Okolí hlavního města

„ Nevím, jestli jde něco takového jen tak vyřídit. Je to jako hladový stín…“
Sletla jsem pohledem ke svému ochránci, ale pak jsem se znovu zaměřila na tu věc. Ví, že se s Laeronem nemohu spojit. Jak to jen ví?
Svezla jsem se ze sedla a podala jsem uzdu jednomu z vojáků.
„ Pokud se cokoliv zvrtne, odvez je do bezpečí, rozumíš? Závisí na tom má vlastní duše.“
Pohlédla jsem mu do očí, jen krátce. Pak jsem se otočila zpět k onomu stínu. Mírně jsem natáhla hůl před sebe, magickým střípkem jsem rozzářila kouli světla na jejím konci.
„ Co jsi zač?“
Druhou ruku jsem položila na rukojeť otcova meče.

Hlavní město hledání
Nalaya

Elfové přikývli, ale i nadále zůstali rozestaveni okolo tebe v obraném kroužku. Byli odhodlaní chránit svou princeznu před čímkoli, co by se mohlo objevit.
"Neslyššššííí......nevidííííí......neodpovíííí......"
Zašumněl místo odpovědi Laerona hlas toho stínu. Ježily se ti chloupky na zátylku i po zbytku těla. Stín se na místě kymácivě pohyboval a jeho spáry pluly ve vzduchu, jako na vodní hladině. Kdyby to nebylo tak děsivé, mohlo to být svým způsobem zvráceně krásné.
"Jídloooo......hladddd....cíííítit...."
Zašeptal onen hlas a naklonil se, jakoby dopředu. Vypadalo to, že natáhl krk směrem k tobě, ale stále byl naštěstí dost daleko. Jeden z elfů se instinktivně postavil s pozdviženou čepelí přímo před tebe. Za sebou jsi pak slyšela, jak další napjal tětivu luku připraven vystřelit.
"Co teď princezno? Máme se ho pokusit vyřídit?"
Optal se elf před tebou, aniž by spustil oči z cíle.

Okolí hlavního města

Nespojení se s drakem mi nepřidávalo na klidu. Můj drak je pryč, matka, Arwin. Zůstala jsem tu jen já, zničené království a spousty raněných a vyděšených… a mrtvých. Nebylo to dobré a temnota skrývající se v lese to taky nevylepšovala.
„ Cítím jej.“
Odpověděla jsem na poznámku, jednoho z elfů. Pozorně jsem se rozhlížela kolem, až jsem nakonec zůstala zaměřená na temnotu mezi stromy.
„ Nepřibližujte se k tomu.“
Promluvila jsem k elfům, když tasili zbraně.
Co jsi tu viděl, Laerone? Kde jsi?
Zamračeně jsem pozorovala tu temnotu.

Královská porada
Alasseon

Rádce tě pozoroval zkoumavýma očima a poslouchal tvé požadavky, i nářky. Mlčky s tváří profesionální podpory, kterou byl. S tváří může, který byl připraven radit králům v dobrých i špatných chvílích.
"Jak si budete přát princi."
Vyjádřil se nejprve k ohledu hledání dívky. Svou povinnost by nepochybně splnil, jak nejlépe by dokázal, ale pokud se za ní budeš chtít zastavit osobně, nebude ti to rozmlouvat, přece jen jsi král.
"Za vlády skoro každého krále, přijdou období, kdy jeho říše a lid vzkvétá a čas, kdy trpí. Mezi špatným a dobrým králem je jen jeden rozdíl. Dobrý král svůj lid neopustí, sdílí s ním utrpení a bolest a vede jej i v těchto obtížných časech. Takový král byl Váš otec, takový král bude i z Vás."
Pohlédl na tebe s tváří klidnou, bez stopy zaváhání.
"Z informací, které se ke mě zatím donesly, bych řekl, že výstroje pro vojáky máme dostatek. V tuto chvíli je pouze nedostatek kvalifikovaných osob, které by je nosily. A co se týče osvěžování Vaší paměti.......samozřejmě jsem Vám vždy k službám můj princi, ale není to otázka pár hodin povídání, které stejně v tuto chvíli vlastně ani nemáme. Vždy se Vám však budu snažit odpovědět na všechny Vaše dotazy."

