Rádce


,,Když už někdo smýšlí o tom, že jsem byl v exilu, tak ani korunovace to nezachrání."
Chytnu si hlavu do dlaní a dlouze vydechnu.
Ale to, co říká, tak smysl dává...
,,Půjdu se projít. Až to přichystáte, tak mne nechte zavolat, přijdu co nejdříve."
Když rádce odešel, tak se zvednu. Zkusím chůzi a rozejdu se za tím drzým děvčátkem co má hlavu jako beranidlo a koleno ze železa. Jdu tak, abych jí chvíli mohl pozorovat.

Lesy okolo hlavního města
Nalaya

Vzííííttt....."
Zasyčel stín a pohnul se vpřed ve stejnou chvíli vyletělo několik šípů tvých ochránů, které prošly stínem, jako nůž máslem bez viditelného efektu. Čepel dalšího z elfů se rozzářila podobně, jako tvá hůl, když se vrhl na stín, který se nebezpečně sápal k tobě a vejcím. Stín zasyčel, když do něj sekl, ale pak stinné spáry sevřely elfa okolo krku.
"Hladd.......jííííístt.....!"
Vydechl a pak během pár dalších okamžiků jsi viděla, jak se elf zmítal bolestné agónii pevného sevřeně. Meč mu vypadl z ruky. Jeho druhové na to vyděšeně hleděli.
Když dopadlo tělo nebohého ochránce na zem. Vypadal, jako by zestráhl a úplně vyschl až na kosti. Ta věc z něho vysála veškerý život.
"Jííísttt.....!"
Zahláholil nyní mnohem mohutnější stín a začal se natahovat k vám. Pak sebou však cukl nazpět a chytil se spáry za to, co připomínalo hlavu.
"Yrrrrrchhhhh nééééé....!"
Stáhl se o kus nazpět a pak se rozplynul, ve stejný okamžik jsi uciítila, jak se otřela o tvou mysl tal Laeronova.

Královská porada
Alasseon

"Možná na korunovaci čas není, ale možná by to lidem dodalo jistotu toho, že u své zodpovědnosti zůstanete, že je neopustíte. To, že všichni vědí, že byste měl být králem, dle práva, neznamená, že vás všichni tak i přijímají. Vlastně ani pak vás asi všichni nepřijmou. Ale mohl by to být začátek cesty k celistvosti. Nechte si to projít hlavou."
Navrhl rádce a pak mírně přikývl.
"Uchystám oč žádáte. Nejspíše bude chvíli trvat najit všechny ty spisy v archívu, ale vynasnažím se je vám donést ještě dnes."
Přislíbil a pak zmizel ze zasedacího salonku a tys zůstal opět sám, jen se svými myšlenkami.

Rádce


Ušklíbnu se když poslouchám ta slova...
On má pravdu... chápu otce, proč právě on byl s ním.
Pomyslím si a zhluboka se nadechnu.
,,Myslíte si, že je na korunovaci čas?"
Zeptám se a pozoruji ho.
,,Není dost jídla, příbytků, lidé strádají a já se mám nechat korunovat?"
Tohle je šílené.
,,Všichni vědí, že jsem dědic... Všichni vědí, že jsem král i když nejsem oficiálně korunovaný... "
Chytnu se za hlavu.
,,Ale jestli si myslíte, že by to bylo správné, tak prosím... Udělejme to tedy..."
Pak se zamyslím.
,,Přinesl bystemi záznamy o starých spojenectví? Udělám to, protože není jiná možnost... Pevně věřím, že si staré časy někdo bude pamatovat, a že není příliš pozdě..."

Okolí hlavního města

Zacouvala jsem rovnou ke koni s vejci, tohle bylo nebezpečné.
„ Nikdy ti je nedám!“
Zavrčela jsem a rozzářila jsem světlo víc.
„ Nejsou tvé. A nikoho z nich neobětuju, rozumíš?!“
Strážila jsem vejce, i za cenu toho, že mě napadne. Nedovolím mu je zničit.

Lesy okolo hlavního města
Nalaya

"Hlaaaaaad.....chtíííííííít................živoooooottttt....."
Zahučel stín a viděla, jsi jako jeho dlouhé stínovité ruce se snažily najít cestu okolo světla, které jsi vytvořila svou holí.
"Opatrně princezno."
Upozornil tě jeden z elfů a pozvedl své kopí a opřel jej o horní stranu štítu. Pár kroky změnil pozici a byl připraven rychle, jako had zaútočit proti stínu, který byl nyní jen dva kroky od tebe díky světlu.
"Dááááááttttt......."
Stále jeho pozornost zalétala k vejcím.

