Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Dračí tesáky a drápy
Družina
| |||
 | Útěk Zavrtím hlavou na Alovu otázku. Byla jsem unavená, potřebovala bych si odpočinou než budu dál nějak používat svůj ledový dech. Něco drobného k snědku by taky nebylo k zahození, ale na to si zřejmě budu muset ještě nějaký čas počkat. Teď byly mnohem důležitější věci. Snažila jsem se proto pomoci jak jenom jsem mohla. Když elfové dokončili nosítka, zabrala jsem jak jenom moje síly dovolili. Musíme najít způsob jak s nimi bojovat a hlavně jak je vůbec porazit a zneškodnit... | ||
| |||
 | Další cesta „ Edrona? Kdo je to? To jméno… nevzpomínám si, že bych .. ho znala.“ Promluvím opatrně. Popravdě nemám ponětí, kdo Edron může být. Ale zjevně zná on mě, když to matka říká. Jedním krokem jsem došla k matce a jemně jsem jí sevřela prsty ve svých dlaních. „ Musíte vydržet, matko.“ Jemně jsem jí dlaně stiskla. Ruce se mi chvěli. Nechtěla jsme ji tu nechat samotnou jen tak, teď když se blížilo takové nebezpečí, ale jestli to, kam nás posílá, může zachránit naše království, pak to udělám. „ Nechť nad námi všemi hvězdy bdí.“ Promluvila jsem tiše a pak jsem ji pustila. Otočila jsem se a pohlédla krátce na Arwina. „ Sejdeme se na nádvoří a vyrazíme hned, jak to bude možné.“ Promluvila jsem pevně. Musíme si pospíšit. Nedá se jinak než spěchat. S tím jsem se otočila a odspěchala jsem rovnou do svých komnat. Nenechala jsem nikoho k mým věcem přistoupit, nebyl čas, aby mne chystala dívka, která pečuje o moje pohodlí. Na lůžko jsem postupně nachystala všechno potřebné. Tornu, svou hůl, zbraně, obvazy a léčivé masti. Nesmíme se nikde zdržet, ale cesta může být dost dlouhá, a kdo ví kam, nás zavede. Nakonec tam přistál ještě váček s mincemi. Z rozpuštěných vlasů jsem si uvázala pevný cop, který nebude nikde překážet a převlékla jsem se do cestovních věcí, tedy do kalhot, košile, pevné kožené zbroje elfí práce a temně zeleného pláště. Pevné kožené boty doplnili moje vzezření. Naposled jsem se podívala po pokoji, jestli bude třeba ještě něco a následně jsem posbírala všechny své věci, které jsem sebou brala, načež jsem vyrazila na nádvoří za Arwinem a snad i nachystanými věcmi od matky. | ||
| |||
 | Na hradbách Podívám se na mladého draka a musím upřímně říci, že mě jeho slova pobavila. Můj pohled pak sleduje starému jezdci. Jistě, že mám strach, ale musíme ty zrůdy udržet tak dlouho jak jen to bude možné. Vždy se může stát nějaký zázrak... Již dva draci...odešli, jeden letěl jinam a druhý padl v boji...pomoc, kterou nikdo nenahradí. Máme tu sice jedno dráče...ale to bychom do boje vůbec pouštět neměli. Nemá žádné zkušenosti a v podstatě teprve objevuje svět.. moje myšlenky jsou velmi chmurné, proto si je nechávám pro sebe. Další řeč Lirtiela je velmi...zvláštní, nevím kde se to v něm vzalo, ale na tom nezáleží. Má pravdu...nesmíme se nechat ovládnout beznadějí. "Lidé tu možná jsou...a i já bych byla schopna nést jednoho z nich, ale ti lidé tady kolem potřebují výcvik a já pochybuji o tom...že by se dal zvládnout během chviličky. Mám takový dojem, že to klidně může trvat měsíce i roky...nemám pravdu?" řeknu a s poslední otázkou se otočím na starého jezdce. I já bych potřebovala výcvik, nejsem zvyklá někoho nést na hřbetě...sice už jsem starého jezdce jednou nesla, ale...v tu chvíli mi přišel jako zátěž, měla jsem pocit, že se nemohu pohybovat tak volně jak bych chtěla, ale to je dost pravděpodobně o zvyku.... | ||
| |||
