Andor.cz - Dračí doupě online

V lese.

Na chvíľu sa nad jeho slovami zamyslím, takže z mojej strany zavládne ticho, pričom z neho nespúšťam zrak. Hlavu mám naklonenú jemne nabok.
Stratila som celú rodinu, celý klan... A aj keď pôvodne som chcela nájsť ďalších, ako ja, tých ktorí ťijú tak ďaleko, neviem, či by som to dokázala...a či vôbec prežili. Keby ide iba o bitky medzi tými ľudmi-kosťami a ostatnými dvojnožcami, asi by som sa do toho neplietla, ale...ničia les. Aj keď to necítim ako ent, ktorí musí cítiť ako tie stromy umierajú, cítim, že je to zlé. Bez prírody by som neprežila ani ja.
Nakoniec vyfúknem oblak čierneho štipľavého dymu a zdvihnem hlavu opäť do výšky, takže sa oddiali od elfa.
Som rozhodnutá.
Poviem mysľou a pohnem sa, čím naznačím, že som pripravená vyraziť.

Noemi, Ent

Pohlédnu na Enta.
,,Musíme přijít na to, co je jejich slabina. Můžeš mi popsat jejich vojsko? Nebo spíše, jak útočí? Třeba přijdeme na něco, co je může zabít, nebo zastrašit."
Podívám se na Noemi a pak na Elfa vedle mě.
,,Má pravdu měli bychom jít."
A čekám, jak se rozhodnou.

Na cestě

„Máš nějakou uchylku na šupinaté ocasy?“ popíchnu ho.
„Jooo... já jsem celá zajímavá.“ Souhlasím se smíchem. „Dibron si mě asi vybral kvůli mému jedinečnému stylu a smyslu pro humor.“
„Ale no tááákk... nebuď tak skeptickej. Jsem sice zvědavá, ale ne až tak, že bych strčila ruku do tmavé díry i když se nad ní vyrytá do skály lebka.“ Protočím oči.
„Nejsem sebevrah.“ Ujišťuji ho.
„Tak pojď. Trochu sebou hodíme.“ Řeknu Vellusovi a pobídnu koně do klusu.

Alasseon a Noemi - Setkání

Alasseonův doprovod mlčí, zato ent na něj shlédne a zadumaně si tě prohlédne.
"Mrtvě a nepřátelsky mladý králi. Nemrtví se snaží stále posunovat hranice a je těžké se jim bránit, když jich přibývá a nás ubývá."
Pokýve mohutnou hlavou ent.
"Kouzelníků není ve městě mnoho pane tedy né těch, kteří by se dali použít v boji, mnoho jich udržuje ochranná kouzla nad zbytkem lesa nebo jsou rozeseti po zemi, aby udrželi nepřítele nebo povzbudili lid."
Zašeptá elf vedle Alasseona.
"Nu měli bychom jít k vašim domovům v lesích je sice ještě bezpečno, ale kdo ví."
Zabručí ent.

Malari a Lenora - První vyhraná bitva

Po boji se lidé ve městě uchýlí k odpočinku a opravám a pohřbívání svých mrtvých. Většina města je tedy něčím zaneprázdněna. Brzo na to na koni přicválá onen velitel obrany, kterého jste již obě poznaly v bílé zbroji Rosland.
"Děkujeme vám velice za pomoc v boji. Bez vás by určitě prolomili hradby. Bojím se však, že příjde mnohem strašnější vlna než tato a nevím, kde jsou posily a zdali budou stačit, i tak dovolte abychom vás pohostili tím málem co máme a nabídli místo k odpočinku."
Navrhne vám rytíř zdvořile.

Nalaya - Cesta domů

Jedeš na koni tryskem jak jen můžeš. Vše jsi nechala za sebou. Arvina i vše ostatní kvůli čemu jsi opustila domov a to ani nevíš zdali přijedeš v čas. Navíc kůň je již značně zadýchaný a terén začíná být nepříjemný nehledě na to, že jsi právě dojela k vcelku široké a hluboké řece a most nikde poblíž nevidíš.

