| |||
Chodba 1. patra Merlin, Shizei, Rara, Gill, Aryania, Maid Nachoulím se mu na hruď, když se s námi zatřese podlaha. S vyděšeným vyjeknutím přistanu na zadku na zemi a s hrůzou sleduju, jak Merlina ke zdi přirazí obří liána. "Merline!" vykřiknu zoufale a překulím se do kleku a posunu se kousek blíž s nutkáním mu nějak pomoci. Jenže... Nemám jak. Co já zmůžu? Vyřinou se mi slzy a já se chytím za břicho. Stejně jako tam, i v hlavě a na rukou cítím podivný tlak. Skrze zamlžený výhled zahlédnu pohyb zelené. Chytím se za srdce, u kterého mi právě bodlo, vyděšená k smrti. Tak nějak okrajově vnímám přítomnost ostatních, všechno je přehlušeno pocity bolesti. Otřu si slzy, abych viděla, zrovna když někdo přesekává liánu. Jakmile je Merlin dole, doběhnu k němu, vezmu jeho ruku do své a pohladím ho roztřeseně po liščím oušku, která se mu za zlatavého třpytu objevila spolu s ocasem, když omdlel. "Nenechávej mě tu," dostanu ze sebe mezi vzlyky a pokud ho někam nesou, spěchám s nimi. |
| |||
Ošetřovna - Chodba před ošetřovnou Butler, Salazar Nestihnu včas zareagovat, a tak se mi kolem kotníku liána a mrskne se mnou do chodby. Můj čas ve vzduchu se rapidně zkracuje a tak se pokusím dopadnout do kotrmelce (17%), jenže to špatně načasuju a vletím do stěny plnou rychlostí ramenem napřed. Zvednu se ze země a začnu si mnout rameno, abych se ujistil že je v pořádku. To že necítím bolest má své výhody, ale můžu snadno přehlédnout nějaké vážnější zranění. Za normálních okolností by to nebyl problém, jenže kvůli tomu zasranému ohni se nemůžu vyléčit. Nevím proč, ale najednou moje plameny začnou hasnout a já přestanu hořet. Konečně, vypadá to že dneska neumřu. Za chvilku by se mi měla nakopnout regenerace. Moji pozornost pak zaujmou, né zrovna dvakrát příjemné zvuky a něčí hlas za liánami. Typuju že ten co mi pomoh je na druhé straně. Měl bych tu laskavost vrátit. O meč jsem při letu nepřišel a oheň ho jen přiškvařil, tak začnu sekat do té větší liány, abych ji oddělil od stěny (80%) (37%). Sekera by byla sice lepší, ale co se dá dělat. |
| |||
Schodiště 1. patra Kimi Jeho hlesnutí jsem sotva postřehl, ale přeci jen postřehl. Jen trochu pokrčím rameny. Je rozhodně křehčí než já a pochybuji, že má regeneraci. Přijde mi to jako docela logické. Nehledě na to, že jsem mu stále nesplatil svůj dluh. Přičapnu si zpět na bobek, abych se k němu ponížil. "Vím, kde máš pokoj, mohu tě tam doprovodit," nabídnu mu tedy nakonec znovu. Nějak si úplně nejsem jistý, co bych měl dělat. Vypadá zkroušeně. Až moc zkroušeně. Není to nic zvláštního, jestli konečně odezněla veškerá chemie, co mu kolovala žilami, ale skutečně nejsem kovaný v tom, co bych měl dělat teď. Alespoň, že mu nic není. |
| |||
Společenská místnost Gany Vypadá to, že to tady s námi jen zatřáslo a nic dalšího se nestalo. Rozhodně jsme obě v pořádku. Když promluví, její slova znějí rozhodně velmi výmluvně a rozumně. Okamžitě se rozhodnu, že má pravdu. (27% vs 54%) Sprcha může počkat, případní zranění nikoliv. "Tak jdeme," vybídnu jí a jako první se rozejdu ke schodišti. |
doba vygenerování stránky: 1.1078550815582 sekund