Město

Pozornýma očima jsem sledoval nově příchozího trpaslíka, který oplýval kouzelnou moci a také svou malou Nalayu.
"Horgal, to jméno mi nic neříká."
Mé myšlenky na okamžik ulétly zpátky do jiné doby, kterou jsme zažili a k jinému trpaslíkovi, kterého jsme potkali. Probere mne až magie tohoto. Je opravdu impozantní. Samé jiskry a blesky z hole, zajímavá magie.
"Jestlipak bych svedl něco podobného taky?"
Sklonil jsem hlavu k dýce, kterou Nalaya svírala. I mé srdce bylo smutné z toho, že jejího ochránce nemůžeme zachránit. Jeho duše je nyní vězněm té věci.
"Možná bychom pro začátek mohli zkusit alespoň plášť nebo látku. Nejspíše vše je lepší než nic maličká. A pak třeba tvá matka, nebo ten léčitel budou vědět, jak to zabezpečit."
Poslal jsem jí svou myšlenku. Znovu jsem se narovnal do své plné výšky a zahleděl jsem se impozantními dveřmi ven z paláce.
"Podívám se po něm. Buď mezitím opatrná maličká."
Otřel jsem se letmo čumákem o její rameno a pak vykročil ven. Několik rychlejších kroků mezi domy a hup už jsem se zvedal do vzduchu, stoupal výš a výš, jen abych svým bedlivým zrakem i čichem zkusil najít toho, na kterém Nalaye tolik záleží.
"Co na tom dobrém člověku vlastně vidí?"
Vytanula mi náhlá myšlenka, ani nevím proč. Byl to osten pro mě neznámého pocitu. Nepříjemného pocitu a proto jsem jej zase rychle zaplašil, abych se nerozptyloval od svého úkolu.

Město

„ Nejde o formality typu, jsem princezna. Jen bych nerada na vás pokřikovala hej vy…“
S povzdechem jsem se obrátila na trpaslíka.
„ Ráda vás poznávám, Horgale.“
Přikývla jsem, s mírným úsměvem jsem pozorovala jeho trik, když se zajiskřilo od jeho hole.
„ Je to, obdivuhodné, Horgale.“
Pousmála jsem se a pokračovala jsem dál, rozpálenými dveřmi. Ovšem během rozhovoru o dýce, mi úsměv opět pohasl, tvář se zachmuřila.
„ Nemám ji jak jinak přenášet. Nic, do čeho bych ji mohla schovat. Předpokládám, že byla určena pro mne. Stejně jako střela, která vzala duši pánovi vodních koní.“
Pohled upřený vpřed před sebe jsem neotočila ani jednou. Bylo to těžké a bolestní, připustit si, že oba dva mi zachránili život, výměnou za svůj vlastní.
„ Musím najít královnu. Musím vědět, že je matka v pořádku.“
Zachvěla jsem se.
„ S tou dýkou si ale musíme poradit také. A stejně tak i s mými svěřenci. Odkryla jsem jejich skrýš moc brzy, ale měla jsem strach, že je někdo najde. Má duše je s nimi spjata, stejně jako s mým drakem. Přísahala jsem, že je ochráním i za cenu vlastní duše.“
Trochu jsem přidala do kroku, musím vidět matku, musím vědět, že je na živu, pak mohu pokračovat v dalších krocích. Jako třeba najít Arwina a jeho vejce. Při myšlence na ně dva mne bodl u srdce osten strachu.
„ Laerone, mohl… mohl bys zkusit zjistit, jestli je někde v okolí Arwin?“
Pokračovala jsem dál, sice unavená, ale snažila jsem se jak nejrychleji jsem mohla, abych dorazila do ležení, kde se starali o raněné z hlavní bitvy.

