Andor.cz - Dračí doupě online

Věž

Když mi řekne děvče, pozvednu obočí. Je mi 24 let, děvče už nejsem pár let. Ale na druhou stranu... těžko říct, kolik je mentorovi doopravdy let. Možná, že pro něj děvče jsem.
„Tak dík.“ Řeknu a stoupnu si dozadu odkud jsem nikomu nepřekážela ve výhledu a sama jsem dobře viděla.
Znovu jsem si prohlédla mentora, poměrně hezký a mírná povaha, ale silný mág... no vůbec jsou mágové docela silní.
Můj meč nic moc proti magii nezmůže. Leda tak jestli jsem dost rychlá a zabodla bych mága než by stačil dokončit kouzlo. Škoda, že neumím i kouzlit. Ale možná bych se mohla zeptat jestli nejsou nějaké talismany, které proti magii ochraňuje. To by se hodilo.
Hmm... mám ráda muže s vousy....

Pak jsem, už sledovala mladíky, jak předvádí magii. Docela mě to ohromilo. Vypadalo to dobře a určitě to bylo i nebezpečné. Ale napadlo mě jestli by nebylo bezpečnější tohle provozovat venku.
Rozhodla jsem se, že zůstanu do konce hodiny a pak se zeptám mentora na ty talismany... nebo prostě něco co by lidi co nemají magii před magií ochraňovalo.

Boj

Konečně. Pocit těla dopadajícího na zem po mým útokuje nejlepší co jsem za dnešek zažil. Radost ale dlouho nevydrží, když se dvojice obrovských paží sevře kolem mýho těla a začne svírat. To ne.
Pokusím se vytočit hlavu, abych mu konečně prokousl krk, ale jako naschvál je těsně mimo můj dosah. Zatracený bachor. Přední tlapy taky nemůžu obrátit, jak to dovedou lidi. Zoufale švihnu ocasem, až do země praští jako obří bič. Mezitím sevření nepříjemě zesílilo. Tak takhle teda ne. Drápy na mých předních tlapách se zaseknou do obrova předloktí a začnou škubat kůži a maso v divokým rytmu, zatímco se dolní nohy pařáty zaháknou za spodní stranu zabírající vší silou aby uvolnily sevření.

Arvin

" No v tom případě, podle mích pocitů doufám, že se to nikdy nestane."

Zašeptám potichu a Jedu mu po boku.

" Musíme prostě doufat, že to tak není, že není pozdě a my to stihli."

Položím mu ruku na rameno. Zadívám se mu do očí a nakonec se pousměju.

" Bude to dobré, jen teď musíme zjistit kam máme vůbec jet. Poslouchat co se kde šustne a hlídat si záda."

Trochu nesvá se otočím a podívám se za nás. Nechci aby nás tu někdo sledoval, přesto i když tam nic nevidím, přetrvává podivný tíživý pocit v žaludku. Už abychom byli na škole.

Nalaya

"Ano souhlasím jeho cesta vede jinudy než ta naše."
Přikývnu a při zmínce o dracích chápavě pokývu hlavou.
Ano chápu, ale sny se stávají někdy skutečností."
Pak na ní však pohlédnu a zvolním krok koně.
"Ale pozdě být nesmí jinak Zářící jednota byla znovu spojena zbytečně."
Podotknu a jednu na koni krokem.
"To se nesmí stát draci ensmí být jen legendami."
Ujistím se pro sebe.

Amiel

Když vstoupíš uvidíš v celku mladého muže vypadá tak na třicet a má krátké hnědé vousy. a usmívá se.
"Jen pojď děvče a neostýchej se nic se nestalo. Klidně se dívej odkud chceš, ale pozor nepřipleť se kouzlu do cesty jsou nebezpečná."
Usměje se mentor a kývne na mladíky že mohou pokračovat v tréninku. Vypadá to velkolepě, jak se kouzla hmotní a přetvářejí a hlavně střetávají. Ve tříde je přiměřený počet studentů, kteří vše sledují a dělají si poznámky.

