Andor.cz - Dračí doupě online

Arvin a snídaně

Jakmile narazím na strážného oddechnu si. Vážně jsem ztracená ve změti chodeb. Začínala jsem už pomalu zmatkovat. Tohle není místo pro mě, tohle prostě není les a z toho jsem značně nervosní. Nechci udělat nějakou hloupost. Ne u Arvina. Nevím co udělat. Nevím vlastně co cítím, nejsem si jistá ničím. On mě políbil. Jsem z toho ne svá.

„ Děkuji vám. Vážně jsem ztracená.“

Povzdechnu si potichu a pousměju se. Vydám se za ním. To, že jsem v klidu dorazila na snídani je docela překvapující. Tedy ten voják mě tam odvedl. Jakmile tam zůstanu sama, porozhlédnu se kolem. Nechce se mi usedat ke snídani samotné, chci raději počkat na Arvina. Bude to lepší. Tedy pokud dojde.

Nalaya

Procházíš chodbou, ale po pár zahnutích ti dojde, že prostě nevíš už kudy dál a že ses totálně zamotala ve změtici hradních chodeb. Naštěstí tě zahlédne nějaký strážný a rychle dojde k tobě.
"Madam mohu nějak pomoci?"
Uctivě se ukloní a pohlédne na tebe. Když mu vyložíš že máš namířeno na snídani pokýve hlavou a ukáže rukou.
"Následujete mne prosím madam."
Provede tě pár chodbami a nakonec projdeš zase zdobeným průchodem a uvidíš malou skromnou snídani u menšího zrobeného dřevěného stolu, kde sice ještě nikdo není, ale jsou tam dvě vyřezávané židle. Vypadá to, že je to tu už vše připravené jen je otázkou, kde se zdržel Arvin.

Amiel

Stařík si jen povzdechne a pohlédne na tebe.
"Mladí jsou tak uspěchaní.
Nadechne se pohlédne směrem k věži.
"I tak se to dá říci. Tohle je akademie mágů a já jí vedu, ale to není důvod proč jsi tu ty. Ty tu jsi protože tě potřebují jiní, i když o tom ještě nevědí."
Podotkne a pomalu jede dál a chvíli se odmlčí.
"Tvá cesta povede ještě dál od této akademie. Hodně toho závisí na tvých rozhodnutích, ale když se rozhodně správně zachráníš více životů než si dokážeš přectavit a zažiješ věci o kterých se ti jen zdá. Nemůžu ti vše vyložit jednoduše jak bys ráda protože to ti, kteří maj vidiny budoucnosti nesmějí. Jen ti poradím řiď se starými cnostmi."

Onyx

Když nasaješ vzduch, zvedne se ti žaludek. Páchne to odporně. I močály oproti tomu mají krásný odér tohle je prostě hnus. Čím níž k údolí to je tím je to větší odhaduješ, že je to možná trošku větší než ty. Vypadá to na nějakého obra. Ale odkdy by měl obr takhle hrozně smrdět jako zdechlina v pokročilém rozkladu? Je to divné, ale je jasné že vesnice dole bude mít velké problémy a ty možná taky pokud si tě to všimne.

Vesnice

Potlačim podrážděné zabručení, když se mi do zorného pole dostane celá smečka té otravné verbeže. Tady je lepší se nezdržovat. Rychle prohledávám krajinu, abych našel jejich vyšlapaný stezky, kterým se později budu muset vyhnout.
Překvapí mě něco velkého na druhé straně údolíčka. Drak? Nasaju vzduch nozdrama, ale vítr vane špatným směrem, takže nic dračího pořádně necítím. Pro jistotu si poblíž vyhlídnu kámen velikosti selete, který si přitáhnu jednou tlapou blíž a pak se vrátím ke sledování vesnice.

