Andor.cz - Dračí doupě online

Lidé

Lehce kývnu hlavou.
"Přináším zprávy o pochodu nemrtvých směrem k Trionu. Chtěla jsem najít krále, ale vy byste se také měli připravit."
oznámím jim.
Ano to byste měli, je jich opravdu hodně.
pomyslím si.
"Je jich opravdu mnoho."
dodám.

Věž

Zvědavě ho pozoruji a poslouchám co mi vypráví. Proč mi chce vyprávět zrovna tohle? To rozhodně není pohádka.
Chvíli se na něj dívám a pak si poposednu k němu blíž. Vypráví mi o sobě? O svém mládí?
No jestli je to o něm a býval takový pitomeček, tak z toho rozhodně vyrostl a zmoudřel. Ale způsobil smrt svých blízkých? Musí ho to hodně pronásledovat.
„Je to příběh o tobě?“ zeptám se, když se odmlčel.

Arvin

Mlčky procházím po boku Arvina věží a rozhlížím se kolem. Jsem naprosto potichu ani nedutám. Jakmile se zastavíme u dveří, podívám se na Dibrona a Arvina.

" Děkuji vám."

Lehce se ukloním mágovi a podívám se na Arvina. Není mi povoleno vstoupit jako první, pokud mě k tomu nevyzve. Pořád je hodností nad mnou. Zůstanu stát o krok za ním a čekám.

Truiden

Fakt, že je chrám zasvěcen všem bohům mě potěšil.

Takové chrámy většinou nebývá tak snadné najít, budu si to tu muset ještě pořádně prohlédnout než odejdu. No... ale teď by mě zajímalo, co pro mě kněz asi má zajímavého.

Hned tedy zamířím za knězem a cestou si přitom prohlížím chrám i věřící, kteří jsou v chrámu.

Prieskum.

Mohutnými mávnutiami sa vznesiem dostatočne vysoko, aby som sa znova stihla zakryť mrakmi avšak iba tka, aby som mala rozhľad po krajine a po tvoroch podo mnou.
Kam pochodujú? Vyzerajú ako akási čudná armáda. A nie je z nich cítiť nič dobré. Les sa pred nimi nevie brániť. A ja som príliš mladá aby som s nimi dokázala niečo robiť, alebo ich poraziť.
Zrak presuniem od nich na celú oblasť a prečešem ju červenými planúcimi očami. Zastavím sa na kuse lesa, ktorý je mocný a zdravý.
Tam les odoláva. Je to tým že sú od neho ešte ďaleko? Alebo tadiaľ nešli? V každom prípade, vyzerá to tam bezpečne. A ja budem potrebovať rozhodne oddych. Nie je to tak ďaleko aby som to nezvládla. Dokonca možno tú časť lesa niečo ochraňuje.
Spravím vo vzduchu vývrtku a vyberiem sa smerom k bujným zeleným korunám, zahalená oblakmi.

Malari

Přistaneš nedaleko pevnosti a blížíš se k ní. Již zdálky vidíš jak se někdo hemží na jejich hradbách. Při bližším pohledu poznáváš lidské postavy. Chvíli to dokonce vypadá, že natahují luky a připravují se k útoku. Pak však se pootřevře brána a na koni k tobě cválá nějaký rytíř s bílým praporem. zastaví se asi na 50 metrů od tebe.
"Jsem sir Hilbur Rosland a jsem z těch, kteří pamatují draky na obloze a Zářící jednotu jako jejich ochránce. Věřím v čistotu dračích srdcí a přicházím se zeptat co pohledává jedna z legend tak blízko naší pevnosti!"
Zavolá odhodlaně na tebe.

Neomi

Podaří se ti vzlétnout právě včas, když si ve vzduchu vidíš pod sebou mnoho pohybu v křovinách. Vidíš mnoho neživých tvorů, jak se pohybují po okolí nejspíše oni mohou za to, že les umírá. Otázkou spíše je zdali tu je ještě něco, co by tomu mohlo zabránit a žilo tu. Když se podíváš dál na sever vidíš že ta oblast lesa nevypadá zasaženě a vypadá zdravě, zatím. Avšak kdo ví proč to tak je.