Rádce


,,Nechci, aby mě ještě někdo podobně překvapil, takže bych potřeboval oživit paměť z dětsví popřípadě dospívání, vím, že jste mě pozoroval a že víte vše, co se tu dělo."
povzdechnu si.
,,Nebo si pro ni dojdu sám, řekla to jasně... Kde jí najdu, jen si odpočinu..."
Dívám se na rádce.
,,Kéž by tu byl můj otec... To by nikdo takto netrpěl..."
Zatnu ruku v pěst.
,,Jak jsme na tom se zbraněmi, máme jich dost?"
zeptám se rádce a vyčkám

Královská porada
Alasseon

Rádce tě pozoroval s rukama stále složenýma v klíně a poslouchal, cos měl na srdci. Až když jsi domluvil ujal se opět slova.
"Neznamená Výsosti, ale také se nevrátil do města, což také není dobrým znamením. A ani jedna ze třech pátracích skupin, které jsme za ním po čase vyslali, jej nenalezla a vrátila se s neúspěchem."
Objasnil ti ponejprv.
"Starosti a tíha vládnutí, dokážou zahnat vzpomínky a myšlenky, které jsou v tu chvíli méně podstatné, do nitra nás samotných. Tak to alespoň říkával Vás otec princi."
Mírně přikývl na souhlas, že ti rozumněl.
"Zařídím, aby se sem to děvče dostavilo. Leč, jak pravíte, nedomnívám se, že to bude v dobré náladě.....Vždy rád pomohu Výsosti, ale co tím myslíte?"
Optal se tě rádce, ještě na upřesnění tvé poslední žádosti, které nejspíše úplně nerozuměl.

Rádce.

Poslouchám rádce a mačkám si dýkou tu bouli na čele...
Všechno to do sebe začíná zapadat... I to proč je na mě teď tak naštvaná... Vinní mě z toho, že její otec zemřel, nebo zmizel...
,,Jak říkám Narmien mi něco říká..."
Vydechnu a začnu vzpomínat. I když to bude bolet.
,,haha, myslím si, že teď by nechtěla ona mě..."
Zašklebím se.
,,nenašel mě... Ale to neznamená, že je mrtvý..."
Bože lesa chraň aby byl ještě na živu a v bezpečí...
,,Nemůžu se teĎ vypravit ho jít hledat, i kdybych to nejraději udělal..."
Vydechnu a chytnu se za obličej.
,,Jak jsem jen na ní mohl zapomenout?"
Pozoruji se v zrcadle a opravdu mi není jasné, co se mi stalo s hlavou...
,,Přiveďte mi jí sem... Musím s ní mluvit... I když to asi zase bude bolet..."
Zašklebím se na rádce.
[font color=green],,Budu potřebovat oživit paměť, doufám, že vás tím nebudu zdržovat. Ale opravdu bych si měl vzpomenout na všechno a na všechny..."[/font]

Královská porada
Alasseon

¨
Rádce jen mírně přikývl, když jsi odmítl léčitele a šel se posadit do protějšího křesla, aby si vyslechl, co tedy potřebuješ. Při tvých slovech tě pozoroval klidnýma očima, jako byste si povídali o počasí. Když jsi však vyřkl jména a přidal fakt, že si neuvědomuješ o koho se jedná zatvářil se rádce znepokojeně. Svraštil čelo a propletl si prsty na klíně. Pak se pomalu nadechl a znovu vydechl.
"Zvláštní, myslel jsem, že si je budete pamatovat. Hmmmch Narmien byl místní kovář. Tedy ne jen tak ledajaký kovář. Byl to vyhlášený kovář v celém království. Ten nejlepší ve svém oboru, abych tak řekl. Na sklonku svého života byl jmenován osobním královským mečířem a zbrojířem. Nikdo neuměl takové kousky, jako on. A ne neumřel stářím, pokud se ptáte na toto."
Začal ti vyprávět rádce klidným rozvážným hlasem.
"Byl ve službách Vašeho otce, již když jste byl malý."
Dodal, ale intonace v jeho hlasu, značila, že to není vše, co ti chce říci.
"Neya je jeho jediné dítě pokud vím. Roztomilé děvčátko, smím-li podotknout. Když jste byl malý hrávali jste si spolu. Docela často řekl bych. Achhhh....nejspíše není divu, když v paláci moc dalších dětí nebylo. Sourozence nemáte a tak jste se cítíval často osamělý. Byla doba, kdy jste ani nechtěl opouštět komnaty, ale pak se tu objevila ona byli jste k nezastavení. Jako dvě dráčata prohánějící se palácem."
Vzpomínal rádce s mírným úsměvem na rtech. Ten mu však posléze zmizel.
"Když jste se musel začít věnovat více královským povinnostem. Musela odcestovat za svou rodinou. nebylo vhodné, aby vás její přítomnost příliš rozptylovala, navíc měla se učit řemeslu svého otce. Od té doby jste se ještě párkrát viděli, ale spíše formálně a nebo jen málo. Váš otec se vždy vesele smál, protože, jako malý jste tvrdil, že se jednou vezmete a budete král a královna. Když jste byl starší a zmoudřel jste, chtěl jste jí nablízku, jako osobního strážce, ale ani to Vám tenkrát neprošlo. A tak zůstaly vaše sliby a žádosti nenaplněny. Časem jste nejspíše na tu dívku zapomněl."
Vzhlédne k tomu s vážnýma smutnýma očima.
"Její otec je považován za mrtvého. Byl to blízký přítel Vašeho otce a tak, když Váš otec zesnul, byl to právě Narmien, kdo se rozhodl opustit město a jít Vás hledat. Chtěl Vám tu smutnou novinu oznámit a přesvědčit Vás, abyste se vrátil domů. Nejspíše neuspěl a nikdy Vás nenašel."
Uzavřel nakonec příběh rádce a pohlédl na tebe.

