Andor.cz - Dračí doupě online

Nalaya

Pohlédnu soucitně na Nalayu.
"To je mi líto Nalayo."
Podotknu polohlasně a upřu pohled před sebe.
"Já nepoznal matku, zemřela prý při porodu."
Odvětím a pomalu jedeme dál. Vím, že akademie už není tak daleko.
"Když otec zemřel nastoupil jsem na trůn možná až příliš mlád. Otec byl dobrý a silný král a Zářící jednotě dělal čest, určitě znal dobře tvou matku, někdy mi i o věcech co zažil vyprávěl."
Vzpomínám na večery strávené posloucháním jeho zvláštních příběhů, které jsem měl tak rád a tolik mne zajímaly. Je pravda, že mi rodina chybí stejně jako Nalaye chybí její otec.
"Kdo ví jestli budu mít nějakou někdy já."
Napadne mne mimoděk, ale nahlas nic neřeknu.

Draci

Oba draci se po boji rozešli nehledě na to co vesničané pokřikují a že vás mají za hrdiny.
Malari letí na jich nad horami a Onyx odchází opačným směrem po svých. Nyní je na vás kam vás nohy a křídla nyní ponesou dál.

Amiel

Mág se usměje a upře na tebe oči.
"Ne nezdržuješ mne neměj obavy, vlastně jsem tu byl jen na záskok na pár hodin. Nejsem jinak pevný učitel na této škole."
Objasní ti ale hned se vrátí ke staré otázce.
"No temné síly v podstatě mohou požít jakoukoli magii, když se jí svedou naučit jen magii světla by neměl mít možnost žádný kdo náleží k temnotě ovládnout. Takže záleží vždy na daném protivníkovi."
Na tvé představení se usměje.
"Těší mne já jsem Vellus."
Oplatí ti odhalení svého jména.

Arvin a jeho tázání

Rozhlížím se kolem, nakonec i ruku z jeho ramene stáhnu a tiše si povzdechnu. Ačkoliv kolem zpívají ptáčci a vánek čeří stébla trávy, přijde mi, že je tu ticho. Trochu ponuré. Tahle cesta bude hodně dlouhá a dá se očekávat, že dost možná marná. Mohu jen doufat, že mě matka neposlala na smrt. A ona vlastně taky. Myšlenky se mi kolébají kolem domova, přestávám chápat jak sem mohla v klidu skotačit v lesích a sem tam si dělat legraci z matčiných rádců, kteří mě často upomínali, za různé prohřešky. Před nimi jsem dostala od matky vyhubováno, v soukromí jsme se tím bavili. Když tedy nějaké soukromí bylo.

Jakmile zaslechnu Arvinův hlas potřesu hlavou a podívám se na něj.

„ Bylo by špatné, kdyby se měla časem rozdělit.“

Podotknu potichu a pohlédnu mu do očí. Zamyslím se nad tím co bych mu měla vlastně říct. Najednou mi přijde, že vlastně není ani co. Že už všechno o mě ví. Víc než by se dalo čekat.

„ Má chůva mi vyprávěla, že jsem po matce zdědila krásu a laskavost ale jinak velice podobná otci. Nikdy jsem ho nepoznala, zemřel dříve než jsem se narodila. Hrdost lva a nespoutaná duše, modré oči připomínající křišťálovou vodu v potůčcích. Tolik bych si přála otce poznat.“

Tiše si povzdechnu a zadívám se před sebe. Je vidět, že mě vzpomínání na rodinu a domov bolí. Na krátko zavřu oči, potřebuju si pročistit myšlenky, pak ale oči otevřu. Jsou zase bezbolestné a hrdé jako předtím. Na nic se už neptám, ale už ani nic nechci k sobě dodat.

Po boji

Odfrknu si, vzletím a odlétám pryč. Rozhodla jsem se přesměrovat své teritorium jiným směrem, páč tenhle hluk by vyhnal i mrtvolu...takže tu nenajdu nic co by se dalo jíst. Letím na jih.
Ach jo, mám drápy o krve, ale ta krev tak páchne, že se v jezeře budu muset opláchnout.
pomyslím si rozhořčeně.

