Andor.cz - Dračí doupě online

Sleduji s chladností. Nechci dát najevo, že jsem zneklidnění tím, že tam jen tak stojí a zírá. A ještě k tomu ten chlad. Je to dost nepříjemné a po celém těle mám husí kůži.

Jakmile promluví, trochu se otřesu, rukou udělám krátký pohyb, v tom okamžitě se mu kořeny začnou omotávat pevně kolem kotníků, dvě větve ho chytí za ruce a třetí kol pasu.

" Nediv se, je to jenom takové menší opatření.Když se nás nepokusíš zabít, dost možná tě pustím."

Začnu mluvit s chladností a hlavně je dost dobře poznat, že mám připravené ještě něco v záloze.

" Není slušné mluvit aniž by jste se nepředstavil. Takže se nabízí otázka. Kdo jste? "

Zeptám se ho. Sleduji ho a mračím se. Nechci aby nám něco udělal, a hlavně ne Arvinovi.

Ve vzduchu

Podívám se na toho draka dole a dál mu nevěnuji pozornost. Vydám se přímo do Trionu.
Co v zemi trpošů? Dyť je tu jeden votravnej drak, nějaká vodní ženská a nic jinýho. V zemi lidí snad konečně budu mít dobrodružství a aspoň někdy i voraz a trochu klidu.
pomyslím si. Dál takhle přemýšlím a pokračuji v cestě.

Nalaya

Kývnu na Nalayu a s rukou u meče jedu vedle ní tak, aby měla lepší přístup k tomu muži ona než já. To však mou starost o ní nezmenšuje. Už jsme blízko a muž je stále bez hnutí, ale je jasně vidět, že upírá oči směrem k nám.
"Že by nás opravdu sledoval?"
Trochu mi přeběhne mráz po zádech z toho jak by to mohl dokázat pěšky a tak rychle. Z pod kápě se na nás upíná jeho ledový pohled. Jeho temně černé oči a je vidět jak pevně svírá svůj zajímavý meč a dál se klidně opírá o strom. Když se zastavíme pár metrů od něj stále na nás kouká, ale pohledem vůbec nepohne.
"Ták, král Arvin II a princezna Nalaya Kenemi. Konečně jste dorazili až sem, ale že vám to trvalo."
Mrazivě a tajemně se usměje. Jeho počínání je děsivé a člověk, elf i jiná rasa by jistě přísahala, že cítí chlad, který se šíří neviditelně okolo té divné postavy.

Malari

Odlétáš tedy od jezerní panny a a mizíš na obloze. Okolo je všude krajina a je třeba, aby sis zvolila, kam chceš letět. V dálce dole na zemi zahlédneš také toho divného draka, se kterým ses potkala v horách. Nejspíše měl stejný nápad.

Onyx

Bohužel k tvému zjištění nebo snad bohudík. Ona dračí postava na obloze se za vzdaluje tedy zatím. Vypadá to, že míří z nějakého důvodu pryč. To už jsi ty u jezírka a mužík zastaví vedle tebe.
"Zajímavé místo magií prosycené,
kdo ví co zůstane v síti zde chycené."
Směje se a sleduje tě.

Amiel

Vellus tě pobaveně sleduje a poslouchá.
"Ano vím jaký Dibron je, ale jeho počínání má své důvody. On jako jeden z mála vidí částečně do budoucnosti a proto mluví tak záhadně, protože budoucnost nesmí být úplně vyřčena než se stane. Je to těžké dávat si na tohle pozor."
Vysvětlí ti Dibronovo tajnůstkářství a pak pokračuje v návazu na tvůj proslov.
"A o tom, kdo jsi vím sice málo, ale když Dibron říká, že jsi důležitá bude to tak a nezáleží na původu nebo výchově. Jsou jisté věci, které jsou skryté hluboko uvnitř a ani o tom nevíš než příjde ten pravý čas."
Nakonec se zakousne do jablka a spolkne sousto.
"A co se týče cestování mám v plánu nejpozději do pár dní putovat zase dál a kdo ví třeba budeme mít společnou cestu."
Usměje se tajemně.

Cesta

Nesmíš ho zabít. Veškerou svou vůlí potlačím nutkání postavičku hopsající po mém boku srazit na zem a na místě zadupat. Tohle tu zachraňuješ, tak si vychutnej plody své práce. Pomyslím si se skoro sebetrýznitelským potěšením. Aspoň si budeš pamatovat proč se jim vyhybáš.
Nespokojené zamručení je jediná odpověď, které se ten podivný mužík dočká a nebýt pohmožděného boku, tak ještě zrychlím. Takhle jsem většinu cesty přetrpěl v úpěnlivé snaze nebrát člověka na vědomí a pouze se upínal k chladivé vodě, která mě u jezera očekávala.
Po další hodině se k jezeru dostaneme, tak blízko že ho skoro cítím na jazyku. Jen s největším vypětím přemůžu nutkání rozběhout se a do vody jednoduše skočit. Místo toho poklidně zpomalím a zastavím u břehu, než si dopřeju hluboký doušek čisté vody. Tenhle smrad. Jak se sem mohl dostat? Jako na heslo se ke mě oblohou začne přibližovat povědomý tvar. Tak jsme měli stejný nápad. Občas musím ty okřídlený obdivovat.

Arvin

Zamračeně pozoruji postavu. Nehýbá se a to mě znervozňuje. Sevřu v dlaních otěže koně a pohledem krátce střelím k Arvinovi.