Onyx

To co uděláš potvora vážně nečekala, a proto jí srazíš a ostny se co ní zaryjou. S nepříjemným výkřikem tě pak sevře mohutnýma pažema a i když jí to způsobí další bolest snaží se tě rozdrtit dokud má sílu. Ty cítíš zápach její hnilobné krve. A když pohlédneš vzhůru zdá se ti žes něco zahlédl.

Malari

Vzneseš se nad hory k mrakům, abys viděla co se děje tam nahoře. Jsi konečně dost vysoko a když hledíš dolů vidíš jak dle všeho nějaký drak zápasí s nějakou potvorou podobnou obru a okolo se hemží malé postavičky možná trpaslíků nebo spíše lidí. Je to zajímavá podívaná a nyní je natobě jak se zachováš.

Boj

Obrova rána do hlavy na chvíli rozostří můj svět a já udělám tu chybu, že bezmyšlenkovitě přejdu na čich. Puch, který okamžitě zahltí moje nozdry mě málem donutí vyzvrátit srnce. Je s podivem že postavičky běhající kolem ještě nepopadali. Jedinou dobrou věcí na tom je, že mě to probralo a zamlžený pohled se ustálil a podlamující se noha se zpevnila.
Že jsem se ... Zaryju drápy zadních nohou do země a vyrazím dopředu, jak nejrychleji dovedu na tak krátkou vzdálenost. Těsně před mým protivníkem se natočím a naberu ho plnou vahou hřbetem posetým ostny.

Věž

Překvapeně se narovnám, když uslyším hlas zevnitř. Jak sakra ví, že tu jsem?
No jo... mágové. Co jiného bych taky mohla čekat.
Zaváhám, ale pak vezmu za kliku a vejdu.
„Brej den. Nechtěla jsem rušit.“ Řeknu a cítila jsem se mírně nesvá.
Rozhlédla jsem se po místnosti, kam bych si mohla stranou stoupnout, abych je neotravovala.
„Nevadí teda, když budu chvíli koukat?“ ujistím se a teď očima hledám muže, který předtím promluvil. Nejspíš to byl mentor.

Arvin

„ Pochybuji, že by Deiren, pokračoval s námi. Navíc, to už by se mi docela příčilo.“

Lehce se zamračím a zadívám se na něj.

„ To že odešel odsud bylo jeho rozhodnutí a měl by zůstat tam kde je.“

Pobídnu koně a nadechnu se. Jsem ráda, že jsme venku, že nejsem nikde mezi zdmi. Jakmile se začne bavit o dracích, tiše si povzdechnu.

„ Mě se o nich jen zdá… nevím nic víc, ale zdá se mi o tom velice často a většinou z toho nemám dobrý pocit… Bojím se, že brzy bude moc pozdě na jejich záchranu, možná už teď nemáme naději.“

Zašeptám neklidně a podívám se kolem. Nakonec koně opatrně zbrzdím až do kroku.

„ Měli bychom je nechat chvíli odpočinout, jinak je uženeme.“

Hory

Ráno se protáhnu a rozhlédnu se kolem mám docela hlad, ale kde nic tu nic. Je tu příjemné ticho, které přeruší hluk z vyšších míst.
To se mezi sebou perou trpaslíci v horách či co?
pomyslím si. To zavrhnu páč trpaslíci by tak vysoko nešli.
Tak třeba tam osou kamzíci nebo mufloni, mňam...
tahle představa je lákavější. Roztáhnu svá křídla a vzlettím. Vyletím do míst kde se ozývá hluk.

Nalaya

"Ano já vím, že se to může stát, ale přece jen to byl Dibron, kdo svedla dohromady nás dva a kdo nám poradil i s Deirenem. Možná, že se tam s ním i potkáme, ale nemyslím si že by s námi putoval zase dál."
Podotknu a vlídně se usměju, protože Deiren byl fajn chlapík.
"A když nám tam nedokáží poradit vydáme se dál, je třeba najít draky a ochránit je jen nevím, kde by mohli být. Je to tak dávno co někdo nějakého viděl a mohl o tom někomu říci."
Povzdechnu a oči se mi zalesknou a proto rychle zamrkám a koukám zase před sebe.
"Já třeba ještě to štěstí neměl abych potkal za dobu své krátké vlády nějakého draka."
Dodám ještě klidně, i když je v tom slyšet záchvěv smutku.