Andor.cz - Dračí doupě online

Království Trion – malá vesnička

Se zívnutím se posadím a promnu si oči a pak si povzdychnu. Další den... nic nedělání. Tahle vesnička byla příjemná a hezká, jako dělaná na to se na stará kolena usadit, ale jinak... začínala jsem se nudit. Vstanu a přejdu k oknu z kterého vyhlédnu, jestli to takhle půjde dál zlenivím, byla jsem tak akorát zralá na nějakou další práci.
Jenže tady se ji nejspíš nedočkám, budu muset vyrazit do nějakého města. Opláchnu si obličej a zátylek než se obleču. Vlasy, které mi trčeli na všechny strany si jen ledabyle připlácnu k hlavě.
Připnu si k pasu meč a vydám se dolů do výčepu, ale slyšela jsem že je dole nějak rušno. Trochu se zaraduji, snad se stalo konečně něco zajímavého. Naposledy se stalo něco „zajímavého“ že se krávě narodila dvě telata. Vážně vzrušující.
Seběhnu schody a vejdu do výčepu, zastavím se a zvědavě si prohlédnu muže, který se vyptával hostinského na ženu.
Napadlo mě jestli třeba to není uprchlá snoubenka, nebo že ji unesly? Nebo dcera? Třeba by potřeboval pomoc. Jsem tak zoufale unuděná, že beru všechno.
Utnu své myšlenky, když muž zmlkne a podívá se na mě.
Uvidím šťastný výraz v jeho tváři, to mě trochu znervózní, já ho rozhodně neznala, nebo jsem si to aspoň myslela než se ke mě přiblížil.
Sundám ruku z jílce meče a vykulím oči, když toho muže poznám. Nemůžu uvěřit vlastním očím. Hengr byl zapřisáhlá vodní krysy, to že byl tak daleko od pobřeží se mu nepodobalo.
„Hengře!“ vykřiknu radostně a skočím mu do náruče, také ho sevřu v náručí i když ne tak pevně jako on mě. Takovou sílu nemám.
„Hengře! Tak moc ráda tě vidím!“ řeknu radostně. Hengr byl jeden ze dvou mužů, kterým jsem za svých dětských let říkala tati. Měla jsem v té době prostě dva otce. Až když jsem byla starší jsem jim začala říkat jen jmény i když tu a tam mi to označení pořád uteklo. Hengr byl velký muž, silný... byl to takový medvěd. Jako malá jsem se s ním vždy cítila v bezpečí.
Polekaně k němu přistoupím, když se náhle zapotácí a radost nahradí obava.

Bohužel to nebyla náhoda, že jsme se tu potkali, hledal mě a také mi řekl proč. Zvážním a zahledím se na něj. Po tom co mi prozradil že Helf je mrtvý bolestně zavřu oči. Všechny muže z mé staré party jsem měla ráda. Hodně ráda. Vím moc dobře, že každý musí jednou umřít, ale násilná smrt někoho koho znáte... to zabolí.
Znovu se na něj zadívám a vezmu ho za ruku. „Hergře!“ řeknu a i když vypadal nuzně, zvedla jsem jeho ruku a přitiskla si ji ke rtům, bylo to uklidňující gesto. Pak na něj pohlédnu. „Nemusíš mě prosit! Jste přece moje rodina. Samozřejmě, že vám pomohu!“ řeknu rozhodně.
„Ale první se musíš najíst a na chvíli si lehnout. Sotva se držíš na nohou.“ Strčím do něho a dostrkám ho až na židli.
„Hostinský? Připrav nějaké pořádné jídlo pro tohohle chlapa!“ zavolám.
Dva dny na to, abychom ostatní zachránila. Jak je dostat na svobodu? Budeme se muset vloupat do vězení... v podstatě na nic jiného snad ani čas mít nebudeme.
Potřesu hlavou a pohladím Hergra po vousaté tváři. „Jen klid. Všechny zachráníme.“ ujistím ho i když ještě nevím jak.
Posadím se naproti němu. „Pověz mi jak se to stalo.“ Požádám ho než mu přinesou jídlo. I když jsem si myslela, že nejspíš vyváděli v nějaké krčmě a tam je chytili.

