| |||
Učebna - směr ředitelna Oranil, Miaarea, Han, Alfa, Ylrys, Stephanie, Rubus Můj dotek je na můj výraz a postoj těla překvapivě něžný a hřejivý. "Vzhledem k tomu, že jste tu mezi námi - tak bych to smrtí zrovna nenazval, ale ano, na okamžik jste ztratila své tělo," pokývnu hlavou. V očividné modlitbě a ujišťování sebe sama ji neruším, jen na krátko zvednu pohled k Rubusovi, který vkročí do místnosti a začne všechny kontrolovat. Když požádá dívka o nůž, na chvíli zaváhám, zda v ní nezůstal nějaký vliv z proběhlých událostí, ač na mé tváři se nezmění tvar jediného svalu. Když to však upřesní, tlak v ramenou trochu povolí. "Jestli potřebujete provést nějaké rituály, můžete do toho zasvětit..." zarazím se a ohlédnu se k Oranilovi, který i přes péči léčitele zůstává v bezvědomí, "můžete mne do nich zasvětit. Zařídíme, aby vše proběhlo, jak potřebujete," promluvím k ní nakonec a dostane se ji pohledu na drobně zdvižené koutky, což je asi největší povzbudivý úsměv, kterého se z mé strany může dočkat. "Problémy," odtuším na otázku, která se ocitne ve vzduchu od Alfy a zvednu pohled od Miaarey. Těknu mezi Alfou a Ylrys pohledem, když Ylrys promluví. Když si před ni klekne a nastaví ruku a odhalí krk, koutky klesnou zpět na své místo. "Opovažte se. Obě," pronesu nahlas s jasným důrazem na varování v mých slovech. Rty se pro změnu protáhnou do úzké čárky a zvednu se od Miy. Otočím se na Rubuse. "Až se probere Han a Chrys, pošli je za mnou do ředitelny," promluvím než se otočím k Ylrys s Alfou. "A teď chci slyšet co se tady vlastně stalo. Ale ne tady. Následujte mne. Vy taky slečno," pokývnu i Miaaree. Potom vykročím z učebny a mířím v čele malého průvodu do ředitelny. |
| |||
Učebna / hala Oranil, Miaarea, Han, Alfa, Stephanie, Tarney, Hope, Rosa, Rubus Nemohla jsem vyloženě říci, že bych se probudila a že bych vypadala úplně nějak jinak, než když jsem upadla do kómatu. Spánek vypadal stejně tak, že očka sem tam přejížděla okolí, avšak ty na očích byla vždy zavřená, když jsem spala. Nyní tomu bylo trochu jinak, protože jedno očko na každé ruce začalo pomalu přejíždět přes okolí, následně se připojilo druhé, třetí... až se všechny začala dívat všude okolo a já hlasitě vydechla. „Ugh... to bylo fakt nechutné...“ usykla jsem s ne-moc příznivým úsměvem, protože jsem se cítila, jako kdyby mne má vlastní potrava stiskla a začala přežvykovat. Nohy jsem položila do kolmo na zem a zvedla se bez pomocí rukou na nohy. Jednu nohou jsem zlehka dupla a pohodila ocasem, s pohledem na dotyčnou dívku, kterou mne mé vlastní jídlo chtělo donutit zabít... a pachem mého spáleného masa jsem usoudila dost rychle, co se stalo. Navíc... vše, co jsem měla zregenerované bylo většinou ztuhlé a noha a ocas byl, navíc ocas byl o poznání světlejší, nepokrytý krví a noha též. Chtěla jsem se ale už-už rozejít, v tom mne ale zastavila [color=lightblue]ona[/color] a já na ni natočila hlavu. Podle toho, jak se tvářila a že oblizovala mou krev ze svých rtů jsem usoudila, že chce více krve. „Samozřejmě,“ řekla jsem úplně normálně, jako kdyby se někdo někoho ptal, jestli nemají propisku navíc. Klekla jsem si a nastavila jak ruku, tak i krk, aby se zakousla, pokud chtěla. Byla jsem stále docela vykolejená, hlavně, když jsem věděla, co se mi před pár minutami stalo. Proto jsem ani za toto nic moc nechtěla, stejně... krev nebyla úplně něco, co by bylo zas-tak života-potřebného v mém oběhu. Dokud jsem měla určité orgány, které mohli fungovat, tak jsem byla v pořádku... „Nemyslím si, že chutnám zas tak dobře, ale tak posluž si, když chceš...“ dodala jsem a jednu ruku jsem natočila směrem od sebe doprava a druhou za sebe doleva, abych pokryla své úhly. Situace vypadala stabilizovaně, proto... nudně. |
