Andor.cz - Dračí doupě online

Shit, oni jsou tři!

Mucká mi ruku a Fiorellu evidentně ignoruje.
Třeba... Je pro něj už moc mladá? Zas je jenom o tři roky mladší, než já, tak čím to kčertu...?
Nemůže to sakra být ani tím, že platím, protože dokud mě měl jen za Bastianovu sestru, tak byl mnou konsternovaný úplně stejně! A nejsem si teda úplně jistá, jestli "dáma" je to slovo, které bych použila k vlastnímu popisu. Však můj vlastní manžel mi často předhazoval, že jsem naprostej křupan a neumím se chovat!

"Já tak rád, že vás tu mám, vy mě udělat šťastným a bohatým..."
Jo, prachy jsou naše superschopnost. To a skok do sena z pěkný výšky.
Představuje mi své bratry. Na každého z nich kývnu na pozdrav. Trošku se bojím, jestli mě teda taky nezačnou hned muckat, jestli to tam u nich není nějaká běžná tradice, třeba Italové na jihu se taky pořád muckaj, žejo. Ale ne, naštěstí evidentně jen JEDEN Vecoli je chorobný slintal.

"... byť teď je asi docela bez práce, když my mít na lodi vás všechny."
"Ti ostatní nebudou třeba, když máte mě," odpovím mu zcela neskromně, zatímco se žoldáci smějou jeho vtipu.

Naštěstí ke mně jde Alessio, takže mě vysvobodí z toho muckavého osobního pekla.
"... Ty druhé nejlepší jsem poslal k vám domů,"
Přitáhnu si ho za podanou ruku a přátelsky obejmu.
"Děkuji, budu mít takhle o trochu klidnější spaní."
Jako - moc se jim nevěnuju, to je pravda - ale na jejich existenci LPÍM.

"Haha, Alessio, haha. Máte tak zhruba devět a půl měsíců na to, vymyslet pro Porcara výmluvu, proč maj Chiary děcka zelený oči."

"Ooo, madonna Alessandra, o vítejte zpět," přiběhne k Alessandře a začne jí opět muckat ruku, "Lorenzo už vypucoval vaše kajuta, aby tam bylo čisto, jak se pro takovou dámu hodí."

Prolítne pohledem a zastaví se jenom u Lucy. "Ty, já ti dát rada. Ty spát zádi ke zdi, kapiš?" pak se obrátí zpět k Alessandře, "Vše je nachystáno, až nalodit koně, můžeme vyplout! Pojďte madonna, já ukázat vám moje bratro," a chytne Alessandru i Bastiana za ruce a táhne je zpět ke skupince, "Já tak rád, že vás tu mám, vy mě udělat šťastným a bohatým... Tak, toto moje bratro Eduordo, on má na starosti námořníky a to moje bratro Antonio, on má na starosti bezpečnost, byť teď je asi docela bez práce, když my mít na lodi vás všechny."

Alessiovi žoldáci se u té zmíňky hlasitě zasmějí. Natolik, až se i probere i Malý Alessio, který sebou cukne s "Co? Co? Já nespím!" - Po čemž následuje znovu smích.

"Teď není úplně ve formě, ale to se brzo spraví," řekne velký Alessio, když podá Alessandře na přivítanou ruku. "Jsou to moji nejlepší, ale to vy dva dávno víte. Tu druhé nejlepší jsem poslal k vám domů a pro jistotu, jsem se tedy co budete pryč i sám přestěhoval do Casa Rosa, abych tam dohlídl osobně na bezpečnost. Takže se tam snad nic nestane, než se vrátíte."

"To bych ti radila!" prohodí jenom naštvaně Fiorella, když kolem vede svého nového koně k jeřábu.

Lula, baretoví bratři!!!

Jsme na cestě z Casa Rosa taková vtipná směsice. Já, Luca a Fiorella a za námi klusající Pepe, jehož poník vypadá, že automaticky následuje velké stádo a tak se Pepe prostě jenom tak nějak spokojeně veze a něco si brouká. Nikdy jsem ho neviděla tak spokojeného, jako teď. Nerozumím tomu, proč zrovna jemu vyhlídka na válku takto zvedla náladu.

Fiorella a Luca řeší něco se slepicemi. Z útržků hovoru so nejsou jistí, zda se jedná o slepice, kohouty nebo mix a neví, jak to pak případně vůbec poznat. Vtipný tyhle chlupatý slepice. Mají i chlupatý vejce?

Běží ke mě Bastiano. Tomu taky vyhlídka na válku evidentně vlila krve do žil. To je dobře. Určitě pro nás bude dobré, oddechnout si od všeho toho otravnýho papírování, dospělého života a sraček a prostě tak nějak jenom kravit a zabíjet cestou lidi, jako kdysi. Musím vymyslet, co vtipnýho provedeme kapitánovi, abychom na to mohli ještě dlouho vzpomínat!