Lupus/Nalaya - Palác Trionu

"Jak vidím tak souhlasíš s mou nabídkou....nuže dobrá staneš se tedy členem řádu Zářivé jednoty. Tento řád vznikl už dávno a jeho zakladatel je vlastně tady Dibron. Řád měl původně chránit a udržovat vztahy s draky. Ale nyní je to už jen několik vyjímečných lidí, kteří se sanží dělat to nejlepší co jde protože draky nikdo už dlouho neviděl."
Odvětím trochu chmurně a přes obličej mi přeběhne stín.
"A tady se do toho musím vložit já Arvine. To je to proč jsem přišel. Draci stále existují ale je třeba je najít navázat s nimi opět vztahy a vrátit je do běžného života našich zemí a tím se obnoví i fůnkce našeho řádu. Povím vám více ale nejprve Arvine pozvi už tu elfskou dívku dále ať to také slyší je to dcera královny elfů z Království Kvetoucí růže i ona patří k řádu."
Pousměje se Dibron a lehkým pohybem ruky otevře kouzlem bránu a v ní se objeví mladá elfí dívka velmi pohledná až na chvíli stratím řeč ale nedávám to znát.
"Jen pojď Nalayo už tě čekáme."
Řekne laskavě Dibron a zase za ní dveře zavře stejným pohybem ruky.
"Rád poznávám dalšího člena dokonce z elfích řad našeho řádu. Zvláště když je to dcera jedné ze 7 zakladatelů řádu. Jsem Arvin II. syn spoluzakladatele řádu Zářící jednoty Arvina I. a král Trionu."
Vstanu a pár kroky dojdu před Nalayu a ukloním se což není v postavení krále moc časté a je to projev velké úcty.
"Ehm...teď k věci prosím. Jak už jsem řekl je třeba aby se nových několik zástupců řádu Zářivé ruky vydalo hledat draky a přesvědčilo je, že řád je tu stále pro ně a ochrání je. Jste zatím však jen tři. Vás tři jsem vybral jako novou mladou generaci řádu protože vaše vlastnosti se schodují s těmi které měli zakladatelé. Ty Arvine jsi zdědil nejsilnější vlastnost ODVAHU po otci, ty Nalayo zase po matce LASKAVOST a ty Lupusi máš stejnou vlastnost jako král Hegron LSTIVOST. Jste ovšem jen tři a musí vás být 6 stejně jako zakladatelů. Musíte najít ještě další 3 kteří budou mít zbylé tři vlastnosti a stanou se členy řádu a pomohou vám. Bez nich nemůžete uspět protože jen společně jste silní."
Pronese DIbron a já jen mlčky s neutrálním výrazem sleduju.
"Ale ti zbývající tři mou být prakticky kdekoli jak je najdeme?"
"Dva z nich jsou už v tvém království Arvine. A jeden dokonce zde ve městě. A najdete je. Poznáte na první pohled že jsou jiní."
Usměje se Dibron což moc nesdílím a raději čekám jak se k otmu vyjádří ostatní.

