Andor.cz - Dračí doupě online

Město Trion

Dojeli jsme do města. Bez problémů nás pustili branou a pak se stačilo jen rozhlédnout, aby bylo jasné, že fakt se něco chystá. Všude pobíhali královskými vojáky. Bylo tu víc uniforem než obyvatel.
„Myslíš?“ zeptám se Velluse s pozvednutým obočím. Samozřejmě, že to byla jen ironická poznámka.
„No... dokud nás nebudou chtít povolat do služby, tak se nás to netýká.“ Pronesu a pobídnu koně.
„Najdeme si hospodu, kam ustájíme koně a pronajmeme pokoj. A pak zjistíme proti komu se bude bojovat.“ Řeknu.
„Ale teda kdyby to bylo něco velkého, tak o tom víme už dávno. Že má být velká válka se většinou rychle rozkřikne.“ Rozhlížím se, abych našla nějaké vhodné místo, kde se budeme moci ubytovat.

Let k domovu

Pomalu ale přeci jistě se okolo mě smrákalo, až mne tma pohltila úplně. Začalo mi cukat v levém svalu na křídle, z čehož jsem pochopila, že jestli nepřistanu, skončí to za chvíli mým pádem.
Chtě, nechtě jsem tedy přistála.
Vybrala jsem jsi dostatečně velké, avšak kouzelné místečko na kraji nevelkého jezera. voda z jezera chutnala dobře a uhasila mou žízeň, kterou jsem jsi do této doby neuvědomovala.
Nakonec se u stromů stulím do jakého klubka, ocas jsi obtočím okolo sebe a křídlami si zakryji číst těla. Dlouhý krk s hlavou natáhnu k právě vyházejícímu měsíci.
Už brzy.... projde mi hlavou a poté skloním svou hlavu a schovám jí pod jedno s křídel. Pomalu cítím jak mně přemáhá spánek...

Druid?


,,Vše připravte brzy ráno vyrazíme."
Podívám se na Noemi.
,,Ještě jednou se ti omlouvám. Prosím odpočiň si... I ty ente... Odpočiň si. Ráno vyrážíme."
Podívám se na sluhy.
,,Povezu sebou otcovy listiny. Musí mi je někdo přečíst."
Zadívám se na všechny okolo.
,,Měli by jste si i vy odpočinout. Je toho teď moc."
Řeknu ke všem a pak se zadívám na Noemi a enta.

Přepadení? Spíš překvapení!

Zadívám se špičku šipky v kuši a potřesu hlavou.

„ Tak mě zabte, já sebou stejně nic nemám. Ale vězte že až to uděláte nebudete mít už vůbec žádnou šanci proti nebezpečí, které se blíží.“

Zasyčím rozlobeně a podívám se na oběšence. Těknu pohledem zpátky a zatnu zuby. Nehodlám se s nimi mazlit, i když to vypadá, že nakonec stejně umřu. Když najednou uvidím šmouhu, trochu mě to zarazí, a pak i následný řev. Když vidím co to je, na rtech se mi objeví úsměv. Rychle natáhnu ruku k jednomu z těch zlodějů a pokusím se ho chytit do větví stromu. Ať už za nějaké místo kde mu to tolik neublíží a nebo za místo, které ho zabije. Pustím se do boje. Nehodlám nechat to překrásné zvíře zranit.

Tiamat a Malari - Pevnost Trionu -> Rozmluvy

Starý rytíř přelétne pohledem rudého draka a kývne.
"Tak jak říká dračice. Mnoho draků zemřelo. Temnota zavítala do našich zemí a draci začali mizet. Zářící jednota je nedokázala uchránit. Oni sami se i stáhli a vymizeli nebylo co dělat. Věřím, že někteří žijí ale je to už dlouho co se nějaký tak jako vy objevil."
Pokýve hlavou.

Mezitím Malari zkontroluje okolí. Je vidět, že za řekou je ležení nemrtvých a dost rozsáhlé. bude to ještě těžká bitva.

"Alespoň vám nabídnu za vaši pomoc místo na nádvoří, nebo někde kde se vejdete je to pro nás čest."
Ukáže rytíř na pevnost.

Lenora - K domovu -> Let

Nakonec unavená za tmy klesneš na louku nedaleko jezera, kde si budeš muset odpočinout. Je pozdě, ale hlavně po boji a tom všem už cítíš dost své svaly a takhle bys dnes už do svého domova určitě nedoletěla.

Araoth - Mramorový palác -> Záchrana svitku

Trpaslíci jen kývnou a nakonec se rozběhnou tobě v patách. Už se blížíte ke kuchyni a zadnímu vchodu, když z boční uličky vyběhnou tři další ozbrojení trpaslíci a oddělí tě od tvého doprovodu.
"Jdi! My je zdržíme!"
Zakřičí jeden z odříznutých trpaslíků a oba se vrhnout do boje se svými bývalými kolegy. Je to dva na dva ten poslední se rozbíhá za tebou.

Noemi a Alasseon - Království -> Rozmluvy

"Princi slyšeli jsme o jednom hodně starém druidovi, který by to možná mohl umět. Problém, ale je, že žije až na pohraničí v jedné malé vesnici. A jsou to nejspíše jeho kouzla, které ji udržují mimo kontrolu nemrtvých."
Ozve se jeden rádců, který příjde.

