Andor.cz - Dračí doupě online

Nalaya, Deiren - Cesta k paláci

Když mou nabídku příjme mile se usměju.
"Výborně vítej tedy u Zářící jednoty. Musíme najít ještě jednoho člena ale ten nejspíše nebude tak blízko jako ty. A pak vyrazíme na dlouhou cestu za záchranou něčeho o čem by se ti nikdy nesnilo."
Kývnu k němu a pohlédnu i na Nalayu.
"Tak pojďte vy dva musíme se v paláci připravit na cestu co nejdříve."
Pousměju se a pomalejším krokem vyrazím zpět k paláci s klidem na tváři. Lidé z města si mě už všímají a klanějí se nebo jinak prokazují úctu očež moc nestojím ale nemám na výběr.
"Hodlám nejpozději zítra vyjet z paláce. Snad nám Dibron řekne něco bližšího."
Mluvím si spíše pro sebe a jdu mezi svými přátely.

Amiel - Stařec

Stařec se na vás jen pousměje a pevněji se opře o hůl.
"Prostě to vím......A ne žádné nebezpečí mi nehrozí o to se bát nemusíte ani jeden. A já nikdy nechodím neozbrojen."
Usmívá se a pronáší s klidem.
"Zato vy jak tak koukám se řítíte do pěkných problémů. Neztrácej rozvahu a hlavu Amiel ať už se bude dít cokoli."
Dodá ještě a vydá se opět svým šouravým pomalým krokem dál po cestě a pobrukuje si nějakou melodii. Je vidět že míří asi tam kam vy ale né takovým tempem.
Hergr na tebe udiveně koukne.
"Tak tohle je divný hodně divný a navíc.....jak zná tvé jméno?"
Koukne na tebe tázavě a čeká zdali něco řekneš.


Lupus - Podivná společnost

Zahalený cizinec se jen uchechtne.
"Vy lidé jste všichni stejní. Copak si myslíš, že mě ta tvá kudlička může zabít?"
Tiše se zasměje a nakloní se více k tobě do stínu, aby jsi ho viděl jen ty.
"A chovej se přiměřeně nechci rozruch."
Dodá a trochu nakloní hlavu a ty spatříš bledou už trochu vyschlou tvář s propadlými rysy. Je vidět, že je to nemrtvý nebo někdo podobný.
"Už mi věříš? A pomůžeš mi tedy nebo ne? Bohatě se ti odměním když uspěješ."
Trochu se pousměje a jeho oči se zalesknou.

Ari - Podivná hudba

Najednou jako bys byla v okolí jen ty a ta melodie. Zdá se, že není až tak daleká ale přesto tolik cizí. Melodie je krásná a zesiluje ale jakoby jen pro tebe dokonce ani nemrtvé zatím nevidíš.
"Nua shicu noai,
nua toi tentai.
Toi ofeis tingue dia,
Heni trei otai."
Začínáš rozeznávat nějaký hlas a melodii cizích slov a zní jakoby přicházely z korun větví stromů.

Do hloubi lesů

Neviděna a kupodivu, vzhledem k mé velikosti, i vcelku neslyšena. Ten, kdo si myslí, že jsou draci byť jen trochu těžkopádní či neohrabaní, nepružní... by se alespoň v nás, stvořeních z lesů, velmi zmýlil. Mrštnost nám nescházela a byla více jak obdivuhodná, stejně jako naopak um ztuhnout nehnutě na místě a pomocí květnatých a lístky připomínajících výrůstků napodobovat pohyb větví ve větru.
Každý z nás vypadal trochu jinak, aby co nejlépe splynul se svým lesem a prostředím, kde žil. Občas se díky dokonalým mimikrům stávalo i nám samotným, že jsme minuli svého druha, sotva o pár centimetrů, aniž bychom zaznamenali jeho přítomnost.

