Andor.cz - Dračí doupě online

Za řekou

Ženu věrného hřebce dál, musím, i když vím, že on to zvládnout vůbec nemusí. Mám o něj strach, to sice ano, ale je to jenom okrajové. Teď mám největší hrůzu z toho co bude až dorazím domů. Jestli tam vůbec ještě něco jako domov bude.

Když uvidím v dálce strom a na něm něco viset, poměrně mě to rozhodí. Okamžitě pobídnu koně tím směrem, třeba ještě není pozdě, i když je to jenom hodně malá šance, vlastně asi vůbec žádná.

Mramorový palác - hra se strážemi

Hmmm... to jsem rovnou mohl hodit míček a říct aport, a mělo by to stejný výsledek... povzdechnu si. Ale první neúspěch mě přeci nemůže zlomit...
Pak si vzpomenu, že je tohle město silně nábožensky založené - ta velká katedrála, spousta kněží. Je možné, že by třeba i tihle strážní byli věřící? Nic jiného než zkusti tohle už mi nezbývá.

Dobře... Pokoušel se Vás oklamat. Přiznám strážným. Ale to jen proto, že jsem tu na misi spravedlivých. Bohové totiž nemohou unést zlotřilost, jakou provedl váš pán. Ukradl důležitý náboženský svitek, který by měl být v rukou církve a ne kdejakého boháče, který si myslí, že si za peníze může koupit všechno. A právě vy, pravděpodobně, za těmito dvěřmi dotyčný svitek hlídate. Ve jménu Trotiga, pokud je vám jeho jméno svaté, pomožte mi od této svatokrádeže.

Během proslovu chytnu přívěšek a modlím se, aby mi dodal sílu je přesvědčit. Nebo alespoň znamení, že je v tomhle na mé straně.

PRO VŠECHNY

Den postoupil v pozdní odpoledne už spíše se sklání k večeru.

Teideal - Krčma -> Ruchy domova

Hostinský ti se souhlasným zabručením dá pivo. Někteří opilejší trpaslíci něco hulákají, ale rozumět jim věru není. Trpaslík, který se na tebe divně dívá po chvíli vstane. máš divné tušení, vidíš jeho rohatou přilbu a oblečení, které je spíše chrániči a pak velké válečné kladivo, které si zvedne v obou dlaních a udělá rázně několik kroků k tobě.

"Ty se po takové době odvažuješ vrátit!"
Zaburácí jeho silný hlas a hlavici kladiva se zaduněním opře o zem. Stojí od tebe pár metrů a tvrdým výrazem si tě přeměří.
"Teideal Torn se vrátil!"
Přimhouří oči v naštvaném výrazu a pak mu zacukají koutky.
"Haha, ty jeden sráči flákal ses tak dlouho pryč, nepřinesl jsi mi žádnej suvenýr a ještě ani nepoznáš starýho kamaráda?! Dlužíš mi pivo."
Zaburácí tentokrát se smíchem a rozpřáhne mohutné svalnaté ruce. Až teď si uvědomuješ, že tohohle trpaslíka vlastně znáš. Tenhle knurla bojoval kdysi po tvém boku v oné osudové bitvě. Pod tvým velením. Gron Zlatavý mu říkali. Byl taky jedním z mála těch, kteří se postavili proti tvému vyhnání.

Alasseon a Noemi - Hlavní město elfů -> Čas řešit problémy


Vcházíte do překrásného elfího města, které obíhají hradby, jakby taky ne, když mají chránit takovou krásu. Většina města je zahalena korunami mohutných stromů, které je chrání stejně jako kouzlo, které město skrývá před zraky těch jež nepřekročí hranici kouzla, aby jej viděli.
"Ano má cesta vede ještě s vámi, je třeba hodně vykonat."
Pokýve broukavě ent hlavou a následuje vás. Míříte k paláci. Ten má naštěstí i větší vstup, který byl kdysi právě přizpůsoben drakům, takže i ent nebo Noemi se tam vejde.
"Co se nemrtvých týká myslím si, že jejich armáda připutovala ve značném počtu, ale určitě i někdo oživuje naše padlé bojovníky do jejich řad. Bohužel nikdo zatím nepřežil, aby to potvrdil."
Oznámí doprovázející elf a pak se s úklonou vzdálí.
"Jednat my musíme rychleji. Les času nemá nazbyt...."
Zahučí ent a jeho hlas se rozléhá palácem.

