Andor.cz - Dračí doupě online

Pevnost

Podívám se na mladého draka. Za normálních okolností bych se asi i zasmála, ale teď zrovna se to co se děje nedá považovat za normální okolnosti.
Pak se podívám na jezdce a povzdechnu si.
"Nevím jak dlouho ještě dokážeme bojovat proti těm hordám...."
poznamenám potichu a podívám se směrem odkud nemrtví chodí...Snažím se přijít na něco, jak to tu vydržet...a zničit je do posledního, ale nic mě nenapadá, nemám žádné zkušenosti, nikdy jsem v nějaké takové bitvě nebojovala...až teď.
Proč se tohle vůbec děje? Kdo za tím stojí?
ptám se sama sebe, ale odpovědi nepřicházejí.

Labyrint Hory

Tak... a teď se uvidí, jestli bohové opravdu stojí při nás... pomyslím si, když se snažím loučí osvětlit co největší plochu, abych zahlédl, odkud ten zvuk přichází. Zároveň s tím hledám, kudy odtud případně utéct, pokud nám nic jiného nezbyde.

S tou loučí jsme beztak vidět na míle daleko a tak už dávno ví, že jsme tady... Tady není co ztratit...

"Haló? Je tam někdo?" zvolám do tmy a snažím se zakrýt nervozitu ve svém hlase.

"My tak jenom jdeme kolem a tak bychom se rádi zeptali na cestu, tady potkat živáčka je docela úspěch..." pokusím se o vtip, ale nervózní zasmání prozradí, že sebejistotou nepřekypuji.

Celou dobu pečlivě pozoruju co se kolem mě děje a v duchu se modlím k bohům, aby přiklonili štěstí na moji stranu v tuhle náročnou chvíli.

Královské zahrady

Doufala jsem, že budeme mít čas. Že to všechno budeme moct nějak v soukromí probrat. Promluvit si. Jenže ani to mi nebylo přáno. Zničeho nic se objevila matka. Královna. A stráž to dala ihned najevo.

Uklonila jsem se jen velmi rychle, matka začala ihned mluvit, plynule přecházejíc mezi elfským a obecným jazykem.

„ Muže nech bránit vesnice. Čím méně nás pojede tím méně budeme nápadní. A tady bude potřeba každá ruka, která je schopná udržet meč nebo luk. Jen nám dej koně, kteří vydrží celodenní cestu. Nebudeme se moct zastavit, jestli se máme dostat včas tam i zpět.“

Pohlédla jsem na Arwina.

„ Tedy pokud pojedeš. Nemohu to po tobě chtít, ani nic jiného. Záleží jen na tvém rozhodnutí, ale musím vyrazit hned, jak to půjde.“

Povím naléhavě. Je pravda, že pokud vyrazím hned, mám šanci se snad dostat na západní stranu do večera nebo zítra ráno. Ale musím spěchat.

„ Matko, jestli tě mohu o něco požádat... připravila bys mi prosím něco na cestu? Alespoň základ. Nesmím se už zdržet ničím.“

Promnu si čelo a skousnu si ret.

„ Pro koho vlastně mám jet?“

Smrtící labyrint hory
Araoth

Trpaslík zavrtí hlavou a mírně si povzdechne.
"Eeeech myslím si, že nebyl nikdo kdo by ty příběhy vyprávěl, protože sa nikdo dosud nevráťal. Takže možná to budeš ty, kdo ich bude povídat. Ináš je profláklé, že je to tu, jako v bludišti. Všecko ostatní, je hádanka."
Zabručí trpaslík a šmatlá dál. Chlad a vlhkost vám svírá útroby. Připomíná vám, jak nepříjemné jsou tyhle tunely. Pak vaše louč osvětlí východ z tunelu a vy vejdete do obrovské místnosti, kde se světlo odráží od krystalů. Zdá se, že zde se kdysi muselo těžit drahé kamení. Jelikož ještě jsou jeho zbytky na stěnách a stropě.
"Tuž to je ale paráda."
Vyloudí trpaslík úsměv, ale pak mu zatuhne na tváři, když někde ve stínech něco zašramotí.

Zahrady elfího paláce
Arwin a Nalaya

Než se váš rozhovor stihl nějak více rozvinout, tak se postavily stráže, které vás doprovázely do ukázkového pozoru rovnějšího než šíp.
"Její výsost královna!"
Zahlásí, když tichými kroky mezi nimi projde Nalayina matka. Na tváři má ustaraný výraz ale snaží se vás obdařit úsměvem.
"Omlouvám se, že jsem vás tu takhle přepadla dceruško, ale jsou věci, které je třeba ihned vyřídit."
Pohlédne na Nalayu i Arwina a na chvíli se odmlčí.
"Nemrtví zahájili ofenzívu proti naší zemi. Většina našich bojovníků a bojovnic nyní pomáhá s evakuacemi vesnic, které se nemohou bránit, nebo svádí boje s těmi ďábelskými stvořeními."
Promluví lidskou řečí, aby to bylo pohodlnější i pro Arwina.
"Kdyby to nebylo nutné vůbec by mi nepřišlo na mysl vás o to žádat. Ale nemáme nyní dostatek schopných elfů. Proto vás chci požádat zdali byste mohli jet daleko na západ až k okraji našeho hvozdu, kde žije osamotě můj starý přítel. Chci jej varovat před blížící se hrozbou a dostat jej do bezpečí. Mohli byste jej přivést? Mohu vám poskytnout maximálně 4 členný doprovod a musíte spěchat času není mnoho nevíme, jak dlouho udržíme nemrtvé na uzdě. Dostanete ty nejrychlejší koně, které tu máme."
Vyloží Nalayina matka a s nadějí se na vás zadívá. Pravděpodobně se musí jednat o někoho velmi důležitého, když jí na něm tolik záleží.