 | Krysí bojovníci "Obávám se, že jsem stejně zmatený jako ty, kamaráde..." odpovím a snažím se s pochodní rozhlédnout co nejdál to půjde. Na jednu stranu ve mně bují napětí, jak se budu bránit takovým stvůrám jenom s pochodní v ruce. Na druhou stranu vidím, že se k nám jen tak nehrnou. A navíc ty zbraně. Dejte mi je do ruky, ať tomu železu dopomůžu k lepšímu osudu. Na tohle se nedá dívat. "Ale vypadá to, že se nekamarádí s ohňem, díky Bohům za tohle světlo, že odhání tyhle příšery temnot." Nebo taky čekají na chvilku nepozornosti... na kamarády... Poslouchám jestli neuslyším další krysí válečníky se přibližovat. Mezi pískotem a nervózním těžkým oddechováním o tom ale silně pochybuji. "Myslím, že nejlepší bude postupovat dokud máme v rukou oheň... Postupuj dál do jeskyně a já se je pokusím od nás držet dál. Každej dávejme pozor a když se budeme držet spolu, tak nám snad Bohové pomohou z tohohle pekla." Vykročím směrem dál do jeskyně a snažím se hledat cestu, která by nás odsud vyvedla. Zároveň však nezapomínám kontrolovat svého společníka, abychom se nerozdělili a naše protivníky, abych byl připraven na každou případnou obranu. | ||
| |||
 | Jak se Krysařem smrti stát"Takový mocný kouzelník zde asi je, ale dělá pravý opak než uspává mrtvé - budí je." Zvážním. Někdo kdy by je uměl budit je přece nejlépe umí také uspat a naopak, ne? Pak ale přijde Denní chodec s zajímavou alternativou a sice, Dračími jezdci. Chvilku se mi v hlavě skládal mlžný opar toho, jak výsledná kombinace musí vypadat, až z toho nakonec vyšel drak, jež zasedával člověka. Bylo mi to nějaké divné a proto jsem i přes slovní nesmyslnost pořadí přehodil. Nikoliv dračí jezdec, jakožto drak jezdící na člověku, ale člověk jezdící na draku. Až potom mi mysl předložila spásně vypadající obrázek jednoho z těch plechových tvorečků, jak sedí na dračím hřbetě. | ||
| |||
 | Obyvatelé labyrintu hory "Nemyslím sa, že by sa chtěli povídat." Sykne tvůj společník a pevněji sevře sekerku v ruce a nervózně se ohlíží kolem. I tobě stéká studený pot po zádech a nevíš přesně odkud očekávat nepřítele. Kdybys byl alespoň tak navyklý na to pracovat ve tmě a měl lépe vyvinuté oči, jako někteří tví trpasličí příbuzní, abys viděl i bez světla. Ale kdež bohužel. Pak něco opět zašramotí a ozve se zvířecí zapištění. Je hlasité a hlubší ale připomíná krysu. A pak odhalí světlo tvé louče původce.
Uvidíš krysám podobná humanoidní stvoření s ostrými tesáky a zubatými meči, které by se styděl ukovat i ten nejhorší trpasličí kovář. Oči těchto stvoření planou lačností po vás skočit, ale drží si odstup něco na vás pískají a výhružně se ohánějí svými meči. "U ohorelého fusu, i čo je totoď." Vyhrkne trpaslík a snaží se ti nějak krýt záda protože nevíte kolik jich tu je kromě těch dvou, které vidíte. Zahrady elfího paláce Nalayna matka se na chvíli zamyslí a bedlivě pozoruje tvář své dcery, než se opět odváží promluvit. "Dostanete ty nejrychlejší ve městě. Poletí s vámi rychle jako vítr. Dejte na sebe pozor a hledejte Edrona. Až na něj narazíte jistě jej poznáte. Navíc bude si tě pamatovat." Lehce se na Nalayu usměje a odsouhlasí tak, že můžete jet sami a že pravděpodobně onen Edron Nalayu zná. Jak, nebo kdy jej mohla Nalaya vidět? Kdo ví. "Věci ty nechám připravit. Teď už se nezdržujte čas je drahý a máme jej málo. Snad se vrátíte včas a ty stvůry se nedostanou příliš blízko." Potřese hlavou a pak se na vás oba zadívá. "Nechť s vámi kvete štěstí děti." Popřeje vám ještě a pak se pomalými kroky vzdaluje zpátky do paláce. Arwinovi strážní kupodivu jdou beze slova s ní. Evakuace vesnice Druidové