Nový drak

Jakmile se mi podaří vysápat se z medvědího sevření, přetočím se zpátky na nohy, připravený na další útok. Ten ale nepřijde kvůli příletu ... Draka? Už dlouho jsem žádného dalšího nepotkal. který se pustí do pobitýho velikána se vší vervou, až se z masa kouří a krev stříká na všechny strany.
Jestli před tím obr smrděl neskutečně, teď když byl mrtvý to bylo ještě horší. Mládě. Bok se začínal ozývat, rána na hlavě se přidala a já téhle rvačky začínal litovat čím dál víc.
Výhrůžně zavrčím na všechny okolo, dračici nevyjímaje, i když opadávající rozčilení z boje o život tomu vzalo ostří. Skoro beze zájmu přičichnu k jedné z mých zkrvavených tlap a ucuknu, když z ní ucítím ten odporný puch. Napřed musím odsud pryč. Pak už nějakou vodu a klidný místo najdu. Pomalu se otočím a vydám se na cestu, lidem ani otázce dračice nevěnuju žádnou pozornost.

V mém teritoriu

Potvoře do ksichtu vyhrlím gezír zelených plamenů, mělo by jí to zabít a přitom jí párám břicho. Pokud potvoru zabiji tak přestanu z drápáním a pootočím se na draka. Oproti durhému drakovi sem jistě o dost menší, protože měřím pouhých 155 cm v kohoutku a ví už prostě nevyrostu. JInak kdyby ještě žila tak jí sápu dokud nezdechne.
"Co děláte na mém území?"
zeptám se klidným hlasem a pro udivení lidí i něžným "ženským" a hlavně lidskou řečí. Zelené plameny stále na potvoře hoří.

Věž

To nešlo jinak než mu úsměv oplatit. Byl velmi sympatický. Líbil se mi.
Škoda, že tu budu jen krátce. On asi nebude moc na krátký románek.
Ale už podle jeho očí mám dojem, že ten je spíš na lásku a city.
„Těžko říct. Záleží na tom jakou magii ti zlí nejčastěji používají.“ Zamyslím se.
„Nejspíš to je útočná magie a kletby.“ Podívám se na něj.
„Nezdržuji vás? Nemáte další hodinu? Ráda bych si o tom s vámi promluvila.“ Vyšlu k němu úsměv říkající, že se mi zamlouvá.
„Já jsem Amiel.“ Představím se mu.

Nalaya

"Jo to není tak moc věcí co?"
Ušklíbnu se a mimoděk pohlédnu taky za sebe, ale je všude okolo pusto. Nikdo nás dle všeho nesleduje a pokud tak je velmi dobrý ve schovávačce.
"Tahle cesta bude hodně dlouhá."
Kouknu na Nalayu.
"Pověz mi více o sobě. Měli bychom se lépe poznat, když se dá předpokládát, že budeme mít společnou cestu a vcelku dlouho."
Trochu se pousměju abych tomu dodal trochu na lehkosti a pak mlčím a vyčkávám zdali mi něco řekne nebo zdali o sobě nebude chtít mluvit.

Onyx a Malari

Konečně se vyprostíš z drtivého sevření asi máš nějaké žebro prasklé nebo dost pohmožděné, ale jsi volný. Tu si všimneš jak se siuleta dalšího menšího draka snese na vstávající potvoru a drazí jí na břicho. Lidé pobíhající okolo na sbee pořvávají.
"Další Bloidug!"
Vydechují v úžasu a vypadá to, že obluda ztrácí na síle a umírá její tělo viditelně ochabuje ap od menším drakem se zhroutí.
Lidé se seskupí k sobě a s očekáváním na vás oba hledí. Možná tak udiveně jako vy na sebe.

Amiel

Sleduješ ještě pár dalších kouzel, než si studenti jdou odpočinout a do lavic něco studovat. Když později položíš mentorovi svou otázku přelétne tě mírným laskavým pohledem a usměje se.
"Tvůj zájem mne těší. A ano jistě jsou různé runy, kouzla a amulety nebo podobné věci pro ochranu před magií, ale máloco tě ochrání před veškerou magií."
Založí ruce na prsou.
"Hledáš něco konkrétního?"
Optá se vlídně a studenti mezitím odcházejí ze třídy nejspíše do další hodiny.

Nad bojem

Usednu si na vrcholek jedné hory, nebo spíše pod vrcholek, je tam malá plošinka. Sleduji boj a přemýšlím jestli pomoct drakovi a nebo počkat, však on to jistě zvládne. Ale nakonec se rozzhodnu drakovi pomoc, páč je to moje teritorium, a měla bych si ho bránit. Vrhnu se střemhlav dolů, obludě do zad.. i když sem asi menší než ta potvora.