Andor.cz - Dračí doupě online

Truiden

Po dlouhém putování se konečně dostávám k cíli své dosavadní cesty. Cesta skrz tunely byla náročná a dlouhá, ale ten cíl stojí za to. Rozhlížím se kolem a snažím se vstřebat veškerou tu úžasnou architekturu. Doma jsem takové budovy neviděl, proto mě vždy větší města lákala k návštěvě. Po chvíli si všimnu, že po ulicích se pohybuje velké množství trpasličích kněží. To mě těší, protože tak alespoň vím, že v tomhle městě budu mít ke svému bohu dostatečně blízko. Poté co dostatečně obhlédnu okolí se rozhodnu, že je potřeba něco dělat a nejen tu tak stát jako sloup. Jako první tak začnu hledat, kde by asi ve městě mohlo být tržiště a vyrazím směrem tam, abych doplnil zásoby.

Vo vzduchu nad lesom.

Samopašne robím vo vzduchu za letu vývrtky. Lietanie milujem, ale už letím dosť dlho a tak vyvádzam. Po chvíľke preletím tesne nad spodok oblaku a cez jemnú hmlovinu zbadám pod sebou lesy.
Sú krásne, husté. Ale mŕtve. V minulosti tam muselo byť veľa lovnej zvery. Ale niečo tam muselo zostať. Prečo však tak nádherný, starý les umiera? Sám od seba určite nie.
Prenikavými červenými očami, ktoré vidia omnoho lepšie ako oči dvojnožcov či zvery a hľadám niečo, čo by ma aspoň trochu zasýtilo. Čriedu parohatých, či čriedu štetinatcov.
Možno keby som zbodla aspoň pol tucta, nasýtilo by ma to...na istý čas. Niečo tu ešte musí byť.
Keď prečesávam zrakom les medzi stromami, hľadám aspoň nejaké známky pohybu či života. Ak ich nenájdem, zletím opatrne trocha nižšie a hľadám aspoň nejaký zdroj vody.
Takmer by som povedala, že keď zomrel vznešený dvojnožec, ten, ktorý nás chránil, umiera odvtedy aj les.

Věž

Překvapeně se zadívám na Velluse, který stál s úsměvem od ucha k uchu ve dveřích s knihou v ruce. Podle jeho slov asi pohádky.
Na chvíli mě napadlo, že třeba nepochopil o co mi šlo. Ale podle jeho výrazu, bych spíš řekla, že mě hodlá tahat za nos.
„Hmm... ty mám taky ráda.“ Usměji se a pustím ho dovnitř. Zavřu za ním dveře. Vážně se mi chystal číst pohádky? To jsem na to tedy zvědavá.
„Co jsi přinesl?“ zajímám a seknu sebou na postel. Udělala jsem mu místo.

Arvin

Mlčky vstanu, když mi pomůže na nohy a zahledím se na něj, zatím co mluví. Tohle bylo velice nepříjemné. Otřu si oči před tím než si nechám pomoct do sedla a poděkuju mu, za jeho výpomoc. Cítím se zesláblá a rozbolavělá. Vůbec nemám tušení co to mohlo být. Nakonec tiše vyrazím za ním, zřejmě se musím zdát velmi zamlklá což vlastně jsem. Jsem hlavně zahloubaná do svých myšlenek o tom co nás to vlastně přepadlo.

Nalaya

"Souhlasím více než zlá."
Nabírám dech do plic a snažím se zklidnit tělo. Pomalu se posbírám na nohy a pohlédnu na Nalayu.
"Pojď pomůžu ti. Musíme dál k škole mágů, tam bude více bezpečno, je na území Trionu a Dibron nám snad řekne něco nového."
Ujišťuji sebe i Nalayu.
"Temné časy se snáší na říši."
Pomohu elfce na nohy, pokud příjme pomoc a pak se dostanu koni do sedla.
"Do soumraku tam snad budeme."
Pohlédnu na slunce, které stále postupuje.

Amiel

"Ukolébavky mi moc nejdou."
Usměje se a dopíjí nějaký bylinný čaj. Když se přesuneš na svůj pokoj. Máš tam ticho a klid. I když je prostý je útulný a to je v celku dobře. Hlavní je měkká postel, kde můžeš spát a ta tam je. Asi po půl hodině, co jsi na pokoji se ozve zaklepání. Že by si někdo spletl pokoj, nebo někdo šel něco vyřídit?
Když otevřeš a s pozdravem a nějakou knihou v ruce uvidíš Velluse. Na tváři mu pohrává mírný úsměv.
"Ukolébavky sice moc neumím, ale pohádky a příběhy mi jdou lépe."
Rošťácky se usměje a čeká tvou reakci. Vypadá to, že jej to baví.