Zastavím koně, aby ho nepřejel, protože když Astorio jde pod sedlem, tak prostě jde a člověk před nebo pod ním není úplně na překážku.
"Podívej, Lorenzo má úplně, ale fakt úplně stejný baret jako já! Taky s pávem! Hustý, že? Jsme úplně čepicoví bratři, hehe."
No tak supr, teď mají fialový baret všichni kromě Lucy, takže se jeho kecy o tom, že by ho k černému koni fakt ale potřeboval a jakože nutně, automaticky násobí!
"Oh, no ano," připustím a seskočím z koně na zem a začnu odvazovat sedlové brašny a bagáž a barding. Doufám, že to někdo přebere a odnese pryč, no pochopila jsem, že ta cesta nebude úplně levná, tak šup šup!
"Doslova jako dvojčata! Doufám, že si vás v noci nespletu, až se vykradu tajně z kajuty za tebou na slámu."

Respektive spíše popoplujeme

"Hele, už jsou tady!" přeruším své společníky, kteří stejně neřeší nic důležitého. Všichni 'rozumní a relevantní' lidé vědí, že budoucnost je v palných zbraních. To je prostě fakt, který si někteří jenom nechtějí připustit, protože se bojí změny.

"Alessandro, Alessanro!" rozběhnu se ke jmenovaná s nadšením, abych jí radostným hlasem řekl velkou novinu.

"Podívej, Lorenzo má úplně, ale fakt úplně stejný baret jako já! Taky s pávem! Hustý, že? Jsme úplně čepicoví bratři, hehe."

Tak popojedeme

Když se výprava z Casa Rosa přiblíží k přístavu, je vidět, že ten ruch co byl kolem oběda je pryč. Z dálky už vypadá všechno nachystané a námořníci se jen tak poflakují kolem lodě.

U ní stojí docela velký hlouček, ve kterém stojí Bastiano, kapitán Vecoli, někdo kdo vypadá jako jeho první důstojník a velitel mariňáků, překvapivě i Alessio, se svými muži a všichni jsou zjevně zabraní do nějaké zajímavé diskuze. Jejich koně už jsou zjevně naložené.

Vedle Alessia stojí jeho pravá ruka, Condottiero Marco di Spada v masivní tříčtvrteční zbroji, s pořádným mečem u pasu. Marco je rozložitý obr mezi lidmi, měřící více než dva metry. Člověk, který přirozeně vyzařuje autoritou vést lidi k zabíjení jiných lidí. Vedle nich stojí Alessio Guerraforte, kterému všichni říkají "Malý Alessio", aby se nepletl s, no, Velkým Alessiem, který kompanii vlastní. Malý Alessio má taky masivní zbroj zakrývající většinu jeho těla, ale do diskuze se moc nezapojuje, ale jen je znuděně opřený o své kopí. Zlý jazykové by řekli, že chudák vyspává kocovinu. Jeho úplným protikladem je Lorenzo Ferraguerra, který nemá zbroj žádnou a místo toho, aby byl znuděný, freneticky gestikuluje. Na první pohled je neozbrojený, ale pouzdro na šipky visící mu u pasu dává vědět, jaké je jeho místo ve skupině. Někdo by si i mohl teda myslet, že utrácet žold za všechny, vzhledem k jeho fialovému baretu s pavím perem, prošívaným zlatem. Ten na koho tak aktivně gestikuluje je Vittorio Bravocuore, který ale také aktivně gestikuluje zpět. Arkebuza, který mu visí přes záda chráněné oboustranným kyrysem, dává i možná vědět, o čem se ti dva hádají. Než jejich gestikulace přeroste v něco většího, dá mezi ně svoji gigantickou oplechovanou ruku Matteo Fiamma, obr zakutý v oceli, s obouručním válečným kladivem, o kterém mu ale nikdo neřekl, že se má držet obouruč.

"Myslíte, že jsou ti dva sourozenci a když by jeden z nich umřel, vadilo by druhému, kdybych to vyšetřil?" prohodí k vaší skupince Pepe, zatímco se blížíte k lodi.

Čím jste blíž, už jasně slyšíte, o čím se kluci v kruhu baví.

"Říkám ti, že ta tvoje puška je jenom debilní módní výstřelek. Za pár let po nich nikdo neštěkne, nikdo!" "Jo, když je to módní výstřelek, tak proč se jich vyrábí víc a víc? Ten módní výstřelek před pár lety rozstřílel na kaši Pitigliana s Bartolomeem, když si hráli na velký rytíře s mečma!" "Ale to je něco jinýho!" "Tvoje máma je jiná!"

"Je to úplně jedno," přerušil jejich hádku velitel lodních mariňáků. "Budoucnost je v dělech. Na lodě máme jeden kulverin. Co ON udělá s lidma, se vaše pušky a kuše můžou jít vycpat. Budoucnost je o dělech, ne o lidech se zbraněmi. Pokud budeme mít smůlu, tak to uvidíte v akci a uznáte, že nic neudělá větší zkázu, než dobře mířená střela z děla."