Lenora, Malari a Tiamat - U pevnosti Trionu -> Staří přátelé

Tiamat s největší pravděpodobností přistane k dvoum dalším drakům z čehož bílou Lenoru zná ač je to neuvěřitelné. Muž v bílé zbroji uctivě skloní hlavu.

"Staré časy se vracejí zpátky. Tři draci v jednom dni to je požehnání. S Vaší pomocí můžeme odvrátit hrozbu nemrtvých, a rmoutí mne jestli se chystáte odletět, i když to chápu."
Pokýve hlavou směrem k Lenoře, ale nadějně si vás prohlíží.

Nalaya - Za řekou -> Cesta domů

Opět pokračuješ na hřbetu svého věrného koně dál v naději, že se dostaneš domů, co nejdříve. V hlavě ti víří mnoho myšlenek a smrákající se obloha k tomu moc nepřidává. Pokud nebudeš chtít jet i přes noc brzo budeš muset zastavit.

Pak uvidíš kus před sebou něco hrozného. Asi 50 metrů daleko je osamělý strom a na něm někdo visí, někoho tam oběsili.

Araoth - Mramorový palác -> Hra se stráží

Když začneš vyprávět strážím svůj zážitek chvíli se na tebe dívají, pak se podívají na sebe a nakonec propuknou v smích.
"Hahaha ty jsi mi ale vtipná kopa. Do paláce nikdo jen tak nepronikne. Navíc máme své rozkazy, mužů je po paláci dostatek. Jestli něco potřebuješ jdi do kasáren."
Odpálkují tě, zjevně ti vůbec nevěří.

Amiel - Cesta k hradu Trion -> Veselá společnost

Vellus se ušklíbne a pohlédne na tebe.
"Čekat to špatné je dobré, protože tuším, že s tebou mě potkají i horší věci než ty špatné."
Zasměje se, ale pak po chvíli zvážní a rozhlédne se a trochu zklidní jízdu.
"Válku, město není klidné, ale naopak v pohybu."
Podotkne a opět pobídne koně směrem k městu.
"Když pojedeme rychle tak tam do hodiny budeme, jen nemám dobrý pocit z toho, co se tam děje."
Objasní ti, když míříte k zvětšující se siluetě města Trion.

Na cestách – S Vellusem

„A jak si pak to dobrodružství chceš užít, když budeš pořád čekat to špatné?“ dobírám si ho dál.
Jeli jsme nějakou dobu až jsme uviděli v dálce město. Ještě bylo daleko a jen tak k němu nedojedeme, ale bylo fajn mít na obzoru takový opěrný bod.
Vellusova poznámka mě donutila zpomalit. Rozhlédnu se a začichám jestli neucítím nějaký divný smrad.
„Co cítíš?“ zeptám se ho a jsem v pohotovosti.
„Je něco ve vzduchu.“ Neznělo nikdy dobře. Většinou to znamenali problémy.

Noemi

,,Já vím. Jen tě upozorňuji. Věřím, že všichni budou rádi, že tě zde máme. I já jsem rád."
Usměji se na ní a stále pokračuji v cestě.
I když, kdyby tu byla i Lenora, tak by to bylo jednodušší, ale o té jsem již dlouho neslyšel, takže snad Noemi bude vytrvalá. Věřím jí.

Do mesta.