| |||
Učebna Nečekala jsem že se nechá jen tak bez boje zakousnout. Žíznivě jsem se jí zakousla do krku a plnými doušky si vychutnávala každičkou kapičku. Ani jedinná nepřišla nazmar. Moje hodování ovšem nemělo příliš dlouhého trvání. Bytost se náhle odtáhla a rozpřáhla se. Neměla jsem žádnou možnost se jejímu "plácnutí" nijak vyhnout a poslední co jsem chtěla byla lahodná chuť její krve...tedy než se moje hlava rozprskla mezi jejíma rukama. Pak už se moje bezvládné, bez hlavé, tělo sesunulo k zemi. I přesto že jsem zrovna nebyla při životě z mého těla nepřestal sálat žár. Netrvalo dlouho a v mojí mysli se opět rozzářily energie bytostí kolem mě, dříve než přišla vůbec nějaká myšlenka nebo pocit. Postupně se kolem mě začaly vykreslovat konkrétní tvary a nakonec i myšlenky a pocity bytostí těch kolem mě. "Co to bylo?" první otázka která mi vyvstala v hlavě a kterou slyšely všichni, ke kterým se mohla dostat. V jednu chvíli si užívám krve a pak se proberu na zemi. Dlouze jsem se nadechla a vydechla, ve chvíly kdy se ke mě dostaly myšlenky té plačící dívky. Vůbec jsem jí nerozumněla, a to jak jejím pocitům, tak jejím myšlenkám. Nezaslouží si jméno? Jak se vůbec jmenuje? Vypadá to už je zase vše v normálnu. Mojí pozornost ale mnohem víc upoutala ta bytost ke které jsem předtím cítila takovou nenávist. Už jsem k ní necítila vůbec nic, stejně jako ke komukoliv jinému. Byl to dost zvláštní pocit necít nic k někomu koho jsem se ještě před chvílí pokoušela zabít. A musela to být jen chvíle protože se toho v místnosti tolik nezměnilo. Pomalu jsem se posadila a několikrát zakývala hlavou. Potom jsem zvedla hlavu k Ylrys a mlsně se olízla, přestože ta spalující žízeň po její krvy už byla pryč, nemůžu popřít že bych chtěla ještě. A po tom co jsem ochutnala, budu chtít víc. "Dáš mi ještě?" zeptala jsem se pouze Ylrys. |
| |||
Chodba/Učebna Oranil, Miaarea, Han, Alfa, Ylrys, Stephanie, Tarney, Hope, Rosa Soustředím se na šlahouny a z nějakého důvodu vůbec nezaznamenám, že se k nám ta dívka blíží s nepřátelskými úmysly. Kolem se prořítí ředitel, že skoro nestačím postřehnout co se děje. Šlahouny stáhnu a podívám se do chodby, kde již drak není, Rosa je ztuhlá uprostřed kroku. Vyrazím zkontrolovat Hope. Vpravím do ni léčivou energii a ta je dost silná na to, aby ji probrala z bezvědomí. (97%) To už se vykloní ředitel a popožene nás, takže vkročím do učebny. Jako první zamířím k Alfě, ale ta už se probírá, takže pokročím k Ylrys, jen abych zjistil, že ta bude taky za okamžik sama na nohou. Přejdu k Hanovi a pokusím se ho probrat, ale u něj mi má léčivá energie nestačí. (90%) Obejdu ředitele s Miou a zkontroluji Oranila. Pokouším se ho vyléčit, nicméně šok, který utrpěla jeho mysl je práce pro Faife, nikoliv pro mne. (71%) |
doba vygenerování stránky: 1.1480550765991 sekund