Andor.cz - Dračí doupě online

Zpátky k Diegovi

"Cože, učeň? Jako, že já mám...?" Luca překvapeně vydechne axje vidět, že přemýšlí, co se to stalo, jak do toho spadl a jestli by neměl třeba někoho z vás pro jistotu obejmout. A zároveň se tváří, že ho trošku ta zodpovědnost děsí - ale je ochotný to pro záchranu nevinného života risknout. 
"Já - děkuju? Asi? Budu se snažit to úplně neposrat, fakt." 
Zazubí se. 

*Tady toho kluka vedle mě? No, toho je nám líto všem, může mu bejt tak patnáct. Byl tak nějak na hranici toho, co Turci ještě zabili, že je jim k ničemu a co si nechali - a zrovna ten den umřel Teo, no moc jsem o Teovi nevěděl, i když sedával u vesla vedle mě, tady si úplně se sousedem nepokecáte, většinou má i jinou řeč. Tak ho posadili na to volný místo, místo aby ho hodili rybám. Někde tady byl snad i jeho táta, nebo starší bratr, nebo prostě starší rodinnej příslušník. Ten ale začal za pár dní kašlat a vypadal, že umře, no už jsem ho pak neviděl, takže asi umřel. Ten kluk tu zůstal. Ne, že by oproti umírajícímu Teovi byl moc extra ku pomoci, ale nebyl ani zas taková přítěž a já už si zvykl, že holt musím trochu víc zabrat, tak se toho moc nezměnilo. Ale vůbec nevím, jak mluví. Nikdo tady asi neví. Tak časem prostě přestal mluvit úplně. Jenom poslouchá. Ne, že bychom se teda mohli moc bavit, obecně.*

Luca se mezitím zkouší s chlapcem domluvit. Moc mu to nejde, nakonec nějak zvládne ukázat na sebe, na něj a na východ ven.
Řekněme, že chlapec se trochu vyděsí, protože netuší, proč ho chce odvést pryč, ale zjevně je zvyklý se podvolit příkazu, tak se zvedne a jde. Ještě naposledy se na odchodu zoufale ohlédne po Diegovi, jako by doufal v nějakou záchranu.

Ale já se o něj jako starat nebudu! Vy jste ho chtěli!

Pokud máš v Lucu dostatek důvěry - no to zní dost fatalisticky. Samozřejmě, že popravdě úplně nemám. Luca je malej vysírač, kterýho baví dělat bordel a chaos. Nemyslím si, že je připravený mít učně. Ale to je přesně to, no. My tehdy taky nebyli. A stejně jsme je dostali. Dostali jsme je a do určité míry jsme přestali být malí vysírači, co rádi všude tropí chaos. Takže tak.
"No možná ho spíš odsud vem a běžte spolu za Pepem. Ať ho prohlídne, jestli ještě není třeba nějak nemocnej, nebo nemá svrab, nebo něco. Nakrm ho a umyj. No a snad mu Pepe vysvětlí, že pojede do Benátek a tam na tebe počká. Protože sebou ho nebereme, to zapomeň."

Pak se otočím na Bastiana.
*Já vím že jsi,* láskyplně mu prohrábnu vlasy a pohladím ho po tváři. *Jsi v tomhle vpravdě hrozná měkota.*
No, kdybys nebyl tak nemusíš většinu svého dospělého života schovávat spálený obličej. Prostě bys odtama utekl a uhořela by nějaká náhodná nána, no. Zas bys tady asi nebyl s náma, kdybys nebyl takovej sebeobětavej dobrák. Nejspíš bys nakupoval v Tripolisu a hleděl si naplnit loď pořádně do kapacity, ať se to vyplatí převážet na trh do Benátek.
*No, přišlo mi to jako nejlepší řešení. Je mladej. Půjde vycvičit. Nejlíp to člověku jde, když moc jiných možností, než soustředit se na trénink, ani nemá,* pokrčím pragmaticky rameny.

Já si taky asi brzo něco dám

"Luco, nejsme školka, abysme sbírali každý opuštěný dítě."
No, přesně tak, ještě že mám alespoň u svýho manžela nějaké zastání, když nevěří teorii o krevetách!
Se spokojeným výrazem založím ruce na prsou. Ještě že jediná s nepopulárním názorem tady v týhle rozšířený rodině nejsem jen já!

