Andor.cz - Dračí doupě online

Vzlétl jsem a vyrazil do království Trionu, teda, alespoň co jsi pamatuji, že ležel tímhle směrem. Jestli tu stále leží, se nejspíš uvidím. Zkusím najít pozůstatky Zářící jednoty, pokud teda ještě nějaké existují. Nechci být zbytečně negativní, ale to, že nevím na neby své bratry a sestry mě celkem velmi znepokojuje, nevím co jsi mám myslet o zbytku věcí, které jsem znal.
Let byl sám o sobě velmi příjemný, byla to dlouhá doba co jsem naposledy cítil vzduch po křídly.Nevím jak dlouho jsem letěl, tak trochu jsem ztratil pojem o čase.
U hranic Trionu a království trpaslíků jsem zjistil něco velmi šokujícího, na jednom břehu řeky, už z výšky vidím obrovské černé ležení a trpasličí asi nebude. Měl jsem z něho velmi studený a špatný pocit. Myslím, že nic pěkného z tohoto ležení vzejít nemůže.
Na druhém břehu řeky je malá pevnost, na které se hemží postavy, ano tohle budou rozhodně lidé a před branou je bitevní pole poseté těly, muž v bílém a pak taky dva draky, menšího a většího bílého. To není možné.... nevěřím, že je to ona.... Lenora přece padla i s králem elfů...

Ent

,,Ale musí být někdo, kdo je udržuje. Nebo je vyvolají jinde a pošlou? Musíme to probrat ještě s někým."
Kouknu se na Noemi a pousměji se.
Je velmi statečná.
Přibližujeme se k městu a já ještě řeknu Noemi.
,,Prosím nelekej se všichni si tě budou prohlížet. Můj otec byl s jedním drakem v tomto městě. Ale nějak nevím kde je. Takže tu budeš takovou atrakcí... Nebo cíl prohlížení."
Jen doufám, že se brzy objeví i Lenora docela mi chybí.
Dojdeme k bráně a počkáme na otevření. Podívám se na enta.
,,Půjdeš s námi?"

Krčma U dračího dechu

V krčmě není ani plno, ani zrovna prázdno. Osazenstvo, převážně tvořené trpaslíky, se převážě zabývá náléváním se pivem... Když nad tím tak přemýšlím, taky bych si dal. Přistoupím ted k pultu, za kterým stojí starý, prošedivělý trpaslík, který se mě, leštíce přitom jeden ze žejdlíků zeptá: "Tak co to bude chlapče" Podívám se na něj a spokojeně odpovím: "Jeden žejdlík toho nejlepšího piva! Mám důvod oslavovat!" Hostinský mi podá nádobu a v ní pivo s krásnou bílou pěnou. Ochutnám a ta stará dobrá chuť jako by mi vlila do hlavy i kupu vzpomínek. Trochu se zasním a vybavím si, jak jsem zde sedával, kdysi dávno, před lety...

"Co vás sem přivádí, mladý pane?" Zeptá se po chvíli hostinský. "Domov..." odpovím s úsměvem. "Něco mě přivedlo zase po čase domů..." odpovím, a rozhlédnu se po krčmě. Zdá se mi, že zde není nikdo, koho bych snad kdy znal... Všimnu si, že jeden z trpaslíků má v očích jisté podezření vždy, když se na mě podívá. Nemám tušení kdo by to mohl být...

Araoth - Mramorový palác -> Hledání

Snažíš se najít, co hledáš a dokonce se na tebe usměje štěstí. Asi prostě náhoda, ale dostaneš se na chodbu a vidíš nějaké zdobené dveře o kus dál, ale stojí u nich dva ozbrojení trpaslíci, jako stráž. Mohla by to být místnost, kterou hledáš, ale co se stráží? Navíc určitě se tu nedokážeš pohybovat nepozorovaně věčně takže i čas se ti krátí.(Při nějakém pokusu o něco prosím hod procenty)

Amiel - Na cestách -> S Vellusem

"Ne spíše mám rád jejich zpěv. A kdybych byl skeptickej řekl bych, že nás něco roztrhá na kousky."
Zašklebí se a pobídne i svého koně, takže se ženete rychlým klusem. V dálce je miniatura města je ještě daleko ale pomalu se k němu blížíte.
"Ve vzduchu je něco divného."
Podotkne za jízdy.

