Andor.cz - Dračí doupě online

Nalaya - Cesta domů

"Můj lid to zvládne Nalayo, vydal jsem patřičná opatření. Ale tvůj nesmí padnout jinak bychom byli sevřeni ze dvou stran a proto je mou povinností jet s tebou."
Usměju se, jelikož mi to už nemůže vymluvit. Se svým koněm jí doženu a srovnám jízdu.
"Ano to musíme nevím, jak na tom tvůj lid je."
Kývnu a pobídnu koně taky do cvalu.
Koně klušou dál a nechávají tábor i krajinu daleko za námi a v dálce před námi se začnou rýsovat siluety stromy hvozdu, který skýtá Království Kvetoucí růže.

Tiamat a Malari - Boj o pevnost

Oba jste vzlétli, každý s jiným cílem. Malari se rychle ztratila v mracích, než ji někdo nějak více zaregistroval. Zatímco Tiamat vyletěl vstříc hrozbě. Nemrtvá armáda postupuje přes řeku a zdolává ji je to jen otázka minut, než zaútočí opět na hradby. Nicméně tři kostění draci se blíží vstříc Tiamatovi. Letí ve tvaru šípu a už z dálky se ozve jejich nenávistný řev. Tiamat má jejich plný zájem a draci zrychlí a vyrazí proti němu, míří přímo na něj a trochu se roztahují, aby jej mohli lépe obklíčit a zdolat. Jsou o něco menší než starý rudý drak, ale i tak jsou určitě více než nebezpeční, pohybují se rychle a jejich drápy a čelisti jsou hrozivě ostré.

Malari mezitím zmizela v oblacích a očima hledá původce, který vzkřísil takto ohyzdně někoho, kdo měl v klidu spát. Bohužel armáda nemrtvých ve vodě je z této vzdálenosti jednotvárná a velmi těžko se tam hledá někdo určitý.

Nemrtví jsou už za půlkou řeky, když se mocně rozezní hlas Hilbura Roslanda, který stojí mezi svými muži na hradbě v bílé zbroji a ozařuje temnotu okolo.
"Dei wergus on trea ged!"
Ti více znalí poznají starý jazyk, který používají jen jezdci, když kouzlí. Hilbur namíří svým mečem přes hradby směrem k řece a z meče vyšlehne bílý záblesk. Ten narazí do vody a ta v okruhu dobrých 50 metrů čtverečních zmrzne i s nemrtvými. To zbrzdí část nepřátelské armády.

Alasseon a Lenora - Nad hvozdem

Když Alasseon padá může si prohlédnout, jak o dost těžší tělo Noemi poláme některé stromy a zaboří se částečně do země. Další drak takto zhynul a on ani neví, kdo vyslal to smrtící kouzlo. Sám však nyní padá dolů a blíží se ke stromům, útěchou je, že zde nevidí nemrtvé nejspíše je ještě dost daleko od hlavní linie.
Lenora neváhá po tom, co viděla jak drak, který nesl Alasseona zasažen padl mrtev dolů, zrychlila svůj let a natáhla spáry po elfovi. Promáchla a.....zachytila úspěšně Alasseona za nohy. Ten nyní visí hlavou dolů zachráněn bílou dračicí. Ale nebezpečí neznámého útočníka může stále trvat.

Boj->ouvejs

Pozoruji přiblližující se hordy těch hnusnejch smradlavejch chodících mrtvol...
Ach ne, už jdou zase.
pomyslím si a nervózně se zavrtím.
Pak ovšem ztuhnu při pohledu na ně...nejprve mé srdce poskočilo radostí, podle siluet...ale hned na to se z něho stal jeden velký balvan...Koukám na ty kreatury....na ty parodie draků...
Co jim to provedli? TAKHLE ZNEUCTÍT DRAKY!
pomyslím si a v mysli je proklínám.
Ani se na Tiamata nepodívám.
"To je dobrý nápad. Zkusím vyletět do mraků a najít toho co jim takhle ublížil...pokud by se mi podařilo zabít toho nekromanta, tak by možná padli i oni...lidem stejně víc nápomocná být nemohu."
řeknu Tiamatovi. Roztáhnu křídla, odrazím se od cimbuří a letím směrem nahoru. Letím vysoko v mracích a koukám dolů jestli neuvidím njakou podezřelou osobu.

