Andor.cz - Dračí doupě online

Klid před bouří

Vstanu a protáhnu celé tělo včetně křídel, co mělo na délku nějakých úctyhodných osm metrů od špičky čenichu ke konci ocasu. Nezadržela jsem ani zívnutí. Po menším osvěžení chladnou vodou, co stékala ze stěn podzemní jeskyně do prohlubní na zemi a tvořila tak jezírka jsem se vydala opět jednou za čas ven.
Obvykle jsem to dělala jen v noci a i tak scházela dolů do lesa pod sebou jen zřídka. Dříve zde byla jen pustina s jeskynním komplexem, zdánlivě bez života. Ale voda z jeskyň pomohla mé matce a jejím předkům v jejich úsilí a z něj vyrostl tenhle nádherný kout země. Obezřetně jsem se rozhlížela nejen, kam šlapu, ale i zda v doslechu či dohledu není něco, co by značilo nebezpečí. Vše ale vypadalo pokojně, ptáci zpívali, stromy mezi sebou šeptaly a občas polechtaly na citlivém pohyblivém šlahounku ocasu nebo jinde.
Můj krok byl pomalejší, přecejen jsem se probudila teprve před chvílí a snadno se nechala vtáhnout kouzelnou atmosférou kolem. Při pohledu na jelena jsem se usmála, pokud se to tak dá u nás draků nazvat - nejeden nezkušený by si to mohl vysvětlovat jako cenění zubů.

Došla jsem až k jezírku, mocně vdechla čerstvý vzduch do plic a sklonila se k hladině abych uhasila žízeň, na což ta troška v jeskyni rozhodně nestačila. Všechno kolem zpívalo, nejen ptáci, ale i země, tráva, rostliny. A byla to nádherná píseň. Jen škoda, že ji většina těch, co podobné kraje ničí, neslyší. Přitom mívali tu schopnost...
Lehký, jako by opatrný dotek špičky čenichu jemně rozvlní hladinu, ale sotva se napiji, hudba lesa se pomalu vytratí, až zmizí docela. Zdvihnu hlavu a delší krk otočím za ptáky, co se rozlétli pryč. Zcela jistě je něco vyrušilo, ale...
Za několik okamžiků spatřím mezi stromy to, co je vyplašilo.

Kostlivci? trochu nejistě přešlápnu na místě. Možná bych se měla vytratit, dokud je ještě čas. I když nemám na těle mnoho zranitelných míst a jsem v relativním bezpečí, i když by stačilo dupnout na ně nohou... nemám v povahu vystavovat se rozbrojům nebo podobnému. Ne, pokud to není nutné.
Stočím hadovitý krk pomalu jako by za sebe, abych zjistila, jestli tady nejsou další.

Co tady ale dělají? Proč tu jsou? Kdo je poslal? A jsou tu skutečně jen oni, nebo ještě někdo další? otázky víří hlavou, zatímco velké, temně jantarové oči se upírají na ty, co jsou nejblíže. Svaly v křídlech jemně zaškubají. Stačí je roztáhnout, ne moc a rychle, zprudka mávnout, nebo podobné udělat s ocasem. Stále však zatím váhám. Stačí ale jediný pohyb od těch, co jdou proti mě a učiním ten či onen pohyb, klidně i oba za sebou, bez zaváhání. Na jejich alespoň odhození by to mělo postačit a schopnost vytratit se a maskovat jsem měla vytrénovanou časem asi nejlépe ze všech.

Hostinec v Troinu
Pozorně s přimhouřenýma očima si prohlížím nově příchozícího.Pozvednu pohár u ústům a lehce uskrnu ,když pokládám pohár zpět na stůl tak zespoda stolu vyskočí dvě obrovské krysy.Své drápy zaryjí do desky stolu z otevřených tlam jim kapou hnědé sliny a odporně vrčí na zahalenýho muže.Táhni odkud si přišel nemám zájem poslouchat plky nějakýho prodavače nesmyslů a zruky mi dnes taky veštily a řikaly že někomu nakopu. Tak mi zmiz z očí než tě tady mí přátelé ............. To už ale neslyšel přes vrčení a syčení dalších tří společníků kteří se z nenadání objevily zním.

