od té chvíle jsi se dozvěděla že on a jeho družina padli tehdy do jakési léčky a zahynuli tam. Jak tedy může být zde?

Salanie - Hvozd

Přistála jsi tedy v hvozdu poblíž zkaženého územi na mýtině a rozhodla ses odpočívat. Usnula jsi ale ne na dlouho uslyšelaj si pohyb. A když jsi otevřela oči viděla jsi že se tvým směrem od zdravého lesa žene několik postav.

Tři podivní vlci kteří pádili co jim nohy stačily a až tvoje přítomnost je nějak uvedla do ostražitosti a bojového rozpoložení.

Araoth - Hospoda

Zdá se že sem přišli jen na lehko a nemají u sebe nic moc zvláštního. Teda až na oblečení a nějaký ten váček s penězi aby se mohli pořádně opít.
"Tuž smo místní a přišli jsme odpočinout od dení roboty. Je to zabíračka."
Zabručí jeden z nich těžko říci, který to vlastně byl.

Malari - Bojový let

Mezitím co dole začala bitevní vřava ty ses dál věnovala svému sokovi. Rychle jsi vystoupala nad něj a využila své výhody rychlosti. Pak ses zpustila zase dolů. Poraněný kostěný drak a nestihl včas zareagovat a tys mu chytla křídlo do spárů a promrzlou kost rozdrtila. Drak se zřídil se zavřeštěním dolů na prostranství nedaleko bitvy, kde se orzstříštil na miliony kousků.
"Dobrá práce."
Ozve se ti v hlavě hlas starého jezdce, který zní i docela unaveně.

Na lelkování není čas

Drakovi skoro nic neudělám, jak jinak, jsem proti němu dost malá, ale měla bych využí své rychlosti a snažit se mu zníčit křídlo...zrovna, když přemýšlím co dál ozve se roh a hned na to se ozve odpověď.
Posily?
pomyslím si a v srdci se mi zažehne plamen naděje..
Ty zmetku, zaplatíš...
pomyslím si nevrle. Rychle vyletím nad kostíka a v co nejvyší rychlosti mu zaútočím na kost, která drží křídlo po hromadě. 64 %

Hospoda

"Tož Grumiku, Hulgo na vaše!" řeknu a řádně si připiju. "Já jsem Araoth, těší mě." řeknu a představím se.
"Po dlouhé cestě pivo bodne, ale teď bych rád věděl, co vy dva tu vlastně děláte? Jste místní nebo taky jenom procházíte?"
Snažím se pomalu vyptávat svých pivních parťáků. Zároveň si je nenápadně prohlížím, abych zjistil, zda u sebe nemají něco, co by prozradilo odkud jsou a co dělají.