Andor.cz - Dračí doupě online

Ent a? DRAK?

,,Takže říkáš enti a mágové. Víš kolik je ve městě mágů?"
Ještě se ptám, když po chvíli spatřím dvě velké postavy v dáli. Jednou je ent a ta druhá vypadá jako drak.
Drak? Lenora? Ne to je nějaký jiný.
Nevím jestli je to Lenora, protože jsem jí dlouho neviděl, ale po chvilce si uvědomím, že ta by mě poznala i na takovouto dálku. Když přijdeme blíž, tak se mé domněnky potvrdí a když ent na mě promluví, jen mu odvětím.
,,Děkuji za přivítání příteli. Jak to tam vypadá?"
Povídám se na draka a řeknu.
,,Vítej v Království Starého dubu. Mé jméno je Alasseon."
Naznačím úklonu. Draci jsou krásná stvoření a je lepší si jich vážit. I když jsem král.

Malari a Lenora - Bitva o Trionskou pevnost

Lenoře se bravůrně podaří zahalit vše pod hradbami mlhou a nemrtví jsou zmatení. Malari má taky velký úspěch. Její plameny se prokázaly z větší blízky jako účinné a zmatený nemrtvý mág v mlze vzplál jako pochodeň a tím i střelil blesk někam do neznáma a nic nezasáhl. Za chvíli padne nekromancer mrtev k zemi a nemrtví se dávají na ústup zpátky přes řeku. Je slyšet jásot lidí. Ale je jasné, že to není konec, avšak první vlna byla zažehnána.

Amiel - Na cestě s Vellusem

Vellus se usmívá a poslouchá tě.
"Žádná mořská panna škoda."
Zašklebí se, ale chápavě kývne.
"Máš zajímavý životní příběh. Kdo ví, co tě s takovou ještě potká Dibron nenavštěvuje jan tak každého."
Pobídne trochu koně, aby popojel kupředu.
"Snad nás tvá zvědavost nebude stát krk."
Šklebí se rošťácky.

Neomi a Allasseon - Setkání v lesích

"Ano vím, ale i tak jsi částí naší naděje."
Kývne na Neomi Ent.

"Naše šípy jsou neúčinné, když jsou zapálené ublíží zase lesu. Meče taky nezmohou příliš, nejvíce účiní se ukázali entové, kteří drtili nemrtvé svými končetinami a také kameny. Pak taky kouzla, která byla dobře použita."
Odvětí ti elf.

Oba strany ujdou ještě pár set metrů než se navzájem spatří a 30 metrů od sebe zastaví.
"To je on.....vítej zpět Alasseone právoplatný králi."
Pronese hluboce mohutný ent, vedle kterého stojí drak.

Araoth - Mramorové sídlo

Začínáš se tedy plížit sídlem, je to ale složité vzhledem k tomu, že stráží nebo služebných je tu hodně a dveří jakbysmet. Narazil jsi už na spíž, nějaké pokoje služebných a dokonce jsi málem vlezl i do kasáren, což by byl průser. Nemůžeš se tu nepozorovaně pohybovat věčně je třeba rychle najít co je třeba tedy pokud.
(Hoď si procenty na vyhodnocení úspěšnosti tvé akce.)

Nalaya - Zpět domů

Než Dibron nebo Arwin mohou cokoli dalšího říci Nalaya vyrazí pryč. Venku osedlá svého koně a rychle vyrazí kupředu krajinou. Nyní ji čeká dlouhá a nejspíše i osamělá cesta. Do jejího království je to pár dní tryskem a právě čas by ted mohl být rozhodující.

Artenus - Toulky

Ani už nevíš, kde vlastně jsi, ale už se ti po té dlouhé době dost stýská po lesích. Bohužel se nyní pohybuješ mezi skalami. Je to zde samá hora nebo kopec. vypadá to, že by to mohlo bý trpasličí území, ale zatím jsi měl smůlu a nenašel ani jeden vchod do jejich tunelů. Přece jen odpočinek v bezpečí a teple, plus nějaké dobré jídlo a tak nemluvě o společnosti, by mohlo být příjemnou změnou. Otázka je zdali ještě dokážeš najít cestu k nim, nebo se budeš plahočit kdo ví kam dál.

