Andor.cz - Dračí doupě online

Amiel

Když nakoukneš do místnosti klíčovou dírkou uvidíš jak tam je volný prostor a jak v kouzlení zápasí nejspíše dva studenti. Vypadá to dosti tvrdě a hluk, který se odtamtud line to potvrzuje.
"Pokud tě zajímá naše výuka nemusíš stát za dveřmi."
Ozve se laskavý hlas zevnitř nějakého muže, jako by snad věděl, že je pozoruješ.

Onyx

Popálíš bestii, která zařve a rychlým přískokem se dostane k tobě a uštědří ti ránu přes obličej pěstí. Lidé okamřitě reagují a do netvora se zavrtá několik letících kopí, které ho přinutí se stáhnout zpátky. Lidé pořvávají a začínají svého soka obkličovat jako by to byl lov na nějaké zvíře.
"Norene běžte do leva! JO přestě tam!"
Křikne někdo z druhé strany a obr začíná být značne nervozní.

Malari

Procházíš se právě pod horama, kde je krásné ráno ticho a klid. Víš, že v tomhle okolí se objevují trpaslíci, kteří vylézají z podzemí, ale nijak zvláště jste se nikdy nestřetli. Co je však podivné je hluk, který se ozývá z výše položených míst hor, zvuky se rozbíjejí o skály an ejspíše se tam něco děje a možná to bude i zajímavé.

Boj

Jak se ta malá verbež snaží s těm svýma šťouchátkama by mi přišlo směšný, kdybych před sebou neměl rozzuřený pytel jedovatýho smradu. Ve chvíli kdy se mi začali rozbíhat po stranách moje vrčení o stupeň zesílí. A kam asi uhnu když na mě zaútočí? Nemám chuť na někom z nich uklouznout.
Podvědomě švihnu ocasem bez zájmu, jestli byl někdo tak hloupý, aby se mu pletl do cesty. Zhluboka se nadechnu a vyplivnu krátký zášleh žhavého jedu, následovaný výdechem plnou silou do místa kam uhne.

Arvin

„ V tom máš pravdu, nedopadlo by to dobře, kdyby nás někdo přepadl.“

Zašeptám potichu a skousnu si ret. Pohladím po hřbetě Lorana a podívám se kolem. Zaposlouchám se do toho co říká o akademii. Tiše si povzdechnu a zadívám se mu do očí.

„ Jsou moudří, ale nemůžou vědět všechno… může se stát že ani tam nám neporadí, Arvine. Pak si budeme muset pomoct sami.“

Věž

Znovu se na dědu zazubím. „Dobře Dobrone.“ S tím jsem zabouchla. Dibron... kde jsem to jméno slyšela? Ale... možná, že jsem jen někdy potkala někoho se stejným jménem. Tohohle dědu bych si pamatovala.

Když jsem pak vyšla ven na průzkum... bylo ticho. Prázdno. Jak jsem šla moje kroky se rozléhaly, bylo to jako v jeskyni.
Vyšla jsem do dalšího patra a tam to bylo stejné až na jednu místnost vzadu.
Váhavě jsem ke dveřím přešla, rozhlédla se a pak přilepila ucho na dveře. Nevešla jsem, protože jsem měla obavy jestli se tam nestuduje a já nechtěla rušit.
Pak jsem nakoukla klíčovou dírkou.

Nalaya

"Každopádně nestrácejme na ostražitosti."
Podotknu nad věcí ohledně onoho špatného pocitu. Pak jen přikývnu a pobídnu koně po louce, aby jel dál.
"K akademii nevede naštěstí žádná cesta, takže bychom mohli cestou setřást případné sledovatele. Ano snad bude Dibron na škole a poradí nám."
Druhou půlku věty říkám asi více sobě, ale stejně nahlas.
"Nemám dobrý pocit."
Skousnu si ret, když na to pomyslím.

Amiel

Mág němě přikývne a ještě na tebe pohlédne.
"Jinak jsem Dibron."
Když zabouchneš uvědomíš si, že jsi to jméno už někde kdysi slyšela. Po nějaké době ti příjde nějaký mladík a připraví tě tepplou vodu a pak se zase vytratí.
Jakmle jsi vymydlená a připravená. Rozhodneš se pro další průzkum věže. Vyjdeš ven z pokoje a na chodbě je ticho jako v hrobě. Nakonec vyjdeš do druhého patra, které je skoro stejné akorát z jedné místnosti až v zadu se ozývají zvuky.

Onyx

Obr se po tobě s výkřikem znovu natáhne. Když provedeš svůj výpad obrovi se podaří vytočit takže mu tlapou rozsekneš kus hrudníku až bolesně zařve a rychle se otočí. Nyní jsi uprostřed ty, ale lidé tě obíhají a stavějí se ti po bocích.
"Ochraňujte Bloiduga!"
Zaburácí velitelský mužský hlad a prosvičtí vzduchem kopí, které se zabodne obrovi do ramene.

