| |||
Na cestě Zadívám se na něj a pozvednu tázavě obočí. „Jo to zná náramně slibně. Ale mluvíš v hádankách dědo. Jak, že se jmenuješ? Jde o to, že i když jsi mi pomohl, tak pořád mě vedeš kdo ví kam a já nemám ráda, když jsem držena v nevědomosti. Věci jako... „Čeká tě trnitá cesta, plná překážek... mnohokrát sejdeš z cesty, ale když vytrváš...““ Odfrknu si. „Tohle bych taky uměla. Tak ven s tím. Já toho zažila už dost a jsem i dost stará na to, aby jsi nemusel ze sebe dělat pana tajemného. Na mě to dojem nijak zvlášť neudělá.“ Pousměji se, aby věděl, že to nemyslím nijak zle. Vůbec to byl divný děda...určitě mág. Jenže co přesně po mě chce? Nejspíš si budu muset postavit zase hlavu a nehnout se z místa dokud mi to nevysvětlí. I když to bude působit dětinsky... hlavně, že to splní účel. |
doba vygenerování stránky: 0.16061401367188 sekund