Andor.cz - Dračí doupě online

Útěk z mramorového sídla

Když vidím co se děje a že strážní bojují za moji záchranu, neváhám a na jejich radu beru nohy na ramena.

Když už se za mě bijí, tak ať to alespoń neskončí zbytečně, tady jim stejně nepomůžu.

Pomyslím si, ale v duchu za ně pronesu modlitbu. Budou potřebovat každou pomoc, která se jim hodí. I tak se ale stále musím zbavit jednoho strážného. Běžím stále směrem ke kuchyni, vběhnu dovnitř a cestou se snažím shodit cokoliv, co by mohlo strážného zdržet. Obloukem se také snažím vyhnout každému, kdo v kuchyni pracuje a mířím přímo ke dveřím ven.

Rychle odsud pryč a pak se hned venku ztratit v davu. To je teď moje jediná šance.

V paláci


Podívám se na Enta a kývnu, pak se podívám na elfa, který vykoukl zpoza rohu a také k němu kývnu. Jako poslední se podívám na Noemi a promluvím k ní.
,,Neříkám, že se mi dvakrát líbí, že budeš lovit v našem lese. Přeci jen jsme elfové, kteří chrání všechnu zvěř. I když také jí lovíme... Ale nemohu ti bránit, aby jsi šla lovit. To ne. Ale buď prosím opatrná. Náš hrad je obehnán bariérou, která znemožňuje, aby hrad kdokoliv viděl a okolí. Neleť za bariéru ano? A pokud bys chtěla... Jídla tu máme dost. I syrového masa. Nemusíš na lov..."
Podívám se na ní a otočím se.
,,Doufám, že se ráno uvidíme Noemi. Budu na tebe čekat."
Pomalu odcházím do otcových komnat, abych se podíval, jestli sbalili vše, co potřebuji.

Město Trion

Překvapilo mě, že v hospodě je tak málo lidí. Tedy skoro nikdo. Až na jednoho opilce. To jsou lidi tak vyjevení ze zbrojení, že přestali mít chuť na pití a zábavu? Srabíci!
Od opilce jsme se dozvěděli co se děje. Nemrtví útočí na pevnost? Nemrtví nejsou zrovna moc chytří a organizovaní. Pokud nejde o upíry. Ti umí ještě myslet. Nejspíš to řídí nějaký podělaný nekromant nebo lich. Asi se chce někde uhnízdit a pevnost se mu zalíbila.
Hostinský se zeptal jestli tu chceme přespat a kolik pokojů.
Řekla jsem, že tu přespíme a jen jeden pokoj. Nevím proč spát odděleně, když už jsme spolu strávili noc.
Pokud se tedy Vellus zase nezačne stydět. Objednala jsem nám taky jídlo a pití. Zhluboka jsem se napila piva.
„No... rozhodně se tedy musíme vyhnout té pevnosti. Nesnáším nemrtvé. Jsou mi odporní.“ Řeknu mu.
„Šourají se. Chrčí. A furt z nich něco nechutného odpadává. Fuj.“ Oklepu se.
„Co myslíš? Kam bychom měli jet?“

Při jejím zmíňce o to, že bych na svých zádech nenesl člověka, pevně přivřu oči do úzkých štěrbin a zavrčím na ní výrazně.
"Jak se opovažuješ...!" zvýším hlas a dupnu přitom přední tlapou. Trochu tak rozechvěji zem pode námi. Znovu zavrčím.
"Za tuhle drzost bych tě mohl rozmáčknout jako ohavného brouka!" pravím dále stále zvýšeným hlasem. Přitom mi z nozder unikne hustý černý dým.
"Je pravda, že jsem před lety odmítl účast v Jednotě, z důvodu mé mladičké arogance..." řeknu trochu mírnějším tónem.
"... ale to neznamená, že mě někdo, kdo mi nesahá ani po kotníky za to soudit!" řeknu zase zvýšeným hlasem.
Poté se otočím k onomu starci. Trochu jsi odfrknu.
"Znal jsem jí... byla to moje platonická láska... " řeknu tiše a přitom zavřu oči úplně.
Po chvíli je zase otevřu.
"Nechci tě nijak urazit či zostudit, starče, ale ve své věku jet na drakovi, i když je to plecha jako tahle, je bláhovost. Budeš užitečnějším svým lidem tady dole, na zemi, než na něčím hřbetě."