Trůní sál
Nalaya a Laeron

"Ach tak formality, samozřejmě.....jistě. Nějak jich většinou nedbám.....Věru jsem si dobře vědom toho, kdo ráčíte býti. Podoba jest nezaměnitelná."
Potřásl hlavou trpaslík, volnou rukou si uhladil zlatavý knír, bouchl teatrálně holí o zem, až se rozběhly po blízkém okolí jiskřičky a pak se uklonil.
"Horgall Jiskřivý jméno mé."
Představil se trpaslík trošku teatrálně, pak se znovu narovnal, rozhlédl po místnosti a mírně nespokojeně mlaskl.
"Tomu věřím, princezničko, ale vězte, že svými stínovými triky si na mne jen tak nepřijde."
Znovu bouchl holí o zem až vylétly jiskřičky, které se rozběhly do všech stran, snad po celé místnosti, když vám procházely pod nohama cítili jste lehké zabrnění, ale jinak nic.
"Jak říkám, kde nikde tu nikdo."
Broukl a až pak slétl pohledem na dýku, kterou jsi mu ukazovala. Zamračil se na ní, vztáhl nad ní ruku a chvilku jí nechal viset ve vzduchu nad dýkou. Pak trochu rychleji ruku zase stáhl zpátky k sobě.
"Eh, no fujtabl. Odpudivá toď jest magie."
Otřásl se Horgall, jako by sáhl na něco odpudivého.
"Obávám se, že Vašeho ochránce propustit nejsem schopen. Možná někdo z mých společníků bude vědět víc, avšak já se s takto temnou a zakázanou magii v takové míře ještě věru nesetkal."
Objasnil a ještě jednou se zadíval pozorně na dýku.
"Nedoporučuji však s ní jen tak mávat na pozdrav, spíše jí zabalit, nebo zavřít do okouzleného materiálu, neb by mohla její moc prosakovat ven a páchat zlosti."
Varoval mág Nalayu, možná až příliš důrazně.

Trnín
Zumishi

Stařenka přikývla nad tvou poznámkou a sáhla do malého váčku, který jí ležel na stolku. Zahlédl jsi jakousi lehce třpytivou drť nebo možná spíše prášek, kterého ti trošku nasypala do rány, začalo to syčet a pěnit.
"Hmmm žádná stopa po známých jedech a ty neznámé by tě už asi zabily......šípy nechávají docela paseku, ale zdá se, že zde nezasáhl žádnou důležitou krevní cestu."
Těžko říci, jestli si babka mumlala spíše pro sebe, nebo informovala tebe, nedívala se totiž na tebe a věnovala se plně šití tvých ran. Z plynulých pohybů a zručnosti, kterou oplývala, bylo jasné, že tohle musela dělat již mnohokrát.
Minuty ubíhaly, než po zdánlivě docela dlouhé době bylinkářka udělala uzlík na obvazu, na tvé paži a znovu pro sebe pokývla hlavou.
"To by mělo stačit. Alespoň pár dní udržuj ránu v suchu a čistotě, než se začne hojit. Dala jsem si na to léčivou mast z bylin, jakmile se rána stáhne bude to dobré. Do té doby je třeba ruku šetřit a jednat s obezřetností. Taky bude třeba alespoň jednou denně převázat ránu čistým plátnem."
Instruovala tě a položila na stolek před tebe několik smotků obvazů a vedle nich malou dřevěnou uzavřenou dózičku.
"Příště buď obezřetnější."
Bylo to klidné nic neříkající konstatování, ani plísnění, ani výčitka, nebo rada, prostě podání holého faktu, který sis sám moc dobře uvědomoval. Musel jsi však uznat, že bolest v ruce nyní už byla dost utlumená a spíše, tupá, než ostře bodavá, jako předtím, takže notná dávka úlevy z ošetření se dostavila již nyní.

Kořenářka z Trnína

,,Nikdo další zde není." zavrtím hlavou na znamení, že jsem opravdu přišel sám.
Vejdu do chaloupky a posadím se na nabídnutou židli. Vnitřek chýše vypadá přesně tak, jak by jeden od místní bylinkářky očekával. Různé sušené býlí, stejně jako různé živé rostlinky v květináčích a truhlících.

Opatrně si sundám zaneřáděné šatstvo z horní části těla, aby se mohla podívat na zranění, které jsem během boje utrpěl. Pravda, označovat to za boj je poněkud odvážné tvrzení. Z mé strany to byla velká fraška.
,,To je dobrá zpráva, řekl bych." naznačím, že jsem rád za to, když mi ruka zůstane tam, kde je.
,,Postřelení šípem. Trochu jsem se snažil ránu ošetřit sám, ale jednou rukou to dost dobře nejde." nesnažím se vysvětlovat co bylo příčinou šípu v mém rameni. Pokud by se zeptala, pokračoval bych ve své historce o tom, jak mne přepadli bandité. Nakonec, vozku zná a tedy by si mohli i vzájemně potvrdit "pravdivost" mých slov. Zahnutou jehlu znám. Vypadá děsivěji, než reálně je. Pro člověka neznalého může působit až hrůzostrašně, ale popravdě, jak by se skrze kůži měla dostat normální rovná jehla?

