Andor.cz - Dračí doupě online

Uprchlík z Trnínu
Zumishi

"Rozumíme."
Přikývla Majka i její matka a zůstaly u vozu. Když jsi odcházel slyšel jsi je ještě, že si něco tiše povídají. Zato dav místních hučel o dost hlasitěji. Starostův projev jim jistě dal hodně podnětů k přemýšlení a ne zrovna těch pozitivních.
Starostu jsi potkal, jak se vrací ke své rezidenci, utírá si kapesníkem pot z čela a málem leknutím nadskočil, když ses vynořil poblíž.
"Oh! Panečku....vůbec jsem Vás neslyšel...no to je jedno..."
Oddechl si a vyslechl tvou žádost, načež si znovu otřel tvář.
"Obávám se, že v tomto ohledu asi moc nápomocni nebudeme. Jediného koně mají Štípalovi a ten tu zrovna není. Včera s ním odjel mladý Vacek do města, aby prodal zboží a tak, ale ještě se nestihl vrátit počítáme, že bude zpátky tak za den možná dva."
Vysvětlil starosta.
"Na většinu prací používáme volky, nebo nějakého toho oslíka, když je to něco lehčího, ale koně jsou....nákladný."
Snažil se jejich situaci vysvětlit.
"Mohu být ještě nějak nápomocen?"
Otázal se lehce nervózně starosta a těkal po tobě očima.

Přípravy na odchod

Musím uznat, že starosta zřejmě je muž na svém místě. Možná jsem jej soudil příliš příkře na první dojem. Koneckonců, nikdy mne ani nenapadlo, co by mohl někdo říkat na můj první dojem. Pokud tedy nejde o úkol, při kterém byl první dojem důležitý a nějak koncipovaný. Za hrdinské varování bych to však neoznačil. Mezi hrdinou a bláznem je jen tenká hranice, na které se mi nechce balancovat. Hrdinství nechám těm, kteří chtějí být zapsáni do příběhů obyčejných lidí.
Když vidím, že starosta situaci zvládl, vrátím se zpět k rodině Majky z Trnína.
,,Zkuste si odpočinout, dokud je čas. Dnes v noci příliš odpočinku neposbíráme." upozorním je. Pak si však uvědomím, že by bylo dobré zkusit sehnat čerstvého koně. Vyjdu ven a počkám, až starosta ukončí rozhovor s místními, než se k němu vydám, aby mi nezmizel ve tmě.
,,Mohu se zeptat, zda máte k dispozici odpočinutého koně, který by se mohl zapřáhnout za vůz, kterým jsme přijeli? Nerad bych to zvíře uštval během další cesty." zeptám se jej, ačkoliv si nejsem jist kladnou odpovědí. Kdyby to byla větší ves, mohli by mít ustájeného koně pro královské posli. Ale zde to spíše vypadá, že různé povozy potáhnou spíše hospodářská zvířata.

Porada
Nalaya a Laeron

Rádce vážně přikývl.
"Jak si přejete princezno, vyšlu posly a zprávy do všech koutů naší říše. Něž se však všichni dostanou sem zabere to nějaký čas, většina nebude mít možnost cestovat rychle. A nemůžeme všechny tyto karavany chránit. Budou si muset poradit sami."
Vysvětlil ti jemně ale se vší vážností, protože si uvědomoval, že toto rozhodně nejsou jednoduché věci k řešení. Laeron dál koukal do jednacího sálu a klidně ležel. Jeho myšlenky hladily tvou rozrušenou mysl a dávaly jí alespoň trochu klidu. Zmínka o tom, že by mohlo město padnout byl fakt, který si nikdo nechtěl připustit. Bylo to něco nepředstavitelného, všichni si vyměnovali jen tiché pohledy, než jeden z mladších velitelů promluvil.
"Máte pravdu, musíme počítat se vším. Nechám únikové cesty zkontrolovat a hlídat. Je moudré myslet i na nelehké situace."
Podpořil tě uznale a rozhlédl se po ostatních. Rozhostil se okamžik ticha.
"Zkusím se zkontaktovat s dalšími druidy z našeho lesa, abych zjistil co celém dění více."
Zapojil se do hovoru také druid, který tě předtím léčil.
"Vzhledem k událostem posledních hodin, bude také ihned svolán zbytek královské gardy, který bude princeznu chránit. Nemůžeme si dovolit jí ztratit."
Dodal jeden ze starších velitelů a ze strany ostatních se mu dostalo mručivého souhlasu.
"Pošlu tedy pro ony mágy."
Uklonil se nakonec rádce a na okamžik vyšel ven a s někým promluvil. Trvalo to jen pár okamžiků, než se dostavil onen trpaslík, který ti pomáhal a s ním hned několik dalších osob různých tvarů, ras a velikostí oděných v mágovská roucha.
"Děkujeme za přizvání, i když nevíme jestli budeme co k užitku. Ostatní členové naší skupiny se snaží pomáhat ve městě."
Vysvětlil trpaslík a rozhlédl se po všech přítomných a hlavně po tobě.
"Jak můžeme pomoci?"