Stín

„ Zapomenout?“
Dívala jsem se na tu věc.
„ Na co jsi zapomněl?“
Sledovala jsem ho, když obrátil pozornost k dračím vejcím, stoupla jsem si přímo mezi něj a koně s nimi. Rozzářila jsem kámen ještě víc.
„ Nech je být. Rozumíš?“
Zatla jsem zuby a rozhodně stála mezi ním a svými svěřenci.

Lesy okolo hlavního města
Nalaya

Elf kývl a přijal uzdu tvého koně. Ostatní se však drželi poblíž tebe, aby tě mohli chránit, přece jen nenechají svou princeznu na pospat neznámému nepříteli.
"Co tedy s tou věci budeme dělat?"
Optal se nakonec jeden z členů tvého doprovodu. Když jsi rozzářila světlo. Stín se zatřepotal a vydal zvuk, který připomínal zaprskání kočky. Nejspíše se mu úplně světelná záře nelíbila.
"Zapomenut.....hladddddd.....jíííííst....."
Zazněl mrazivý hlas toho podivného ducha. Zálibně se natahoval a obtahoval okolo vás a díval se na tebe a na elfy, pak se jeho pohled upnul do méně osvětleného místa, kde stál elf s tvým koněm a vakem dračích vajec.
"Životttt..."
Zaměřil se plně duch tím směrem.

Královská porada
Alasseon

"Chápu tento Vás pohled princi, ale mnoho v naší říši mnoho dobrých králů. Určit, který z nich byl lepší, než ten druhý.....je obtížné. Skoro každý má svá dobrá a špatná rozhodnutí."
Pravil rádce mírně a poslouchal tě.
To neví bohůmžel nikdo a co se názoru lidu týká. Jen snaha jej změní. Možná by v tomto ohledu napomohla Vaše korunovace.......tyto naděje sdílíme."
Přikývl rádce a pomalu se zvedl z křesla.
"Dám cvičitelům vědět, nač se mají zaměřit, věřím že si poradí, přece jen vědí po čem se mají dívat."
Ubezpečil tě rádce a ještě se na tebe ohlédl.
"Možná byste měl zvážit rozeslání zpráv, nebo poslů s prosbou o pomoc. Je šance, že někdo si bude pamatovat ještě stará spojenectví a přijde."
Navrhl rádce opatrně.

Trnín
Zumishi

Veškerý tvůj hovor s Majkou se vytratil a vaše pohledy plně zaujala záře na obzoru.
"To nevypadá na kupce. Je to moc světel a.....áááááh!"
Vykřikla Majka poplašeně, když dům bylinkářky zaplál jasným plamenem. Zděšeně na to třeštila oči a vlna světel se začala valit dolů od bylinkářčina domu směrem k vám do vsi.
"U boha věčného slunce co jsou zač."
Třásla se dívka a tobě při pohledu na blížící se nebezpečí došlo hned několik věcí. Bylo jich hodně. Minimálně několik desítek a druhá nepříjemnější věc, byla ta, že se pohybovali moc rychle, museli jet na koních. Z domů začínali vybíhat poplašení vesničané zmatení tím, co je to venku za hluk. Přibližující se dunění ti jasně napovídalo, že času nemáte nazbyt. Než ses stihl však rozhodnout, co dal, jako zjevení se před sebou ze tmy objevila ona stará bylinkářka. Upřela na tebe své staré moudré oči a pohlédla na Majku, pak zpátky na tebe.
"Nyní máš možnost splatit svůj dluh cizinče. Odveď ji a její rodinu do bezpečí."
Pronesla stařena, žádná prosba o záchranu vesnice, byla si stejně, jako ty moc dobře vědoma toho, že sám je s bandou nezkušených vesničanů nemůžeš zastavit.
"Ale babičko, co ostatní?"
Vyhrkla Majka se slzami v očích.
"Ty nechte na starost mě a teď už jděte honem! Království se musí o tomhle dozvědět!"
Křikla stařenka rázně, až by jeden srazil podpatky k sobě do pozoru. Pak se o své berli vydala mezi poplašené lidi. A jezdci s loučemi se blížili.