Malari

Vidíš, že armáda nemrtvých míří do království Trion. Zdá se, že hodlají neúnavně pokračovat, ale co chtějí v Trionu a, kde se tu nepozorovaně vzala taková masa hnijících potvor. A hlavní otázkou je viděli tě? Co s nimi uděláš? A měla bys s tím vůbec něco dělat? V hlavě máš určitě mnoho otázek ale na ty si musíš zkusit odpovědět sama, ale taky bude asi třeba brzo jednat. Kdo ví co se stane, když budeš váhat.

Neomi

Už je to nějaká doba co ses dala zase na cestu a opustila bezpečí hor a jeskyní. Nyní prolétáš nad hustými lesy. Jsou hodně staré a vypráví se o nich ledacos. Bohužel příběhů slýcháš jen málo, jsou to už dlouhá léta, cos viděla jiného draka a komunikovat s humanoidy je velmi složité povětšinou tedy. Víš však, že jsi na území království Starého dubu. Pověsti vyprávějí, že elfí král Ven´tas Redmoon jeden z těch co založili Zářící jednotu, ochránce draků, byl vládcem v tomto království. Dle jedné legendy co jsi jako malá slyšela zemřel právě někde v těchto končinách při boji, když jednoho z tvého druhu chránil vlastním životem před nepřáteli. Drak údajně přežil, ale už ho nikdo neviděl a král Ven´tas zemřel při jeho záchraně. Tedy, alespoň tak tradují legendy.
Vypadá to, že to co bývalo království Starého dubu se nejspíše rozpadlo, tedy nevypadá to, že by tu něco žilo a vypadá to, že hvozd umírá, ale proč?

Araoth

Nacházíš se v království Železné skály. Už jsi zde setrval mnoho dní a putoval mnoho týdnů. Je to tvá domovina. Království vládne král Drumig Veliký. Je to už starý trpaslík, ale stále velmi vitální, tedy tak se o něm povídá. Jeho království, je dobře zaopatřeno a připraveno na vše. Z velké části však čítá husté a vysoké hory, které jsou prošpikovány tunely, které spojují horská a podhorská města trpaslíků. Ty jsi se právě dostal do jednoho z těch větších. Taky tě to stálo 2 dny putování mezi tunely a malými sídelky trpaslíků v horách, než jsi konečně jedním tunelem vyústil do velebného města, kterému trpaslíci říkají Truiden. Někdy se mu také v lidském městě, říká "Město Spravedlivých". Možná to bude tím, že je toto město hodně nábožensky po trpaslicku založeno, ale to neznačí nic zlého. Trpasličí kněží jsou vážení muži. Ty bys zde mě doplnit zásoby, a možná si odpočinout, nebo zjistit nějaké novinky.

Věž

Zamyslela jsem se nad tím co řekl. Vážně... mohlo by se to obrátit k horšímu. Ale i k lepšímu.... ale asi za to nestojí riskovat.
Natočím hlavu zamyšleně na stranu. „Asi máš pravdu.“ Souhlasím nakonec.
Nazve mě nazve ptáčátkem. To bylo milé. Přejela jsem si jazykem přes zuby, abych se ujistila, že můj úsměv bude bezchybný.

„S klidným spánkem nemám problém. Spíš by hodil někdo kdo by mě do něj... ukolébal.“ Usměji se.
„Hodně cestuji, nikde se dlouho nezdržím. Bývám osamělá. Takže společnost sympatického muže uvítám.“ Flirtovala jsem. Ale nejspíš z toho nic nebude. Zdálo se, že si myslí, že je to vtip.
Pak se protáhnu a vstanu. „No... promysli to.“ Vstanu, natáhnu se přes stůl a políbím ho na tvář. To třeba bude stačit, aby věděl, že nevtipkuji.
„Díky za společnost. Zatím.“ Rozloučím se s ním a vydám se zpět do svého pokoje.
Nenápadně se po něm ohlédnu.

Co to?

Kokám na kolonu nemrtvých pod sebou. Nejdříve zkontroluji jejich směr kam vlastně jdou a vyeltím výš, tak aby mě nezahlédli, ale abych já viděla je.
Kam ty šmejdi jdou a proč jich je tolik. Sama proti nim nemám šanci, sice můj plamen je silný, ale ne proti takovému množství.
pomyslím si a letím nad nimi.

Arvin

Srdce mi zaplesá, když se začne probírat. Tolik se mi uleví, když si sedne. I když na něm vidím, že ho z toho bolí hlava.

" Byla to velice zlá předzvěst."

Zašeptám tiše v odpověď a skloním hlavu. Jestli tohle byl jenom přisluhovač, co je zač asi jeho pán? Lehce se otřesu, stále zesláblá a velice bledá i na elfku. Začínám mít pocit, že se z této výpravy jen tak živá nevrátím.