" U mě je to stejné, Arvine. Jdi prosím za mě, ovládám magii, dřív než se pokusí nám něco provést, zkusím ho zneškodnit."

Zašeptám potichu a podívám se na zem pod dotyčným. Jen si připravím jedno dobré kouzlo, ovládající kořeny rostlin a stromů. Zvláště toho stromu pod kterým stojí ten dotyčný. Pokud se nepřístojně hne, okamžitě ho svážou a udrží na místě, abychom mohli jednat nějak dál. Dobře se dívám kolem.

" Je dost možné, že je to to co sem viděla ve městě."

Šeptnu k Arvinovi ještě než se dostaneme na doslech. I když , kdo ví kdo to je, třeba nás slyšel už dávno.

U jezírka dráček stál, vodičku tam bumbal...

"No...ležím, piju a jím ryby. Protože sem unavená, hladová a žíznivá, teda teď už, teď už si jen tak ležím."
řeknu a koukám na to něco.
Zvednu se a vzletím pryč. Nehodlám se tím vybavovat. Neznám to navíc to vypadá jak ryba zkřížená s člověkem.

Věž

Pozvednu obočí. „V tom případě můžu jen doufat, že v jeho věku budu stejně čilá jako on.“ Řeknu.
Vellus můj návrh zamluví, musím se tomu zasmát. „Jen vtipkuji. Kdyby jsi chtěl jít, tak bych to uvítala. Ale jestli se ti nechce taky v pořádku. V pravdě se ti ani nedivím. Kdyby mi někdo nabízel cestu bez jasného cíle, poslala bych ho k šípku. Leda kdyby mi pořádně zaplatil.“ Vstanu a dojdu si nabrat něco k jídlu. Za chvíli se k němu vrátím s pořádnou porcí všeho možného. Můj žaludek má stěny ze železa, zatím jsem strávila všechno. Zkuste někdy sníst na pirátské lodi Kuchařovo překvapení. Pro ty co už si neudělali imunitu to znamená týden strávený na hajzlíků.
Začnu jíst, pak kouknu na svého pohledného společníka.
„Stejnak... Dibron je fajn. Vždycky když jsem si představovala jak by asi vypadali mí prarodiče, dědu jsem si představovala trochu jako jeho. Milí, moudrý... ale leží mi v žaludku, jak děsně tajemně mluví. Prej velké poslání, ale nic bližšího mi říct nedokázal. Samé tajnosti. A já mám radši, když se říkají věci na rovinu.“ Vysvětluji mu.
Sním lžičku hrášku, mám ráda hrášek a tenhle byl dobrý, ne scvrklý a bez chuti.
„A taky si myslím, že mě přeceňuje. Vychovali mě piráti. Jasně... mám své zásady, jistý smysl pro čest, ale rozhodně nejsem zářný příklad dobra. Věci si dělám po svém... pořád si myslím, že by našel někoho lepšího. A taky jsem mu to řekla... ale ty ho znáš líp než já, tak asi tušíš jak se na to zatvářil.“

Nalaya

"Ach jistě promin zapomněl jsem na tvé dobré oči."
Usměju se a kývnu. Pomalu míříme k té postavě pod stromem, konečně se blížíme více k němu, abychom mohli rozeznat obrysy. Stále jen nehybně stojí, ale dle všeho se dívá na nás.
"Fakt mi tohle nedělá dobrý pocit."
Zamumlám a koutkem oka pohlédnu na Nalayu. Až po chvíli je vidět že v jedné ruce svírá i meč.
"Pozor."
Zašeptám své společnici a děkuju za to že mám hůl připoutanou u boku koně a můžu tak volnou rukou kdykoli tasit svůj meč.

Marila

K tvému štěstí jsou zde i ryby a je tu nádherně a zdá se že i ticho. Chvíli si lebedíš, piješ nebo lovíš ryby do chvíli než ti do očí vletí cákanec, který přišel z vody a zanedlouho uvidíš jak se mihne na hladině ploutev o chvíli na to se vynoří z vody hladině tělo dívky,které je z části pokryto šupinami.

"Hej co pohledáváš u mého jezírka?"
Založí ruce na prsou a přísně se na tebe dívá, jako matka která nachytala své dítě tam kde nemá být.

Onyx

Doufáš, že se mladíka zbavíš, ale bohužel doufáš špatně nějakým záhadným způsobem dlouhými skoky drží krok s tvým krokem a ještě s obrovskou lehkostí. Trošku se ti zdá že je i malinko menší a drobnější postavy, než ti lidé, které si viděl.

A oblečen je taky trošku podivně na lidskou modu i když tu moc neznáš. Vesele hopsá vedle tebe a odráží se o hůlku, která mírně na konci s kamenem zeleně světélkuje.
"Jsem rád, že mě bereš sebou, zažijeme spousty dobrodružství a zábavy."
Usmívá se od ucha k uchu.

Amiel

Čaroděj se na tebe mile usměje se sedne si s tebou k jednomu z hodovních stolů v jídelně. Mág se na tebe podívá.

"Co se týče Dibrona ano už má svá léta, ale stále aktivně za pomocí své moci cestuje po celých zemích a má síly dostatek."
Když sklouzne otázka k němu přelétne mu po tváři úškllebek.
"Ano toď zajímavá otázka. Ale měla by ses najíst měla jsi přece hlad."
Napůl to zamluví.