Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Dračí tesáky a drápy
Družina
| |||
 | Debatní kroužek Druid mírně zamračeně přemýšlí a pak si povzdechne. "Věřím, že by mu ty svitky šly doručit, avšak....nějakou dobu by to trvalo a ten čas pravděpodobně nemáme. Sem ten druid určitě nepříjde je.....inu jiný než my. Tyhle věci jej většinou nezajímají. Navíc zde zůstat nemůžeme. To že jsme vesnici ubránili neznamená, že přestojíme další útok." Odpoví rozvážně druid a očima slétne své druhy a zdejší zbylé obyvatele při práci. Hlavně vesničané jsou vyčerpaní a nalomení tím, co se stalo. Mnoho jich dnes padlo stejně snadno, jako padá obilí, když je čas sklizně. V srdci hory "Docela vroucně doufám, že to co si pošmáklo na tomhle nebožákovi už dávno chcíplo, nebo se odstěhovalo jinam. Vůbec se mi to nelíbí. Takže snad máš s těmi bohy pravdu, jejich pomoc by se šikla." Pokýve hlavou trpaslík a znechuceně ještě jednou koukne na mrtvolu. "No tak asi abychom šli, teda ne že by se mi chtělo." Zašklebí se a se sekerou v ruce postupuje pomalu dál k východu z této nepřívětivé místnosti. Bohužel pozůstatky trpaslíků neukazují nic užitečného, co byste mohli využít. Palácové zahrady Když se Nalaya připojila k Arwinovi a jeho doprovodu a pronesla svůj požadavek strážci se na sebe jen trošku nejistě podívali a už chtěli něco říci, než promluvil Arwin. Po jeho slovech jeden z nich stroze přikývnul. "Král Arwin má pravdu. Královna si výslovně přála ať jej doprovázíme na každém kroku, aby byl chráněn před jakýmkoli nebezpečím, které by se z nedorozumění mohlo vyvinout. Nemůžeme porušit toto nařízení, ani kvůli vám princezno. Škaredě bychom si to odskákali." Elf mluví soucitně a skoro prosebně. Chce aby to Nalaya pochopila a nebránila jim v jejich poslání. "Každopádně nebudeme vám nijak zaclánět pouze dělat mlčenlivý doprovod nebudete-li si přát jinak." Doplní spěšně ten druhý, aby to vypadalo, že vám chtějí poskytnout, co nejvíce soukromí to jde. Velká migrace Starý jezdec sleduje Malari i Lirtiela, jak se k němu postupně přidají na hradbě, ač mladý černý drak poněkud neohrabaně a skoro to vypadalo chvíli, že všechny přítomné v blízkém okolí při jednom vrzu směre dolů. "Nic zvláštního mladá dračice pouze část armády byla dle všeho převelena do jiné části země. Jak se zdá ne jen tahle pevnost čelí velkému nebezpečí. Možná přijde chvíle, kdy budeme pevnost bránit opět sami a na to se věru netěším." Pronese starostlivě a dívá se na balící se část mužů za hradbami. | ||
| |||
 | Těžké rozhodování Při snášení padlých těl poočku sleduji Ala s druidem a Lenorou, která je očividně také ztracená ve svých myšlenkách... Poté co položím poslední tělo k ostatním docednu na zem a pomalým krokem se vydám k té tříčlenné skupince... "Musíme se nějak rozhodnout Ale, nemůžeme se tu příliš zdržovat," řeknu skoro šepotem. Posadím se vedle druida, pozorně všechny tři sleduji a čekám jak se Al rozhodne, neboť toto těžké rozhodnutí je čistě na jeho bedrech. | ||
| |||
 | Denní chodci | ||
| |||
 | Noc-->Ráno Po velmi zvláštní noci se probouzím do ještě divnějšího rána. Je sice krásné, že svítí sluníčko, ale i kdyby pršelo, tak by mi to bylo jedno. Rozhlížím se kolem sebe a moc nechápu o co se jedná. Co se sakra děje? zauvažuji. Vypadá to, že se někdo chystá odejít...část armády, která by se nám tu mohla hodit. Očima najdu jezdce a doletím k němu. "Co se děje, to jsou vyděšení tolik, že zdrhají?" zaptám se rozladěně. Zaprvé mi vadí hluk a za duhé mi vadí, že....budeme opět oslabení. Ano jsou tu dva draci...ale já nejsem zrovna příklad těch velkých mocných draků a Lirtiel? To je teprve dráče... | ||
| |||