Artenus - Trpasličí doly

Tvé hledání je nakonec úspěšné. Bohužel asi ne tak, jak by sis představoval. Dojdeš k otvoru ve skále. Ten je asi metr a půl široký a metr a půl vysoký. Tím proudí menší říčka nebo spíše rozvodněný pramen někam dolů do skály dost možná do nějakého z podzemních měst.
Když budeš dostatečně skrčený mohl bys tím otvorem postupovat dál, ale bude tam tma pokud si neposvítíš, taky si pravděpodobně zmáčíš boty a sestup může být i strmý. Nevíš co tě tam může čekat.

Amiel a Araoth - Nic nového

Odpovězte si na minulé příspěvky, které vám náleží.


Tiamat - Nový začátek

Vzbudil ses z dlouhého spánku, protože jsi cítil, jako asi mnozí další ono zlo, které opět sílí, ač ještě nezabralo všechny země. Zlo sídlí daleko tam, kde se nikdo neodváží, ale začíná se rozmáhat i do království, která kdysi tvořila základ Zářící jednoty, kterou jsi pohrdal. Nevíš jestli ještě existuje, vlastně vůbec nevíš co se za tu dobu stalo a jak se mají věci dnes.
Nicméně jsi znovu otevřel průchod do uzavřené dávno vyhaslé sopky a vyšel na povrch, kde tě zalilo oslnivé světlo. Tato sopka se nachází ve vysokých a mrazivých horách, které patří trpaslíkům z Království Železné skály. Víš, že v horách jsou jejich vesnice a města, i když většinou hluboko pod zemí. Je zde hodně zimné klima, takže je na tobě, aby sis zvolil svůj cíl cesty.

Teideal - Trpasličí vesnice

Po dlouhé době jsi opět zavítal do rodných hor trpasličího království. Království Železné skály. Dostal jsi se až do jedné malé vesnice v nížině v horách na povrchu. Je to především zemědělská ves, kde žijou trpaslíci, ale hlavně farmáři a jim podobní. I tak tě tam vřele uvítají, jako bratra. Zdá se, že jsou obyvatelé přátelští a v celku spokojení, otázku je co hodláš podoniknout ty, když jsi opět v civilizaci.

Noemi

,,Děkuji ti, tvou pomoc přijímám a jsem za ni velmi rád. Vrátil jsem se nedávno z cest a to, co jsem zde našel mě velmi naštvalo. Je dobře, že tě Ent přivedl. "
To, že je zde ona je dobré znamení.
Ještě by se mohla vrátit Lenora. To už by jsme byli všichni zase spolu. Tedy všichni. Až na mého otce.
Dívám se jí do očí. A i si jí přitom prohlížím.
,,Jen se tě chci zeptat, zda li jsi pevně rozhodnutá. Protože ti mohou ublížit a já nechci, aby jsi díky mě přišla k úhoně, kdyby se ti něco stalo."

Putování
Putuji v nemalebném prostředí, které se mi ani náhodou nezamlouvá, stýská se mi po lesích a loukách a všude kolem je jenom kámen a skála . Už mě to docela začíná deprimovat a jelikož nemůžu naleznout ani blbou trpasličí díru, tak mám často chuť vykopat si výbuchem svou. Po nějaké době cesty se rozhodnu, že si odpočinu, rozhlédnu se a vidím jenom kamennou stěnu a skály. Rozhodnu se, že budu postupovat takticky. Vím, že v chodbách a tunelech je hodně vlhko a tak zapnu svůj vodní smysl. Pomocí magie začnu hledat cestu k největšímu zdroji vody, trpaslíci především musí taky pít, takže nějaká podzemní řeka či podobně a když dorazím k povrchové řece, tak jedině dobře, jelikož řeka vždy vede do nějaké vesnice.

