| |||
Les - chodba v 1. patře Hope,Akashka,Sharika „No tak já se chci bavit.“pronesu a nasadím zkroušený výraz zatímco zavrtím prsty v zemi.Ovšem chápu že Hope musí teď udělat něco jiného,nejde tu jen o zábavu naštěstí já vím co bych mohla za tu žíni nabídnout. Kouzelnou přísadu za kouzelnou přísadu. „Dobrá a co to je za úkol?A můžu se později přijít podívat?“počkám až mi Hope odpoví pak se s oběma dívkami rozloučím a rozhodnou chůzi se vydám zpátky.I když nachodila jsem se až dost a pokud to zde chci prozkoumat tak mám co dělat.Mám jenom hodinu volna a taky se budu muset podívat co mám jako další hodinu.Rozvrh je totiž v deskách které jsou na velmi užitečném místě na stole společenské místnosti.Nejdřív se tedy vydám do haly kde se chvíli vznáším před nástěnkou. Takže první patro,sebeovládání. Zbytek času věnuji průzkumu,najdu i podivnou dráhu která je zřejmě stejně nebezpečná jako pogolfit.Ovšem z nápadu zkoumat z čeho přesněji to je nakonec upustím.Potom vyrazím směrem k učebně do prvního patra kde se rozhlédnu jestli tu je už Hope případně kdo všechno zde vlastně je.Předtím na to nebyl tak nějak čas a taky by mně zajímalo kdo je ta ustrašená dívka o které Hope mluvila (a jak moc je ustrašená). Já vím tohle zavání průšvihem. Potom si všimnu že uvnitř už sedí dívka která připomíná housenku potom co se zakuklí.Vydám se tedy k ní a oslovím ji: "Ahoj já jsem Aryania." |
| |||
Pokoj - chodba v 1. patře Pomalu utíká čas a mne se podaří jakž takž se uklidnit. Nicméně se nachyluje doba, kdy budu muset opět z bezpečí pryč. Nakonec přeci jen vylezu a pomalu se vydám chodbou, zabalená do svého tmavého pláště, směrem k učebně, kde bude hodina. Alespoň si budu moci vybrat místo, když tu budu mezi prvními a uvidím všechny přicházet. Napadne mne, když se usadím vedle dveří, kde bude hodina. Snažím se působit, že tady ideálně vůbec nejsem. |
| |||
Sklad - MT02 kolej směs Poučen již zkušenostmi i radami ostatních profesorů, když nastane okamžik, kdy by se studenti mohli začít trousit, vyjdu ze skladu a uzamknu ho. Zamknu také dveře do velké tělocvičny a volným krokem jdu odemknout dveře do malé tělocvičny. Od nohou se mi rychle rozšiřují bílé krystaly, které brzy pojmou celou místnost až na dvě dřevěné lavičky u stěny. Vrátím se zhruba doprostřed místnosti a usadím se na zem. Čekám na studenty. |
doba vygenerování stránky: 1.3305878639221 sekund