Nalaya - Na cestě domů -> Přepadení

Jedna ze zahalených postav pozvedne kuši a míří na tebe. Ostatní jsou na tom se svými zbraněmi podobně.
"Zaplatíš nám protože si ceníš svého života. Takže nezdržuj a vyklop, co máš nebo chceš skončit jako tamten?"
Trhne hlavou k oběšenci. Vypadá to, že opravdu nehodlají žertovat. Pak zahlédne tvé oko v přibližující se bílou šmouhu. Následně se ozve uši trhající nepříjemné zařvání naštvaného zvířete.

Po chvíli vidíš, jak se žene vpřed dlouhými skoky směrem odkud jsi přišla bílý lev. Svaly se mu vlní za běhu na kůži a je vidět, že je mohutnější a větší než by normálně měl být. Zahalení obrátí svou pozornost k němu. S údivem a mírným vystrašením, to už ale lev skočí a jednoho z nich srazí k zemi. Ozve se jen vyděšený výkřik, ale lev ani nezastavuje a vrhá se k dalšímu. Konečně se ostatní vzpamatovávají a pouštějí se do boje.

Zastávka na cestě domů – neočekávaná

Vcelku mě překvapí, když uvidím ty postavy se zbraněmi. Ten co visí na tom stromě zřejmě byl jenom lákadlo. A já se nechala jenom tak chytit. Když začne ten jeden mluvit, zamračím se. Skousnu si lehce ret a zadívám se na něj.

„ Nemyslím si, že já jsem povinna někomu za něco platit. A vůbec co by jste chtěli?“

Otážu se lehce naštvaně. Zadívám se na strom a pokusím se přimět větve k pohybu. Nehodlám je zabít, jen svázat a zavěsit na strom. Sama doufám, že to bude rychle za mnou nevím jestli ale to dopadne tak jak bych potřebovala.

Hradby, hradbičky, ,hrabbičičičičky....

Stojím na hradbách koukám směrem, kterým přišla první vlna těch parchanků a hnlídám jestli nedorazej další zároveň se občas podívám směrem, kterým by měla dorazit pomoc.
Doufám, že brzy dorazí a doufám, že ten drak tu zůstane.
pomyslím si. Podívám se na něj, když se začne ozčilovat a povzdechnu si.
"Nevím čím posloucháš rudý, ale ten muž řekl, že jsou mrtví NEBO(na tato slova kladu důraz, můj hlas se zvýší) ODLETĚLI! To neznamená, že jsou všichni pod drnem."
zabručím na Tiamata. Roztáhnu křídla a vznesu se. Letím kus směrem, kterým přišli nemrtváci a koukám jestli neuvidím nějaké další hrozící nebezpečí. Pak se vrátím hned zpět, když by se nco blížilo tak se vrátím rychle a budu řvát poplach, pokud ne tak se jen poklidně vrátím na svoje místo na hradbách.

P.S: Omlouvám se, že tak pozdě, ale dlouho jsem nevěděla co tam napsat, nakonec sem něco sesmolila. Omlouvám se za případné překlepy, trochu dost mi zlobí klávesnice

Noemi


,,Jakkoliv nemusí to být přímo na hřbetě. Stačí když uvidím linii, musím vidět jestli tam něco není... Něco divného. Nechtěl sem tě nějak urazit. Ale musím vymyslet co dál.... Jinak to nezvládneme. A ty... Ty jsi naše jediná naděje..."
Zadívám se na ní a pak řeknu.
,,Jestli ti to udělá radost... Tak mě pak můžeš sežrat. Je to jedno... Ale já musím zachránit ostatní. Kdyby tu byla Lenora. Tak by to udělala ona.... Prostě... Potřebujeme tě..."

Niesť? NIESŤ?

Línie s nepodarilo preraziť? To ako myslia že ešte ani raz sa ich nepodarilo zastaviť? 
Zamyslím sa trochu. Niekedy mi výrazy dvojnohých robia trochu problémy. Vtom sa však zarazím, napnem svaly a červenými planúcimi očami sa pozriem na Alesseona.
Niesť... niekto mi má vyliezť na chrbát? Tak blízko?
Nervózne švihnem chvostom, pričom z rozhorčenia škrabnem tvrdým ostňom o stenu. Zafuním, až mi z nozdier vyletia iskry.
Ty ma chceš použiť namiesto koňa? Nikdy...nikdy sa ma žiaden tvor okrem môjho rodu nedotkol...ak to nebola korisť, ktorú som zvierala v tesákoch.
Vyšlem mu burácajúce myšlienky plné zmätenia. Vyrastala som príliš ďaleko od hocikoho iného ako divej zvery, aby toto mojej vrodenej hrdosti neublížilo.
Ale povedala som že chcem pomôcť. Toto je však...potupné.
Zahrabem pravou nohou. Odmietam to, avšak nechcem byť ani príliš tvrdohlavá.
Sľúbila som pomoc. A ja svoje sľuby plním, avšak to čo po mne žiadaš je nemysliteľné. Môžem ťa vziať do láb, moje pazúry ti neublížia.
Navrhnem kompromis.

Noemi.


,,Noemi... Byla by jsi schopna mě nést na svém hřbetu nad liniemi?"
Podívám se na dračici a pak na enta.
,,Pokud by se to povedlo a vrátil bych se, tak bychom mohli zjistit, jak je zabíjet."
,,Tak co Noemi... Jdeš do toho?
Pomyslím si a koukám se stále na ní.
,,Tak koukejte někoho sehnat... Kde je nejbližší elf, který by to přečetl?"
Zaburácí můj hlas a čekám na odpověď