Mlha je dobrá věc


Když zalehnu to dráče, šípy zabubnují o mé šupiny. Moc dlouho ale takto zůstat nemohu, protože slyším jak se k nám hrnou další. V pozadí slyším jak lidé bojují na hradbách a drží je pod svou kontrolou. My máte však jiný problém. Když se vzpamatujete zase se hrnou vpřed k nám další nemrtví a k tomu ještě zahlédnu v jejich davu tmavou zahalenou postavu s holí, která za chvilku vyšle mohutný a rychlý blesk k vám.
Dráče se to pokusí usmažit svým ohněm, ale dosti mne udivuje, že to pořád ještě zkouší i když ví, že její plamen není dost silný na to, aby spálil nemrtvé.
Seberu poslední zbytky magie a pomocí svého dechu začnu vydechovat hustou, magickou mlhu, která obklopí celou pevnost. Zdá by se, že mlha bude špatný nápad, ale opak byl pravdou. Byla to magický mlha, která zabraňuje ve výhledu jen tomu, na koho je seslaná, takže lidé mohou vklidu útočit na nemrtvé aniž by o nich předtím věděli. Stejně tak i my...
Ještě předtím ale zvednu hlavu k nebesům a v mysli vyslovím zbožné přání:
"Kéž už tento boj brzy skončí, nemám už dost síly na to, abych v něm pokračovala o moc déle..."

Hledání jehly v kupce mramoru

Když vidím, že kuchař je zaneprázdněn nenápadně využiju jeho nepozornosti a vklouznu zpátky do sídla.
No, když to s ním nešlo po dobrém, tak budeme holt muset zkusit jinak. Hmmm... kdybych byl náboženskej svitek, kde bych se asi schovával. zapřemýšlím a vydávám se hlouběji do sídla. Pečlivě si při tom ale hlídám, aby mě nenačapal nějaký strážný, který by se náhodou procházel po chodbách. Opatrně nakukuji do místností a hledám nějakou, která vypadá, že by mohla ukrývat vzácné předměty.

Arvin, věž mágů, Dibron

" Ne Arvine."

Zakroutím hlavou. Dojdu k němu a položím mu ruku na rameno. Zahledím se mu do očí. Je v nich strach.

" Ne... ty se vrátíš zpět do svého království. Tvá zem tě bude potřebovat a já nesmím ohrozit jejího vládce..."

Podívám se na Dibrona.

" Děkuji, že jste mě na to upozornil. Ihned se vrátím."

Zašeptám a stáhnu ruku z Arvinova ramene, ikdyž trochu neochotně. Dojdu ke svým věcem, navléknu na sebe kožené brnění, plášť a posbírám své věci.

" Děkuji, že jste nás přijal a nechal zde ubytovat."

Ukloním se mu.

" Sbohem."

Poslední pohled věnuji Arvinovi, je v něm plno bolesti, že se s ním nemohu více rozloučit, ale tlačí mne čas. Musím jet. Možná už ho nikdy neuvidím, ale nesbívá mi nic jiného neždoufat a věřit.

S tím vyrazím rovnou do stájí pro svého koně, rychle ho nasedlám a vyrazím na cestu zpět.

a jedem

Jen kývnu a vyjdu ven, kde na mě čeká velitel stráží,
,,Dobrá tedy, tak vyrážíme."
Cvalem vyrazíme, aby jsme je našli co nejdříve.
,,Jak se s nimi dá nejúčiněji bojovat? Všechno mi pověz. Bude to potřeba."

Ja?