přikývnou. "Dobrá tedy nechť se vás drží štěstí princi půjdeme jim trochu zatopit. Snad se opět šťastně sejdeme." Kývne jejich vůdce a pak začnou mizet do lesa, tak náhle, jak se objevili. Aby mezi vámi udělali obrannou linii. Mezitím občané vesnice rychle uchystali velká nosítka pro raněné, která by mohli uvázat na draky, dle Alasseonových instrukcí a nakladli na ně raněné. "Můžeme vyrazit!" Ozve se někdo od nosítek. Zvládli jste do v rekordním čase a je nejvyšší čas, protože z dálky už k vám doléhají zvuky bitvy, nejspíše se druidové střetli s předsunutými jednotkami nepřátel. Hradební rozprava Jezdec se zachmuřeně trpce usměje. "To neví nikdo maličká, ale nezbývá nám, než bojovat, jak dlouho to půjde. Pokud padne tato pevnost budou mít ty příšery volnou cestu do království." Pak pohlédne na Lirtiela. "Tvé myšlenky jsou zajímavé, nicméně bohužel obávám se, že nikdo kdo zde je ani já nemám tolik magické síly, abych je kouzlem uložil ke spánku jinak by to asi nešlo." Povzdechne si jezdec. Stáří a poslední krušné dny si na něm vybírají svou daň. "Na něco takového by bylo třeba mocného kouzelníka a nebo silného a mladého dračího jezdce a jeho draka, kteří by vládli dobře magií. A ani jedno z toho zde nemáme." Opře se dlaněmi jezdec unaveně o cimbuří. | ||
| |||
 | Královna Když přijde královna zpozorním. Její napnuté rysy neprozrazují nic dobrého. Mám dojem, že o to horší to musí být, když začne mluvit obecnou řečí a nikoliv elfštinou. "Takže se to týká i mne." Bedlivě poslouchám královnu a sleduji následně, jak reaguje Nalaya. Nestihl jsem ještě nic říci a ona už byla skoro připravená naskočit na koně a jet. Pomalu se nadechnu a vážně přikývnu. "Pojedu taky. Nemrtví jsou nepřítelem nás všech a sužují v této době všechny. Nemůžeme si dovolit dát jim jakoukoli výhodu." Mé myšlenky však zalétnou k mé domovině a tážou se, jak si asi vedou mí chrabří vojáci ve válce s nemrtvými. "Jsem připraven vyrazit, jak bude třeba. Jen si vezmu pár věcí z pokoje." Dodám rozhodně. Není toho moc, co bych si musel balit. | ||
| |||
 | Rozhodnutí ,,Připravte nosítka. Lenoro ty taky pomůžeš s odnášením zraněných." Dodám a pohlédnu na Salenii. ,,Dobrý nápad maličká. Myslím, že to vyjde." Rozejdu se a začnu k sobě svazovat trámy tak, abych vytvořil nosítka. ,,Shromážděte vážně raněné, A středně raněné, ti, kdo mohou chodit, tak proveďte ošetření, aby vydrželi cestu." Promlouvám k nim, ale už jsem také unavený a mám toho plné zuby, ale vzdát se nehodlám. ,,Salenie Lenoro můžete okolo nás udělat nějakou bariéru? Kdyby jsme to náhodou nestihli, klidně z ledu Lenoro, les stejně umře..." | ||
| |||
| Trochu si povzdechnu. "Musíme rozhodně jít dál, ať už s raněnými, či bude-li potřeba i bez nich..." řeknu nakonec. "Každopádně, nemáme moc na výběr a to nejlepší co můžeme udělat je jít. Co nejdále to bude možné. I kdyby přišla další vlna, máme větší šanci se jí ubránit, než-li tady." dodám ještě poněkud nakonec a trochu přitom promnu hlínu mezi svými pařáty a drápy. Přála bych si, abych mohla udělat více... je tu snad něco, co nevidím? Projde mi hlavou a lehce otočím hlavu za směrem, odkud se zhruba přihnali všechny ty potvory. Cítila jsem se nesvá a cítila jsem uvnitř strach. Strach z nepřítele o kterém prakticky vůbec nic nevíme. | ||
| |||
| Přeskupit!Tlapkou si stále hrabu na čenoch. Jednak abych si mnul zraněný čenich a druhak abych si stínil zraky před Ohnivým kolem na obloze. Je to opravdu nepříjemné a já musím na velkou dračí sestru a Denního chodce s bílým kožichem mžourat. | ||