Jako mám něco na srdci a je to TROCHU SMUTNÝ, hele

"Máš ještě něco na srdci, nebo můžeš už vyrazit?"
"Hehe, upřímně, vlastně mám. Asi tak před pěti minutama mi došlo, že už se asi nestihnu stavit v domě - takže se dá bez nadsázky říct, že místo toho, abych se rozloučila s dětma, tak jsem nakupovala koně a zbraně. Jsem nejhorší matka na světě a ještě si v duchu říkám, že je to úplně fuk, protože ty děcka zatím jenom lezou a slintaj a stejně si to nebudou pamatovat."

Povytáhnu obočí, políbím ho na rozloučenou a vyskočím na toho nového koně.

"Ale asi to tak nějak vnímáš stejně, protože ti předstírání, že maj nějakou mentální kapacitu taky evidentně nechybělo," seberu si kobylu do otěží, když zatancuje na místě a pobídnu ji přes mírnou zádrž dopředu.
"Tak za chvilku jsem zpátky - s našimi adoptovanými, staršími dětmi!" křiknu ještě přes rameno, když klušu pryč.

Ahoj asi

"Hehe, ale bylo by ti vtipný svým způsobem, neříkej, že ne," řeknu žoviálně, "ale máš pravdu, měla bys nejspíše už upalovat, aby tě náhodou nepotkal. I když už teď víš, co nemáš říkat!"

Důležitě si odkašlu a řeknu co nejvíc bastianovským hlasem: "Máš ještě něco na srdci, nebo můžeš už vyrazit?"

Omg XD

Rozesměju se taky. Takže tam prostě jenom stojíme a oba dva se upřímně řehtáme, jako když jsme jako malí vypruzovali všechny okolo a měli z toho akorát prdel. Úplně mě ta vzpomínka zahřeje, mám čím dál tím víc pocit, že nám tenhle výlet rozhodně všem prospěje. Bylo by teda mnohem lepší, kdyby kvůli tomu nemusel umřít Salvio, ale tak jeden si nevybere prostě.

"Bože to víš že bych mu pokondolovala, až bych ho potkala! A on by si ještě beztak myslel, že je to nějaký jinotaj, ne, že mu vyhrožuju, že se tomu koni něco brzo asi stane!!! Ten by zas čuměl, úplně to vidím před očima! Pak by šílel z toho, že mu assassini chtějí zabít koně a měli bychom ho furt za zadkem! Ty máš doslova talent na vtípky, který nás můžou dostat do pěknejch sraček."

Sneaky snitch, hue hue

Začnu se smát, velmi smát.

Ok, obehrál jsem tím fakt úplně všechny.

"Já si to celý vymyslel. Sušenka je, tedy doufám, v pohodě a nic mu není. Hehe, i ty ses napálil, ten handlíř chudák neměl šanci!" a pokračuji ve smíchu.

"Ještě, že jsi Baresiho někde nepotkala a nekondolovala mu ke koni, který by se mezitím někde v klidu pásl... A on by jenom čuměl a nechápal co se děje a ty bys mu začala vysvětlovat, že to je v pořádku, že může projevit emoce, že to je smutný, co se mu stalo a on by furt jenom čuměl a nechápal." směju se, až se za břicho popadám. "A ty bys mu nejspíš už začala vnucovat, že budeš mít určitě v brzké době hříbata, a on by furt nechápal co to meleš..."

Utřu si slzičky.

"No, úplně to vidím, ale je dobře, že se nikomu nic nestalo," zakončím to klidným hlasem.

Hej hej hej!

"No, proč by na nás měl Baressi blbý otázky? Však jsme nic neudělali,"
Heh, protože nás zná oba dva, ví co tady v Benátkách děláme, protože není slepej ani blbej i když nás nemůže sebrat, dokud nás nechytí někde při činu a vždycky má blbý otázky už z principu, protože máme docela provokativní xichty!
Zakřením se zpátky, protože Bastiano ví MOC DOBŘE, že Baressi by se u nás minimálně zastavil a chtěl s námi prohodit pár slov, nebo měl prostě a jednoduše blbý otázky. Tak svět funguje. Není to úplně my versus oni, je to my zvlášť a oni zvlášť a občas se navzájem sereme. S Templáři je to jiný. Tam to samozřejmě je my versus oni. Ale městská garda, tam to je v takových nepravidelných vlnách spolupráce - příměří - válka.

"Nabal si teplé ponožky a něco na krk. Na moři je zima."
Hej, nenapodobuje mě zrovna? NAPODOBUJE MĚ ZROVNA! Tak jestli hrajeme na tohle, tak...
Zakryju si dlaní jedné ruky půlku obličeje tam, kde nosí obvykle masku a rozhodím dramaticky druhou ruku, až se kůň zacuká a začne couvat.
Oh pardon koni!
"Neměj strach, ženo - JSEM DOSPĚLÝ!!!"

"Eeh a - na čem že to okolo projel Baressi, když si Biscotto zlomil nohu a jeho nového koně mám já teď v ruce?" to mě mate.