Když se nemrtvý dávají na ústup, lidé začnou jásat. Mě ale do jásotu moc není. Cítila jsem, že tohle není prostě konec. Je velice pravděpodobné, že hlavní útok teprve přijde, nicméně nyní už vím, na co, nebo spíš na koho, se mám při boji soustředit.
Obrátim se k hradbám a natáhnu přes ně tlapu k tomu hochovy, kterému jsem předtím dala své věci. Ten mi je z rozstřesenýma rukama podává. Skloním k němu hlavu a olíznu ho. Trochu přitom protáhnu koutky tlamy do jakoby úsměvu.
Otočím se a podívám se kamsi do dálky.
Potřebují mě sice tady, ale mé srdce mi říkalo, že bych se měla vrátit do království Starého dubu. Byla jsem sice unavená, ale let je pro mě věc, kterou bych zvládla a bylo by velmi příjemné cítit pod křídly zase vítr, brázdit nebe....

Cesta domů

Ženu koně jak jenom mohu. Cesta na zpět je plná smíšených pocitů, strachu, děsu i bolesti z krátkého rychlého rozloučení. Toliko k tom co asi tak cítím. Hlavou mi výří miliony myšlenek a srdce mi buší. Kůň pod mnou odfrkává v rychlém tempu, nehodlám ho ale zastavovat. Ne nijak často jen na nejvíce nutnou dobu, je to elfský kůň, on dokáže jet dlouhou dobu, déle než obyčejní koně. Musím ho bohužel hnát. Musím. I když se mi to příčí.

Stretnutie.

&prikývnem a už k tomu nič nmedodávam. &moje zmysli zachytia, že sa očividne blížime k cieľu. Zacítim niekoho preed nami, a nie je sám.
Blížime sa k nim.
Začnem ostrým zrakom rozoznávať detaily. Predsa len, zrak je vyvynutý na lov zveri z vysokej výšky, takže toto mi až tak problémy nerobí.
Elf?
O elfoch sa niekedy starší rozprávali. Viem, že tiež zvykli ovládať starú mágiu, avšak neviem nakoľko. Zvedavo zašvihám ostnatým chvostom avšak dávam pozor, aby som netrafila enta. Keď sa blížime, uzavriem si myseľ takže sa s entom už nerozprávam.

Akonáhle sa dostaneme do ich bezprostrednej blízkosti, zvedavo začnem naťahovať krk. Moja veľkosť môže ostatných trochu zmiasť, keďže pri našom rode neplatí pravidlo, že mláďatá rastú pomaly celý čas. Na začiatku života narastieme veľmi rýchlo do dĺžky a výšky, aby sme boli schopný lietať v akomkoľvek počasí a len tak nás nič nezmietlo z oblohy, takže z veľkosti by mi niekto odhadol že som omnoho staršia. pravda je pritom taká, že som len nedávno začala chrliť oheň, avšak ľudské bytosti mi siahajaú do polky predného stehna. Skloním hlavu a priblížim úzku tlamu k elfovi. Vtiahnem vzduch do nozdier a upriem na neho červené oči.
Takže toto je kráľ...je to niečo ako vodca.
Po chvíli odtiahnem hlavu.
Ďakujem, Alasseon. Moje meno je Noemi a putujem cez tvoje lesy. Veľmi ma zarmútilo, čo sa s nimi stalo a rada pomôžem.
Ozve sa hlas, avšak tlamu neotváram, keďže rozprávam mysľou.

Odpočinek

Po spálení nekormanta na uhle trvdě dopadnu na zem. Zavrčím bolestí a jen unaveně ležím.
Moje tělo je unavené, nejsme druh draka uspůsobený na dlouhé bitvy.
Mám jen štěstí, že žiju, kdyby tu nebyla ta druhá, už je po mě.
pomyslím si. Těžce se zvednu a pomalu se svěšenou hlavou a staženými křídly jdu k pevnosti. Je na mě vidět únava a vyčerpání.
Doufám, že lidi dorazí dřív než další vlna nemrtvých...
přemýšlím.
Slyším jásot lidí, ale já i kdybych měla sílu tak bych nejásala, mohou příjít, mohou se vrátit každou chvilkou.