Amiel

Vellus se pousměje a přelétne pohledem stránky knihy a pak ji zaklapne a položí na noční stolek.
"Povím ti trošku jiný příběh, který je znám jen malému počtu lidí."
Podotkne a zahledí se do hořící svíce na stole před postelí.
"Je už to dávno, mnoho let, co byl na světě jeden mladý a nadaný mág. Byl pyšný a namyšlený. Myslel si, že svou mocí dokáže bez pomoci a učení cokoli se mu zamane. A na to také jednoho dne doplatil. Když jeho ves napadla temnota chránil rodinu, svými kouzly, avšak neuměl dost a některá kouzla se obrátila proti němu. Ve své pýše a nerozumu tak pomohl tomu, že jeho rodina i všichni, kteří znal zemřeli té noci. On sám vyvázl jen tak tak a stal se štvancem po hranicích zemí se zlem...."
Začne příběh.

Araoth

Kněz se na tebe usměje a mírně se ukloní.
"Vítej bratře. Tento chrám je zasvěcen všem trpasličím bohům rovnocenně."
Mírně se usměje a upřena na tebe poklidný pohled.
"Co se týče našeho města, zde nalezne každý nejvíce víry a právě zde vznikají ti nejlepší kněží. O město se stará velekněz, tržiště jsi jistě již míjel a další krásy zde jistě objevíš. Co se týče pomoci a varování pojď se mnou možná bychom si mohli o něčem promluvit."
Vybídne tě a zamíří hlouběji do útrob chrámu.

Nalaya

Arwin ti přikývne a sesedne. Jdete vedle sebe a Dibron vás odvede do věže. O koně se postará jeden z mágů. Vevnitř věže je to prostornější než se zdá. Dibron vás odvede do druhého patra a ukáže na jedny dveře.
"Zde si dnes odpočiňte již je pozdě a ráno moudřejší večera. Jídlo a vše potřebné naleznete v pokoji."
S pokývnutím pak odchází někam po schodech výše.

Truiden

Hned jakmile jsem na tržišti dokoupil zásoby mě přímo uhranula katedrála. Na cestách jsem již nějakou dobu a tak jsem již dlouho neměl příležitost pomodlit se a rozjímat o bohu. A když budu mít štěstí, tak se tam třeba dozvím i něco o okolí. Vejdu tedy dovnitř a poté co si vše pozorně prohlédnu si najdu klidné místo, kde se začnu modlit k bohu Kovářů, který mě provází celý život. Poté nabuzen svou vírou se rozhlížím okolo a rozjímám. Čekám na některého z kněží, který by šel kolem a když nějakého konečně spatřím, vyrazím k němu.

"Omlouvám se, ale mohl bych vás na chvíli přerušit. Měl bych jen pár otázek. Například tahle úžasná katedrála, můžete mi prozradit, kterému bohu je zasvěcená? Tyhle věci mě vždy fascinovaly."

pronesu zatímco pozoruji okolí. V téhle katedrále je toho tolik co zaujme oko.

A také bych se chtěl zeptat na něco o městě a okolí. Dlouho jsem cestoval a tak nemám moc představu co se tu kolem děje, tak jenom jestli byste mi poradil na co si mám dát pozor nebo kde je třeba s čím pomoci.

Arvin

Věž mágů je již na obzoru. Nikdy jsem ji neviděla. Je zvláštní, ale i tak mi běhá mrazení v zádech. Stále sleduji okolí a rozhlížím se. Přesto všechno mám ale klidnou tvář, jsem ale už dost unavená, takže zmínka o nocování mě donutí k úsměvu.

" Nemyslím, že by to byla nějaká větší přítěž Arvine. Nebo se pletu?"

Zeptám se tiše a prohlédnu si oba dva muže kte kterým míříme. Nejspíše ochrana hlavní brány věže. Zůstanu tiše, jen na pozdrav kývnu. Pak vjedu na nádvoří a porozhldnu se lehce zvědavě, načež mi padne pohled na starého muže. Skloním v pozdravu hlavu a svezu se ze sedla. Kouknu po Arvinovi, čekám co bude dělat on. Nepřísluší mi, abych šla před ním.