Dostávala jsem se stále hlouběji a hlouběji do lůna lesa, kde jsem snad nikdy nebyla. Lituji teď svého malého odhodlání vyjít ven, navíc ve dne to zde vypadá zcela odlišně jak v noci. Stále nemůžu nalézt odpověď na otázku, kde se zde vzali všichni ti nemrtví a proč. Jistě to nebude kvůli malému skoro ještě dráčeti. Za tím musí být něco víc...
Zastavím se u okraje jedné z lučin, zdvihnu hlavu a do nozder nasaji vzduch. Vzápětí ale zaslechnu ten zpěv, melodii, co se line zdánlivě jako by odnikud a kterou, jak se zdá, nikdo další neslyší.
Nehnutě stojím, ve snaze zachytit přesnější směr, odkud onen zvláštní šepot vychází. Nakonec mírně nakloním hlavu na stranu, přitisknu čenich tentokrát k zemi snad v naději, že napoví, stejně jako stromy, kudy se dát a zda tam nečíhá nějaké nebezpečí.
Rostliny zde neustále komunikují mezi sebou, předávají zprávy, kde se co děje s rychlostí větší, jakou plyne voda v horské bystřině. Do téhle "tiché pošty" se zapojují jak drobná, tak větší zvířata a řetězec je téměř dokonalý.

Pokud nic nehrozí, rozhlédnu se ještě kolem sebe a pak se opět vydám co nejméně nápadně za oním zvukem, který dostával zvláštně nasládlou příchuť v mysli.

Rozhovor

Podívám se na dívku a mé oči se konejšivě pousmějou.
"Věz, že bys mou tvář vidět nechtěla. Leda že bys chtěla, aby tě strašil ve snech až do konce tvých dnů" znovu se podívám na dívku a odpovím na její myšlenku o mé tváři. Opravdu bych nikomu nepřál vidět svůj obličej. I mě samotnému se o tom ještě někdy zdává. Zvláště pak v den, kdy se ta událost stala.

Rozhovor mezi maringotkami


Vyvolený nás zavede za maringotku, kde pokračujeme v rozhovoru mezi třemi páry očí. Muž, jménem Dizzi stojí opodál, tak, aby neslyšel náš rozhovor, ale dostatečně blízko k odhadnutí situace, kdyby žongléři hrozilo nějaké nebezpečí.

Slova se chopil znovu Arvin, neboť já jsem si zřejmě nezasloužila ještě mladíkovu důvěru, a dopodrobna mu vysvětlil, co ho čeká, jestliže příjme svůj úkol a vydá se po nelehké cestě, jež se s tou naší kříží.

Začala jsem vážněji přemýšlet o svém údělu, o možnosti, že nesplním správně co mi bylo dáno a tak zahanbím svůj lid a nebudu se moct vrátit. Už nikdy bych nemohla spatřit svou matku. Propadala jsem se stále hlouběji a hlouběji do depresivních úvah, proto jsem sebou také prudce trhla, když se mi do hlavy dostal neznámý hlas. Byl neobvyklý a strašidelný, ale na druhou stranu i přívětivý a melodický. Uvědomila jsem si čí vlastně je a klidně na něj pohlédla. Nepřipadal mi nijak nebezpečný, avšak ten hlas, ten hlas jsem nemohla k němu nijak připojit, chyběla mi tvář - obraz jeho osobnosti i duše. Kéž bych ji jen mohla spatřit…Povzdechla jsem si v duchu.

Přestala jsem uvažovat nad neuskutečnitelnými možnostmi a zaměřila se nad významem jeho slov. Velmi mě potěšilo, že Arvinovu nabídku přijal. Konečně, další člen. Má radost potemnila, jakmile jsem si uvědomila Dizziho smutek nad odchodem jednoho z jeho nejlepších artistů – žongléřů, které měl. Snad se najde někdo s podobným charisma a talentem, jenž zastoupí místo vyvoleného
.

Hostinec v Troinu
Z nechutí ve tváři sleduji jak miláčci zbaběle ucukli.Kejkle a kouzla no hnus.Táhněte mi z očí bando líná.Rukou je smetu ze stolu.Jednou rukou se opřu o stůl a naklonim se směrem k cizinci.Jestli mi něco chceš tak si sundej kápi nebavím se s nikým komu nevidím do tváře.Levou rukou povytáhnu na palec dýku.Přeci se nezaleknu nějakýho cápkaJeden špatný pohyb a večer ti budou dělat společnost krysy a červy.Tak si pomalu sedni a ukaž svůj ksicht jina se odtut pakuj.Zhluboka se nadechnu.Proč jsem si jen nechal flétnu tak daleko od těla.

