Neya


,,Nehodlám se tu hájit, ani ti vysvětlovat, kde jsem byl, co jsem dělal, a proč jsem nikoho nepřivedl..."
Stojím vzpřímeně ale v tu ránu, když mi narve hlavičku, tak se chytnu za nos a pak...
No doprdele... Tak tohle jsem fakt nečekal...
Nádech výdech, otřít oči, narovnat se a otřít si krev, která se mi line z nosu do látky, kterou nosím na obvazy.
Myslím, že je dobře, že jsem ho zarazil hned... Jinak už by byla mrtvá... Dýchej, nos bolí víc, tu obchůzku dokončit musíš...
Bolí to, nevím co víc, ale řekl bych že nos, protože dole mám zpevněnou zbroj, ale i tak... Kurva AU!!! Ve tváři mám grimasu naštvaného úsměvu a možná, že právě vypadám jako šílenec, ale nechám jí jít...
,,Půjdeme dál... Pak si promluvíme o bojovém plánu."
Otočím se na kapitána držíc si stále u nosu kus látky...
Má páru, kovář, to se dalo čekat... Kdyby každý kovář měl takové odhodlání, tak bychom vyhráli...
,,Měli byste si z ní vzít příklad... Nebojí se svého krále... A nebojí se ani zemřít a co víc... Každý v sobě má sílu o které ani neví."
Řeknu nahlas a vzpřímeně se rozejdu abych mohl pokračovat na obchůzce... Trpím fakt dost, ale nesmím dát na sobě znát to, že to kurva bolí... Jsem si jist, že už to vědí všichni, proto až ke mě přijde kapitán blíže, tak mu řeknu potichu.
,,Nech jí hlídat, aby se jí nic nestalo..."
Věřím, že pochopí proč to dělám... Protože jsem si jistý, že i on měl podobný nápad a... Pokud bych ho nezarazil, tak už by byla na místě mrtvá.

Hlavní město hledání
Nalaya

Elf kývl a jeden z tvého doprovodu se rozběhl k městu, pak jsi slyšela hlasité zvučné zahvízdání. O chvilku později se už vracel s vybaveným koněm.
"Budeme držet krok princezno."
Ubezpečil tě jeden z tvých ochránců a jakmile jsi vyjela kupředu vyběhli. Ladně a rychle. Byli to jedni z nejlepších elfů, které království mělo. Všechny jejich dovednosti byly pilovány dlouhá léta k dokonalosti. Sice nebyli rychlí, jako kůň, ale co měl kůň na rychlosti to měli oni na překonávání terénu, který tebe brzdil. Přece jen hromady mrtvol a zvrásněné, krví zmáčené bojiště vás zpomalovalo.
Co bylo však nepříjemnější, že jsi cítila jakýsi temný oblak, který narušil tvé spojení s Laeronem. Nejspíše ještě pozůstatky nepřátelské magie. Nebo doznělky střetu vašich kouzel.
Postupně jsi opustila bojiště a se svými strážci ses dostala až na okraj lesa. Nikde jsi však Laerona neviděla. Jen stromy a pozůstatky bitevních šarvátek, které se přesunuly z bojiště na jeho okraj.

Okolí hlavního města

Zastavila jsem se téměř v polovině kroku, když jsem ucítila drakovi myšlenky. Zachvěla jsem se a vlastně hned jsem se ohlédla k místu, kam zaletěl. Voják, který mne oslovil se v první chvíli shledal s trochu otupělým výrazem, jak jsem si třídila myšlenky nad tím, co musím udělat a tím co vlastně chci.
„ Přiveďte koně.“
Otočila jsem se čelem vzad a vyrazila jsem směrem, kterým zmizel Laeron.
„ Jděte tam tím směrem, cestou nás určitě doženete.“
Promluvila jsem naléhavě.
„ Co si našel? Laerone, co tam je?“

Hlavní město hledání
Nalaya

Od Laerona ti přišla konejšivá myšlenka, aby ses nebála. Ještě chvíli jsi šla se svými ochránci směrem k městu, než se ti znovu o mysl otřel Laeron. Chtěl, abys šla za ním. Dle skladby myšlenky se zdá, že něco našel. Elfové si všimli tvého zaražení.
"V pořádku?"
Optal se jeden z nich, když udělal krok k tobě a zvědavým pohledem sena tebe zadíval. No možná spíše více starostlivým. Mezitím dál probíhaly úklidové práce na bojišti. Laerona jsi viděla naposledy mizet někde za stromy kus za bojištěm.