Těžká rozhodnutí
Alasseon, Lenora a Salenie

Druid se zamyslí nad tím, co říká červená dračice a potřese mírně hlavou a promne si bradu.
"To by mohlo vyjít princi. Pokud nám dračice pomohou můžeme naše lidi dostat do bezpečí. My mezitím vytvoříme dostatek překážek za našimi zády, abychom nepřítele zpomalili."
Navrhne druid a pohlédne na Ala.
"Přece jen nemůžeme počítat s tím, že se ubráníme dalšímu útoku zatím nás stihl jen předvoj to nejhorší nepřišlo ani zdaleka."
Zamračí se druid s povzdechem. Bude to těžká cesta hodně těžká.

V zahradách s Arwinem

Přiznávám, zarazilo mne, když promluvil lidskou řečí, ale nedala jsem nic znát a plynule se přizpůsobila.

„ Mám trochu strach, Arwine.“

Šeptla jsem k němu, lidskou řečí. Rozhlédla jsem se kolem a zadívala jsem se na několik poupat růží, které rostli opodál.

„ Nechci, aby naše lesy umíraly.“

Kousla jsem se do rtu, jen krátce, ale přesto si toho mohl kdekdo všimnout. Tiše jsem vydechla a rozešla jsem se k jezírku v hájku ve vzdálenější části zahrad, kam chodil už jen málokdo.

Je to velmi příjemné místo, ale bohužel, kvůli strážím ani tady nebudeme sami. Je tady vlastně místo, kde bychom si mohli o samotě promluvit? Ne nejspíš ne. Ani v našich komnatách nebudeme nikdy mít jistotu, že nikdo neposlouchá.

Snad kdybychom… Večer…

„ Co kdybys přišel na večer za mnou? Pochybuji, že se budou konat nějaké oficiální věci.“

Procházka v zahradě

Chápavě přikývnu na své strážce a s úsměvem pohlédnu na Nalayu.
"Budu rád."
Odpovím jí lidským jazykem ač na mne promlouvala elfím.
"Je to tu krásné, ale vše určitě není, jak se zdá. Lesní příhody napovídají, že tu mají problémů dostatek."
Chmurně přemýšlím, ale navenek nic nedám znát.

Přípravy na další cestu

Snažím se do konverzace nevměšovat a dělám, jako že vedle nich vůbec nesedím, ale jakmile se Alasseon rozhodne, že půjdeme do další vesnice a zraněné a padlé vezmeme sebou tak se zavrtím a zamručím, abych na sebe upozornila. ,,Myslím, že když vytvoříte něco jako nosítka a přivážete mi to k tělu tak, že to potáhnu za sebou, tak jsem schopná mrtvé dopravit do další vesnice jak by jsi chtěl Alasseone. A pokud by se totéž uvolila snést Lenora tak by mohla takto dopravit zraněné." navrhnu nesměle a vyčkávám jak se k tomu vyjádří ostatní přítomní. Mezitím mi v hlavě běhají myšlenky sem a tam: Není to hloupý nápad, že ne? Proč by měl, pomůžu jim tak ne? Ti vlci se brzy vrátí a já tu opravdu nechci zahynout...

vesnice



,,Musíme se dostat někam dál, a odnést zraněné."
Zapřemýšlím nahlas a rozhlédnu se, dle lesa bychom měli být docela daleko od království, ale za to blízko od velké vesnice.
,,Půjdeme do vesnice, která je tímto směrem tak šest hodin odsud. Naložte raněné i mrtvé pohřbíme je tam a zapečetíme."
Dodám a zadívám se na druida, který stojí vedle mě.
,,To by nám mohlo získat čas."

Zahrady paláce

Pohlédla jsem na Arwina a následně i na vojáky. Tiše jsem si povzdechla a laskavě jsem se usmála. Je to rozkaz matky, s tím nic nenadělám.

„ Dobrá … dobrá… Chápu a nechci aby vás někdo trestal za má špatná rozhodnutí.“

Pousmála jsem se a postavila jsem se Arwinovi po boku.

„ Vezmu tě na mé nejmilejší místo tady v zahradách, chceš-li.“

V srdci hory

Když zjistím, že tady nenajdu nic užitečného pokračuji dál s trpaslíkem do hlubin jeskyně. Přitom mě začnou v hlavě trápit myšlenky na osud těchto trpaslíků.
Kolik z nich tu mohli být nevinní? Kolik z nich se sem dostalo tak, jako já? Nebo jsou k těm nevinným Bohové milosrdní a zůstali tady opravdu jen hříšníci? Přeci jen, kdo má větší šanci se odsud dostat? Vrah, který už se zbraní zacházel? Nebo ubohý žebrák, který z hladu okradl místního pekaře?
Myšlenky se snažím radši rychle zahnat.
"Neslyšel jsi někdy nějaké příběhy o tomhle místě?" obrátím se na trpaslíka. "Třeba jak je to tu rozsáhlé, nebo jaké monstra by tu mohly být, co by tohle dokázaly? Abych věděl, co tak můžeme čekat." začínám vyzvídat, zatímco s ním pokračuju dál do jeskyně, abychom byli co nejrychleji z tohohle pekla pryč.