Amiel - Království Trion - malá vesnička

Už několik dní pobýváš v jedné malé vesničce kde odpočíváš po posledních akcích. Je tu hezky a útulnu možná až moc. Místní krčma sice není nic moc ale co naděláš. Ráno kdžy se vzbudíš a vše ožívá vypadá to na den jako každý jiný. Tak trochu doufáš, že se objeví nějaký zájemce o tvé služby ale zatím to nevypadá moc nadějně. Co tě ale udiví hned z rána, že je v krčmě nějaký poprask. Zvědavost ti nedá a tak se tam jdeš podívat. Když vejdeš tak se hostinský baví s nějakým otrhaným mužem který se hlasitě vyptává na nějakou ženu. Pak se zarazí a všimne si tvé přítomnosti a otočí se. Jeho oči se promění ve šťastné a na jeho zarostlé tváři hustým zrzavým vousem se ojeví úsměv. Jeho hlava poroslá jen mírně rezatými splyhlými vlasy se leskne ve svitu prvních slunečních paprsků a jeho statné svalnaté tělo s evytá ihned k tobě. Ale co to...někoho ti připomíná...ne....zdá se ti to nemožné ale poznáš v něm jednoho z členů posátky pirátů se kterými si to kdysi táhla. Je to Hergr muž který tě skoro nejvíce vychovával když si byla malá a nejvíce na tebe dohlížel.
"A.....Amiel! Si to opravdu ty?!"
Zaburácí štastně a dobelhá se k tobě a pevně tě obejme a pak pustí.
"Trochu ses za ten čas změnila ale je vidět, že se ti daří dobře."
Usměje se ale pak se únavou zapotácí a musí se chytit stolu.
"Ale....to není to proč jsem přišel.....Amiel potřebujeme tě musíš se se mnou vrátit lord Egar který v Trionu spravuje přístav Delfis na nás kápnul a víc než polovinu posátky uvrhl do vězení. Je nás jen hrstka co unikla a shcovává se na souši okolo. Pro všechno nasvětě Amiel musíš nám pomoci Egar je chce všechny do dvou dnů popravit!"
Jeho hlas zní naléhavě ale i unaveně.
"Je div že jsem se sem dostal a našel tě....taky za tuhle cestu zaplatil životem Helf který mě doprovázel a obětoval se abych mohl pokračovat v cestě a najít tě."
Trochu se rozesmutní.

Deiren - Neobvyklé setkání v Trionu

Do tváře té záhadné postavě nevidíš ale je slyšet uchechtnutí nad tvou myšlenkovou odpovědí.
"Takže ty netoužíš být milován ženami? Netoužíš jíst jako normální člověk i se tak chovat? Vše ti to může být vráceno ale chci po tobě jednu věc. Pokud chceš zpět to co tě udělá úplným člověkem musíš zabít krále Arvina II.!"
Sykne k tobě chladně a než stihneš cokoli říci udělá posunek rukou.
Vím, nežádám málo ale brzy dostaneš výtečnou příležitost. A pokud uspěješ nevrátím ti jen hlas a původní obličej ale také ti ukážu cestu k větší kouzelné moci. Pokud splníš můj úkol naučím se to co tě už tví učitelé nenaučili. Takže co? Souhlasíš? Splníš ten úkol výměnou za to co jsem ti slíbil?"
Optá se klidně a čeká s rukama spojenýma na hrudi co odpovíš. Je to podivná nabídka a je natobě zdali jí přijmeš nebo ne. O králi moc nevíš jen to, že je údajně jako jeho otec dobrý a spravedlivý král ale víc moc nic.

Nalaya - Cesta do Trionu

Matka ti ještě před odchodem požehná a pak odejde se svými rádci. Ty jsi zase sama ale víš co musíš udělat. Trion už čeká. Proto se vydáš rychle do svých komtat kde se sbalíš. Cestou do stájí dostaneš od zbrojmistra svůj elfí luk, šípy a meč a také lehkou koženou zbroj která je elfí výroby. Nejspíše už bylo vše připraveno předem. Když dojdeš do stájí podkoní ti hned vyvede tvého krásného bílého koně a osedlá ho.
"Hodně štěstí princezno! Nechť nad vámi hvězdy bdí!"
Zavolá ještě když odjíždíš z města.
Rychlým klusem opouštíš město a míjíš okrajové hlídky. Po chvíli však už jsi v letích vašeho království a společnost ti činí jen stromy a zvířata. Jedeš přímou cestou do Trionu a díky svému elfskému koni dorazíš do hodiny na okraj hranic vaší zeme s Trionem. Když je přejedeš uvidíš malou vesničku kde se rozhodneš na chvíli zastavit a nechat odpočinout koně.
"To je elf! Mýty se vracejí! Elfové opouštějí své lesy!"
Slyšíš volat lidi v údivu, strachu a radosti. Ty ovšem s nimi ani moc nepobudeš a vyrazíš dál přes pláně na svém koni k městu Trion. Zanedlouho je už půlka jednotvárné a únavné cesty za tebou. Ale tvé elfí oči spatří blížící se jezdci proto přibrzdíš svého hřebce a zpomalíš do klusu. Zanedlouho se přiřítí k tobě skupina asi 10 jezdců oděných do lesklých zbrojí na grošácích s kopími a meči připravenými k boji. Obklíčí tě. Na první pohled poznáš kdo je vede. Nějaký muž asi okolo 30 let s dlouhými vlasy svázanými do copu bez helmy a tvrdými rysy.
"Cože? Elfí dívka tady?! To snad není možné co tu deláš? V Trionu elfové nebyli celé roky. Pokud jedeš do Trionu....kam taky v téhle zemi jinam.....tak nemůžeš jet sama. Bohužel tě nemohu doprovodit do města jsme na objížďce ale Gren a Jaris tě doprovodí do města.
Kývne na dva své jezdce kteří odsouhlasí a pak velitel i se zbytkem zase odjede bůh ví kam pryč. Ty tedy dojedeš až do města během několika hodin i s doprovodem který se s tebou rozloučí až u paláce protože aniž bys to chtěla tak trvají na tom, že prvního elfa po takové době musí předvést ke králi. Za nechají tě se strážemi u brány paláce se slovy at vyčkáš až tě vyzvou aby jsi přišla.