" Leda, bysme si ho nechali nevím, jako pomocníka pro Rocca... "
Ale tak kurva už.
Bastiano se na mě opatrně podívá, Luca z toho evidentně taky pochopil, že to teď asi zčásti leží na mě a tak se na mě taky podívá, Diego na mě čumí, protože moc nechápe o co zrovna teď jde a přemýšlí beztak nad krevetama a to dítě rychle zděšeně uhne pohledem, když se na ně podívám a trochu se nakrčí, jako by čekalo že ho uhodím.

Zpruzele vzdychnu.
Jako já vím, že si občas stěžuju, že Rocco furt jenom mele hubou - ale opravdu musíme jít ode zdi ke zdi a místo toho si pořídit novýho, který nemluví naší řečí vůbec?

Ještě víc zpruzelý to je, když prostě docházím všemi směry, ať to vezmu z jakéhokoliv konce, že tohle je přesně něco, co by udělal můj starý mistr. On je totiž, stejně jak Luca, nenapravitelnej dobroser. Ne, že by mi to možná v mých třinácti nebylo vlastně ku prospěchu. No nic.
Nádech, výdech.
Přestaňte tak civět, zrovna jdu učinit důležité prohlášení, které Lucovi změní život.

"Ne," odpovím nakonec.
"Ne, takhle svět nefunguje," dodám rezolutně. "Je mladej, nejspíše bude mít z veslování i solidní základ," na lezení po zdech, "takže nebude žádný Roccův poskok. Bude to Lucův učeň, na jeho vlastní zodpovědnost. Pokud se ukáže, že je k ničemu," JAKO TA ŠLAPKA ROSARIE, teď jsem se akorát nasrala, jenom jsem si na ni vzpomněla! "Tak může poskoka dělat vždycky. Nebo prát povlečení v bordelu, co já vím. Ale je mladej, bez minulosti, bez budoucnosti, ideální člověk, kterýho chceš naverbovat. Jak se s ním domluvíš, to už není můj problém. Tys ho chtěl," pokrčím na Lucu rameny.

A pak se otočím na Bastiana a oznámím mu španělsky, protože tomu Luca evidentně nerozumí, *Rozmazluješ ho.*

Dal jsem si něco

"Luco, nejsme školka, abysme sbírali každý opuštěný dítě. Leda, bysme si ho nechali nevím, jako pomocníka pro Rocca a poslali ho zpátky s Lorenzem. Je takový řešení, co by mohlo fungovat?" a podívám se opatrně na Alessandru.

Jako, ten krk navíc by nás asi už nezruinoval a kdo ví, třeba by to děcko i nakonec v něco vyrostlo, že jo.

Pane bože, proč musíme všude sbírat lidi

*Ježíši, netrap chudáka tím, co všechno jsou či nejsou brouci. Už stačí, že mu lžeš o těch krevetách!*
*Já o krevetách nelžu! Však se pojďme zeptat doktora, jestli jsou to spíše ryby, nebo brouci! Určitě bude pro jednou prozměnu na mojí straně! I když co on o tom možná ví, když se bojí větších vodních ploch, žejo...*
No ale viděl jsi někdy krevetu? A tak má ploutve, nebo spoustu nožiček? Aha? A co jinýho má ještě spoustu nožiček? Ryby? Asi těžko!

"Přece mu můžeme nějak pomoct, žejo."
"Luco," otočím se na něj zprudka. "Co se tím snažíš jako naznačit? Vždyť ses doteď tvářil, že otroka nechceš a najednou tohoto jo, protože na tebe dělá smutný voči? A co s ním budeš dělat, vždyť nám ani nerozumí! Jako bys nějakýho potřeboval. A co jako po cestě s ním? To budeme shánět ne jednoho koně tadyhle pro Diega, ale dva? Umí vůbec jezdit? Umí vůbec mluvit? Umí vůbec něco? Je to od tebe naprosto nezodpovědné, jen tak si pořídit otroka, je to závazek na dlouho a musíš pro něj mít podmínky. To není jak Fiorelly slepice, Luco!"

