Andor.cz - Dračí doupě online

Show me your Drachmae!

Skousnu zuby pevně k sobě v potlačovaném vzteku, vyfrknu nosem a zúžím zlostně oči. Musí se mu nechat, že obchodovat ten chlap umí.
"Shodněme-se-tedy-na-tom-že-ho-nikde-cestou-nezaseru" zasyčím nasupěně.
Žid jeden!!! Dokud ho nezničím, pořád je to ostatně můj reklamní předmět! SPONZORSKEJ DAR!

Hmm, Kassandra vibes. #Prst

Schmidt nehne ani brvou. Zjevně ho ječení nijak nevyvede z míry, dokud k němu člověk nemá v ruce louči.

"A vy tam jako nechodíte, ale rovnou tam lítáte či co se mi paní Alessandro snažíte říct?" a usměje se. "A pan Soudeček byl Florenťan, fuj, toho bych vůbec nevytahoval. A já o tom něco vím. Svého času jsem bydlel i kousek od hřbitova. Musím tomu rozumět," řekne další část svého životního příběhu, jako by bydlení u hřbitova měla lidem zajišťovat prastarou moudrost a patent na rozum. "A kopí stojí, kolik řeknu. Teda, kolik za něj zaplatil Pitigliano. A to bylo... padesát, ale já jsem byl ochotný vám dát slevu. Můžete se ho jít zeptat... víte, kde je hřbitov?"

OK teď si italsky nehodím na morálku, watch me, pidipost!

Trhaně se nadechnu, zatímco mě ten židoslav začíná srát!
Tady teď poslouchej, ty malý hovno!!!
"JAK JAKO ŽE CHODÍME DO CASA ROSA, TY SPROSTOTO JEDNA, JAK BYCH NĚJAKÁ ŠLAPKA BYLA, MY VLASTNÍME CASA ROSA!" rozkřiknu se, kdo ví, proč mě takový nesmysl vlastně zrovna nasere!
"A ALESSANDRA JE NAPROSTO ITALSKÝ JMÉNO, NEJITALŠTĚJŠÍ JMÉNO, BOTTICELLI SE TAK TAKY JMENOVAL! A TO KOPÍ NEMŮŽE STÁT ČTYŘICET ZLATEJCH A PŮL NEBO KOLIK, TO SNAD NENÍ ANI MOŽNÝ!"
Mávám v náhlém popudu rukama před obličejem.

Tyyyy

"Tento obchod nepatří dóžemu a ten název nijak nenaznačuje, že by mu snad patřil. Ten název jenom znamená, že je to kvality hodné dožete i že je v dóžecím městě. Nic jiného to znamenat nemá!" a dupne u toho.

"A hodnota toho kopí je tři-čtvrtě a čtyřicet dukátů. Jen pro pořádek, kdyby se mu tedy něco stalo... a já jsem Benátčan! Schmidt je naprosto typický italský jméno! Jmenuje se tak i můj bratranec co má obchod v Miláně! Stejně tak i můj strýc, co má obchod v Anconě! A tak bych mohl pokračovat, ještě hodně dlouho! Pff, já taky neříkám, že Alessandra je neitalský jméno, protože se to nesluší!"

A vědoucně se na vás podívá.

"No já zapomněl, že tady pan velmistr vlastně dělá reklamu i pro Casa Rosa, takže hehehe, vím kam chodíte."

Kůň bude v pohodě, KAŽDEJ MURGHES JE STEJNEJ, PROSTĚ ČERNEJ KŮŇ!

'Dóžecí ocelové emporium Israela Schmidta - Nejlepšího zbrojíře v Benátkách! Volte nekompromisní kvalitu, volte Schmidtovu výbavu!'
Čertu, to je nějaký moc dlouhý! To určitě poseru. No co už, hehe. Kopí!
"Ten obchod teda patří Dóžemu? Jsem myslela, že jste majitel a vy tu zatím jen prodáváte. No, ale působíte přesvědčivě, jako by vám to tu fakt patřilo." spokojeně si kopí držím v ruce a koukám jak je parádní a naleštěný. A moje.

