Andor.cz - Dračí doupě online

Nalaya - Povídání - Večer

Tak nějak jsem se snažil nemyslet na to, že by se Nalaya mohla zeptat na otázku, kterou mi právě položila. Cítil jsem, jak se mi tep zrychlil a já opětoval její pohled a ztrácel se v jejich očích. Chvíli mi to trvalo a hledal jsem správná slova.
"Udělal jsem to protože.....vždy se řídím tím, co mi říká srdce."
Zašeptám tiše a pak raději pohled provinile sklopím a raději neuvažuji nad tím, jak bude reagovat ona.

Lenora - Hostinec - ráno

Večer jsi strávil a odpočinkem a v celku příjemně a v posteli se ti i v celku dobře spalo. Noc utíkala v celku pomalu a tebe provázel hluboký nerušený spánek, obohacený o sny, které nebyly ani moc špatné. Budíš se až ráno za rozbřesku, když tě probouzí sluneční paprsky, procházející oknem. Nejprve jsi celá otupělá, jak jsi ještě rozespalá, ale pak začínáš vnímat jak to všude venku dupe a okem zahlédneš hemžit se lidi v uniformách a brněních. Zdá se, že se něco venku děje.
Když se dostaneš ven je tam zmatek a zbrklost. Snad všichni obyvatelé pevnosti jsou na nohou a tlačí se k bráně a na hradby, je to tu jako v mraveništi. Každý pospíchá a ještě se doupravuje, nebo připíná zbraň. Pokud se zeptáš někoho kolemjdoucího, nebo spíše běžícího. Zjistíš, že je vyhlášena bojová pohotovost a pevnost uzavřena, protože armáda nemrtvých se připravuje překročit řeku. Lidé je nečekali tak brzy, a nemrtví je zaskočili tím, že nejspíše pochodovali celou noc. Pokud by ses chtěla dostat z pevnosti určitě by to pěšky nešlo a čas rychle letí. Musíš zauvažovat jak se zachovat.

Malari - Město Trion - ráno

Nerušeně a poklidně ses prospala, k snídani se ti podařilo dokonce chytnout párek ušáků, kteří nechutnali špatně. Slunce již vychází na oblohu a je tedy na čase provést to, cos chtěla. Vzlétneš tedy a zamíříš k hradu. Když přeletíš za hradby slyšíš, jak stráže zběsile křičí a zdá se, že ve městě nastává mírná panika a poplach. Hledáš místo, kde bys mohla přistát a pak jej konečně uvidíš. Přímo u samotné pevnosti hradu, která je nejspíše sídlem krále je plošina, která nejspíše kdysi sloužila právě pro přistání draka. Není kde jinde přistát bez nebezpečí toho, že něco zničíš a nebo si ublížíš. Když nakonec přistaneš vidíš už dostatek vojáků, kteří jsou v dostatečné vzdálenosti a mají připraveny kuše a jiné zbraně. Nejspíše se tě bojí a byli by raději, kdyby se tě zbavili. Pak uvidíš jak z paláce rychlým krokem vyšel muž v plášti s přilbicí na hlavě a velkým mečem, který se mu houpe na zádech. Je středního věku a bezestrachu se přiblížil až době. Během cesty mávnul na muže rukou a zakřičel něco, čemu si zrovna nerozuměla. Muži ač neradi sklonili zbraně. Když došel muž asi deset metrů před tebe sklonil hlavu a kleknul na jedno koleno a pak k tobě vzhlédl.
"Vítej draku. Vítej na Trionu, je to pro nás nesmírná čest, že po tolika letech se jeden z vašeho rodu vrátil a navštívil toto město. Již jsme ani nedoufali."
Mluví ohromeně a vděčně.
"Je mi líto, že tě nemůže uvítat sám král Arvin II. jistě by se rád konečně setkal s drakem, ale právě nedávno odcestoval s elfí princeznou něco hledat. Přesně nevím co. Jsem kapitán Orwel velím palácovým strážím a za nepřítomnosti krále jsem také jedním z rádců, kteří to tu řídí a člen Zářící jednoty, která se zavázala vás chránit."
Konečně vstane a stále tě sleduje.
"Co tě přivádí?"
Ptá se tě (obrázek postavy viz HP)

