Andor.cz - Dračí doupě online

Pokoj

Když mne kapitán zarazí, na chvilku se zamyslím. Ano, má pravdu, jsem zbrklý.
"Arcimág, je tu dnes?" otočím se na kapitána s otázkou v očích. Trošku se uvolním a po chvilce pohlédnu na své ruce. Na ruce, které ještě nikoho nezabili a ani to nemají v plánu. Ne, nejsem vrah a ani nevím, jestli bych to kdy dokázal.
"Rád bych se s ním setkal a pohovořil s ním" řeknu mu a začnu přemýšlet o čem bychom mohli spolu pohovořit. Pak mne napadne jedna věc, kterou jsem chtěl udělat už dávno.
"Byla by možnost sehnat tu někde nějakou pevnou, rovnou a asi tak dva metry dlouhou větev a nůž? Rád bych si vyřezal nějakou hůl" řeknu mu. Když už zbraň, tak nějakou, kterou nikoho nezabiji, jen omráčím.

Vězení

Zastavím se a zamračím se na muže. „Věděla jsem, že nejsi jen obyčejný děda.“ Řekla jsem a přimhouřila oči.
„Šli jsme se první na popraviště. Bylo by docela trapný sem vtrhnout a při tom by už nebylo koho zachraňovat.“
Zavrtím hlavou. „Ale teď na vás nemám čas. Koukám, že mi něco chcete a můžete si mě snadno najít. Zajděte za mnou až budeme v bezpečí. Pak si vás vyslechnu.“ Řekla jsem mu a šla jsem dál k celám. V ruce držím svazek klíčů a neustále se ohlížím, ne jen kvůli tomu starci, ale také aby se neobjevila hlídka.

Deiren-pokoj

Když už už chceš vyrazit za mágy zastaví tě kapitán stráže.
"Hej hej hej mladíku obdivuju tvůj zápal ale není to tak jednoduché jak si myslíš. Akademie je dosti daleko a už je pozdě nedostaneš se tam dřív jak za pár dní nech si to projít hlavou a utřid si myšlenky nebud zbrklý."
Podotkne klidně a přelétne tě pohledem.
"Navíc občas se zde vrchní arcimág stavuje za králem jelikož je ten kdo vymyslel založení toho vašeho spolku ano přesně tak Dibron vrchní arcimág."
POdotkne klidně.

Amiel-vězení

Dostaneš se tedy do vězení až do želáře kde v jedné cele za dveřmi by měli být zbývající členové tvé bývalé posádky.
"DObře si vedeš daleko ses dostala za spravedlností."
Ozve se známý hlas stařce který o holi se objeví ani nevíš jak za tebou.
"ALe, že ti to trvalo se sem dostat."
Usmívá se a dívá se na tebe.

Ari-les s elfem

"Neumíš létat?Hmmmm nevadí vše se dá naučit a ty se to budeš muset anučit nemáš totiž navýběr."
Podotkne klidně elf a pohlíží na tebe.
"Však to zvládneš povede tě instinkt"
DOdá s úsměvem.

Sean-v křoví

Když nepřátelé proběhnou vidíš že ten kdo tě chytitl je nějaký zahalený muž.
"Buď tiše jsou na každém kroku. Jen jak vánek musíš chodit."
Zašeptá zvučný mužský hlas.
"Pokud chceš žít následuj mne dlaku."
Dodá a tiše se vykrade z křoví a někam míří.