Návrat k první linii

Vzhledem k tomu, že jsem vyrazila trochu dříve než on, musel mě dohnat, ovšem to asi nebyl takový problém, kvůli mému vyčerpání a zátěži, kterou byli mí svěřenci.
„ Aby nedošlo k nějaké mýlce… Jsem Nalaya, princezna Království Kvetoucí růže. A vy?“
Slétla jsem pohledem k trpaslíkovi, nebo co to vlastně bylo. Trpaslíci obvykle mají plnovousy, dlouhé pomalu na zem.. On neměl nic…
„ Ten stínový vrah se neohlásí pozdravem, věřte mi.“
Vydechla jsem tiše a znovu jsem vytáhla dýku.
„ Jak z ní mohu dostat duši mého ochránce? Jak ho mohu propustit?“
Ukázala jsem tu dýku svému doprovodu.

Trůní sál
Nalaya a Laeron

"Spousta zajímavých podnětů to věru, ale jak říkáte asi na ně není úplně vhodná chvíle."
Posteskl si trpaslík, ale i tak si udělal ještě pár poznámek do svého notýsku.
"Předpokládám tedy, že nejspíše bude jít se podívat, jak to vypadá venku není-liž pravda?"
Znovu si poupravil trpaslík vous a pak zamířil k východu z trůnního sálu. Při každém kontaktu se zemí jeho hůl mírně zajiskřila.
"Nezdá se, že by se tu ještě poblíž někdo potloukal."
Broukl asi spíše pro sebe. Tys mezitím cítila neklid, který se rozprostíral napříč tvými svěřenci. I oni asi jakýmsi způsobem vnímali tvé emoce, takže celá situace venku je rozrušila, nejspíše není úplně čemu se divit. Trpaslík se rozhodl na vás počkat u rozevřených dveří trůnního sálu. Jestli hodláte taky vyjít, nebo se hodláte ještě zdržet.

Ohnivý mág
Ahri

Mág tě přelétl pátravým pohledem a když jsi opět stála pustil tvou ruku.
"Leč by to bylo jednoduché řešení bohužel, ne tak účinné. Bylo zapotřebí zničit jeho nitro, jinak by fungoval dál a přinesl další obtíže. Takto jsem jej oslabil dostatečně na to, aby ses k němu mohla dostat dost blízko."
Objasnil svůj postup s naprostým klidem. Byla sis jistá, že tvá zranění neušla jeho pozornosti.
"To, byla nečistá stvůra, kterou stvořily temné síly, zášť a touha po moci. Na tomto světě neměla, co pohledávat. Bohužel takových podobných je teď ve světě více, než je zdrávo."
Odtušil a zahleděl se zpátky k lesu.
"Obávám se, že bohužel nejsem léčitel, abych se postaral o tvá zranění......Avšak nejsem zde sám. Má....skupina se vypořádávala s dalšími problémy na okraji lesa, takže pokud půjdeš se mnou, máme někoho, kdo se o tebe bude moci postarat."
Nabídl ti, ale nijak svou pomoc nevnucoval. Bylo to spíše nadhození faktu, než pozvánka. Nevypadalo to, že by mu extrémně záleželo na tvém osudu, na druhou stranu alespoň špetičku jsi mu možná lhostejná nebyla, když něco takového vůbec zmínil. Je dobře známo, že v mázích se nečte moc dobře.

Výtky k mrtvé příšeře
___________________

Zůstala jsem ležet na zádech a hleděla do nebe. Byla jsem se sebou celkem spokojená. Přeci jen jsem tu příšeru zabila. Ano pomohl mi, ale mohl ho přeci zabít i sám. Lehce jsem přivřela oči, když se zjevil nade mnou. Přesto jsem se lehce zamračila, když spustil tu svou.
Co sakra?!
Měla jsem v hlavě spoustu nehezkých slov, ale jen jsem zavřela oči a zhluboka se nadechla pro své uklidnění.
,,Proč tebe nenapadlo ho podpálit celého a nechat shořet?" pronesla jsem také lehce jízlivou otázku než jsem s jeho pomocí se postavila na nohy. Nohy byly popálené snad ze všeho nejméně. Jedna ruka byla sežehnuta, až na maso. Lehce jsem sama nad sebou nakrčila nos. Tohle se mi nelíbilo. Popáleniny se přeci jen léčí dlouho. Minimálně týden na zklidnění a ta ruka.. To bude na dýl.
,,Co to bylo za...věc?" zeptala jsem se s ohlédnutím přes rameno na hromadu smradu válející se na zemi