Amiel - Prazvláštní noc - ráno

Noc se táhla pomalu dál a tys ještě asi hodinu rozebírala s Vellusem pohádky. Taky ti slíbil, že někdy příště ti poví, jak to skutečně bylo s Jeníčkem a Mařenkou. Povídali jste si dlouho a nálada mezi vámi, byla přátelská a uvolněná. Po nějaké době mu ani nevadilo sedět ve tvé blízkosti. Už ani nevíš jak se to vlastně ani přesně stalo, ale víš, že to bylo krásné, a že tě stálo hodně úsilí, abys ho k tomu svedla. Každopádně ráno, do kterého ses probudila ti jasně ukazuje, že včerejšek nebyl jen snem. Vellus ještě spí přitulený k tobě a kdo ví, kolik prádla na sobě právě teď máte nebýt peřiny.

Araoth - Mramorové práce - "ráno"

Když jsi doručil ryby trpaslík byl rád a vzal tě dovnitř. Dostal jsi najíst a napít a strávil si dalších asi 8 hodin tím, žes vypomáhal v kuchyni. Nakonec jsi právě dostal tác s jídlem, se kterým tě vyslal kuchař za pánem sídla. Prý bude mít určitě hlad.
Vydal ses tedy dle přesného popisu chodbami a dostal se až do krásně zdobeného sálu, kde na krásném vytesávaném křesle seděl už trošku postarší trpaslík a poslouchal hudebníky, kteří mu hráli opodál.
"A výborně občerstvení."
Usmívá se, když tě vidí a čeká než to doneseš. Možná se ti nenaskytne již lepší příležitost s ním jednat.

Neomi - Ve hvozdu - ráno

Nevíš zdali ent spal, ale víš, žes tys usnula a prospala se v celku dobře. Ráno jsi však měla už dost hlad a tvůj průvodce to nejspíše poznal, protože ti řekl, ať si něco k snídani najdeš že počká. Když jsi byla nasycená opět se vydal svým pomalým houpavým krokem dál do hvozdu.
"Už to není daleko."
Říká už asi potřetí od doby co jste vyšli. Asi má trošku jiné oko na míry.
"Víš něco o dračích jezdcích a takového historii?"
Ptá se tě rozvláčně možná z nějakého důvodu, možná jej to jen zajímá a nebo možná je za tím něco úplně jiného.

Tulák - Město Trion - ráno

Včera jsi právě dorazil do královského města. Až k večeru, kdy už se skoro zavíraly brány, ale i tak ses ještě dostal dovnitř. Nakonec ti nezbylo než zapadnout do nejbližšího hostince, kde bys snad mohl získat nějaký nocleh s teplou večeři. To se ti taky povedlo U Uražené pracky ti prodali dobré pijí i jídlo a skromný nocleh. Taky jsi se doslechl toho večera, že král tohoto království nedávno odcestoval.
Nicméně strávil jsi v celku klidnou noc a budíš se až ráno. První co tě budí je rozruch venku a to co lidé najednou vykládají a to je to, že přiletěl drak. Tys měl každopádně hlad, takže ses tím zatím moc nezabýval. Když jsi seděl nad snídaní a vychutnával sis jí uslyšel jsi jak se naproti době někdo posadil. Spatřil jsi nějakou postavu zahalenou v černém oděvu a černou kápí, přes kterou nebylo vidět do obličeje.
"Zdravím tě příteli. Mám pro tebe jistou nabídku myslíš, že bys měl zájem?"
Začne trošku syčivým hlasem, který až mrazí.

Spánok.