Věž

Vykulím pohled na pokoj. „To tu mají všichni takové pokoje? Sakra... že já se nedala na magii.“ Řeknu překvapeně.
Podívám se na mága. „Jasně že líbí.“ Usměji se, ale pak zavrtím hlavou.
„Ne. To bude všechno. Díky.“ Řeknu a nadšeně vejdu do pokoje, abych si to tam pořádně prohlédla. Postel s nebesy, zdobená pelest a podle mého odhadu bude peřina a polštář vycpaný husím peřím a ne slámou.
Na zemi byl koberec, skříň, obrazy.... páni. To musí být život.

„Super. Uvidíme se pak dě.... mágu.“ Tak nějak mi připadalo... že bylo neuctivé abych mu říkala dědo. Nakonec... on vedl tuhle akademii. Jeho studenti by asi čuměli, kdybych mu říkala dědo a nebylo by fér, abych mu podtrhovala jeho autoritu.
„Zatím. A nezapomeň na tu vodu.“ Usměji se a pak mu přibouchnu dveře před nosem.
Začala jsem si svlékat svou koženou zbroj. Posadila jsem se na postel, krásně měkká, ale věděla jsem, že se mi bude špatně spát. Jsem zvyklá na tvrdou zem. Z měkkého mě budou bolet záda. Ale i tak si užiji ležení na měkkém.
Vytáhla jsem mast, kterou jsem ošetřovala kůži zbroje, aby se tak rychle neošuntěla. Když jsem skončila nechala jsem zbroj a pustila se do meče. Kdybych se o své věci nestarala, musela bych si pořád kupovat nové. A na to nemám.
Mezitím přinesli vodu do vany a já se s radostí ponořila. Vzdychla jsem a ponořila se celá. Nejsem chlap... jsem ženská a jako taková mám ráda, když jsem čistá. Jenom hold v pohodě snesu když jsem špinavá a upocená kolik dní.
Umyla jsem se od hlavy k patě a oblékla se do čistého oblečení. To co jsem měla do teď na sobě jsem si ve vaně vyprala a pověsila.
Možná bych měla jít spát, ale byla jsem zvědavá jak to tady vypadá. Nebude vadit, když se trochu porozhlédnu. Znovu jsem si oblékla zbroj, připnula meč a vydala se na průzkum věže.

Arvin

„ Je to dost možné, vážně to bylo dost nepříjemné.“

Zadívám se na něj. Jeho poznámka o tom, že nemá tušení, kam se vlastně máme vydat, mě vážně dost zarazí. Chvíli na něj vysloveně zírám, než se nadechnu a zavřu oči.

„ Klid Nalayo.“

Pípnu si pro sebe a podívám se na něj.

„ Pojedeme do školy magie, dost možná by nám tam mohli trochu poradit.“

Řeknu nakonec a pobídnu koně tím směrem daleko rychleji. Nechci být u města moc blízko než se budeme muset zastavit, protože jestli nás někdo sledoval, mohl by nás velice rychle dohnat. Začínám přemýšlet o tom, že bychom měli sjet z cesty, bohužel si úplně nejsem jistá jestli by to bylo vhodné.

Boj

Chvíli lidi sleduju s nedůvěřivým údivem, hned se ale uklidním a výhružně na obra zavrčím. Aspoň je nebudu muset zabíjet. Tolik bych jich nedovedl sežrat.
Využiju jeho odlákané pozornosti a začnu se okatě přibližovat, připravený okamžitě odskočit zpět při jeho útoku. Tak zkus na mě dejchnout.
Jakmile útok přijde odskočím zpět, ale v okamžiku dopadu se odrazím jako na pružině přímo na obrovu hlavu, abych mu mohl zaseknout drápy přední tlapy pod bradu a svou vahou mu zlomil vaz.

Nalaya

Trochu znepokojeně upřu na Nalayu pohled a skousnu si ret.
"To se mi nechce líbit. Musíme si dávat pozor, třeba máš pravdu a někdo nás opravdu sleduje."
Odvětím a také se ohlédnu, ale samozřejmě ani mé ani její elfí oči nikoho nezahlédnou. Ze zamyšlení mne vytrhne až její otázka. Na chvíli se zamyslím a pak si povzdechnu.
"Tak to nemám nejmenší tušení kam se vydat. Snad bychom mohli jet ke škole magie, nebo do sousedního království někam.Nemám ponětí, kde bychom mohli najít zbývající členy naší skupiny, které potřebujeme."
Podotknu apobídnu koně zatím neurčitým směrem a proto jede jen pomalu.