"Takže až mě někdo od Orsinu uvidí s tím palcátem, budou si myslel, že jsem to ukradl mrtvole? A to kopí stejně? To je taky super vědět..."
"Lásko, ten palcát je kladivo, protože palcáty už jsou velmi z módy", " mávnu přezíravě rukou a věnuju mu rozverný pohled.
Dneska jsem v ráži, ehehehehe!

"Jen ho nesmíš ztratit či zničit, než se vrátíme, aby bylo s čím pak tu reklamu udělat."
"No, nejhorší, co se stane je, že ho s hanbou zaplatím. Ale to bych nerada, doslova jsem ho teď nad panem Schmidtem, - to jméno nezní moc Italsky mimochodem, vyhrála!

A ne, děkujeme, vaši velkorysou nabídku na trochu soukromí odmítám, jednak takové věci, jako techtle mechtle mimo domov provozuji jen o karnevalu a požití hodně vína a druhak - chci toho koně vidět, protože pokud se mi nebude líbit, chci to handlíři omlátit o hlavu ještě zatepla," a při "omlátit o hlavu" významně na ruce pohodím kopím.

Pěkný pokus

Prodejce kouká a mračí se. Hodně se mračí. Nadechuje se a vydechuje, jako by chtěl něco říct, ale nemá chudák co.

"No dobře, tohle vám vyšlo! Nezapomeňte ale na celý název obchodu! 'Dóžecí ocelové emporium Israela Schmidta - Nejlepšího zbrojíře v Benátkách! Volte nekompromisní kvalitu, volte Schmidtovu výbavu!' Áno? Pff, obehraný ve vlastní hře. Stárnu, stárnu... ale furt platí i má druhá nabídka! Můžu poslat syna, aby vám toho koně vyzvedl! Nebojte, nic by se mu nestalo! Jen za malý poplatek..."

Proč má pan Schmidt evidentně bohatší vnitřní svět, než Bastiano, když jeden je NPC a druhej hlavní postava?

"- ooh, moc vtipné Pekelná Čičino, haha."
Po tváři se mi rozlije škodo/samolibý výraz. Ještě pořád umím evidentně tak trošku vyjebávat s lidma. A to jsem ani nečekala, že se půjde podívat, prostě jsem čekala, že automaticky řekne, že ho seru svou ironickou upřímností. A on se chytil!
Hehe, židozbrojíři, hehe!!!

No a pak přinese to kopí.

Mě samozřejmě jen tak nějaký kopí nevytrhne, protože jsem hrdou vlastnicí starověkého artefaktu po Leonidovi, ale... Ale jako musím uznat, že tohle je MOC PĚKNÝ KOPÍ a že ho prostě chci. A chci a chci a musím mít a chci. Kousnu se zevnitř do tváře, ať na něj tak chtivě nečumím.
Však se uklidni, Alessandro, kdyby ti ho nechtěl prodat, tak ho tady nepřinese. Tvař se neutrálně, mysli a POŽIDÍŠ ŽIDA!

Opatrně přestanu Bastiana objímat a jdu si to prohlídnout zblízka, zatímco přemýšlím o situaci.

Je tu pár věcí, které jsou nad slunce jasné. To kladivo rozhodně bylo pro Pitigliana a tak na něm pěkně vyinkasoval dvakrát. Za mě v pohodě, proč by ho měl dát náhodnýmu kolemjdoucímu zadarmo, i když už ho někdo zaplatil. Pomiňme, že teda teoreticky patří po právu třeba, hm, Pitiglianovu synovi - když ho kupoval jako soukromá osoba!
Baresi chce toto kopí. Toto MOJE kopí. Což je tak nějak smutný příběh kapitána Baresiho, že má tendence chtít věci, co prostě a jednoduše nemůže mít. Pohár v míčové hře, toto kopí, mě... Asi bych beztak mohla pokračovat. Smutný muž tenhle Baresi!
Muž se nepředstavil, ale i tak nechce, abych mu říkala přezdívkou.
Zmínil ale, že by určitě neprodával věci po mrtvém, takže... Ehehehe...