Alasseon a Noemi - Elfí město -> Rozmluvy

Ent se rozejde houpavě za vámi.
"Útočí hlavně počtem, je jim v celku jedno jak jsou jako kobylky. Je to vojsko mrtvých, co více k tomu říci."
Brumlá a vy za chvíli vidíte blížící se brány města, kterými projdete za údivu obyvatel, kteří vidí draka a enta. Nyní vás chrání kouzlo, které znemožňuje město z venku vidět.

Tiedeal - Krčma -> Staré příběhy

Ocitneš se v malé zatuchlé hospodě. Není tam nijak přeplněno, ale taky tam není prázdno. Většinu osazenstva tvoří trpaslíci, kteří se nalévají pivem. Jakmile se dostaneš až k baru uvidíš starého šedivého trpaslíka.
"Tak co to bude chlapče?"
Optá se klidným chraplavým hlasem a upíná na tebe své až příliš živé oči.

Tiamat - Království Trion - Záře na hranicích

Vzlétl jsi a vyrazil do království Trionu, abys zkusil najít pozůstatky Zářící jednoty. Po kusu letu jsi spatřil něco šokujícího. U hranic Trionu a království trpaslíků na jednom břehu řeky z výšky vidíš obrovské černé ležení a trpasličí asi nebude.
Na druhém břehu řeky vidíš malou pevnost, na které se hemží postavy a před branou bitevní pole poseté těly, muže v bílém a pak taky dva draky menšího a většího bílého.

Nalaya - Cesta domů -> Řeka

Voda se pod tvým kouzlem rozestoupí a ty vedeš nervózní zvíře skrz. Kdyby teď kouzlo selhalo pohltí vás masa vody a nejspíše zabije. Naštěstí tvé kouzlo vydrželo a vy jste prošli. Hned na druhém břehu se za vámi voda zavře a řeka je jako dřív. Vyšlo ti to s koněm jen tak tak. Nyní vás ale čeká ještě další dlouhý kus cesty a pak cesta skrz váš hustý hvozd není asi možné, abys to celé stihla tak rychle.

Malari a Lenora - U pevnosti -> Další překvapení

Rytíř se na vás dívá a je napřímený.
"Zářící jednota stále existuje jen její poslání již není takové jako dřív. Nevím zdali bez vaší pomoci pevnost udržíme dost dlouho a...."
Zahlédnete stín, který vrhá něco nad vámi. Když všichni vzhlédnete uvidíte mohutné rudé tělo vysoko na nebi.
"U všeho na světě to je....další drak."
Vydechne udiveně rytíř a sleduje obrys na nebi.

OZNÁMENÍ PJE:

HRÁČI JEŽ NAPSALI: Amiel, Alasseon, Noemi, Teideal, Tiamat, Lenora, Arvin, Malari, Nalaya a Araoth

OMLUVENÍ HRÁČI: Nikdo

HRÁČI JEŽ POLETÍ POKUD NENAPÍŠÍ DO 2 DNŮ!: Artenus

TY JEŽ MAJÍ SPLNĚNY POVINNOSTI TĚM DNES NAPÍŠU POSUN.
VÁŠ PJ



VÁS PJ

Pevnost

Podívám se na Lenoru.
"Zářící jednota existuje pomoc je na cestě sem, ale jestli přijdou další odletíš tak nevím jak to tu udržíme."
řeknu k druh. Lehnu si na zem a odpočívám. Pozoruji místo odkud přišli nemrtví abych hlídala jestli se neblíží další.
Prosím ať posily dorazí včas...
pomyslím si a modlím se ať pomoc dorazí.

Zastavím uřícené zvíře těsně před řekou. Několikrát se sama musím nadechnout. Pohled mi těkne po řece. Nelíbí se mi, že tu není most. To není jen tak dobře. Musím se ale soustředit. Slezu z koně a chytím ho pevně za uzdu. Znovuse nadechnu a vydechnu. Vím,že se kůň asi bude bát, nic s tím ale nenadělám.

Začnu se soustředit na kouzlo, které mi pomůže ovládnout vodu a pokusím se jí nechat rozestoupit. Pak chudáka zvíře vezmu a ukážu mu, že to nic není. Dost nejistým krokem vyrazím vytvořeným korytem a pokusím se dostat na druhou stranu.

Při tom zaháním ty nejhorší myšlenky. Snažím se sice myslet a soustředit jen na kouzlo, bohužel vrací se mi slova čaroděje, Arvinova tvář, když jsem ho opustila a vzpomínky na můj domov.

