| |||
Před školou - Pokoj Aine Aine, Sukui, Relliel Vyléčená se znovu vzchopí a postaví na nohy. Vyzývavým úsměvem čekám jestli dokončí pohyb a skutečně mě obejme. Ale neudělá to. Místo to ho odejde pryč. Jen ji s pobaveným úsměvem sleduji zmizet za rohem. Na tu vlezlou otázku nijak nereaguji. Ještě se uchechtnu když se ozve nadávání. Moc daleko se teda nedostala. Cítím že se dobelhala sotva přes halu. Stejně jako cítím i to že se ke mě z ošetřovny blíží opeřenec se Sukui. Přesně tohle byl ten důvod proč jsem nechtěla jít na ošetřovnu. A teď si ten důvod přišel ke mě. Měla jsem jít rovnou. Zalituji vzápětí. Teď už je však pozdě na to dávat se na odchod, a tak počkám než se ke mě dostanou, otočená jejich směrem. Moje pozornost patří jen Sukui, která se mi nezdá nijak v nepořádku. Jeho si všímám jen natolik že vnímám přítomnost jeho energie, stejně jako ostatních kolem. Tak to vypadá jako bych ho kompletně ignorovala. „Ach tohle?...” porozhlédnu se po svém blízkém okolí, kde jsou stále ještě vidět následky výbuchu u brány. Kromě toho však nemám na svědomí nic víc. Pohledem krátce prelétnu i po louži ohnivé krve kterou po sobě zanechala andělka, než se podívám zpátky na svou kamarádku. „...to jsem se jen trochu bavila” odpovím s úsměvem a lišáckým mrknutím. S tou bytostí jsem to skoncovala tak rychle že z toho ani mnoho zábavy nevzešlo. Dát si na čas by asi taky moc nedalo. Jakkoliv je její starost upřímná a milá, je celkem zbytečná. „Jakási stvůra tady útočila na studentku” dodám ještě tak pro jistotu aby si zase nezačala představovat kdo ví co. „Jsem ráda že jsi hlavně ty v pořádku” oplatím její starostlivost upřímným úsměvem. Nepředpokládám že už si bude chtít teď promluvit, nebo si na to vůbec vzpomene. I když já bych chtěla, ona dala jasně najevo že ostatní jsou jí důležitější. Od konce hodiny lektvarů uběhlo už několik hodin. A nevěřím tomu že by si nedokázala najít alespoň chvilku. Bylo jich spousta, kdyby si jen do cesty nestavěla ostatní. Stejně tak jako ona předtím, i já si teď půjdu za svými záležitostmi. Ne snad z trucu nebo podobné malichernosti, na takové věci mě neužije. „Ještě si potřebuji zařídit pár maličkostí a potom bych měla mít hodinu, potom si tě najdu a snad budeme mít chvilku.” Jestli ta proběhne, nebo spíš neproběhne jako ta poslední hodina na které jsem se ukázala doslova jenom já čas se mi tím poměrně zkrátí. Počkám na odpověď Sukui, ať už přikývne nebo…nebo odmítne. Nebudu ji do ničeho nutit. Z krve se vznese dlouhé černé pero, pak další, dokud tady nezůstane jediné. Uspořádané úhledně jedno vedle druhého se vznáší ve ve vzduchu jako černý vějíř. Tentokrát skryté za štítem kdyby Sukui napadlo nějaká nepatřičná myšlenka. Už tehdy jsem jí mohla jednoduše upřít aby mi andělské pírko vzala. Vrátím se tedy zpátky do haly. Třebaže jsem se chtěla ještě vrátit zpátky do knihovny, zastavím místo toho v hale u jiné “maličkosti”. Co s tebou. Snad bych ji přece jen mohla vzít na ošetřovnu. I když léčení jako takové už není třeba. O to všechno už jsem se dokonale postarala sama, o tom není pochyb. I tak jsou z dívky cítit vlny slastného utrpení. Vzbuzuje mojí zvědavost. Sotva si ji telekinezí zvednu začne blekotat o tom jak právě na ošetřovnu nechce. „Hmm, fajn.” Prohodím poměrně bezstarostně. Něčím takovým si hlavu opravdu tížit nebudu. Místo ošetřovny s ní tedy zamířím do druhého patra. Nemám nějak na spěch, jdu klidným krokem a ona se vznáší několik stop přede mnou. Cestou si jen tak pohrávám s pírky. Zrovna do řeči jí není, ale stejně z ní dostanu alespoň kde má pokoj. Dostanu ji tedy až tam, kde ji postavím na zem. Nechci se tu dlouho zdržet. Na druhou stranu... tělocvičnu dál okupuje nevítaná čtveřice. |
| |||
Přes poletující energie, kouzla a světla se dá sotva vnímat, co přesně se děje. Každopádně léčitelé vypadají, že nabrali nové síly a pouští se do léčení. Využiji tedy tohoto momentu, abych se také vzdálil. Potřebuji si odpočinout, než budu opět učit. A hodiny stejně již ukazují, že předchozí hodiny je konec. Přesunu se tedy do sborovny, kde se svalím na nejbližší pohovku. Snad vydrží nebortit školu aspoň hodinu. |
| |||
Ošetřovna - Hlavní vchod Rell, Ysea, všichni cestou Jen si opřu tvář o jeho rameno a hledím za něj, než opustíme ošetřovnu. Nechám se mlčky nést, dokud nezastaví a nepoloží mě na zem. Ruku z jeho ramene nechám sklouznout do jeho dlaně. V ten moment se rozhlédnu a uvidím ji. Vypadá v pořádku. "Ys..." oslovím jí s úlevou. Spletu své prsty s Rellovými a Ys věnuji slabý úsměv. Pak si všimnu nepořádku na cestě. "Co se tu stalo? Není ti nic?" zeptám se s upřímnou obavou. |
doba vygenerování stránky: 1.1576159000397 sekund