Království a jeho lid
Alasseon

Neya tě probodávala pohledem a jen si odfrkla.
"Lítost mi rodinu nevrátí. Princátko."
Zatvářila se na tebe bojovně skoro až posměšně. Kde kdo jiný by se bál, že mu srazí hlavu.
"Své omluvy si nech pro sebe. Utekl jsi od svých povinností, aby ses někde mohl toulat. Zdá se totiž, že jsi nám nepřivedl ani spojence ani včasné varování před přicházející hrozbou."
Prskla na tebe jedovatě a dala si bojovně ruce v bok. Když jsi vyslovil svá slova odmítnutí a zadíval se jí do očí. Neviděl jsi v nich žádnou zlomenost, ponížení, nebo selhání. Jen bojovné odhodlání a než ses nadál, tak se ti před očima zatmělo tím, jak prudce ti dala hlavičku. Její čelo třesklo se zaduněním o to tvoje div ti nezlomila nos. Hlavou ti explodovala bolest, která byla však ihned zhašena bolestí jinou mnohem intenzivnější, to když ti surově vrazila koleno do koulí.
"Příkazy si nech pro jiné princátko. Jestli chceš vrať se zpátky do toho svého exilu, ale hodlám bojovat za svou zem a za ty, kteří mi zbyli. Dokonce i za arogantní blbečky, kteří si už nepamatují ani staré přátele."
Zatvářila se nyní ona trochu zklamaně načež se s odfrknutím otočila na patě.
"Až si vzpomeneš a budeš mě hledat Princátko budu cvičit s ostatními u některého z dalších cvičitelů."
Odpověděla, jakoby nebrala vůbec v potaz, že jí v boji nechceš a hodlala tě nechat s tvou bolestí a myšlenkami. Její kroky se pomalu začaly vzdalovat a ostatní branci si tiše šeptali o tom, co se to právě kruci stalo. I kapitán, kterému jsi zakázal se do toho vměšovat se na tebe díval překapeně. Tohle nikdo nečekal.

To děvče


Pozoruji tu rozhodnou holku a přemýšlím, jestli jsem o ní někdy neslyšel... O jejím otci rozhodně ano řekl bych.
,,Je mi líto tvé ztráty."
Pozoruji jí a na druhou odpověď přikývnu. Ta třetí mě však bodne do srdce, tako tupá dýka...
,,Pro tvou informaci jsem nebyl v exilu, byl jsem prozkoumat nové země za hranicemi té naší ať už kvůli spojenectví nebo budoucí hrozbě... A vrátil jsem se hned, jak jsem zjistil že král Ven´tas padl při ochraně bílého draka..."
Zamračím se... Když už někomu chce dávat kázání, tak by si měla ověřit fakta a nevymýšlet bludy.
Ne ona nebude ta pravá...
Mírně si povzdechnu.
,,Asi jsi v té řadě vypadala až moc nadějně... Můžeš se vrátit do kovárny... Do boje tě nepotřebuji..."
Podívám se jí do očí a tvářím se lítostivě.
Pokud teď proti mě pozvedne zbraň, tak je to to, co hledám. Pokud prostě odejde, tak nemá vůli pro to, co chce udělat.
Posunkem ruky ukážu veliteli, že nesmí nic udělat ať se stane cokoliv... Chci vědět jak velkou vůli má.

