Andor.cz - Dračí doupě online

Nalaya

Konečně začínám vnímat a probouzím se ze tmy. Rozmlženě vidím Nalayu, která se mnou třese.
"Jo....slyším."
Hlesunu a chytnu se za hlavu, která mi třeští. Konečně se mi ustálí obraz a já si mohu sednout.
"Jsi v pořádku Nalayo? Bylo to hrozně divný ten "tvor"."
Rozhlédnu se kolem, abych se zorientoval.
"Byla to hodně zlá předzvěst to jsem si jistý."
Dodám.

Onyx

"Co já chci? Ano toď asi zajímavá otázka."
Založí ruce na prsou mořská panna a sjede tě přísným pohledem.
"Ale ano je něco co můžeš pro mne udělat. Je to pár dní co se mi kolem jezírka prohnala v celku velká tlupa těch smradlavých nemrtvých. Chcešli mi nějak prospět, pak je znič táhli dál směrem království Trion."
Řekne nakonec panna.

Amiel

Mág se pousměje.
"Ti kdož vidí do budoucna musí krotit svůj jazyk, aby jí nezměnili k horšímu tím, že jí vyřknou."
Na ohledy jídla jen kývna. Když vyslovíš žert o posteli ušklíbne se a upře na tebe oči.
"To, bys měla......Chceš tím říci, že potřebuješ pro klidný spánek dozorce ptáčátko."
Pobaveně tě sleduje.

Malari

Když sletíš níže uvidíš, že je to velká opravdu velká tlupa nemrtvých, kteří pochodují a zanechávají za sebou smrad a špatné věci. Snad nikdy jsi neviděla tolik neživých bytostí pohromadě. Ale co to znamená, že jsou tak pokupě a hlavně proč?

Jezírko

Špína a smrad se pomalu splachují z mých šupin a trnů, na které pomáhá jen převalit se na záda a drhnout o dno. Nejhoršího jsem se zbavil cestou, ale i tak se ve vodě kolem mě během chvíe vznáší oblak kalu a špíny.
Zrovna ve chvíli kdy si spokojeně zamručím se objeví další otravná bytost. Dneska už se jich snad nezbavím. Neohrabaně se otočím na břicho, abych si ji prohlídnul, ale její slova mi rozhodně neuniknou. Vrhnu krátký pohled k zelené věci na břehu, pak se raději podívám na problém před sebou.
"Dobrá. Co za to chceš?" Zavrčím rezignovaně otázku.

Věž

Zavrtím hlavou. „Nevím. Nejspíš mi asi ukáže jen směr a řekne „Jeď tudy“.“ Pokrčím rameny.
„Vážně... nic mi o tom neřekl. A to, že jsem se ptala. Ale asi má dojem, že by mi toho řekl moc... nebo co.“ Dojím a všechno to zapiji.
„Ah... to jsem se najedla.“ Řeknu spokojeně.
„Díky za společnost. Ale asi si půjdu lehnout abych brzy vyrazila.“ Usměji se na něj.
„Nechceš se ke mě přidat?“ zalaškuji a mrknu na něj.

Arvin

Sleduji dění s chladností, tedy s chladností alespoň na venek. Uvnitř jsem značně znervoznělá, projevuje se to tedy tím, že kůň pod mnou neklidně podupává a frká. Nelíbí se mi ten dotyčný, nelíbí a co víc, když se pustí do řeči, ucítím jak mi chloupky na zátýlku začínají stávat. Je mi z toho dost špatně, pravdou je, že zásahu, který zničeho nic přijde nedokážu ani zabránit, jak mě muž, který se zničeho nic proměnil v dým šokoval.

***

Náraz si už ani nepamatuju, přesto musel přijít, když ležím momentálně na zemi, rozpláclá jak dlouhá tak široká. Bylo to překvapující, o to víc, když zjišťuji, že i Arvin je mimo sebe.

Rozechvěle se posadím, pomlácené a poškrábané tělo bolí, přesto bolestí ani nezasyčím. Přetočím se na kolena a opatrně přelezu za Arvinem.

" Arvine."

Zašeptám tiše a opatrně ho otočím na záda.

" Prober se Arvine, prosím."

Lehce s ním zatřesu. Snažím se zahnat pocit, že v rukounic necítím, jako by byli slabé pomalu bez života. Stejně tak i v nohou, přeci teď zovu neodpadnu. První musím probudit Arvina.

Cosi kdosi?

Zaujme mě kolona postaviček dole. Je to divné, válka se nechystá aspoň o tom nevím a žádná neprobíhá. Sletím kousek níž aby se pořádně podívala co jsou zač. Dost mě to zajímá.
Chm, kdopak to asi je? To by mě fakt zajímalo a co tu chtějí?
přemýšlím nad tím zatím co zkoumám.

