Andor.cz - Dračí doupě online

Když mi děvečka konečně donese teplou vodu, vysvleču se a lehnu jsi do vody. Předtím do ní nezapomenu nasypat bylinkovou sůl.Zavřu oči a odpočívám. Bylo to velmi příjemné. Děvečka mi ještě donesla vědro teplé vody, kdybych jsi chtěla ještě dolít. Zároveň postavila na stolek i konvici s kořeněným čajem. Vůně bylinné soly a kořeněného čaje se zajímavě promíchali. To, že jsem v té vodě usnula jsem zjistila, až plamínek svíček zhasl.

Muselo být hodně pozdě v noci. Voda byla už úplně studená, ale díky mému "druhému já", mi to nějak nevadilo. Vylezla jsem z vany, osušila se a jen v haleně jsem ulehla do postele. Očekávala jsem návrat oné noční můry, ale k mému klidu i neklidu dnes nepřišla. Myslím, že to byla zlá předzvest něco co se bude dít ráno.

Ráno mne probudí hluk venku. Mám velmi citlivý sluch, takže i přes okenice a stěnu hostince slyším kroky, jakoby by byli přímo u mě. Schovám jsi hlavu pod polštář, ve snaze je utlumit a ještě dál spát. Hluk venku ale nepolevuje, naopak, ještě více zesílil. Což mě namíchne a vstanu z postele úplně. Dlouze zazívám. Obleču jsi zbytek oblečení a opláchnu obličej v umyvadle s vodou. Po ránu mi vždy chvilku trvá, než se moje oči přizpůsobí téhle podobě.
Nemůže být moc hodin, slunce sotva proleze mezerami okenic. Nicméně jsem jsi sebrala své věci a šla dolů. Věci jsi beru sebou, nemám totiž zájem o něm v tom zmatku přijít, byť mam jen kabelu a meč.

Když vyjdu ven, všude je zmatek. Hemží se tu to jako v mraveništi. Každej pobíhá sem a tam, ječí, křičí něco na sebe, vojáci si v běhu nasazují brnění a kopí jim padá z rukou. Marně se snažím někoho zastavit, aby mi vysvětlil co se tu děje. Nakonec mi dojde trpělivost a chňapnu do jednom blízkém obchodníčkovi a jelikož mi nebyl výš než k poprsí, chytla jsem ho za límec a vytáhla ho jednou rukou přímo sobě před obličej. Byl upocený, obtloustlí a vyděšený. Roztřeseným hlasem vyklopí něco o nemrtvích a tak dále. Pustím ho na zem, protože stále opakuje jedno a to samé dokola. Nic víc bych z něj stejně nezískala. Rozhodnu se situaci přijít na kloub a rozeběhnu se ke hradbám. Tam odstrčím, přes jeho samozřejmé protesty, jednoho vojáka abych se mohla lépe podívat. Ústa mi lehce poklesnou údivem.

"Ven´tassi, stůj při mě...." vydám ze sebe jenom...

Věž – ráno

To, že se mi podařilo Velluse zlákat byl malý zázrak. Protože se po celou dobu zdálo, že i když se mu laškování líbí k ničemu dalšímu se nemá. Ale povídat si s ním bylo příjemné a hodně jsem se nasmála, protože měl smysl pro humor a snadno se mi vyrovnal.
Pokud jde o Jeníčka a Mařenku tak s tím dělal tajnosti, že mi to poví jindy. Což mi nevadilo vzhledem k tomu, že se Vellus konečně zareagoval na mé návrhy.
Tušila jsem, že to trvalo tak dlouho, že mě chtěl víc poznat. Takže byl ostýchavý... roztomilé.

Ráno jsem se probudila a zjistila jsem, že tu Vellus pořád je a tulí se ke mě. Překvapilo mě to, muži většinou ráno už byli pryč. Ne že by mi to vadilo. Hodně mi tím věci ulehčili. Moc často se mi nestává, že bych se probudila a on tu pořád je. Většinou to totiž znamená, že by chtěl něco víc než jen... jednonoční výpomoc.
Ale v tomhle případě to mohlo znamenat cokoliv. Protože budeme s Vellusem cestovat spolu. Takže na něco delšího to být klidně může.
Teď jsem, ale řešila jiný problém. Děsně se mi chtělo na záchod a byla jsem zavalená o hlavu větším chlapem.
Ještě bylo brzy, takže jsem ho nemusela budit. Nakonec byli jsme dlouho do noci vzhůru. Prospat se potřeboval. Já osobně jsem potřebovala velmi málo spánku. To je už prostě zvyk.
Opatrně jsem ze sebe sundala jeho ruku a vrtěním se dostala z jeho objetí.
Vstanu, protáhnu se, rozhlédnu se a nakonec na sebe hodím jeho košili a vydám se vykonat co potřebuji. Měla jsem dobrou náladu. Výbornou. Skvělá noc a před námi byla dlouhá cesta kdo ví kam? A po boku budu mít fakt pěkného mága. Co si přát lepšího? No... třeba hromadu zlata a luxusní hospodu s pronajatým pokojem, kde bychom mohli pít a pelešit se do aleluja? Jo... to by bylo taky dobrý.
Když jsem se vrátila, začala jsem se oblékat a strojit. Když jsem byla hotová, bylo načase probudit i růženku.
„Vellusi. Vstávej. Je čas připravit se na cestu.“ Houknu sladce, pak z něj strhnu přikrývku a plácnu ho po holém zadku.

Hrad

Já sice nejsem tak velká jak bývají draci, moji "příbuzní" jsou mnohem větší, já jsem velká jako menší kůň, takže kolem mě je dost prostoru na plošině. Nervózně přešlapuji, když vidím muže s kušemi a zbraněmi jak jsou připraveni, při náznaku nebezpečí střílet. Nedivím se jim a dělají dobře, že mi nedůvěřují, neměli by jen tak někomu důvěřovat.
Pak přiběhne zástupce krále. Ten ke mě očividně chová dost velkou úctu a já se uklidním, když vojíci skloní zbraně. Pokloní se mia vstane. Já skloním hlavu k zemi na pozdrav.
"Zdravím tě, i mě těší poznat někoho tak statečného."
řeknu něžným hlasem. POdle mého hlasu je poznat, že jsem dračice. Ono i trochu podle stavby těla. Drak by byl přeci jen trochu mohutnější a ne tak ladný.
Usadím se a počkám až muž domluví.
"Přiletěla jsem vás varovat, už jsem varovala muže na hranicích, blíží se sem armáda nemrtvých, netroufla jsem si na ně zaútočit a přišlo mi, užitečnější, než moje mrtvola, když vás varuji, před nebezpečím, bylo by dobré najít i krále Arvina. Tak se ptám, kterým směrem se vydal?"
promluvím já a čekám na odpovědi.