Zpívající zahrada

,,Docela jste mě překvapila, maminko.“ Vyhrkla jsem po snad dostatečně dlouhé trapné chvíli ticha.Pokynula mi,abych si k ní přisedla, poklekla jsem tedy a vzala ji odevzdaně za ruce. ,,Nevím, zdali si zasloužím takovouto poctu a čest. Jste si jistá, že jsem správná volba?“ Zeptala jsem se plná smíšených pocitů, ve kterých převahovala nedůvěra, zmatek a strach půvabné ženy, jež vznešeně seděla na šedivém a časem otupělém kusu skály a mateřsky na mě pohlížela. ,,Chci tím jen říct, že bude-li to vaše přání, udělám vše co je v mých silách, abych vás nezklamala.“ Pustila jsem hebkou dlaň a přitiskla si se skloněnou hlavou obřadně pěst pravé ruky k srdci. Byl to projev největší oddanosti a úcty, kterou elf muže tahle projevit své paní.
,,Dítě moje, vychovala jsem ke skromnosti, avšak nesmíš o sobě pochybovat. Máš své poslání. Jsi má dcera, jediná princezna Království kvetoucí růže a už jen toto ti zaručuje neobyčejný osud.“ Ladně a elegantně se postavila, přičemž mě pobídla k následování jejího počínání. ,,Zaujmi své místo v koloběhu života a vykonej svůj úkol svědomitě. Věz, mé milované dítě, že ať uděláš cokoli, vím, že to bylo z dobré vůle, a proto budu na tebe vždy hrdá." Přejela mi rukou po béžových vlasech, odkud sjela až k mé bradě a rázně ji pozvedla tak, aby mi mohla hluboce pohlédnout do očí. Utápěla jsem se v jejím lagunově modrém pohledu, úplně jsem cítila jak mě laská pohledem. Jelikož je královnou, nemůže mi projevovat mnoho lásky, pouze svou náklonnost. Čas, který jsme měli pro sebe určený nemohlo vyplnit objímání, společný srdečný rozhovor či cokoli jiného, co spolu normálně dělají matka s dcerou, nýbrž studia.
,,Udělám, jak si přejete maminko.“ Naklonila jsem se k ní a i přes káravé pohledy nedaleko stojících rádců ji láskyplně objala. Konečně jsem mohla po dlouhé době opět cítit její levandulovou vůni, hebkost jejich stříbřitých vlasů a teplý dech na tváři. ,,Snad na mě budete pyšná.“ Šeptla jsem rychle, když mě od sebe začala pomalu ale nesmlouvavě oddalovat.
,,Mohla bych se vás zeptat ně něco ohledně rodinného údělu?“ Otočila jsem se znovu tváří k matce, která na mě jen tázavě pohlédla, ale hned pokynula k staré sakuře na druhé straně jezírka. ,,Ale jistě.“ Pronesla mimoděk a pomalu jsme se zavěšeny do sebe přesouvaly k určenému místu. ,,Maminko řekněte mi prosím, je můj sen pravdivý? Skutečně stále žijí ty nádherné magické bytosti, jimž lidé říkají draci?“ Přitiskla jsem se vzrušeně bokem k matce. Nemohla jsem uvěřit, že by stále mohli někde být. Chůva mi jako malé vyprávěla příběh o souhvězdí, z něhož se narodil první legendární drak, který byl praotcem všech po něm příchozích. Jeho osud se kdysi spojil s osudem mého předka, proto od té doby mají elfové údajnou moc spojit své myšlenky s draky. Jestli je to však pravda už nikdo neví, ani z rady starších ne.
,,Vypadá to tak, dcero.“ Pronesla královna tiše s malým úsměvem radosti i uspokojení. ,,Řekl mi to velmi spolehlivý zdroj.“ Znovu se jí ty posunuly do úsměvu, avšak za okamžik celá mimika obličeje zvážněla. ,,Vyhledej v Trionu krále Arvina a další budoucí členy Zářící jednoty, jen s nimi nalezneš úplnou odpověď na svou otázku.“ Přivinula si mě opěk k sobě i za hlasitého mručení starých rádců v pozadí. ,,Neotálej milé dítě a spěchej do Trionu.“ Ukončila rozhovor matka a s nevšední grácií i s trošku rozzlobenými staršími se odebrala po cestičce z ušlapané hlíny a písku znovu do královského paláce.