Prikyvujem a v očiach sa mi mihne odtien vyčerpania. Vyčerpania od straty rodiny, od namáhavého letu, od toho, ako držím všetko v sebe a v podstate sa snažím moc nemyslieť na to, čo sa mi stalo. Keď sa k tomu pridá aj fyzická vyčerpanosť...
Najem sa zajtra. Teraz už nemám síl si niečo zháňať, a ešte na dva-tri dni mám kritické zásoby, ktoré som ulovila dávnejšie...
Roztvorím štíhlu papuľu plnú zubov ostrých ako britva a naširoko zívnem, až sa mi stade vyvalí oblak čierneho dymu.
Ak to bude v mojich silách, urobím čo bude treba.
Zabručím a položím si hlavu na predné laby, keď ku mne pomaly, ale isto prichádza spánok. Trocha si pre väčšie pohodlie popravím krídla na chrbte, ktoré teraz zaslúžene odpočívajú po dlhej ceste a zavriem planúce červené oči.

Věž

„To tu máte tak tenké stěny.“ Kouknu kriticky na zeď. Kvalitní kameny, přes ty se těžko něco dostane. Muselo by se dost řvát.
„Chudák čarodějnice? Chtěla je sníst. Je fakt, že ji neměli ujídat z domečku, ale přece jen je trochu moc přísný trest sníst pak je.“ Pokrčím rameny.
Překvapeně na něj kouknu. „Ale? Jak to, že je špatně? Ty znáš snad tu původní verzi?“ pozvednu obočí.
„Tak povídej. To jsem na tu tvoji verzi zvědavá.“ Pobídnu ho.

Ach, ti lidé.
Přijmu od hostinského klíč od pokoje a sleduju, tak jiný člověk odvádí toho ožralu pryč. Lehce se mi uleví když se vrací sám a hostinec na mě přestane zírat a začnou se zase bavit mezi sebou.

"Omluva se přijímá. Chci jen nocleh a nic jiného .... možná, jen kořeněný čaj." řeknu a vydám se směrem co mi ukázal. Schody byli dřevěné a při každém mém kroku vrzali, až mě to tahalo za uši.

Projdu chodbou, která je plná dřevěných dveří. Na některých visí cedulky nerušit a jiné. Zastavím se u těch posledních. zkusím klíč do zámku, pasuje. Otočím a vejdu. Hostinský měl pravdu, žádný luxus, ale aspoň je tu postel. Doufám, že v ní nebudou blechy, nebo vši. Odložím jsi kabelu na skříň a o stejnou skříňku opřu i svůj meč a očekávám příchod služky. Čaj by mi přišel velmi vhod. Z kabely jsi vyndám zazádkovanou lahvičku s jakoby hrubě mletou solí. Sůl to je, ale mořská, kterou jsem smíchala s bylinkami a vonnými oleji. Když se trocha nasype do horké lázně, tělo se potom lépe uvolňuje a příjemně se potom usíná.

Arvin Večer

Už jak se mě dotkl, musel poznat, že se chvěju. Ne zimou, ale nervozitou. Zvláštní pocit v žaludku, jako bych spolkla kámen a ten mě teď chtěl držet u dna.

Pohled mi spočinul na našich dlaních, pak v jeho očích. Znejistěla jsem ještě víc.

" Arvine... proč si mě tehdy políbil? Tam v zahradě...

Zazní z mích úst otázka. Zadívám se mu do očí, do hloubky. Teď je jasné, že mi nemůže zalhat, poznala bych to a kdo ví co bych pak udělala.

Nalaya - Noc

Když odejde Nalaya k oknu pohlédnu směrem k ní. Chvíli ji sleduji než se rozhodnu dojít pomalu za ní a jemně jí položím ruku na rameno.
"Měla by ses prospat. Navíc u okna bude zima ještě nachladneš."
Usměju se vlídně a staroslivě a podívám se na ni.
"Netrap se tím co bude, je třeba žít tím co je."
Podotknu a položím ji dlaň na hřbet její ruky.