Okolí hlavního města

Kývla jsem a nechala jsem velitele jít. Má dost práce, která ho teď na nějakou dobu zabaví. Bylo potřeba zjistit velké množství informací a zrovna moc času jsem mu nedala. Mě samotné chvíli potrvá, než se vrátím do města. Neměla jsem tolik sil na to, abych utíkala ještě se všemi svými věcmi. Dívala jsem se, jak spěchal zpět, dokud se neozval Horgal. Přesunula jsem svou pozornost k němu a pak jsem znovu mírně kývla. Ve svém nitru jsem k Laeronovi poslala velmi nespokojený pocit, že mě ignoroval, aniž by mi cokoliv řekl. Jeho nerozvážnost nás může stát všechnu naději... a také to může zapříčinit, že se zblázním. A šílenou princeznu tu nikdo nechce, ne?
„ Buď opatrný, když už mě nechceš poslechnout. Nemůžu přijít i o tebe.“
Pokračovala jsem v chůzi k městu, hlavu bych měla mít asi plnou myšlenek a otázek, na které potřebuji odpovědi, ale najednou jsem měla v hlavě úplně prázdno. Jako by mi nezůstalo vůbec nic. Bylo kolem mne dost elfů, abych se necítila sama a přesto jsem si přišla neuvěřitelně sama.

Hlavní město hledání
Nalaya

Laeron však hned znovu nezareagoval, jen jsi ucítila, že jej něco zaujalo. Na obloze jsi ho vracet se neviděla. Hold mladý zvědavý drak. Elf poslouchal tvá slova bedlivě a s klidným výrazem na tváři. Pak mírně přikývl.
"Ano výsosti. Osobně se o to postarám a informuji příslušné hodnostáře. Zbytek mých bratrů se o vás postará."
Kývl na zbylé ochránce a zanechal tě v jejich péči. Sám rychlými kroky, nebo spíše skoky zamířil zpátky do města, aby zařídil vše, co jsi chtěla. Horgal na tebe slétl s mírným úsměvem a přehodil si hůl z ruky do ruky.
"Tož to už je jiná. Jestli mě omluvíš princezno půjdu najít své ostatní společníky a za hodinu se dostavíme za vámi také."
Na znamení úcty se ti mírně uklonil a vyrazil dál přes bojiště.
Tví zbylí ochránci ti zůstali na blízku a čekali, kam dál povedou tvé kroky. Jakmile jsi vykročila k městu následovali tě.

Okolí hlavního města

Slova obou, jak mého draka, tak i mého ochránce mi sevřeli bolestně srdce. Ta tíha, která v nich byla… Jednou nastoupím na trůn po své matce, až přijde čas.
„ Až přijde čas… ale ještě nenadešel.“
Zašeptala jsem rozechvěle, když mě tak velitel svíral v ramenou a snažil se mě ukonejšit laskavými slovy. Moc dobře jsem si vzpomínala na matčin dopis. Na její rozloučení. Na ten pocit vzteku, který mne pojal, když jsem ho dočetla. Jenže teď už tu byla jen bolest ve strachem sevřeném srdci. Bolest ze ztráty. Nevědomost. Strach z toho, že už je nikdy neuvidím.
Zůstala jsem stát nad matčinou zástavou a nad tělem jejího rytíře. Něco ho roztrhlo, jako by na sobě neměl ani brnění.
Sehnula jsem se ke královnině zástavě a zvedla jsem ji. Nenechám ji tady ležet. Krátce jsem zvedla pohled k nebesům.
„ Vrať se, Laerone. Nezalétej tak daleko.“
Promluvila jsem k němu v myšlenkách, než jsem sklouzla pohledem zpět k veliteli.
„ Je třeba postarat se o město. Budu potřebovat informace o obraně, o vojácích schopných boje, o raněných. O škodách ve městě. Bude potřeba vybudovat plán na další obranu města a případnou evakuaci, pokud by došlo k nejhoršímu.“
Nadechla jsem se. Strach mě nepřešel. Vlastně ta naděje ho ještě dokázala prohloubit a vyvolat jen další palčivé otázky. To ale teď mému království nepomůže.
„ Pokud se král Arwin neobjeví, budeme muset království Trion informovat o jeho zmizení… A to naše vztahy velmi zkomplikuje.“
Udržela jsem se, abych se nekousla do rtu a zůstala alespoň na venek klidná. Uvnitř mě to ale nebylo ani trochu v klidu. Arwin byl pryč. Jeho království je v ohrožení a přesto přišel sám na pomoc mě. A já možná budu muset Arwinovým lidem říct, že je pryč. Tesknota zalila mé srdce i oči, přesto jsem neuronila ani slzu. Musím zůstat silná, alespoň do chvíle než se postaráme o bezpečí našich elfů.
„ Kolik Elfských vesnic a měst bylo zničeno? Kolik je ve městě uprchlíků a jaké jsou stavy jídla… Potřebuji to všechno zjistit. Do hodiny se sejdeme s velitelem armády, správcem sýpek a města. Pokud … pokud se stalo to, co před padesáti lety mému otci… dost možná královna ještě žije. Jen může jít o únos. Potřebuji informace o tom, odkud nepřátelé přišli, počty, kolik jich k nám míří. Bude potřeba zařídit dost věcí."
S tím jsem vyrazila zpět k městu. Nesmím nechat elfy napospas tomu co se tu děje.