Lev

Zadívám se na lva, jak škube ty nebožáky. Když se rozběhnou všichni zbývající pryč, stáhnu kuši a zadívám se na lva. Lehce si skousnu ret. Jakmile se vydá klusem pryč, vyhoupnu se do sedla a rozjedu se za ním.

„ Počkej! Prosím stůj!“

Zavolám na něj s lehce rozechvělým hlasem. Snažím se ho dohnat. Rychle mířím rovnou za ním.

Pevnost

Upřeně hledím do Tiamatových očí.
"Nejsem dráče."
zavrčím na něj nevrle.
Sletím dolů ke starci.
"Naaďte mi jej. Dovolím vám opět zažít pohled z dračího hřbetu. Té dračice je mi líto...pokaždé zamrzí když zemře jeden z nás..."
řeknu s povzdechem.
"Jak byla veliká?"
zeptám se starce.
"Mimohodem tady rudý, by na hřbet člověka nevzal...dost o tom pochybuji."
řeknu.
"Chci jít ve šlépějích mých předků...proto chci do bitvy nést jednoho z dračích jezdců."
šeptnu muži...který býval jezdcem.

Nalaya - Na cestě domů -> Bílý lev

Lev skáče mezi útočníky a jak se míhá a ty střílíš, tak je uchráněn jakýchkoliv zranění. Několik mužů padne k zemi s šípem v těle jiní jsou roztrháni na kusy.
"Zachraňte se!"
Křičí a zbývající se rozprchají do všech strach. Lev vítězně a majestátně zařve až se to ozývá všude kolem. Tlapy a tlamu má ještě od krve. Pak ti věnuje pohled a obrací se kluše pryč.

Alasseon a Noemi - Království Starého dubu -> Palác

Ent na vás pohlédne a pokýve mohutnou hlavou.
"Počkám v zahradách města a načerpám sílu."
Dunivými kroky odchází. Vykoukne z jedné menší chodby jeden z elfů.
"Připravím ty dokumenty pane."
Zase zmizí.

Lenora - Místo přistání -> Jezírko

Přistála jsi a napojila ses. Popřípadě si něco ulovila nyní jelikož je tmavá noc ukládáš se již ke spánku, aby sis odpočala. (Omlouvám se musíš počkat až ostatní ukončí den.)

Amiel - Město Trion -> Krčma

Ty i tvůj společník dorazíte k večeru do krčmy. Tam je v celku prázdno. Z jednoho opilce nakonec vyzvíte, že se chystá přesun městského vojska k jedné pevnosti na pohraničí s trpaslíky, že je tam pod útokem nemrtvých a pevnost se bez posil neudrží.
Zároveň chce hostinský vědět jestli tu chcete přespat a kolik pokojů.

Malari a Tiamat - Pevnost Trionu -> Večerní potlach

Starý rytíř si přeměří vás oba pevným pohledem.
"To, že draci vymizeli neznamená, že na ně zapomínáme, ani na staré zvyklosti. Bohužel brnění pro draka zde opravdu nemáme....ale!"
Zdvihne prst a přelétne mu po rtech úsměv.
"Sedlo jezdce by se tu našlo mohlo by být ve velikost menšího z vás. Přece jen Vy rudý pane jste až příliš velký."
Na chvíli se odmlčí a narovná se.
"Co se týče jezdců. Většina z nich zemřela společně s draky nebo zmizela, schovávají se nebo nejsou známy informace, ale pokud má někdo letět v sedle jediný jezdec okolí jsem já. Kdysi jsem býval jezdcem dračice Driangy. Byla ledově modrá, když zemřela...."
Zlomí se mu hlas a je vidět skápnout slzu, ale pak jeho obličej zase zpevní.