Nalaya

Když toho neznámého chytneš kouzlem kolem těla větvemi a následně na něj promluvíš vidíš jak jeho temné oči tvrdnou. Vypadá to, jako by ho nijak nezajímalo, že ho svírá tvé kouzlo.
"Takovým jako jste vy své jméno neříkám. A vězte, že jsem jen varováním."
Posměšně se ušklíbne a já pevněji sevřu meč, kdyby byl třeba.
"Temný pán Vás vyzývá, abyste upustili od svého záměru jinak zahubíte vše né jen vaše království. Pokloňte se mu a budete žít!"
Zeširoka se usměje a pak vidíme jak se doslova změní v šedý oblak, který vypluje ze sevření větví. Je to jistě zaskočující a pak více, když se z toho divného stínu se zhmotní napůl jakoby obrys ruky a my jen spatříme jak vyletí bílý paprsek první zasáhne Nalayu do hrudi a ona v bezvědomí spadne z koně na zem.
"Nalayo!"
Rychle tasím meč, ale to už vystřelí druhý paprsek a i mne pohltí tma a poslední co cítím je pád z koně.
První se probouzí Nalaya, která krom osamělého stromu uvidí dva koně jak věrně stojí u nás a mne jak ležím čelem k zemi a opodál můj meč. Je sice trochu otřesená a má pár modřin, ale jinak je v pořádku.

Malari

Letíš vzduchem a míříš ke království Trion, kde vládne mladý král lidí Arvin II. Po hodné chvíli letu tě však něco zaujme. Hluboko pod sebou vidíš jak se po lukách táhne spousta malých postaviček. Otázkou je proč? Války mezi zeměmi byly dávno a žádné pokud víš neprobíhaly nyní. Další otázka je kdo jsou ty postavičky dole.

Onyx

Chvíli ze sebe vše smýváš v jezeře, které se barvi špínou a vším co na tobě bylo a mužíček tě jen se zájmem sleduje. Po chvíli se kus před tebou zavíří voda a z ní se vynoří podivná postava ( viz obrázek pro Malari předtím).
"Kdo jsi, že se opovažuješ špinit a znesvěcovat mé jezírko?!"
Zaburácí její ženský hlas a ruce založí na prsou.
"Dnešní stvoření už vůbec neví co je slušnost a myslí jen na sebe."
Přísně se na tebe dívá.

Amiel

Vellus se usměje a podívá se na tebe.
"Možná. Plány se mění stejně rychle jako mrknutí oka. Každopádně ti přeji mnoho štěstí na tvé výpravě."
Usměje se a složí ruce před sebe na stůl přičemž proplete prsty.
"Už víš kam zamíříš, nebo tak něco?"
Pousměje se.

Trabes

Již je to několik dní co prcháš krajinou po Trionském království v naději, že se dostaneš do královského města dříve než tě doženou tví pronásledovatelé. Jsi již vyčerpaný namáhavými běhy a pochody téměř bez odpočinku i matoucími slabými kouzly, kterými si občas dokážeš získat trochu času navíc. Snad by mohlo být město tak den cesty tvým směrem, ale co když není?
Už jsou to 4 dny co tě skoro bez odpočinku pronásleduje skupinka zahalených jezdců na černých koních a ty dobře víš, že pocházejí z temné říše neznámého temného pána, který si jen brousí zuby na to, aby zničil všechny království, které kdysi držely tolik pospolu. Jediný důvod, který tě napadá proč tě pronásledují je ten, že chtějí tvou moc, nebo je v tom něco jiného? Každopádně už dlouho unikat nevydržíš jsi pěšky a oni na koních odpočívají nebo zpomalují jen kvůli koním a náskok který je asi několik hodin se stále zkracuje. Nyní přibíháš k mírně hustému lesíku, který by snad mohl tvé pronásledovatele zpomalit.

Věž

„Hmm... musí být fajn znát někoho komu takhle člověk může věřit i když to co říká zní divně.“ Řeknu zamyšleně.
„No... tak či onak jsem se rozhodla, že to zkusím. Jít po té Dibronově cestě co pro mě vytyčil. Má jediný štěstí, že nemám žádný cíl ani závazky.“ Pokývnu si hlavou.
Vellus pak zmíní, že za pár dní má v plánu vyrazit.
„Možná, že se pak někde na cestě potkáme. Já bohužel nemůžu čekat pár dní. Dibron na tu mou výpravu děsně spěchal. Takže vyrazím asi hned zítra. Ale je to škoda... mě by se taková sympatická společnost líbila.“ Mrknu na něj.

Jezírko

S uhašenou žízní se cítím ochotnější snášet toho zeleného pobudu .... dokud znovu nepromluví. Až se setmí, tak bych ho mohl zabít. Nakonec se místo zvažování možností odstranění otravného spolucestujícího raději věnuju naléhavějšímu problému.
Opartně vstoupím do chladné vody dokud nemám všechny čtyři tlapy pod hladinou, pak se podolně uložím a začnu neobratně špínu z hrubých šupin smývat. Většiou všechny problémy s nečistotou vyřešilo vyválení v prachu připadné odrbání o skálu. Bohužel tentokrát tahle možnost nestačí a tak se s touhle nezvyklou situací peru po svém hřbety drápů, abych si šupiny nerozdrásal.