Hlavní město hledání
Nalaya

Tvůj strážce tě chvíli pevně, ale jemně přidržel za paže a věnoval ti pevný, ale soucitný pohled.
"V tom se mýlíte princezno. Vaše matka před zahájením bitvy dala jasný rozkaz. Ochránit život její dcery za každou cenu. To Vy jste v jejím srdci na prvním místě a přání královny je pro nás posvátné. Nesnažte se snížit svou hodnotu v našich očích je to zbytečné. Jste dědička trůnu. Bez Vás by neměl kdo vést království, až přijde čas."
Jeho slova byla laskavá, upřímná a přesto jistým způsobem děsivá. Představa, že jednou převezmeš trůn místo matky.....Bylo to něco nemyslitelného. Elf pustil lehce tvé paže a pak na tebe kývl a následoval tě. Další z tvých strážců šel o kus před vámi, aby se ujistil, že vám nehrozí žádné nebezpečí.
Po skoro půl hodině jsi dorazila až na místo, kde vlála naposledy matčina královská korouhev, kde tvá matka a její bílí rytíři bojovali s přesilou nepřátel a kam se tvůj milý Arwin v lví podobě vrhl, aby královnu ochránil.
Nyní zde však ležely jen pobití nemrtví a uprostřed kruhu z těchto mrtvol, ležela zablácená od krve ušmudlaná královská zástava. Krve zde bylo všude dost. Jedno z bílých rytířů jsi viděla ležet mrtvého na okraji kruhu. Nějaká bestie mu rozdrtila hrudník i s brněním. Zbytek elfí gardy byl....bohové ví kde. Stejně tak tvá matka a Arwin. Nenašla jsi po nich žádné známky. Pokud zde byly stopy v množství pohybů, které se zde udály zanikly. Pokud zde byli, již jsou buď na ošetřovně, nebo neznámo kde jinde. Nenalezení jejich těl bylo však jistým způsobem úlevou. Znamenalo to, že stále mají naději, že přežili.

V oblacích

Kroužil jsem nad bojištěm i přilehlým okolím a pozoroval dění dole. Pocitem i pohledem jsem hlídal svou malou Nalayu, která byla tak statečná, ale také tolik nerozumně zbrklá. Sdílel jsem její zármutek z toho, kolik životů dnes bylo uhašeno. Ceny války jsou strašlivé, to už jsme si jednou zažili. V jiném čase, na stejném místě.
Bystrýma očima jsem propátrával houštiny i hromady mrtvol. V blízkém i vzdáleném okruhu, od posledního místa, kde byli lidský král a elfí královna viděni naposledy.
"Omlouvám se maličká, ale je to, jakoby se po nich zem slehla. Nikde ani stopy po nich, ani závan čerstvého pachu."
Otřel jsem se o její mysl smutnou myšlenkou, kterou jsem však vzápětí nahradil o něco sebejistější.
"Určitě budou v pořádku. Jsou silní. Jejich srdce jen tak nevyhasnou."
Snažil jsem se ukonejšit Nalayu svou myslí a rozletěl jsem se na průzkum dál od bojiště, kdo ví, kam až se mohly boje, nebo doznělky bitvy přesunout.