Palac Trionu
Procházím chodbou k trůnímu sálu.Už je to slouho co jsem tu šel naposledy, dost se to tu změnilo.Nebude to trvat dlouho a zaujmu má pravoplatné místo které mi náleží a vy moji miláčkové mi k tomu pomůžete.Bude to sice dlouhá cesta ,ale bude to stát zato.Potom se nám všichni budou klanět a uctívat nás jako pány. proberu se ze sna a rozhlídnu se .Ach to už jsem v sále a ten trůn ten by mi slušel jednou nastane doba kdy na tom trůně budu sedět i já a vy miláčci. Pozorně poslouchám co říká král a mé záchraně města.Krásně se to poslouchá lichotky a samá chválaDěkuji za přijetí králi ,ale chvála není na místě byla to moje povinost a pokání jak splatit své dluhy království.No to je síla jak jsem to ze sebe mohl vůbec vypustit.Vše se změní až budu sedět na trůně já.Můj hřích je tak hrozný že toužím zasvětit život ve prospěch království aby mohl odčinit to co jsem učimil.Myslím si ,že kdybych se stal členem Zářivé jednoty tak můžu nejlépe sloužit království a spaltit svůj dluch.

Zase ve městě a divná nabídka

Ráno přichází čím dál tím dřív. Že by jaro? Nebo už léto? Vyhrabu se z vozu a ujistím se, že můj šátek drží. Vše je jak má být. Trošku si urovnám oblečení, setřesu ze sebe slámu a seskočím z vozu. Můj pohled se setká s naším mladým akrobatem a mé oči se zasmějí. Ví jak mě rozveselit a ví, jak to na mě poznat. Dokáže mi číst v očích, za což jsem mu vděčný. Málo kdo ví, že umím telepatii. No dobře, ve skupině to ví všichni, jinak nikdo.

Je to už dlouho, co se s nima toulám po světě a vydělávám prachy žonglařinou, akrobacií nebo tou trochou kouzel, co jsem se stihl naučit. Kouzla ohně za doprovodu hudby. Prostě nádhera, jak někteří říkají. Ještě, že je s námi Tik, který mi jako jeden z mála rozumí a mluví za mne. Už 19 let jsem nemluvil. Už devatenáct let jsem neslyšel svůj hlas a celkem jsem si na to zvykl. Mlčení je i jistou pokorou. Nevadí mi to.