Keď sa blížime k mestu, začnem byť ostražitejšia. Do nosa mi udrie množstvo pachov, odlišných od toho, čo som doteraz cítila. Ent je starobylá bytosť, neprekvapil ma. Elfovi-so-šikmými-ušami v žilách tiež prúdi starobylá mágia, cítim sa pri ňom pomerne pokojne, avšak mám pocit, že za hradbami mesta je čosi...mätúce. 
Ľudia. Navonok trocuh podobný elfom, a pritom sú tak rozdielny.
Na Alesseonove upozornenie prikývnem, ale zľahka vyhrniem peru, takže sa zalesknú špičky mjich zubov.
Nie som žiadna atrakcia.
Zavrčím, avšak moje myšlienky mieria iba ku Alesseonovi, nešíria sa okolím, takže nik iný ich nemôže počuť. Keď sa otvorí brána, hrdo zdvihnem rohatú čiernu hlavu a planúcimi očami sa poobzerám naokolo. Myseľ si okamžite uzavriem a švihaním chvosta s ostňami si okolo seba robím priestor. Som mladá dračica, ale stále som vyrastala v divočine. Držím sa pri kráľovi-elfov a ak sa niekto odváži priblížiť bližšie ku mne, z hrude sa mi ozve nesúhlasné zadunenie.

Ach ti lidé.... pomyslím jsi, když ten rytíř začne vykládat o tom, že to tu beze mě neudrží. Nejsem zlá nebo něco podobného, ale ať už Jednota stále existuje nebo ne, pořád mám jisté povinnosti ke království Starého Dubu. A ty už nikdy nezmění, nikdy...
Dodržím své slovo, příteli...
Chystám se něco tomu člověku říci, ale něco mě vyruší. Vycítím známou přítomnost, kterou jsem ale necítila už léta.
Jak je to vůbec možné?
Stačí mi jediný pohled na oblohu, abych "ho" viděla. Nezaměnitelný, snadno rozpoznatelný Rudý Stín Tiamat....

Araoth

Když vidím stráže u dveří začnu rychle přemýšlet, jak se za ně dostat. Proplížit se nepřipadá v úvahu - na to je tu moc málo skrýší a navíc jsou hned u dveří. Prosekat se skrz také nemám šanci, takže na ně budu muset nějak vyzrát. Možná je odlákat?

Vyběhnu rychle směrem ke strážím.
Haló, pomožte! volám udýchaně.

Akorát jsem nesl jídlo pánovi, když jsem zaslechl nějaký hluk. Šel jsem se podívat co to bylo a tam nějaké maskované postavy stály nad mrtvou stráží. Já nejsem žádný bojovník, tak jsem rychle utekl. Stalo se to nedaleko kuchyně. vysvětluju zatímco se vydýchávám.

Snad na to skočej, tyhle neporazím a jediná šance, jak se dostat za ně je, odlákat je odsud...

Za řekou

Vážně to nebyl nijak pěkný pocit jít přes řeku přímo přes ní, udržovat stěny vody v těsné blízkosti mě i toho nebohého zvířete. Bohužel nic jiného nám nezbývalo. Musím to stihnout dřív než učiní nepřátelé ty největší škody. Nebo než zabijí mou matku. To se nesmí stát. Doufám,ž e matka už sama není ve městě a stáhla se do nějakého evakuačního tábora. Nemůže přeci nechat všechny civilisty ve městě jestli už je napadli.

Hlavou mi víří spousty myšlenek. Mám strach, musím rychle dorazit domů než můj domov nebude.

A přesto myslím i na Arvina. nechtěla jsem ho tam nechat jen tak. Mám strach i o něj, přeci jen je to král Trionu a tomu by se nic stát nemělo. Ne. Opravdu to nejde.

U hradeb

"No snad pomoc dorazí brzy...je možné, že..."
nedořeknu a kouknu se směrem k nebi.Přimhouřím oči a pak je zase otvřu. Pootevřu tlamu. Celé mé tělo se začne chvět. Poodstoupím a oklepu se.
DRAK? DALŠÍ DRAK?!
pomyslím si radostně a překvapěně zároveň.
Vydám jakýsi pazvuk, něco mezi řevem a hučením, je to hlasitý zvuk a je to pozdrav našeho druhu draků. Ovšem draci(myslím tim samce) mají mnohem hlubší hlas. Já mám nežný, nebo spíš jemný hlas. Druhý drak by to měl snadno slyšet a poznat, že je to pozdrav. však neletím mu naproti, pořád jsem unavená z toho útoku a obávám se dalšího. Pak se opět obrátím směrem, kterým utekli nemrtví a hlídám jestli se neblíží další.