Trůní sál

Dívala jsem se na toho trpaslíka, nebo co to bylo, zkoumala jsem ho, co říkal, a poslouchala jsem také Laerona, jak ho vyhodnotil. Zachvěla jsem se a zesláble jsem se zapřela o svou hůl.
„ Je velmi… potěšující, že se oba chcete vrhnout do první linie, ale v tuto chvíli jsem … nerada to přiznávám, ale jsem vyčerpaná. To, co se tam stalo, Lae, to když jsem s tebou ztratila kontakt a celá tvá přeměna k tomu… to poslední spojené kouzlo už jsem neudržela. U Matky Přírody… vždyť ho musela ovládnout matka, aby nevyvraždilo naši armádu.“
Vydechla jsem tiše. Matka…
Zachvěla jsem se a pohlédla jsem na Laerona.
„ Musíme najít královnu. Ten vrah tu nemusel být nutně jen kvůli mně.“
Skousla jsem si ret, načež ač s obtížemi, jsem zvedla své svěřence.
„ Bitva ještě neskončila, ale už je nesmím opustit, tajné místo je prozrazené.“
Ztěžka jsem vydechla a pomalu se rozešla ze sálu.
„ Vaše nadšení je ... potěšující, ale veškerá ta magie, která chrání toto místo, navíc zde došlo k obrovským magickým výkyvům a dnes ne jen jednou. Nehledě na to, že tu dospěl zlatý drak, pak tu došlo k těžkému magickému souboji. Přišli jsme o pána vodních koní…“
Zachvěla jsem se.
„ Pokud by byla alespoň nějaká šance, chtěla bych ho osvobodit dřív, než jeho duši někdo nadobro zničí.“
Vydala jsem se pomalu propálenou branou, kterou jsem zničila, s trochu zahanbeně skloněnou hlavou, když jsem procházela. Šla jsem pomalu, protože jsem unavená tím vším. A i když přišly posily, nejsem si jistá, jak moc budu schopna jim pomoct, aby mě magie znovu neovládla.
Slyšel jsi Laerone? V mém nitru jsou anomálie temné magie. A když jsme se oddělili a všechno padlo na mě, zhoršilo se to. Léčitel říkal, že máme silné spojení… a že mám být velmi opatrná. To že jsem tak vybuchla mohlo být kvůli tomu... a bude se to stávat. Možná častěji, než bychom chtěli. Mám strach Laerone...

Trůní sál
Nalaya a Laeron

Trpaslík se usmál v zářivém úsměvu a volnou rukou si smetl neviditelné smítko ze svého kabátce, pak si uhladil knír.
"Já? Jsem posila do Vaší bitvy a jak jste si mohla povšimnout, teleportoval jsem se sem."
Poznamenal důležitě, jakoby to bylo snad úplně samozřejmé.
"Musím však říci, že ten váš les je pěkně záludný. Původně jsem se chtěl objevit úplně někde jinde. A jak vidím ani zbytek mého týmu se nedostal na stejné místo, ja
ko já......zatracené elfské triky....bez urážky je to účinný magický systém, ale pro tyto případy velice nepraktický."
Vysvětloval a absolutně se odchýlil od původního tématu, jako pravý akademik zabředl do akademické otázky fungování magie a jejích konkrétních částí.
"Příště budeme muset koncentrovat přesněji soustředění na konkrétní místo a bod, udělat pár nových bezpečnostních opatření a celkově zabezpečit magický tok."
Dokonce si na chvilku vytáhl jakýsi malý zápisníček a udělal si pár poznámek, než jej zase schoval.
"Nicméně pořád je to fascinující....fascinující."
Usmíval se v podstatě nadšeně, jako malé dítě.

Princezna a trpaslík

Vše se událo tak rychle. Ani jsem se nenadál a byl tam vrah, který zabil místo Nalayi jejího ochránce a pak zase zmizel a v dalším úderu srdce tu byl ještě nějaký podivný trpaslík s jiskřící holí. Má hlava se pohnula a sklonila k těmto výjevům.
"Je děsivé, co se zde stalo, ať už je však tento.....muž kdokoli. Má pravdu v tom, že je třeba nepříteli čelit."
I tak jsem pár kroky částečně přehradil trpaslíkovi cestu k mé jezdkyni, kdyby měl přece jen zlý úmysl, který jsem však zatím necítil.
Koutkem oka jsem slétl také k vaku s mými nevylíhnutými příbuznými a pak jsem znovu pohlédl na trpaslíka a nasál vzduch do nozder.
"Je z něj cítit magie."
Konstatoval jsem. Svaloví na těle se mi pohnulo a šupiny zahrály všemi barvami, když jsem si srovnal lépe tělo a ovinul svůj ocas částečně kolem Nalayi. Stále zde hrozilo, že se znovu objeví ten divný vrah dokončit, co začal.