Jako vždy, jsem se vydal vyhlížet lidi. Jako vždy jsem procházel městem, žongloval s ohnivými koulemi a dělal vše, jen aby se přišli kouknout, když v tom mne zastavil jakýsi hlas, přicházející z temné uličky. Koule vyhasly, ruce jsem svěsil okolo těla. Přišel jsem blíž k němu, zvědavost mi zůstala. Věděl kdo jsem, i co mi je. Byl jsem zvědavý.
"O co jde?" zkusím se ho zeptat pomocí telepatie. Pak mi řekne, že mi může vrátit jazyk i čelist. Po krátkém uvážení jsem se rozhodl.
"Jsem již dlouho bez čelisti, jazyku a svého hlasu. Nepamatuji si, jak zní, ani jakou má hloubku. Bylo mi šest když se to stalo, takže už ani netoužím po jeho návratu, takhle mi to vyhovuje. Ale i přesto mi řekněte, co po mě chcete" odpovím mu. Sleduji jeho výraz ve tváři, nejspíše jsem ho zaskočil tím, že netoužím po svém ztraceném hlase, či po možnosti políbit ženu. Už je to moc dlouho. Nechtěl bych se to vše učit znova, takhle mi to vyhovuje.

Deiren - Království Trion

Právě včera večer jste dorazili do města Trion v království Trion kde vládne mladý král Arvin II.. Přenocovali jste na tržnici kde jste přespali jako vždy ve vozech a koně jste jen vypřáhli a uvázali poblíž.
Ráno se ti zdá jako by přišlo velmi brzy. Už za rozbřesku se budí všichni členové vaší kejklířské skupiny. Je vás asi 20 což je tak akorátní počet. Máte 5 menších vozů a 6 koní. Pak už jen své osobní věci a pár věcí na představení. Kejklíři hned čile začnou rozestavovat vozy a z nich vytahovat různé atrakce které připravují pro lidi, kteří jistě brzo přijdou. I ty pomáháš.
"Deirene nebuď tak vážný!"
Povzbudí tě mladý klučina kterému je asi 12 let a jmenuje se Tik. Je u souboru už 5 let kdysi jste ho našli skoro mrtvého po cestě. Nyní je to mladý akrobat který má na různá nejlepší čístla vašeho souboru. Když je vše připraveno posnídáte všichni společně horkou polévku.
Pak když se procházíš po ulici a vyhlížíš lidi kdy začnou chodit aby jste mohli předvádět a vydělat nějaké peníze na šaty, zásoby a podobné věci se mezi dvěma domy objeví nějaká postava. Je celá zahalená do temně černého pláště a kápi má staženou hluboko do obličeje takže nejde nic vidět a stojí ve stíhnu. Na nohou má černé boty a na rukou černé rukavice a ukáže rukou aby jsi šel k ní. Jelikož ti zvědavost nedá tak se přiblížíš a postava k tobě promluví chladným ledovým hlasem.
"Ty jsi Deiren žeano? Ten ubožák, který kdysi přišel o jazyk,čelist i schopnost mluvit."
Začne klidně a založí ruce na prsou.
"Co by si říkal na to kdybych ti vrátil krásu tvé mladé tváře a hlas do plic?....Na oplátku budu chtít jen malou službičku. A věř já dokážu to co ti slibuji ale chci něco naoplátku. Takže co zajímá tě to? Byl bys ochoten mi mou laskavost oplatit?"
Ptá se klidným chladným hlasem a pomalu rozhodí rukama a čeká co odpovíš nebo jak se zachováš či zareaguješ.