Na analgetika a antibiotika asi smůla, bro

Luca Bastiana znovu zatahá za rukáv.
"No to je všechno hezký, ale co s ním teď bude? Až je teda jako vyložíme v Anconě? Pak někde umře? Vždyť je to ještě kluk,"
Luca se evidentně rozhodl, že se svojí měkkou a soucitnou povahou uspěje spíše u Bastiana, než Alessandry. Minimálně po prohlášení o tom, že by mohlo bratrstvo jet otroky i vykupovat, na což se Alessandra zatvářila tak trochu, no možná trochu protočila očima.

Takže na Bastiana prosebně kouká.
"Přece mu můžeme nějak pomoct, žejo."

Dal bych si něco tbh

"Tak člověk se musí zajímat o okolí," oponuji Alessandře, "protože jinak nemáš tušení, co se kolem děje. Jako mare nostrum už není tak nostrum jako kdysi, ale furt je třeba vědět, co se na břehu děje. Jako, já nenakupuji otroky. I když, jet tam nějaké vykoupit jako dobrý skutek bysme klidně někdy mohli!"

Reálně, to není asi úplně špatný nápad.

*Ježíši, netrap chudáka tím, co všechno jsou či nejsou brouci. Už stačí, že mu lžeš o těch krevetách!*

Já taky piju! ...no a věci moc nevím.

"Tak ano, já spíš nechápu, že se zajímáš o tamní politický pozadí. Jsem si říkala, že ses toho tak chytil, jako bys tam někdy v dětství byl nakupovat, no, však víš."
Nedořeknu už to obligátní "s fotrem." Je mi totiž jasný, že tam da Mezzovi ve velkém nakupují. Nevím, jestli pro vlastní potřebu, nebo předprodej. Ale řekněme, že naši rodiče - no, že rodiče nás obou jeli v dobytku. Jen každého dobytek měl, no, jinej počet nohou.

Ale ten už nám neřekne nic.
"Haha, ale jednoho můžou používat na loutkové divadlo, haha."
Jsem nejvtipnější žena v tomto podpalubí! Hm... Možná ze mě počet žen v tomto podpalubí dělá zároveň i tu nejméně vtipnou. No, nemůžu mít vše. No a nebo naopak můžu, první i poslední místo je tak nějak vše najedn- asi bych někdy měla napsat hlubokou filozofickou knihu hlubokých filozofických úvah z hlubin mé filozofické mysli.

*Bůh si to tak žádá!*
Kurva, od kdy my věříme na...
*Eeeh Bůh si to žádá, ano, pravda. No a nebo taky tvůj zdravej rozum. Vidíš todle rameno? No kdybych neměla včera zbroj, už bys ho možná úplně neviděl. Takže buď jako já, buď chytrej. A těm Turkům už asi chybět nebude, jen bych to pořádně vymyla, ať od Turecký špíny nechytneš nějakej svrab. Věděli jste, že svrab jsou taky brouci, jako krevety?*

Piju a vím věci!

"Jak to, že toho víš tolik o tržišti s otroky v Tripolisu? Odkud? Vždyť je to hrozně daleko, proč...?"
"Každý snad zná Tripoliský trh s otroky? Vždyť je to snad nejznámější trh s otroky ve středomoří! Každý ho zná. Teda, v teorii. V praxi jsem tam nikdy nebyl a ani se tam teda nechystám. Ale raději bych se neptal našeho El Kapitano, jestli tam náhodou někdy něco nekoupil či neprodal. Jeden nikdy neví a nerad bych si zkazil iluze. Takhle můžu alespoň doufat," a pokrčím rameny. "Asi byl levnej, nevím. Taky ho mohli třeba chytnout jenom někde po cestě. Kdo ví... teda, ví to kapitán té lodi. Ale ten už nám neřekne nic."

Né, že bysme ho potkali úplně v konverzační situaci.

*V klidu Diego, my víme. To jenom náš mladý kolega úplně nechápe jemné nuance obchodování s otroky. A nemusíš se bát. Není to okrádání, když už jsou mrtvý. Teď už je to jenom rekvírování. A jak si sám řekl, byli to bezvěrci. Jejich smrt a případné okradení není hřích, ale právě naopak, je to vstupenkou do ráje. Bůh si to tak žádá!*

A jako co si budeme. Někteří neměli úplně špatnou výzbroj. Byť samozřejmě, španělská tercie to není.