POZASTAVENO

Nečekaný kamarád

Když mě trefí do nohy, hlasitě zařvu.
Je to moje tělo. Nikdo a nic ti nedává právo ho ničit !
Víš co ? ... ... Nemluv.
Bleskne by hlavou, párkrát mi podklouzne noha na listí, a pak po mne něco šáhne. Tak nějak se nechám vtáhnout, ale intuitivně zatáhnu svaly a vytasím drápy. Pokouším se zaregistrovat jeho oblyčej, pokavať to nejde, tak se prostě dívám kolem. Zraněná noha my neobvykle visí do strany, a nějak ssebou škube. Zatáhnu drápy, a pokouším se být potichu. Ať už je to kdokoliv, pomáhá mi, a nepokouší se mě zabít. Mlčím.
Potichu čekám, až odejdou všichni kostlivci, abych si mohl pořádne olíznout nohu a vykousat z ní špínu a špinavou krev. Nic z toho ale nedělám, čekám, jestli onen cizinec, co mě zachránil, něco řekne, nebo co se vlastně bude dít.

Elfí společnost

LETĚT?!
Kdybych mohla lépe ovládat mimiku, vydalo by to na řádně šokovaný výraz. Vždyť já jsem.... Možná jako hodně malá, ale to už je dávno, stěží se dostanu výš nad stromy, natož ještě někam daleko...

Bradu opřu o větev, z nozder trochu silněji a dlouze vyfouknu vzduch. Navíc tohle místo, les, jeskyně... Je můj domov. Já bez něj... nemůžu existovat, nemůžu ho opustit, to je...
Zadívám se zpátky na elfa, přešlápnu z jedné nohy na druhou, skloním hlavu opět skoro až ke krku, nakonec poklesnu v kolenou a lehnu si, takže mám hlavu konečně v úrovni větve, na které stvoření lesů sedí a nemusím ji sklánět.

"Já... létat neumím." vypravím ze sebe nakonec, jako by na podtrhnutí těch slov svěsím křídla že se napůl rozprostřou po zemi a bradu opřu o kloub přední nohy.

Útěk z vězení

Chvíli jsem čekala, neměla bych tam vpadnout hned. Pak odložím korbel a vydám se dovnitř. Jenže zůstali tam dva chlapy, k čertu. Nerada jsem prolévala krev nevinných i když...
Něco mě napadlo.
Rozběhla jsem se a zastavila před nimi, dělala jsem jako kdybych byla zadýchaná a běžela sem pěknou dálku.
„Chlapy! Ve městě vypukl úplný chaos! Lidi jsou zranění a ti co nejsou začínají panikařit! Je to úplná masová hysterie! Potřebují tam každou ruku! Je málo stráží, musíte tam jít!“ Řeknu naléhavě.
Má lest napůl vyšla, jeden z nich se vydal pryč. Jenže co s tím druhým?
Předkloním se jako kdybych se vydýchávala a přemýšlím. Narovnám se a zadívám se dozadu. „Hele co je to?“ zeptám se zaujatě a ukážu prstem.Když strážný otočí hlavu, nezaváhám, tasím meč a pažbou ho uhodím silně do zátylku abych ho omráčila.
„Promiň. Neber to osobně.“ Poznamenám když se skácí zemi. Prohledám ho až najdu klíče.
Pak se vydám najít celu kde je moje stará parta.

V paláci

Sleduji jeho reakce a celkem mne překvapí, že se nediví, jakým způsobem s ním mluvím. Také mne překvapí jeho smířliví přístup k mému rozhodnutí. Ano, mluví ze své zkušenosti, avšak já také. Nechci aby se mi dostala do rukou nějaká ostrá zbraň. Nevím co by se stalo, ale určitě by to nebylo nic dobrého.
"Jistě, slyšel. Rád k mágům zavítám, možná se i něčemu přiučím" pokynu hlavou na jeho zmíňku o mázích. Pak se na chvilku zamyslím a pohlédnu mu přímo do očí.
"Smím vás o něco poprosit, kapitáne Orwele? Omluvil byste mou nepřítomnost u večeře? Mám v plánu navštívit mágy ještě dnes. Prosím Vás, omluvte mne u krále, že se mu uctivě omlouvám. A navíc, já bych stejně nemohl jíst. Jsem živ pouze z magie." požádám ho a zamířím si to ke dveřím.
"Ještě jednou Vám děkuji za Vaši radu, Vaše pochopení i vyřízení mé zprávy. A také za Vaši návštěvu. Nyní, jestli mne omluvíte, vydám se za mágy" lehce pokloním hlavou na výraz díků a odejdu. Vyrazím přímo za mágy.