Záchranná cesta a stařík

Zamračeně se na Hergra zadívám. „Až se budeme blížit k místu kde jsi je viděl naposledy vjedeme do lesa a chvíli pojedeme jim, pro jistotu.“ Řeknu a povzdychnu si. Já už plán vymýšlela, ale pořád mě rozčilovalo, že má tolik much.
Jeli jsme dlouho, sami a docela mlčky. Nebýt cíl naší cesty tak důležitý, nejspíš bych si cestování s Hergrem užívala, ale teď na to abych se jen tak bezstarostně bavila jsem měla příliš věcí na přemýšlení.
Zpozorním, když se na cestě před námi objeví nějaká zahalená postava, rozhlédnu se a chytím rukojeť meče. Pro jistotu. Jen ti co se umí o sobe postarat cestují sami. Takže buďto je tu tenhle pro odvedení pozornosti nebo má nějaká esa v rukávu jak se ubránit.

„To tedy ne.“ Souhlasím a vyrazím za Hergrem. Teprve když přijedu blíž uvidím, že je to postarší muž, který nás pozdravil poměrně přátelsky. Hergr nevěděl co by řekl a tak raději nechal mluvení na mě.
Pěkně děkuji.
Prohlédnu si znovu muže a překvapí mě jeho živé oči, které se u staršího muže jen tak nevidí. Znovu si ho prohlédnu, přemýšlela jsem o tom jestli by mohl pod kutnou schovávat zbroj. Už jsem viděla starší muže, kteří byli stejně vitální jako za mlada.
Přestanu si ho tak upřeně prohlížet a koutkem oka začnu pozorovat své okolí, abych hlídala jestli se okolo nás někdo neskrývá.
„Zdravím.“ Opětuji mu pozdrav. „Proč si myslíte, že míříme do přístavu?“ oplatím mu otázku otázkou.
„A neberte to jako urážku. Ale není pro starého muže nebezpečné cestovat jen tak sám?“ znovu si ho prohlédnu. „A neozbrojen?“ silně jsem ho podezírala, že není takový jakým se zdá. Kdybych své protivníky podceňovala už bych nebyla mezi živými.
Pohlédnu na Hergra a kývnutím mu naznačím, ať dává pozor než se znovu zadívám na muže.
Jsou tu tři možnosti. Buďto je to čaroděj, nebo jeho kumpáni jsou někde schovaní a nebo je to jednoduše blázen co si myslí, že mu nebezpečí nehrozí nebo je přesvědčen že se dokáže o sebe sám postarat. Ale ani já bych si netroufla cestovat sama. Musela bych být zoufalá. Což se málem stalo. V té vesnici jsem byla už zoufalá nudou.

Rozhovor a další nabídka

Pozorně poslouchám jeho nabídku a kdybych mohl, usměju se.
"Králi, tvá nabídka je věru zajímavá. Ovšem není v tomto dnu první. Již jsem jednu nabídku odmítl. Jejím předmětem byla tvá vražda, králi. Tu jsem odmítl, i když mi nabízel odměnu takovou, kterou by člověk na mém místě neodmítl. Já odmítl" mluvím k němu tak, že to slyší i jeho společnice.
"Tvou nabídku přijímám, neb mne zde nic nedrží. Jestli je to pravda, že jsem vyvolený, nechť se můj osud naplní a stane se to, co se má stát. Dizzi, promiň mi prosím. Králova nabídka se mi líbí a nevidím důvod ji nepřijmout. Doufám, že se vám povede i beze mne. Přeji vám hodně štěstí a úspěchů" poslední větu pronesu už všem, kdo jsou v okolí. Králi, jeho společnici i Dizzimu. Ten se na mne jen smutně podívá, ale nic neřekne. Jen kývne a odejde. Vím, že to pochopil.