Uprchlík z Trnínu
Zumishi

Dívky tě obdařily unavenými, ale přesto přátelskými úsměvy.
"Počkáme tedy na Vás, hlavní město není zase tak blízko a společnost na cestě uvítáme."
Souhlasila ta starší z nich. Cítil jsi ještě jejich pohledy, když ses vydal zpátky na náměstí podívat se, jak starosta zvládá dav svých občanů. No....nebylo to nic extra. Obyvatelé byly nervózní, vyděšení, měli spousty otázek, někteří byli podráždění, našli se i takoví, kteří jeho slovům nevěřili a jen málo těch, kteří by hned poslušně něco udělali.....spíše se tu rozmáhal chlad davové nervózity a strachu.
"Upokojte se dobří lidé. Díky hrdinnému varování toho smělého mladíka, který riskoval život, aby se sem dostal máme dostatek času se připravit k odchodu a vyrazit. Nebude to na dlouho. Král jistě pošle své vojáky, aby oblast zabezpečila, ale nyní jsou přední naše životy. Domy můžeme znovu postavit a úrodu vypěstovat."
Rozmlouval starosta, i na to kolik do sebe naklopil v hospodě docela srozumitelně a charismaticky. Bylo znatelné, proč si jej lidé vybrali. Remcání se trochu upokojilo, ale i tak nepanovala dobrá nálada. Asi by ses divil, kdyby ano.
"Sbalte jen to nejnutnější a zamkněte své domovy. Posel se již chystá na cestu a my vyrazíme pokud možno ještě před svítáním. Dávejte pozor jestli tak činí i vaší sousedé, mohou být takoví, kteří zde nyní nejsou a tak by nevěděli o tom, co se děje. Dokud budeme držet pohromadě, bude vše v pořádku."
Uklidňující řeči, které starosta tahal z patra a nepříjemně se potil byly patrně jen něčím, co se všem snažil namluvit ale sám o tom měl své pochybnosti.
"Cestujme co nejvíce na lehko. Rychlost je to, co nyní potřebujeme. Pokud to půjde větší dobytek vezmeme sebou a zapřáhneme za vozíky a vozy. Tak do práce lidičky!"
Zahulákal a pak když se nejistý dav začal trousit sám zamířil s nepočetným doprovodem ke svému domovu. Bledý, jako stěna. Nyní již neskrývající třas svých rukou. Herecký výkon to však byl obstojný.

Pfuuch jo jo já vím nejde mi to :/

No nic zkusím odepsat alespoň těm aktivním co nejdříve.