Nalaya - Království kvetoucí růže

Nastává další den kterých jsi zažila už tolik. Vaše lesní království se opět probouzí opět jsou slyšet ptáci a zvířata. Za normálních okolností by jsi měla ráno vyučování magie se svým mistrem, který tě učí již mnoho let. Dnešek bude ale asi něčím vyjímečný protože tvá matka Tei´kin si tě hned na ráno pozvala, jsi za ní přišla do Zpívajících zahrad. Jsou to zahrady v hlavním elfím městě kde žiješ které se jmenuje Aldur´tin. Zpívající zahrady jsou součástí paláce a je to oddechové místo kde většina výše postavených elfů, kteří mají přístup do paláce přemýšlí a odpočívá. Tobě mezitím vrtá hlavou co ti matka chce.
Tiše projdeš palácem, který je v podstatě jako jeden velký strom. Tím se vlastně lišíte i od ostatních ras. Vaše města nemají žádné hradby protože jsou postavena v lesích. Když se dostavíš do zahrad spatříš svou matku jak sedí na velkém plochém kameni u malého jezírka a všude je ticho. Zahradou se nese tichá melodie, dle které mají zahrady své jméno. Tvá matka je oděna v královských tmavě zelených šatech a sedí k toěb teď zády jelikož hledí na jezírko.
"Ach konečně si přišla Nalayo."
Promluví k tobě v rodném jazyce jako většinou.
"Asi tě zajímá proč jsem chtěla aby jsi přišla vid?"
Otočí se k tobě a upne na tebe své oči. Ve tváři jí jsou už vidět vrázky značené stářím. I na poměry elfů je už hodně stará. Když jen pokýveš hlavou mile se usměje.
"Ták, posaďse se ke mě tohle bude na delší povídání."
Pousměje se a zároveň si povzdechne.
"Máme to o to jednoduhší jelikož víš o válkách, které byly o těch jsem ti už vyprávěla. Ale neznáš celou pravdu. Války sice na chvíli ustaly ale to nebylo všechno. Tehdy vznikl řád který se nazýval Zářící jednota. Jak už ti asi došlo tak jsem i já jejím členem. Jedním ze 7 zakladatelů....."
Povypráví ti zbytek pravdy o Zářící jednotě (viz to co je v úvodním příspěvku se teď dozvídáš od matky).
"Vím, že jsi z části po otci ale také i po mě. A jsi má jediná dcera a proto chci aby jsi se stala jedním z členů Zářící jednoty. Myslím, že jsi na to již dost stará. Sám Dibron mi řekl, že je načase abych ti vše řekla a, že jsi dost stará na to aby ses připojila k našemu řádu. Jeho členů je nyní velmi málo. Kromě mě a Dibrona kteří jsme již velmi staří jsou nejspolehlivějšími členy jen Drumig trpasličí král ale ten už má také svá léta. Po svém otci však převzal postavení a fůnkci mladý král lidí Arvin II., který se zdá dobrou nadějí pro náš řád. Má srdce na správném místě ale sám nemůže naplnit to co bylo kdysi prorokováno. Proto chci, aby jsi se vydala do jeho sousední země zvané Trion a s králem se setkala. Tam poznáte oba jak Dibron říkal další dva nové členy řádu, kteří na první pohled nevypadají, že by byli hodni k němu patřit ale v jejich nitru je něco podobného jako to co viděl kdysi Dibron i v nás prvních 7."
Tvá matka se na okamžik pak odmlčí.
"Svěřím ti ještě jedno tajemství a dokonce ani moc členů řádu jej nezná. Draci stále existují. Nevyhynuli pouze žijí skrytě a právě mladá krev našeho řádu nám musí pomoci je najít a obnovit fůnkci našeho řádu a to jest chránit Draky. Tuto skutečnost si zatím nech pro sebe. Nevěř moc nikomu ani novým členům řádu. A u těch starých jako je Drumig se měj napozoru nevím jak hodně se za ta léta změnil. ALe jisté je že můžeš věřit Dibronovi ten bude tvou první oporou a pak Arvin II. je dobrý člověk a je po svém otci...budiš mu zem lehká...."
Pak už mlčí a čeká co ze sebe vysoukáš ty.