Padám, padám, padám...


Letíme, když v tom zahlédnu něco...
Lenora?
Pomyslím si, než se však stačím rozkoukat, tak už po nás střílejí. Bohužel trefí Noemi, která mě v tom okamžiku pouští a já padám přímo na ty nemrtvé.
Co teď? Je to konec?
Zaslechnu své jméno.
,,Lenoro???"
Stačím ještě pronést a odevzdávám se svému osudu.
Alespoň jsem tě viděl...

Nad královstvím

Při bližším průzkumu se mě zmocní pocit, který jsem necítil už tak dvacet let. Byl to onen pocit draka, který vycítí své jezdce, když je mu nablízku. Ne, můj jezdec je už dávno, dávno mrtví!
Mohl to být...
Z mých myšlenek mě vytrhne to, jak něco vyletí z lesa. Přiměje mě to zastavit se ve vzduchu. Jenže zjisťuji, že to nikterak nemířilo na mě, ale na toho černého draka. Proč by ale stříleli na své? Jenže, tomu drakovy něco vypadne z pařátů. Srdce se mi div v tom okamžiku nezastaví.
Al!!
Nemeškám ani vteřinu a vyrážim znovu pro něj.
Jsem pomalá.... pomalá.... nestihnu to..... nestihnu!!!
Natáhnu po něm aspoň přední tlapy ve snaze jej zachytit.
"Ale!!"

Pevnost Trion

Můj sluch zachytí něco co připomínalo jakoby troubení rohů. Avšak tohle bylo jiné. Temné. Něco takového jsem ještě nepocítil. Stál jsem pevně, rozhodně, odhodlaně. Nebyl na mě vidět žádný záchvěv strachu či něčeho podobného. Přesto jsem pocítil, jak mi onen zvuk prolézal až do samotného morku mých kostí. Trochu jsem si ofrkl a z mých nozder tam vyšel lehoučký obláček šedavého dýmu.
Když uslyším lidský výkřik, otočím jeho směrem.
Chvíli nerozeznávám nic, jenom nějaké podivné siluety. Přivřu naštvaně oči.
Jak se opovážili oživit mé bratry a sestry?! Za to zaplatí!!!
Zarazím velmi naštvaně drápy obouch předních tlap do země, až skoro nebyly vidět. V očích se mi zrcadlila zloba a touha po boji.
"Maličká...." oslovím zelenou.
"Pomáhej lidem.... tyhle karitarury jsou moje..."

Arvin a cesta

Vyhoupnu se do sedla stejně jako on a pobídku koně, aby se rozešel. Pohled mám zabodnutý před sebe, je vidět, že jsem nervozní a mračím se.

" Neměl si chodit. Doma máte starostí víc než dost a budou tě potřebovat taky. Já to nějak zvládnu. Doufám."

Podívám se na něj a pak zase zpátky.

" Musíme si pospíšit."

Prohlásím nakonec a pobídnu koně znovu, tentokrát do rychlejšího cvalu. Nechci se zdržovat, a ani nemůžu.

Nalaya - Na cestě

Jen se usměju a zvednu se taky a poupravím popruhy svého koně.
"Říkal jsem, že tě samotnou nepustím ne?"
Mrknu na ní a jakmile uhasíme ohniště vyšvihnu se do sedla.
"Snad dorazíme včas. Co jsem se dozvěděl od svých lidí před odjezdem, tak u nás už začíná zuřit válka."
Zavrtím hlavou trošku ponuře a pak pohlédnu na Nalayu.