Na tržišti s Arvinem

Arvin mě zřejmě nevnímal. To je u lidských mužů typické, nic jiného jsem také nemohla čekat. Jako každý chlap se zastavil očima na mladé v hrudní oblasti poměrně vyvinuté ,,Hadí ženě.“ Byla celkem pohledná. V složitém zapletení těla, kdy se prohýbala v páteři tak, že mohla rameny projít skrz rozkročené nohy a tím udělat jakousi houpačku, jí ebenově dlouhé vlnité vlasy padaly do malachitově zelených očí, přičemž zakrývaly podstatnou část světle karamelového obličeje se špičatějším nosem a karmínově rudými rty, ale podle mého vkusu působila až příliš exoticky.
Začala jsem zuřivě mávat dlaní, před Arvinovým obličejem, abych ho na sebe upozornila. Musela jsem v té chvíli vypadat určitě velmi komicky, ale po několika zamžikání víčky si vzpomněl a daroval mi jeden z těch svých natrénovaných úsměvů typu ,,Já jsem se nezasnil, jen hluboce uvažoval o našem problému.“ Ach jo … Povzdychla jsem si. Za okamžik ode mě svůj pohled znovu odtrhl a vložil veškeré své herecké nadání, aby žongléře vylákal na méně rušné místo. Něco na něj začal drmolit, mladík k němu nasměroval svůj pohled. Očekávala jsem, že Arvinovi odpoví, přistoupila jsem tedy ,, k jeho královské Výsosti“ a bedlivě naslouchala, abych byla v tomhle hrozném hluku schopna zachytit co nejvíce žonglérových slov, ale žádnou jsem neslyšela, byl zřejmě němý. Nevím jak se tedy dohodli, ale Arvinova tvář, když se znovu obrátila ke mně zářila spokojeností. Že by telepatie?

Kejkle na tržišti

Tak se nakonec rozhodnu pro žonglování s ohněm. Jako vždy za to sklidím ovace, ale o ty mi nejde. Jde mi o pobavení lidí a mé osobní uspokojení z dobře provedené práce. A práce se mi vedla. Lidé byli veselí, mí kolegové též. Uviděl jsem pár dětí, kteří mne sledují s očima navrch hlavy. Pro jejich radost jsem z ohně vytvořil pár jančících zvířat a nechal je obíhat kolem mne. Pak mi zase skočili do ruky a změnili se opět v ohnivé koule. Mou duši ohřál jejich veselí smích a užaslí vzdech. Pak jsem ale spatřil jistou osobu. Osobu, kterou jsem měl zabít. Kdybych to neodmítl. Byl to sám král. Pohlédl jsem do jeho laskavé tváře, nepřestávaje žonglovat. Kousek vedle něj jsem spatřil jakousi dívku, která na mne ukazovala. Možná na mne, možná na někoho za mými zády. Vím jen, že ukazovala mým směrem.

Když přišli blíže, Dizzi je zastavil. Vždycky když žongluju, nebo něco dělám s ohněm, nikoho nepouští blíž jak na patnáct kroků. I když je to sám král. Je to kvůli bezpečnosti. Pak na mne král promluvil. Jen jsem kývl. Pak pokračoval. Tím co řekl mne udivil. Podivil se i Dizzi, ale pak se uklonil a nabídl nám tiché místo za našimi vozy. Tam nikdo nebyl. Ovšem musel jsem nějak ukončit své představení, proto jsem koule vyhodil do vzduchu a nechal je proměnit se ve tři ptáky. Ti pak odlétly. Dizzi nás odvedl za vozy a odešel tak, aby nic neslyšel, ale zase aby k nám nikoho nepustil. Je to dobrý chlap.
"Čeho žádáš, králi" pokusil jsem se o telepatický kontakt. Otázka zněla uctivě a i když byla vyslána myslí, může se zdát, že tiše.

Příprava na cestu

V duchu jsem zoufale skuhrala nad tím, jak rychle mizí moje peníze. Ale bylo to pro Hergra a pro moji starou partu. Tak jsem to tolik neprožívala. Zásoby, kůň a oblečení, podařilo se mi všechno sehnat. Kůň byla vážně herka, ale nebyla ještě tak stará aby cestu nezvládla i s Hergrem na hřbetě.
Vrátila jsem se do hostince, kde už Hergr stepuje a nemůže se dočkat až vyrazíme. Vypadal trochu odpočinutě, a víc čistě.
Přikývnu a podám mu oblečení. „Ještě se převleč.“ Poručím mu a vrátím se k hostinskému od kterého si převezmu zásoby.
Nakloním se k němu a podstrčím mu něco málo navíc. „Kdyby se někdo ptal. Tak jsme jeli na východ, dobře?“ Usměji se na něj. Bylo to jen pro jistotu. Jestli Hergra někdo pronásledoval, mohl by se tady zastavit. Takhle byla větší šance, že ho navede špatně, než aby hned ukázal kam jsme jeli.
„A nejlépe jsi nás vůbec neviděl.“ Dodám a narovnám se.
Pak vezmu zásoby, zamávám hostinskému a venku dojdu ke koním, do sedlových brašen nastrkám zásoby a pak se vyhoupnu do sedla té své potvory.
Když se Hergr objevil a nasedl pobídla jsem koně. Jen jsem musela doufat, že nepřijedeme pozdě. Pořád jsem nevěděla jak se k posádce dostat. I když možná....
Začala jsem uvažovat a plánovat. Nakonec by to mohlo vyjít. Jen jestli dopřejí poslední potěšení mrtvému muži.