Zavrtím svou hlavou, abych jsi tak urovnal myšlenky, které se začalo formovat v mé hlavě. Zároveň jsi během toho trochu odfrknu. Nicméně poznámka toho dráčete mě donutí se hlasitě, hrdelním smíchem zasmát.
"Hloupost, dráče...." řeknu směrem k ní. Nemám díky své výšce, problém se k ní natáhnout a vidět jí přímo do očí i když je na hradbách.
"Neslyšelas co říkal ten starec? Draci se tu už pár let nevyskytují, takže pochybuji o tom, že by v pevnůstce jako je tahle měla něco co by jen připomínalo to tvoje brnění a i kdyby. Silně pochybuji o tom, že by se TADY našel někdo, kdo by uměl ohánět něčím jiným než vidlemi..." řeknu. Je pravda, že lidi moc nemusím ale to co řekla se mi jeví jako naprostá bláhovost a početilost mezi sedláky hledat "krále".
"I kdyby se našlo oboje, co myslíš, že zvládneš navíc? Nic. Jen vystavíš toho ubohého člověka většímu nebezpečí než kdyby se jako všichni schoval za těmahle hradbama, které jim poskytnou větší ochranu. To, že ti na zádech bude sedět nějaká blecha nezaručí naše vítězství, natož to jejich." řeknu. Trochu zatřepám křídly, abych si je lépe složil k tělu.
"Chápu, že zřejmě chceš obnovit Jednotu, ale teď na to není ani čas, natož místo."

Alesseon.

Prvé, čo ma napadne je kto je Lenora?
Nebodaj drak... drak ktorý by si zobral dvojnožca na chrbát? Čo je to za draka? Ent síce spomínal jazdcov ale... spomínal aj to, že vraj už zanikli.
Pri zmienke že ho môžem potom zožrať si ho celkom vážne začnem premeriavať.
Umh, je moc malý. Len by som po ňom dostala väčší hlad.
Potrasiem preto hlavou.
Vezmem ťa do laby. Máš moje slovo, že ťa nepustím.
Privolím nakoniec k jeho súhlasu.
Tiež mu záleží na tom, aby prestali ničiť les...a jeho obyvateľov.

Keď spomenie čosi o odpočinku, uvedomím si, aká som v podstate z letu unavená, avšak z dynamického chodu udalostí som na to takmer ani nepomyslela. Uvedomím si však ešte jednu vec.
Potrebovala by som ísť pred tým, ako vyrazíme ešte na lov. Dlho som nejedla.
Oznámim mu.
Potrebujem korisť, hlavne ak budem niesť aj jeho. Zvládnem to, tipujem že ani zďaleka nedosahuje takú váhu ako jeleň, a to sme ich prenášali do našich hniezd letkom dosť veľkú diaľku len čo sme vyrástli, ale potrebujem sa nažrať.
Čakám, či dostanem ešte nejaké inštrukcie, ale som už pripravená vyplížiť sa do lesa na lov.

Pevnost

Doletím zpět na hradby.
"K čemu nám to bude. o nevidět přijdou další, měli byste se líp připravit. Nevím sice jak, ale alespoň rozešlete ptáky se zprávami nebo alespoň posly a rozešlete zprávy pro pomoc. Těch nemrtvých sou tam hordy."
zavrčím na starce a přemýšlím jakou máme naději vyhrát.
Jestli nedorazí žádné posily tak ani s tímhle drakem to nezvláneme...bude to peklo.
pomyslím si.
Kdyby tu byl alespoň někdo kdo umí pořádně bojovat z dračího hřbetu.
napadne mě.
"Starče, mám otázku, očekávám sice negativní odpověď, je tu někdo kdo někdy seděl a bojoval z dračího hřbetu, máte sedlo a zbroj pro draka mé velikosti?"
zeptám se ho a čekám co odpoví.