"No, je to opravdu pěkné kopí, dovedu si představit ho otestovat teď ve válce a pak s ním dělat v aréně reklamu vašemu podniku,"
Přiznám opatrně, zatímco si ho prohlí] ím a obdivuji ze všech stran.
Jo, seru na halapartnu, stejně je na koně prostě lepší kopí, než jak to říkal Bastiano? SEKERA NA TYČI!

" A vzhledem k tomu že byste rozhodně neprodával věci po mrtvém, tak je mi dokonce i líto, že vám tu jen tak leží. Asi se ho ujmu, děkuji, nebudete litovat" ten můj samolibý úsměv se ještě zvětšuje.

Krabec Benátský

"Kurva, vy mi tu smrdíte a já tam mám frontu třiceti lid- ooh, moc vtipné Pekelná Čičino, haha. Haha. Úplně se směju, málem se neudržím na nohou, jak se za břicho popadám, ha ha," řekne zbrojíř, naprosto neutrálním tónem, u kterého nehne ani brvou. "A kurva vypadám, že žeru hovna z okapu a prodávám mrdky ze zvadlých chujů lidí z Neapole či co?" řeknu už méně neutrálním hlasem a odběhne nasupeně dozadu a vrátí se s dva metry dlouhým kopím. Krásné ratiště z černého jasanu kombinovaném s úchyty z černěné oceli, se zhruba 30 cm dlouhou masivní čepelí, se dvěma křidélky. Opět se zlatými doplňky. "Čučíte co? Nejlepší v Ben- ITÁLII! To si nechal lna zakázku u mě vyrobit kdysi kapitán Pitigliano, ale potom co chudák zemřel, mi tu zůstalo ležet. A než se zeptáte, protože vám to vidím na vašich lačných očích. NE, ne a ne. To kopí nebylo v setu s tím kladivem co si koupil tady pán, protože bych si nedovolil prodávat takto zbraně po mrtvém. A druhak, opět NE, to kopí si koupil Niccolò Orsini di Pitigliano jako SOUKROMÁ osoba a ne jako velitel gardy, takže i když bylo zaplacené, bylo to pro jeho OSOBNÍ potřebu a nikoliv jako inventární položka do zbrojnice městské gardy," a s pomalu se zvyšujícím hlasem, který přešel pomalu do křiku pokračuje, "a ta prostě na něj nemá žádný nárok. ŽÁDNÝ, slyšíš Baresi? ŽÁDNÝ NÁROK a to kopí dostaneš jen přes moji mrtvolu, slyšíš?! Eh, nechal jsem se unést ale garantuji, že z legálního hlediska s tím kopím, ani s tím kladivem, které k němu naprosto nepatří, nejsou žádné problémy a není se čeho bát, hehe." a kopí nabídne Alessandře k obdivu a potěžkání.

"A oslovení židák si vyprošuju. Oy vey. Já nejsem žádný židák jako ten od vedle! Já jsem rodilý Benátčan z Mnichova!"

Má na to právo!

Jak jako odháníme zákazníky?
Pomalu otočím hlavu směrem k tomu Židovi, protože už je mi NAPROSTO JASNÝ, že je to doopravdy žid a přivřu uraženě oči.
"Jo, taky jsem si všimla, že ta fronta třiceti lidí venku, kteří se naprosto nemohli dočkat, až tady budou moct nakoupit, se úplně rozpustila, jak pára nad hrncem!" odtuším chladně.

"Žádná reklama nebude, protože já dneska odjíždím do války a nevím, kdy se vrátím. Tak. Ale pak se můžeme domluvit. Když mi do tý doby, než budu zpátky, ukovete to nejvíc nejparádnější kopí, ze kterýho si doslova sednu na prdel, až ho uvidím, vytáhnu ho do arény pod vašim jménem.

... A nevím, kdo je Maximus, ale vím, kdo byla Kassandra. A ta byla úplně stejnej židák, jako tuten - ummm - jakže se jmenujete, vy protivo, co víte o všech až zbytečně moc? - akorát že byla z Řecka. "
Pohodím hlavou.
"A na druhou nabídku nemáme čas, protože za chvíli vyloží toho koně. Uvažuju, že bych si na něj počkala a pak teprve jela. Že by Luca přijel už do přístavu na něm a nemusel za náma běžet po svých jak jouda."