Takže v ňom vidia svojho vodcu. Ten vždy dodáva odvahu.
Entove ďalšie slová ma trocha znepokoja. Moja výška môže uviesť do pomykova a do mylnej predstavy, že som staršia než naozaj.
Ak budem môcť urobiť niečo pre záchranu lesa, urobím to. Ale nechcela by som, aby ste sa dostali do omylu, som veľmi mladá a neovplývam ešte takou silou.
Poviem hneď na začiatok.
Lepšie ako zatajovať to. Rastieme rýchlo, ale sme spôsobený na let, nie na boj. Okrem toho, tento kúsok sveta je pre mňa úplne nový. Musím sa tu trocha zorientovať.

 

Na cestě

Kriticky si ho prohlédnu. „Jako stařec nevypadáš.“ Poznamenám, když pronesl že asi nebude mít tak dlouhý život.
„Hele na zvědavosti není nic špatného. Není to tak, že chci vidět do budoucnosti. Prostě mě jen zajímá co bude.“ Pokrčím rameny.
Začne se zajímat odkud jsem přišla. Uculím se. „Z moře.“ Odpovím.
„A ne nejsem mořská panna a ni siréna.“ Ujistím ho. „Narodila jsem se na moři. Moje matka byla nějaká šlechtična a unesli ji zlí, nelítostní piráti. Problém byl v tom, že netušili, že je až tak moc těhotná, že jim na lodi porodila. Piráti nejsou žádní doktoři... nevěděli co dělat a tak máma umřela a zůstalo jim jen malé dítě. Já. Nevěřili, že by za mě dostali nějaké výkupné, rodiče moji mámy by asi nevěřili, že jsem jejich. No tak si mě nechali. Moji rodiče byla celá posádka. Měla jsem hodně tátů. Vychovali mě. Kvůli mě se vzdali svého nebezpečného života pirátů.... stali se z nich Korzáři, to je bezpečnější.“ Pokývnu si hlavou.
„A pak v dospělosti jsem vyrazila na toulky, občas skočila na návštěvu za táty. Znám jejich trasu, tak jsem věděla kde zrovna by měli být. No... takže jsem přišla z moře. Doslova tedy z lodi na moři.“ Povyprávím mu v kostce.
„Nedávno mi, ale zabili velkýho taťku. To víš... pověsti piráta se jen tak nezbavíš. Táty mi zajali a velkýho tátu... tedy kapitána pověsili. Byla jsem je zachraňovat, když jsem poznala našeho Dobrona.“

Záchrana mého života útok na zakuklence

Můj plamen byl naprosto neefektivní tudíž se nic nestalo, teda stalo by se, ale těsně před dopadem šípů na moji kůži mě zachránil druhý drak.
Srazila mě na zem. Cítím se jak kdybych byla malé ptáče pod křídly matky.
Uf...
pomyslím si.
"Díky snad budu moci dluh někdy splatit."
řeknu hlasem dospělé ženy a vyrazím z pod těla Lenory a prudce vyletím na oblohu. Najdu si zakuklence a střemhlav se k němu řítím. Vypustím gejzír zelených plamenů abych ho spáli a pokud by to nezbaralo, alespoň bych snad odvrátila pozornost od Lenory, která by ho dorazila.
(93%)

Nalaya - Rozhovor s Dibronem

"Ano Nalayo tvá zem je v nebezpečí a není jediná, ale právě tam je vás nyní třeba. Je to dlouhá cesta proto vyrazte co nejdříve."
Pokýve hlavou Dibron. Pohlédnu na Nalayu a pak na něj.
"Pojedu s tebou Nalayo pomůžu si ochránit tvůj lid. Ten můj to zde musí zvládnout a snad zvládne jak říká Dibron."
Nadechnu se, představa toho, že opustím své lidi, kteří jsou v nebezpečí mi není dobře, ale vím, že bych nenechal Nalayu jet samotnou, a že mohu být užitečný.
"Tak se tedy nezdržujte a hodně štěstí vám oběma."
Kývne Dibron a já pohlédnu na Nalayu a čekám, až bude chtít vyrazit, nebo jestli se na něco ještě chce ptát.