 | V elfích zahradách Vzhlédnu od nedalekých květin a zadívám se směrem odkud přicházejí kroky. Mí strážci stále stojí nedaleko mne. Nevím zdali mají chránit mne, nebo chránit ostatní přede mnou, ale rozhodl jsem se to moc neřešit. Přece jen nač si kazit hezký pobyt zde. S lehkým úsměvem na rtech se ukloním příchozí Nalaye, která mne zdraví. "I Vám princezno Nalayo." Odpovím jí formálně a narovnám se. Když vyřkne svou další poznámku slétnu pohledem na svůj doprovod. "To asi tak lehké nebude." "Mne by to zajisté nevadilo princezno, nicméně.....mí strážci, jak jestli jsem správně pochopil mají rozkazy mne mít stále na očích, kvůli mé bezpečnosti." Pousměju se, protože si nejsem jist zdali by se mi tu něco mohlo stát. Ale patrně někdo si myslí, že ano. "Nerad bych, aby kvůli mé osobě zanedbali povinnosti, které jim byly uloženy. Plní je znamenitě." Dodám ještě klidně. | ||
| |||
 | Ráno v zahradách Tiše jsem vyšla z paláce směrem, kterým šel Arwin ač mírně ze strany, tak abych na něj nakonec narazila na další křižovatce drobných cestiček ztrácejících se v jemné trávě kolem. „ Přeji ti dobrého rána, králi Arwine.“ Pozdravila jsem jej a lehkým kývnutím hlavy jsem pokynula i strážím, které jsem se pokusila tím pádem i odporoučet pryč. Vím, že mi Arwin rozumí a jsem za to velice ráda. Zvláště tady, doma. „ Pokud to nebude králi vadit, ráda bych s ním strávila pár chvil o samotě. Můžete jít.“ Laskavě jsem se usmála a zůstala jsem stát jen pár metrů od těch tří. Pohlédla jsem Arwinovi do očí. Nevím jestli mu nevadí, že s ním chodí dva ozbrojenci, ale ti teď už nebudou potřeba. | ||
| |||
 | Vesnice Poněkud úlevně si vydechnu. Bylo tomu konec, ale evidentně, soudě podle toho co říkal můj šestý smysl, zřejmě né nadlouho. Museli jsme vymyslet účinnější způsob obrany. Příroda nám sice teď pomohla, ale nebude nám schopná pomoci pokaždé, protože určitě najdou způsob jak jí to znemožnit. Poté se mě Al na něco zeptá a vytrhne mě tak z mých myšlenek. Chvíly jsem přemýšlela než my došlo, na co se mě vlastně vůbec ptal. "Nevím." řeknu prve. "Tvůj otec vlastní tisícovky svitků a spisů, musela bych jej prve vidět." | ||
| |||
 | V hlubinách Když spatřím kosti předchozích pokušitelů osudu, přeběhne mi mráz po zádech. 'Co se může schovávat hluboko v tunelech, co bude tak velké, aby to mohlo takhle ohlodat trpaslíky? Ještě chvíli ohledávám kostry, jestli nenajdu něco užitečného, co by nám pomohlo v našem boji dál, ale když vidím, že to nikam nevede, tak hledání vzdám. "No... zdá se, že trpaslíci nahoře ve městě mohou být rádi, že neví, co se děje jenom kus od nich. Skoro bych si vsadil, že ať je tady cokoliv, ti z města si odsuzováním trpaslíků zajišťují, že to zůstane tady dole. A to nevěští nic dobrého." I tak ale vyrazím směrem kupředu. "Nemá tady ale cenu zůstávat, jediná cesta, na které nás Bohové mohou ochránit je ta, která vede vpřed a k naši záchraně. A jestli povede přes tu bestii co tohle udělala, tak doufám, že nám dají sílu ji porazit... a nebo, že pro ni nebudeme vyhlídka lákavě svačinky..." | ||
| |||
 | Vesnice po boji ,,Je někdo, kdo by byl schopen ty listy dopravit k tomu druidovi?" zeptám se a znovu se rozhlédnu. ,,Nebo nějak dostat toho druida sem." Opět se odmlčím. ,,Takhle to dál nejde. Za chvilku tu nezbude nic jiného, než země nemrtvých, pokud nebudu vědět víc." Otočím se na Lenoru. ,,Lenoro, ty v nich číst neumíš?" Zeptám se a ukážu jí jeden kus spisu. | ||
| |||
| Ráno v paláci Nalaya "Myslím si, že královna mu ochranku přidělila i pro jeho ochranu. Přece jen ne všichni elfové jsou nadšení z jeho přítomnosti, ať je kýmkoli. A navíc nezná to zde, tedy jsou mu i průvodci." Odpoví automaticky elfka a pak si skousne nervozně ret, jako by snad řekla příliš. Jakmile jí propustíš uctivě skloní hlavu a s poděkováním odcupitá. Mezitím jsi po chvíli zamířila do zahrad, které jsou defakto součástí paláce. Už když jsi scházela chodbou, ke dveřím vedoucím do nich, tak jsi zahlédla Arwina, jak jde klidným pomalým krokem zahradami a bedlivě si vše prohlíží zatímco o krok za ním šli dva ozbrojení elfí strážci. | ||