Nebyla jsem zrovna nadšená, že bych se musela přestrojit za lehkou holku, ale jiná možnost nebyla. Nemohli jsme na ně zaútočit z venku, ale zevnitř by to nejspíš nečekali.
Stačilo by jen přemoci žalářníka, ostatní osvobodit.... jenže k čemu to bude když nebudou zbraně? Leda kdybych si po těle rozvěsila nože, což by bylo lepší než nic. Ale proti mečům? Tenhle plán měl své mouchy, ale vypadal jako že by mohl vyjít. Teď jenom aby je dřív nepověsili.

Nalaya, Deiren - Tržnice a nový začátek

S úsměvem sleduji všechny vystupující a pak zaslechnu jak mi Nalaya mává před obličejem rukou a ukazuje na nějakého muže který děla kouzelnické kousky s ohněm a říká, že je to další člen.
"Ale jak to víš?"
Pak si najednou uvědomím slova Dibrona.
"Budu zvláštní. Najdete je snáz než si myslíte. To je ono!"
Bleskne mi hlavou a rychlým krokem dojdu kousek od onoho mladíka co si hraje s ohněm.
"Buď zdráv nadaný umělče. Jak vidím dýchá v tobě oheň magie.
Usměju se a přelétnu očima okolo po pár lidech a umělcích kteří mne poznali podle koruny a tváře a začali si něco šuškat.
"Jsi zvláštní a cítím, že tvé srdce je čisté. Mám pro tebe jednu nabídku ale zde ti jí nemohu říci je tu moc lidí. Půjdeš se mnou někam kde si můžeme promluvit?"
Optám se klidně a stojím vedle Nalayy a čekám co řekne onen muž.

Amiel - Přípravy na cestu

Hergr nakonec přikývne a jde si odpočinout ikdyž zprvu se snažil protestovat. Ty mezitím začneš schánět zásoby.
"Jistě pokud mi bude zaplaceno připravím vám to."
Kývne hostinský a umluvíš ho na cenu 7 zlatek. Pak jdeš sehnat oblečení a koně pro Hegra. Koně seženeš u jednoho statkáře za 5 zlatek je to pěkná herka ale měla by Hergra unést a tu cestu zvládnout.
Pak se ohlížíš po oblečení a ve vetešnictví se ptáš na jeho velikost.
"Oj! Tak ohromné oblečení? To je nadstandartní velikost ale myslím, že tu mám to co potřebuješ."
Zaleskne se mu v očích a vyndá na stůl kožené kalhoty, plátěnou košili a koženou vestu.
"Víc toho nemám. A bude tě to stát 3 zlaté."
Upozorní. Když seženeš vše co potřebuješ Hergr už netrpělivě čeká dole v hostinci s trochu odpočatějším obličejem.
"Sehnala si vše co si potřebovala? Můžeme vyrazit?"
Ptá se ihned zatímco brousí svou šavli kterou u něj znáš odjakživa.