Směr Hlavní město

Na váček kývnu hlavou, ačkoliv pocity jsou spíše překvapené. Nečekal bych, že za přínos takové zprávy ještě dostanu zaplaceno. Ale jakákoliv finanční pomoc teď přijde vhod a rozhodně se nemíním kvůli tomu dohadovat. Pro teď nechám váček zavřený. Mohlo by působit divně, kdybych začal zkoumat jeho obsah. Kolik si vzal z mého projevu nechám na něm.
Venku to již začne žít trochu více, když se tam začnou scházet obyvatelé vesnice.
,,Díky. Hodně štěstí."
Popřeji starostovi, protože se mi zdá, že jej bude potřebovat. Jen málokdy lidé dávají sluchu zdravému rozumu. Mají už takovou náturu. Někteří možná nebudou ani věřit, že se něco takového děje.
,,To záleží, kam se chystáte dál?"
Otočím se s otázkou ke zbytku skupiny, se kterou jsem přicestoval. Já sám rozhodně nemíním zůstávat v této osadě, když máme v patách armádu.
,,Nemusíte mi děkovat. Postarali jste se o mne, když jsem potřeboval. Nic mi nedlužíte."
Odtuším, když mi myšlenky zalétnou ke staré bylinkářce, která patrně poznala víc než byla ochotná prozradit slovy. Kdo ví, třeba se jí podařilo uniknout nájezdu? To už se asi nikdy nedozvím.
,,Pokud plánujete cestu do hlavního města, patrně vás ještě doprovodím, pokud vám to nebude vadit. Pro teď je to nejbezpečnější místo, než se vyjasní, o co přesně jde. Odpočiňte si, dokud můžete. Půjdu se podívat, jak si starosta vede."
Vstanu od stolu, i přes vlastní únavu, a dojdu se podívat ze dveří z krčmy ven, abych viděl na situaci a jak místní obyvatelstvo bude reagovat.

Nespinkejte mi tu :)

Po bitvě

Můj výraz mluvil za vše. Zmínka o tom, že matka je pryč, bílý lev je pryč a ještě to možná souvisí, mě popravdě děsí.
„ Před padesáti lety se stalo něco obdobného. Když zmizel můj otec. To však bylo vidět přes celé bojiště.“
Zachvěla jsem se a můj zoufalý pohled sklouzl ke zlaté dračí hlavě ve dveřích. Žádná ze zpráv, kterou mi podali, nebyla nijak dobrá, snad až na tu, že hradby zatím drží a je třeba vyspravit pouze bránu. Město zatím drží pohromadě, otázkou je, jak dlouho to vydrží… Ztráty na životech jsou však opravdu velké. A bojeschopných už tu moc nezůstalo. Navíc příroda je v dost špatném stavu a těžko říct, jestli by obyvatelé lesů ještě vyslyšeli mé volání o pomoc, dost na tom, že jsme přišli o jednu z hlavních duší vody.
„ Evakuujte koho budete moct. Pokud bude možnost vzít jakékoliv zásoby, náčiní a zbraně z okolí, stáhněte všechno, co se dá použít. V tuto chvíli se bude jednodušší bránit na jednom místě než roztroušení po celém lese.“
Na chvíli jsem se odmlčela a podívala jsem se po všech přítomných.
„ Máte k tomu, co se teď děje nějaké vyjádření? Něco, co bychom měli udělat přednostně? Samozřejmě opravit bránu a pokud možno vytvořit další obranu města. Za mě by bylo vhodné překontrolovat únikovou cestu, hlavně její východ, a ohlídat, aby byl v bezpečí a čirou náhodou tam nepřítel nepřepadl náš lid, pokud by došlo k evakuaci i hlavního města. Musíme počítat i s možností, že to město nevydrží.“
Sevřela jsem v prstech výšivku ubrusu a přinutila jsem se k tomu, aby se mi při těch slovech nechvěl hlas. Musíme zajistit bezpečí mého lidu. Jsem za ně zodpovědná. A pokud by došlo k tomu, že by město padlo, musí být připravení ho opustit. Na druhou stranu, pokud město padne a srdce Matky přírody se odtrhne od reálného světa, kdo ví, jak to vlastně dopadne. Tak jako tak, nesmí padnout do špatných rukou. Nesmí…
„ Přizvěte prosím Dibronovi mágy, pokud už k tomuto nemáte, další informace.“