Starší přátelé
Lenora

Oba sourozenci přikývli a vykročili kupředu. Dívka byla připravena tě podepřít pokud bys potřebovala. Kráčeli jste divočinou lesa a zatím vás vítaly jen jeho zvuky, žádní pronásledovatelé.
"Řekneme jí to? Měli bychom jí to říct. Pořád jí to asi ještě nedošlo."
Načala dívka a skousla si trošku provinile ret, když jí bratr zpražil přísným pohledem.
"Ne, dobře víš, že nesmíme. Tohle je cesta, kterou si musí projít sama. Dříve, nebo později prozře a dojde jí to. My jsme na té cestě jen její průvodci."
Upozornil svou sestru možná až příliš důležitě. Ta jen souhlasně kývla.
"Promiň teto, má pravdu."
Přitakala a mírně si povzdechla.
"Asi máš teď v hlavě pěkný guláš co?"
Broukla omluvně dívka, najednou vypadala skoro, jako ta malá holčička, kterou jsi zachránila.
"A ty se divíš po tom všem, co si zažila? Kdo by neměl."
Zavrtěl nad tím hlavou její bratr, který se snažil vypadat mnohem více, dospěle, než jeho starší sestra.

Rádce


,, Můj otec byl ten nejlepší král, co tu kdy byl..."
Povzdechnu si.
,,Já vím, že to tak je, ale někdy je to těžké, a očividně někdo si myslí, že jsem byl v exilu, což mě velmi trápí, protože se nic takového nikdy nestalo... A co mě trápí ještě víc, tak to, že nevím kde je její otec..."
Zaposlouchám se do rádcových slov a zkusím se postavit jak na tom budu s pohybem, abych také mohl začít trénovat.
,, Doufám, že tohle peklo skončí co nejdříve... A také upřímně doufám, že mě Lenora najde...."
Bez ní moc šancí nemáme...
,, Já brzy začnu trénovat ostatní také, nemyslím si, že to bude stačit... Ale i malá šance se rovná nějaké šanci..."
,, dohlédněte na trénink, a vzkažte každému, kdo trénuje ať se dívá po přednostech těch, které trénují... Kovář bude mít sílu v rukách na těžší zbraně, a třeba rolník bude mít švih... To všechno musíme podchytit..."

Setkání

Lehce jsem se jejich slovům usmála více.
Děti, nezáleží na tom jestli jsou trpasličí, lidské, nebo elfí, když dojde na věc jako poslouchat dospělé, jsou vcelku všechny stejné. Stejně tvrdohlavé, stejně paličaté nehledě na věk si rasu jako takovou. Vždycky udělají to co se jim zakáže.
Je to skoro jako den... kdy viděla jsem je naposled... ani ne...
Až už jsem chtěla nebo ne, měli pravdu v tom, že sice jsme to zvládli pryč, ale neznamenalo to skutečné bezpečí. Proto přijala jsem pomocnou ruku, abych se dostala zpátky na nohy., které se zdáli už celkově lepší než před okamžikem.
"Přestaňte diskutovat... vypadneme z tohohle místa..." řeknu nakonec, snad tak ukončujíc jejich věčné hádky.

Trnín

Zdá se mi, že zde mají jednoduché vnímání upřímnosti. Ale řekl bych, že na takovém místě si jej můžou dovolit. Pokud jejich největší starostí je fakt, že jim onemocní zvířata. Žádné intriky, úklady a tajnosti, které doprovázejí obyvatele v obydlenějších částech světa. napadne mne, jak moc jednoduše místní vidí své okolí. To je to kouzlo neznáma, kdy jednomu stačí mít spořádané okolí, spořádané sousedy. A nemuset řešit záležitosti, které reálně hýbou světem.

Lehce cuknu hlavou, když se ozve znovu ten hlas a vrátí mne do mé reality toho, že nevím, co je zač a zda někdy odezní. Nevypadá to tak. Až se dostanu zpátky k organizaci, budu to muset probrat s některým svým nadřízeným.
,,Dobré ostružinové víno. Za kvalitní potraviny by ve městech určitě platili nemalé sumy. Nebo vám sem naopak mohou dodávat něco, co si nemůžete obstarat sami?" nadnesu v duchu svého statutu, za koho se v této vesničce vydávám.
Když pohlédnu směrem, kde má svou chýši bylinkářka, zamračím se na rudý svit, který se tam objevil. Pokud nezačalo vycházet druhé slunce, pak to bude světlo ohně. A rozhodně většího ohně, než je jedna pochodeň, se kterou by si stará paní šla pro večerní kalíšek vody ke studni.
,,Řekl bych, že nebudu jediný přijíždějící dnešního večera." kývnu bradou směrem, odkud se line záře ohně. Leda, že by to nebyl oheň, ale nevím, co jiného by to bylo. Nebo to bude něco úplně jiného, o čem Majka bude vědět. Ale tuto možnost považuji za nepravděpodobnou.