Pohádka

Složím si ruce za hlavou a zvědavě se na něj dívám. Krátce se zasměji. „Ty to myslíš vážně co?“ zeptám se pobaveně. Doopravdy nedokážu určit jestli mě jen tahá za fusekli nebo jestli to myslí vážně. Zatím se mi zdálo, že mi opravdu přišel vyprávět pohádky.
„Nóóó dobře. Tak ať je po tvém, pane vypravěči. Poslouchám.“ Vybídnu ho, aby začal vyprávět. Takhle jsem si zrovna jeho návštěvu nepředstavovala. Čekala jsem sice laškování, ale spíš tělesné. Ale možná, že je Vallus takový ten muž, který v tom musí mít city a ne jen sympatie.

Útek.

Pristanem pri jazierku a otrasiem si krídla, ktoré potom zložím. Po dlhom lete im príde vhod malý oddych, aj keď sú na častú činnosť zvyknuté. Ostražito sa poobzerám.
Kedysi som sa v lesoch cítila bezpečne. Teraz akoby tu všetko kričalo- umieram, smrť, choď preč. Nepáči sa mi to. Lesy by nemali byť takéto.
Smutne skloním hlavu a ovoniam vodu. Jemné čuchové bunky mi napovedia, že je pitná. Ponorím dnu konček papule a ochutnám ju. Naozaj je zdraviu neškodná. Pustím sa teda do pitia malými dúškami. Kvôli svojej výške, ktorá je aj napriek tomu že som v podstate iba vyrastené mláďa impozantná, obtieram ostňami spodné vetvy mohutných stromov, ktoré ešte odolávajú nákaze, ktorá sa šíri lesom.
Celá príroda je akási čudná. U nás nastali obdobia chladu, a to tam predtým nebývali. Mali sme vždy teplo. A náš druh, tak náchylný na zimu na to doplatil. Mono by bolo lepšie, keby som sa pobrala späť k nebeskému klanu s nimi. Namiesto toho teraz hľadám môj druh a sním teplé kraje, pričom neviem, ktorým smerom. A kade idem, tam vidím, že sa čosi nezvyčajné deje.
Smútok za svojimi druhmi potlačím ešte v hrudi. Som síce mladá, ale viem, že keby upadnem do letargie, stanem sa ľahkým terčom. A o tom sa hneď aj presvedčím, keď zabudnem sledovať okolie a zrazu vylezú dvaja kostlivci, bohvie skade.

Upriem na nich z výšky ohnivé oči.
Čo sú tieto tvory zač? Vyzerajú, akoby z nich niekto ošúpal mäso. Ale...ak nemajú mäso, krv ani tlčúce srdce, ako sa môžu hýbať? A horšia otázka, ako sa dajú zabiť?
Po dlhom lete sa mi chvejú svaly. Viem, že ostnatým chvostom by som ich vedela udržať v bezpečnej vzdialenosti a možno aj spôsobiť, aby sa snáď rozpadli, ale vzhľadom na to, akí sú malí a ako nebojácne ku mne idú tipujem, že tu nebudú sami.
Má to byť pasca? Obkľučujú ma? Bitku s viacerými by som teraz nezvládla, nemám dostatok potravy...ale lietať zvládnem vždy. Radšej utečiem. Predkovia by mi dali, hrdé draky a utekať, ale sú ťažké časy. Čím skôr stadeto zmiznem tým lepšie, a miesto na oddych si nájdem neskôr.
Rozhodnem sa v mihu sekundy, prikrčím sa, vyprsknem na nich žeravé iskry spolu s hustým dymom, ktoré slúžia skôr k zastrašeniu a dym mi poskytuje krytie, načo sa silným nohami odrazím, roztiahnem krídla a poriadne nimi zaberiem. Väčšine drakov by nešlo vzlietnuť z miesta bez rozbehu, ja som však na lietanie svojim silným krídlam, štíhlemu telu a minimom tuku na lietanie prispôsobená, a tak sa ponáhľam čím skôr k šírej modrej oblohe, pričom zamierim smerom, kade som išla a bystrým zrakom pozerám pod seba, či zbadám ďalšie také čudné tvory..