Volání domova
[/u]

Po boji se lidé ve městě uchýlí k odpočinku a opravám a pohřbívání svých mrtvých. Většina města je tedy něčím zaneprázdněna. Brzo na to na koni přicválá onen velitel obrany, kterého jsme již obě poznaly v bílé zbroji, představil se nám jako Rosland.
Nabídl nám odpočinek a jídlo, dá-li se to tak nazvat, ale já skoro neposlouchala. Stále jsem hleděla kamsi do dáli. Hlas mého srdce mi říkal, že bych se měla do království Starého dubu vypravit, případně je varovat. Elfové neradi bojují a navíc, nevědí jak se mají těmto nemrtvím vůbec postavit, jak se umrtvit navždy.
Natáhnu krk s hlavou přímo k onomu rytíři, dalo by se říci, že chybělo několik centimetrů, abych se ho já nebo on mě dotkl.
"Vím moc dobře, že tohle nebylo všechno, co nám zlo přichystalo, a že to horší teprve přijde ale mám jisté povinnosti, i když dnes už zářící jednota není, pořád jsem vázána k elfskému království Starého dubu." řeknu a trochu sklopím zrak a pokračuji.
"Vím, že jsem spoustu let na své povinnosti kašlala a že to teď už asi nezachráním, ale musím se ujistit, že je království v bezpečí. Dlužím to hlavně jeho bývalému králi a mému příteli..." řeknu a očekávám jeho odpověď...

Probuzení


Vzbudil jsem se z dlouhého spánku, protože jsem cítil, jako asi mnozí další ono zlo, které opět sílí, ač ještě nezabralo všechny země. Zlo sídlí daleko tam, kde se nikdo neodváží, ale začíná se rozmáhat i do království, která kdysi tvořila základ Zářící jednoty, kterou jsem tak urputně pohrdal. Nevím jestli ještě existuje, vlastně vůbec nic nevím o tom co se za tu dobu stalo a jak se mají vůbec věci dnes.
Nicméně jsem znovu otevřel průchod do uzavřené dávno vyhaslé sopky a vyšel jsem na povrch, kde tě zalilo oslnivé světlo a i tak trochu mě oslepilo. Slepota byla ale jen krátkodobá. Moje sopka se nachází ve vysokých a mrazivých horách, které patří, nevím jestli patří ještě stále, trpaslíkům z Království Železné skály. Vím, že v horách jsou jejich vesnice a města, i když většinou hluboko pod zemí ale v posledních dnech, když jsem se probouzel, jsem už neslyšel skoro nic, ze zvuků, úderů těžkých kladiv, bublání vody, praskání ohně a funění měchů. Vše nějak podezřele utichlo. Venku bylo taktéž podezřelé ticho a obloha, kterou brázdili stovky draků různých velikostí a barev, také osamělo.
Když jsem tedy vyšel ven a protáhl jsem jsi utuhlé tělo, ovanul mě studený vítr. Né, že by mi to nějak extra vadilo, ale mám rád teplejší místa. Moje sopka vyhasla a tak bylo načase najít jsi novou. Roztáhl jsem mohutná křídla a vznesl jsem se k obloze. Namířil jsem jsi to na jediné místo, které jsem uznával za vhodné, království Trion a pokusit se najít to, co ještě zůstalo z Jednoty.

Rodná půda pod nohama

Přede mnou se rozevírá prostorné údolí, tak krásné ve svitu slunce, tak jiné než jsem si jej pamatoval, a přesto, jako bych se znovu vrátil domů. Vyšlapaná pěšina vede dolů, k prvním usedlostem, přes široký kamenný most směrem k malému náměstíčku, které se tísní mezi domy. "Tak jsem znovu doma..." povzdychnu si.
Scházím tedy po pěšině a vychutnávám si každý krok, ostatně, je tomu už dlouho kdy jsem naposled viděl svou domovinu. Cesta se mírně stáčí, až mě přivede k prvním domům. Po návsi přecházejí stroze odění trpaslící, kteří na mě vyjeveně koukají. Nedivím se jim. Musel jsem vypadat hrozně. Potrhaný a špinavý plášť, místy úplně zrezlé brnění. Sám sebe bych se nejspíše lekl. Zahaluji se do pláště a mířím k místnímu hostinci.
Nad rozvrzanými dveřmi visí vývěsní štít s vyobrazeným letícím drakem a ozdobným nápisem "U dračího dechu". Znám tohle místo, stálo zde už za doby kdy jsem byl nucen tenhle kraj opustit. Zapřu se tedy do dveří a otevřu je. Ovane mě známý hospodský zápach a teplo. "Zase jako doma... pousměju se.