Nalaya, Deiren - Poznání

Žongléř nás zavede mimo ostatní lidi mezi maringotky a já se jen postuměju. Stojíme teď v takovém trojúhelníku.
"Čeho si žádám? Žádám tě o hodně. Chci tě požádat o to, abys opustil Váš soubor a zůstal se mnou a Nalayou. Chci ti dát nabítku. Nabízím ti dobrodružství, něco nevídaného, tajného ale i nebezpečného. Pokud přijmeš už nemůžeš couvnout je to životně důležitá věc pro mnoho bytostí. A ty jsi jedním z 6 vyvolených, kteří mají tu moc dotáhnout vše do pořádku. Pomůžeš nám tedy? Staneš se členem našeho řádu?"
Optám se milým klidným hlasem a sleduju jeho oči ani na chvíli neucuknu pohledem.
"Vím, že nežádám málo ale přesto rozmysli si to. Každopádně je to tvá svobodná volba nikdo tě nebude nutit."
Dodám a letmo pohlédnu na Nalayu a pak zase na mladíka a čekám co se mi dostane za odpověd.

Amiel - Záchranná cesta

Vyrazíte na koních klusem pryč z vesnice. Zlehka se pohupujete ve sedlech a Hergr vypadá značně nesvůj. Nejspíše se bojí o své přátele a navíc nepamatuješ si že by kdy jel na koni.
"Cestou musíme vymyslet plán. Jen doufám, že nenarazíme na tu hlídku co nás pronásledovala."
Povzdechne si a trohucpobíhne svého koně. Cestujete dlouho a v osamění. Až uvidíte nedaleko ve vyšlapané pěšině zahalenou postavu která se trochu hrbí nejspíše je to strážím. Jde pomalu po pěšince.
"Měli by jsme zjistit kdo to je co tu dělá. Nevypadá to tu jako normální vycházková trasa."
Vybídne tě a zamíří k němu. Až u postavy přibrzdí koně a drží si odstup. Postava k vám vzhlédne a vy vidíte starého muže, který k vám vzhlíží.
"Ach zdravím vás cestovatelé. Míříte do přístavu co?"
Usměje se a sleduje vás očima, ve kterých plane jiskra. Hergr neví co říci a tak raději mlčí a koukne na tebe jelikož ví že jsi vždy byla lepší diplomat než on.

Ari - Problémy na obzoru.

Jsi připravená bránit se kostlivcům. Všichni se k tobě přibližují a nevypadá to, že by měli z tebe strach. Jeden se na tebe rozběhne s napřaženou sekerou ale instnktivně vystřelíš ocasem kupředu a jeho kosti se rozletí okolo. Ostatní už obezřetněji dělají okolo tebe rojnici a proto začínáš ustupovat. Poryv větru je zabrzdí na místě když začneš máchat křídly aby si je zbrzdila. Pak se dáš na maskovaný útěk lesem. Je až k neuvěření, že les, který jak ti vyprávěla matka patřil elfům Starého dubu nyní procházejí nemrtví a usilují ti o život. Když jim zmizíš z dohledu začínají hledat. Jak tak mijíš lesem krajinu zjištuješ že jsi dál než kdykoli dřív. Také si všímáš dalších kostlivců okolo. Je jich tu nějak hodně a jen díky maskovacím schopnostem, které máš si tě znovu nevšimli.
Pak se na chvíli zvedne vítr a přinese sebou jakoby vzdálenou tlumenou melodii nebo šepot v nějakém jazyce tobě neznámém. Je to ale líbezný zvuk a zdá se, že jej slyšíš jen ty.

Lupus - Návštěva v hospodě

"Vykladač nesmyslů říkáš?! Pche?! Nevěřící blázne nabízím ti moc a slávu. Pokud mi pomůžeš a splníš jeden úkol můžeš být i král. Budeš ovládat moc o jaké se většině lidí jen zdá. Dobře si to rozmysli a s těmi tvými mazlíky mě nestraš."
Zavrčí potichu a udělá posunek rukou přičemž mu z pod prstů jakoby vyletí z ničeho nic nějaký namodralý plyn a rozestoupí se enslyšně a tiše kolem něj. Tví "společníci" jako by je něco popadlo tak ucouvnou od cizince a stáhnou se zpět k tobě. Zdá se, že tenhle neznámý divný cizinec mluví alespoň v některých věcech pravdu. Zdá se, že by mohl mít i tu moc naučit tě něco co by ti dalo moc a sílu jak říká. Stále klidně vyčkává jak se budeš chovat každopádně zkoušet násilní by možná nebylo možné. Tví mazlíci ještě nikdy před nikým neucouvli. Tohle se ti stalo poprvé.