Nalaya-legendy

Poslouchám bedlivě co Nalaya říká a musím se trochu nad tou historií pousmát.
"Moc dobře tě chápu a vím, že není moc těch co by znali tajemství vašeho jazyka ale v mé rodině se předává již po generace. A otec chtěl, abych ho taky uměl protože věřil, že udržím dobré vztahy s našimi elfskými přátely a znalost jejich jazyka mi k tomu prý dopomůže ano tak to říkával."
Usměju se a upřu na Nalayu své klidné oči.
"A ano něco jsem o těch legendách již taky slyšel. Dle dokumentů, které máme v naší historické knihovně je pravdou, že se vyskytly záznamy o tom, že drak měl jezdce, který mu byl velmi blízký. A záznamy nepojednávají jen o elfech a lidech jako o jezdcích, dočetl jsem se, že bylo mnoho z jiných ras, kteří měli také tu poctu. Ale to už je hodně hodně dávno co se tohle dělo. Od doby co existuje Zářící jednota tak, už moc jezdců nebylo jen pár vyvolených z členů zářící jednoty ale ti buď záhadně zmizeli nebo už zemřeli."
Řeknu co vím a opřu se zády o stěnu.
"Zatím jí nebudu znepokojovat něčím co není až tak podstatné."
Dodám si ještě v duchu ohledně pár informací co jsem si nechal pro sebe už pro její dobro.

Amiel-hra s ohněm

Čekáš na signál, který má přijít od Hergera. Ten na sebe nenechá dlouho čekat a slyšíš jak začínají hvízdat děla z přístavu do města jak jste se dohodli. Všude se rozžínají svíce a vojáci poplašeně běží k přístavišti, aby zjistili co se to děje. Když se nepozorovaně proplížíš až k vchodu do cel. Vidíš, že tam stojí dva strážní a povídají si mezi sebou. Je vidět, že je služba moc netěší zvláště, když je takhle napozdě v noci. Mezitím je už snad celé město nanohou a ulicemi se to hemží světýlky do přístaviště ze kterého stále neustává palebná síla.

Ari-rozmluva s elfem

Elf na tebe upře své zářivé oči.
"Je tomu už mnoho let co se to stalo mnoho....A co se stane s námi, když zotročí draky? To se uvidí ale chtějí je zotročit aby získali moc. Když zotročí dostatek draků dokáže pak temnota zabrat celou tuhle zemi jak jí známe a né jen jedno království. Ale ty jako jednotlivec nám nemůžeš pomoci. Elfové jsou v této říši příliš roztříštěni na to aby se stednotili a dokázali oponovat vetřelcům co vnikají do našich lesů. To ty. Ty můžeš letět a najít někoho kdo dokáže zastavit vše zlé co se děje."
Odvětí elf trochu neurčitě.

Deiren-kapitán stráží

Orwel na tebe upře svůj pronikavý pohled a pousměje se.
"Dobrá tedy Deirene pokud opravdu nechceš žádnou zbraň je to natobě ale je vždy dobré mít alespoň dýku vždy po ruce, jelikož nikdy nevíš nač natrefíš a v některých chvílích ti ani hlava nebo magie nepomůže a zachrání i život právě zbraň."
Je slyšet, že mluví z vlastní zkušenosti.
"A ano vím, že ovládáš nějakou magii cítím to z tebe ikdyž slabě. Měl bys jednou navštívit sídlo všech mágů v těchto královstvích. Jistě jsi o něm již slyšel, mluví se o něm v souvislosti s historii."
Usměje se a na tváři má klidný pohled.