Správce


Přemýšlím nad tou kovářkou a divně se usmívám. Když přijde rádce, tak se na něj zadívám.
,,Ano, potřebuji informace..."
Pak se jen zašklebím a zakroutím hlavou.
,,Léčitel není třeba, poradím si sám, ale řekni mi o ženě jménem Neya Dcera kováře Narmiena. Jméno jejího otce mi něco říká, ale opravdu si nemohu vzpomenout a vzhledem k tomu, že má fakt tvrdou hlavu, tak si nejspíše ani nevzpomenu."
Pozoruji rádce a hledám něco tvrdého a chladného... Dýku s širším ostřím. Vstanu a jdu k zrcadlu, abych tu bouli mohl zamáčknout dříve, než se udělá a bude to pak bolet více.

Hlavní město hledání
Nalaya

"Sehnat tolik koní by bylo časově příliš náročné jasnosti."
Odvětil jeden z elfů přeskakující zrovna pařez, který mu stál v cestě. Znovu okolo tebe utvořili ochranný houfeček a pohybovali se jako ochránci s tebou. Hustý temný opar se stále držel v okolí. Cítila jsi, že tvé myšlenky k tvému drakovi nepronikly, tak jako nepronikly ani ty jeho k tobě. Co se s ním stalo je ti v tuto chvíli záhadou a strach ti svírá srdce.
Elfové byli ostražití, nejspíše i oni cítili onu zlověstnou magickou auru, která se šířila okolím.
"Stále je zde cítit zlo."
Poznamenal jeden z elfů.
"Je přímo hmatatelné. Opatrně princezno."
Ozval se druhý s rukou na jílci meče. Viděla jsi, jak se mezi stromy mihotala temná energie.

"Hlad.....strašlivý hlad...."
Uslyšeli jste temný chraplavý hlas, kterému bylo sotva rozumět. Stíny nabraly tvar. Elfové ihned zbystřili a tasili zbraně.

Královská porada
Alasseon

"Ano výsosti."
Kývl kapitán a po chvíli se od tebe zase odpojil, by splnil tvé rozkazy. Do hradu to byla docela útrpná cesta, ale postupně bolest ustoupila, naštěstí. Až v hradu sis konečně mohl sednout do měkkého křesla a odpočinout si. Dnešek se opravdu vyvíjel velice slibně. Co tě asi čeká dál.
Dveře do komnaty vrzly, když vešel tvůj rádce.
"Poslal jste pro mne princi? Jak mohu být nápomocen?"
Otázal se postarší elf a zalétl k tobě pohledem.
"Mám poslat pro léčitele?"
Jistě si všiml tvého zhmožděného obličeje, minimálně modřiny, která se ti rýsovala na čele a rašila pod ní krásná boule. Ta holka nejen, že má koleno, jako koňské kopyto, ale hlavu tvrdou, jako mezek.

Zpátky na povrchu
Ilya

Heremond se ohlédl na tajný průchod a nakonec se do něj opřel hrubou silou. Ani se to nehnulo, až když ztěžka vydechl, najednou se vchod za vašimi zády sám zavřel.
"No, taky možnost."
Unaveně se posadil na kus skály. Veska si prohlížela útroby svatyňky, která byla uvnitř celá kamenná, a uprostřed měla malou kašnu, která byla nyní vyschlá. Víš, však, že obvykle v ní bývá trochu vody okouzlené měsíčním svitem, kterou kněží používají pro své rituály. I zde byl les zdá se nemocný.
"Měli bychom si odpočinout, jinak nikam nedojdeme."
Navrhl Heremond. Nohy tě taky bolely a tělo sténalo únavou. Odpočinek se zdál být vítanou možností.
Ze svatyně vedla jen jedna cesta a to krátký skalní oblouk, který ú