Opět hlavní město
Nalaya a Laeron

Rádce jen přikývl a mírně se uklonil.
"Jak si přejete výsosti."
Hned při první palčivé otázce to mezi přítomnými zašumělo a vyměnili si několik pohledů. Nakonec se slova ujal opět rádce.
"Královna dosud nebyl nalezena. Příslušníky její gardy jsme nalezli. Větší část z nich padla v bitvě, ti, kteří přežili na tom nejsou dobře a zatím nejsou ve stavu, aby nám zodpověděli co se stalo dál, pokud byli něčeho svědkem. Účast bílého lva v bitvě byla potvrzena, ale zmizel stejně, jako královna. Možná to má souvislost."
Povzdechl si rádce a starostlivě svraštil čelo.
"Utrpěli jsme těžké ztráty princezno."
Vložil se do toho jeden z elfích velitelů.
"Přesné počty ještě nemáme, stále ještě dopočítáváme. Aktuálně však máme bojeschopnou ani ne polovinu našich sil a o více než čtvrtinu jsme přišli v bitvě. Zraněných je také dost, ale léčitelé dělají, co se dá, aby čísla ztrát dál nerostla."
Velitel byl napjatý a bylo vidět, že uvažuje o tom, jak by mohl dopadnout případný další střet.
"Hradby proraženy nebyly, utrpěly jen lehčí poškození, tím, že se většina bitvy odehrávala před branami. Bránu bude třeba vyspravit, ale město by mělo dál odolat."
Pokračoval dál ve výčtu velitel.
"Z širšího okolí máme zatím jen kusé zprávy. Kdo mohl stáhl se sem, ostatní se snažili skrýt, nebo ubránit své domovy, ale tím, že jsme byli odříznuti, tak víme mnohem méně, než by bylo vhodné. Nepřátelská armáda okolo města byla rozprášena a její zbytky prchly do lesů. Nedá se však říci jestli to byly celé jejich vojsko či nikoliv."
Ujal se slova starý druidí léčitel.
"Evakuace obyvatel zatím proběhla jen pasivně. Mnoho z nich nemělo možnost se sem dostat, nebo chtěli bránit své domovy."
Dodal a všichni přítomní opět pohlédli na tebe. Laeronova hlava do místnosti koukala, jakoby se nechumelilo.

Uprchlík z Trnínu
Zumishi

Starosta znovu zafuněl a nervózně si mnul ruce. Byl postaven do obtížné a nezáviděni hodné situace.
"Posla vyšlu ihned, jakmile spolu dohovoříme.....a co se našeho odchodu týká.....budu o tom muset promluvit s lidmi."
Vydechl ztěžka. Nechtělo se mu do toho, ale věděl, že je to nezbytné, pokud chtějí zachránit své životy.
"Chápu, děkuji za Vaši radu a varování pane."
Přikývl starosta nakonec a zvedl se od stolu. Přihnul si z flašky na posilněnou a pak když mířil ven z hospody položil na stůl před tebe váček.
"Za Vaše dobrodiní."
Kývl a vyšel ven. Tam už to vypadalo, že se srocují a hlučí místní obyvatelstvo, se kterým si bude muset starosta poradit. Ve váčku bylo v různých menších nebo větších mincích zhruba 10 zlatých. Žádné bohatství ale asi více, než jsi mohl původně čekat.
"Hádám, že zde se naše cesty rozdělí."
Podívala se po tobě starší z žen, které jsi přivedl a kývla.
"Děkujeme za záchranu. Nemáme, co bychom Vám nabídly oplátkou, ale jestli se ještě setkáme, budete mít u nás dveře vždy otevřené."
Prohlásila a dcera vše potvrdila souhlasem a pokývnutím.
"Nezdržíme se dlouho. Zkusíme se dostat dál do hlavního města. Pokud možno ještě s tím poslem."
Vysvětlila ještě své záměry, jakoby to bylo snad třeba.

Starší přátelé
Lenora

"Netřeba děkovat dítě."
Doslova jsi cítila, jak se hlas neviděné osoby usmíval a hřál. A když jsi vystoupila ven z jeskyně stála tam čekali sourozenci. Posedávali venku a čekali na tvůj návrat. Jakmile tě zaznamenali, tak k tobě oba obrátili svou pozornost a zvědavě si tě prohlédli.
"Vypadá pořád stejně, myslíš, že je to v pořádku?"
Koukl bratr na svou sestru a ta jen zavrtěla nevěřícně hlavou.
"Jsi tak neomalený, navíc o tom to není......jak se cítíš teto?"
Koukla po tobě pro změnu ona starostlivě.
"Doufám, že dostatečně dobře, protože máme docela časový skluz a budeme muset zabrat. Zajímalo by mne, jak se chceš dostat tak daleko, tak rychle, jak potřebujem."
Povzdechl si zamračeně a zadumaně mladík.
"Zvládneme to musíme."
Ubezpečila jej jeho sestra.

Brzy vám zkusím něco zase dohodit omluva za dlouhou prodlevu nějak se teď dostávám k andoru méně.