Lupus - Palac Trionu

V minulosti jsi měl s Trionem potíže kvůli nehodě která se stala. Avšak vzhledem k tomu, že jsi nedávno pomohl zastavit, díky znalostem jež si získal jako Krysař, mor tak na tebe moho lidí začalo pohlížet jinak ikdyž jsi stále oblečen v tom podivném rouchu a máš ten zajímavý doprovod. I tak je vidět, že lidé jsou ti vděční. Kvůli tvému včasnému zásahu neumřelo mnoho lidí a povšimnul si toho i král a nechal si tě předvolat.
Když přicházíš k bráně paláce Trionu který nese stejný název vidíš, že do něj vedou velké dřevěné dveře, které jsou jen mírně zdobené a po jejich stranách stojí dva strážní v těžké železné zbroji s halapartnami. Je vidět, že tě pustili dovnitř jen proto, že jsi ohlášen dokonce i s "doprovodem" svých "přátel". Jakmile vejdeš velké vrata se za tebou zavřou a ty se ocitneš v obrovské síni ze, které vede mnoho dalších menších vchodů bůh ví kam do jakých částí paláce. Nejspíše by ses v něm stratil kdyby tě někdo někam vyslal bude to asi pěkné bludiště. U pár vchodů stojí strážní podobně odění jako ti tam venku. V síni je pár stolů určených pro jídlo, posezení i pro diplomatické věci. Jen občas se skoro prázdnou síní mihne nějaký sluha, který provádí jen svou práci ale v zápětí zase zmizí nějakou chodbou. Když se rozhlédneš vidíš mnoho krásných velkých obrazů po kamených zdech, které vyobrazují minulé krále a královny. Mezi obrazy jsou pak 3 metry vysoká prosklená okna, kterými proudí do síně světlo. Jsou ale také zaopatřeny velkými rudými závěsy. Bůh ví proč je síň vysoká snad víc jak 15 metrů a ze stropu vidí překrásné zdobené lustry se svícemi, ale ty jsou nyní zhasnuté. Pak tvůj zrak spočine na tom nejkrásnějším. Na konci síně je přenádherný vyřezávaný trůn na podstavci. Ale vypadá tak překrásně jeho tvary jsou vyobrazeny do různých květin nebo kořenů stromů a vypadá to, že něco takového by žádný člověk nevyřezal.
"Ach tak konečně jsi tady jak vidím. Ten koho zvou Lupus a který zachránil tolik mých lidí před hroznou smrtí. A jak vidím líbí se ti můj trůn."
Ozve se pobavený hlas příchozího muže jímž je Arvin II.. Je oděn do prosté modré tuniky a hnědých kožených kalhot které jsou zaopatřeny koženým opaskem s přeskou ve tvaru růže ze stříbra. Z ramen mu pak splývá skoro až k zemi tmavě modrý plášť sepnutý pod krkem sponou ve tvaru zlatého srdíčka. Má statnou a vysokou postavu, jasně modré oči a trochu delší hnědé vlasy,(je oholen a nemá náušnici né jako na ikoně). Nakonec na hlavě mu sedí prostá korunka tvořená jediným prstencem zlata, který jí drží na hlavě a ve předu ozdobená výběžkem nahoru ve kterém je zasazen malý rubín. Dále se Arvinovi ještě houpe u pasu překrásný meč v pochvě jehož rukojeť je krásně zdobená a na jejímž konci je zasazen velký smaragd.
"Ten trůn darovali kdysi mému otci elfové jako důkaz přátelství. Jinak asi tušíš proč jsem si tě pozval. Sám dobře víš cím ses kdysi provinil ale díky posledním událostem jsem se rozhodl, že tě nepotrestám ale udělím ti milost. A také jsem se tě chtěl zeptat zdali by jsi se chtěl stát součástí něčeho tajného, nebezpečného a něčeho z čeho už není cesty zpět. Važ ale dobře svá slova pokud budeš slouhlasit tvůj život se navždy změní a nevím zdali to bude k lepšímu.
Podotknu klidným hlasem a přejedu muže pohledem přišemž usednu na trůn a vyčkávám jeho odpověď. Než však stihne odpovědět objeví se záblesk světla v prostřed síně a v ní se zjeví starý mág v hábitu s kápí a vyřezávanou holí v ruce.

"Myslím králi, že se ten muž už rozhodl. Už dřív než ses ho zeptal je to v jeho osobnosti aby tak učinil nemůže jinak."
Usměje se stařec a pomalu opírajic se o hůl dojde až k Lupusovi.
"Dibrone! Starý příteli co tě sem přivádí?!"
Vyhrknu trochu udiveně a pohlédnu na něj vážně.
"Co?....Nuže mnoho věcí králi Arvine. V jedné řadě tady Lupus, v další ty sám a pak ještě něco co vám oběma musím potom sdělit ale nejprve dořešte to co jste začali."
Pokýve klidně DIbron hlavou a sedne si na židli nedaleko z oddechem a sleduje nás.