Ari - Tvůj domov

Probouzíš se do dalšího rána ve své útulné jeskyni kde žiješ. Jeskyni obklopuje hustý les, který patří do království Starého dubu kde žijí nebo žili elfové. Sama si žádného ještě neviděla. Jelikož žiješ v podstatě celý život sama a zde na tomto místě tak ani není moc divu, že se nevyznáš v tom jak vše v okolním světě probíhalo. Kdo je u moci a kdo kde vládne.
Když vyjdeš z jeskyně aby si se napila z malého jezírka, které je hned kousek od jeskyně tak už svítí slunce a cvrlikají ptáci. Dokonce nedaleko zhlédneš i proskákat houštinami jelena ale ten hned zase zmizí v lese. Když začneš pít z jezírka tak najednou však les utichne. Vše jako by zmrtvělo. Ani ptáci nezpívají. Ti dokonce najednou vyletí z korun stromů a míří pryč. Něco nebo někdo je vyplašil. Hledíš upřeně tím směrem a snažíš se rozpoznat jestli tě někdo neobjevil.
Pak se něco mezi stromy objeví. Je to několik postav, které se přibližují a mají různé lidské zbraně. Když na ně dopadne sluneční světlo a oni vstupují na mýtinu za tebou jelikož si tě všimli vidíš že jsou to 4 kostlivci kteří jdou asi po tobě ikdyž nevíš proč. Otázka je zdali jsou jen 4 nebo jich je někde více. Každopádně se rychle přibližují a něco skřehotají přičemž mávají zbraněma.

Lupus - Hostinec v Troinu

V hostinci je jen pár usedlíků kteří jedí nebo spíše pijí. Trochu širší hostinský ihned kývne a odklluše. Za chvíli ti už přinese láhev s vínem a dušené maso co jsi chtěl.
"Ještě něco pane? A doufám že máte čím platit na sekeru nedávám. Už tak je tu dost takových co na to nemaj."
Podotkne trochu nedůvěřivě a když ho ujistítš že zaplatíš až dojíš tak odejde zpět za půlt kde leští sklenice.
Po chvíli kdy jíš projde do hositnce černá zahalená postava a zámíří k tobě. Bez optání přisedne naproti tobě. Nejde vidět do tváře ani části těla hábyt a oblečení zakrývá vše a kápě skrývá obličej.
"Zdravím tě Lupusi."
Začne ledovým hlasem.
"Ne neptej se jak tě znám. Ale poslouchej mám pro tebe nabídku. Mohu ti dát moc a vše po čem toužíš. Svedl bys mnohem více a né mnoho lidí by se ti mohlo rovnat co ty na to?"
Šeptá k tobě tím chladným hlasem a usmívá se.

Město
Když vycházím z hradu tak si jen letmo vyslechnu Arvinovu poznámku.Si trhni nohou ty nadutý princátko ono tě to přejde po pár dnech v divočíně.Nafoukanec ?si trhni nohou.
Vyndu ven z města a jen tak se procházím uličkama.Co mám tady hledat elfka s princátkem si šly bůh ví kam nebudu tady jen tak chodit a hledat někoho zvláštního.
Jdeme miláčkové,podíváme se do hospody jestli něco nezjistíme.Dám si vínko a něco k jídlo ať si po městě běhaj sami.
Hele koukněte tam je vývěsní štít hmmmm hmmm hostinec královo pole.Uhni ty prašivý čokle Strčím nohou do špinavého psa co leží přede dveřmi.Otevřu dveře od hospody a vejdu dovnitř.Nic moc šero nakyslí smrad a nikdo tady pořádně neuklízel. Aspoň mě tu nebude nikdo otravovat Sednem si tam do zádu.Ukážu miláčkům a sleduji jak skáčou k zadnímu stolu.Přindu k hostinskému a opřu se o pult.Dám si víno a kus dušenýho hovězího a pro můj doprovod ,ale nic ani si sami něco najdou.Dojdu ke stolu a posadím se rukou zaženu doprovod pod stůl. Ticho a klid odpočívejte dokud můžete a néé že budete lozit do kuchyně!!!!Procedím skrz zuby.

Zpět ke skupině

Na proslov neznámého nijak nereaguji, jen se rozejdu zpět ke své skupině. Sotva přijdu blíž, už slyším, že je vše v plném proudu. Přijdu až k Dizzimu, který láká potenciální diváky. Mé číslo na řadu ještě nepřišlo, takže mám ještě chvilku čas.
"Co jim mám předvést? S hudbou, nebo žongléřství, či akrobacii?" zeptám se Dizziho. Jakmile mi odpoví, začnu přemýšlet, jak to nejlépe provést. Pokud vybere představení s hudbou, začneme nejdříve s pomalejší hudbou, kterou proložím pár ohnivými efekty a poletujícími větvemi. Postupně budu přidávat jednoduché obrazce z ohně, větví a kamení. jak bude hudba složitější, mé obrazce také. Pokud vybere žongléřství, ponejprv budu žonglovat s míčky, které ve vzduchu zapálím. Pak si telekinezí přitáhnu pár kamínků, které také nechám vzplanout. A když vybere akrobacii, předvedu jim pár kousků z mé ohnivé akrobacie. Jsem děsnej pyroman.