Kdo ví kde

„Jo. Jo... a co kdyby jsi přestal mluvit v hádankách? Když po mě nechceš nic určitýho, proč jsi se za mnou hnal? A proč jsi tedy tak spěchal?“ přimhouřím oči, když uvidím v dálce věž.
„To je tvoje věž?“ asi ano. Je to přece mág... každý pořádný mág má svou věž.
„Nemám ráda, když nevím kam jedu. Vždy mám nějaký cíl, kterého chci dosáhnout. To období bloudění nazdařbůh mám už za sebou.“ Pohladím svého koně po krku.
„Co kdyby jsi mluvil na rovinu čaroději?“

Ráno

Můj pohled padá k oknu, hned jak na mou tvář dopadnou první paprsky slunce. Lehce se protáhnu a protřu si rozespalé oči. To už do mého pokoje vstoupí služebná. Zadívám se na ní a pousměju se. Požádám jí slušně o koupel a o čisté šaty, načež jí poděkuju a usměju se na ní. Pomalu se vytáhnu z postele a protáhnu se pořádně.

Jakmile je všechno připravené, Dojdu se umýt a převléknout abych mohla na snídani. Přijde mi, že včerejší večer byl jen sen, nic víc. Nevím jestli to tak je, ale rozhodně mám trochu zvláštní pocit v žaludku.

Nakonec se zeptám kam se vlastně mám vydat na snídani a zamířím si to rovnou tam.

Ráno všem

Amiel

Putujete pomalu celou noc. Jelikož jste její velkou část strávili na lodi už pomalu svítá.
"Nejde o tvůj věk, ale o to, že ještě není vše dáno. Mnoho věcí záleží na tvých budoucích volbách. Zatím jsi udělala první krok a ty další tě povedou ale kam to záleží natobě."
Obajsní s klidem a v dálce uvidíš nějakou vysokou věž.

Onyx

V údolí uvidíš malou vesničku. Kouř stoupá z komínů domečků z kamene. Sem tam zahlédneš i nějakého toho obyvatele jak se mihne dole mezi domky. Co tě ale upoutá více je něco co zatím pořádně nerozeznáváš, ale blíží se to z druhé strany údolí a je to v celku mohutné né však tak jako ty. Otázkou je co je to?

Oerkhan

"Dobré."
Kývne rozdá na stůl tři misky s nějakou kaší. Vypadá však dobře. Ještě si popřejete dobrou chuť a začínáte jíst.
"Co vás sem vůbec přivádí?"
Zeptá se nakonec starý muž a upře na tebe své černé oči.

Nalaya

Ráno se budíš s prvními paprsky slunce. Zanedlouho zaklepe a následně vstoupí jedna služebná.
"Přeji dobré ráno paní a doufám, že jste se dobře vyspala. Měla byste se obléci brzo bude snídaně."
Usměje se a čeká zdali po ní něco budeš chtít.

Ráno

Ráno. Pomalu se rozmotám z klubíčka, ve které jsem se na noc zamotal. Pečlivě zavětřím, aby mi nikdo kdo se za dobu mého odpočinku dostal moc blízko neunikl. Dobře. V dobrý náladě vylezu z jeskyně ven a po krátkém rozhlídnutí si konečně dovolim protáhnout tělo. Zastavím až ve chvíli, kdy cítím jak se mi o pravou zadní nohu pokouší křeč. Ihned se uvolním a nechám sluníčko, aby mi prohřálo tělo.
Co to je? Kdo ruší můj odpočinek? Pachy naberou na síle stejně jako zvuky. Lepší by bylo se do toho nemíchat. Udělám krok opačným směrem než přichází zvuky než se zase zastavím. To nezabírá. Posledně jsem taky odešel a byl z toho problém. Kdybych se podíval, tak bych věděl, že se tam připravuje jízda ... Dobrá nálada utrpí první šrámy. Nezbyde než se podívat. Opatrně se dojdu k vrcholku hory, zatímco našlapuju potichu jako kočka. Když najdu dobrou pozici, odkud údolí pozorovat, položím ven jen hlavu a přes přivžená víčka sleduju dění.

Usedlost na cestě

Místo vesnice statek, ale jak se říká, darovanému koni na zuby nekoukej. Rodina žijící na farmě mne přijala vlídně, nabídla mi nocleh i jídlo a já s díky přijal. Druhý den mne probudí vůně snídaně a pán domu, který mne na jídlo pozve.
"Děkuji ti, dobrý muži" poděkuji muži, obléknu na sebe své staré brnění a s mečem v ruce se vydám do vedlejší světničky na snídani.
"Dobré ráno přeji, paní" pozdravím statkářovu ženu a lehce se jí při to ukloním. Poté i s nimi usednu ke stolu a zároveň s nimi se dám do jídla.