Andor.cz - Dračí doupě online

Slunečné ráno v elfí říši

Rozespale jsem si protřela oči a pomalu jsem se na svém loži posadila. Bylo krásné ráno, které nenaznačovalo vůbec nic špatného. Kdybych neměla ponětí o tom, co se děje za hradbami města, možná bych byla i spokojená a bezstarostná. Jenže já to vím.

Usmála jsem se na služebnou, když mi přinesla snídani a nachystala šaty.

„ Nepotřebuji již nic. Jen uvázat šaty, ale touděláme hned, jak se upravím. Nasnídám se až po tom.“

Promluvila jsem k ní tiše a vylezla jsem z postele, načež jsem sáhla po šatech, které jsem si chtěla obléct. Je to jen pár dní, co jsem nedržela dívčí šaty v rukou, ale je ono se tomu snadno odvyká.

Upravila jsem se, učesala jsem si vlasy a navlékla jsem se do šatů. Jakmile byli šaty na svém místě, rozhodila jsem své dlouhé vlasy volně na záda.

„ Děkuji ti za pomoc.“

Pousmála jsem se na dívku a usedla jsem ke stolu ke snídani.

To už se však zmínila o Arwinovi. Ohlédla jsem se na ní a pak směrem k oknu.

„ Je to král lidské říše. A já mu věřím. Nechápu, proč sebou musí mít ochranku.“

Zamračila jsem se. Na jednu stranu to byla velmi dobrá zpráva, že ho nechala v klidu procházet se zahradami, ale… s ochrankou? Koho mají chránit? Jeho nebo nás? Co se matce nelíbí na tom, že je tady král sousední říše.

„ Děkuji ti. Teď už můžeš jít.“

Pousmála jsem se, abych ji nevyděsila tím, že mám ještě nějaké další starosti. Ovšem úsměv mi pohasl ve chvíli, kdy za ní zaklapli dveře. Snídani jsem nechala rozjedenou na stole, chvíli po tom, co utichly kroky na chodbě jsem se zvedla a vyrazila jsem ven, tichým ladným krokem rovnou do zahrad.

S obchodníky
Ygrid

Obchodník k tobě slétne pohledem a mírně pokrčí rameny.
"Kdybychom to náhodou nestihli, taky žádná tragédie. Jsme zvyklí nocovat pod širákem. Vždy můžeme poblíž města zapálit táboráček a spát u ohně. Vůz nám navíc poskytne jisté krytí, což taky není na škodu, neměj obavy děvče."
Usměje se obchodník nicméně zatím to moc opravdu nevypadá, že byste to měli stihnout do setmění.
"A co vlastně táhne zrovna do tohohle města takovou mladou květinku?"
Koutkem oka tě pozoruje. Samozřejmě není čemu se divit jistě tě mnoho mužů považuje za docela atraktivní dívku. Je tedy asi s podivem, že cestuješ vlastně v podstatě sama.

Ranní rozruch
Lirtiel a Malari

Noc uplynula v poklidu a budily vás až ranní sluneční paprsky, které předznamenávaly další den. A ne jen to. Kromě toho totiž ještě všude byl poprask a rozruch. Chřestila ocel, dusaly nohy, míhaly se postavy. Všichni už byli dávno na nohou a míhali se sem a tam ve změti organizovaného chaosu. Pochopit oč zde je bylo opravdu těžké.
A dle toho, co se dělo za hradbami to vypadalo, že část armády, která sem přišla včera na pomoc se balí a má namířeno, někam pryč. Jak se zdá nastávají změny, které vyvolávají docela aktivitu ve všech okolo. Na jednom ochozu je vidět starý bělovlasý jezdec, který to tu vede a se kterým se již znáte. Jak se zdá vše sleduje, možná ví více, než vy a možná je za tím vším právě on.

Moudrá rada?
Alasseon, Lenora a Salenie

Jeden z druidů se na chvíli zamyslí a promne si bradu. Jak se zdá uvažuje nad tím, jak Alovi odpovědět zatímco ostatní se starají o pomoc s okolím. Nakonec si druid povzdechne a složí obě ruce na hůl.
"Inu to je těžké princi. Jak se tak dívám na ty spisy zdá se, že nejsou jen starým elfím písmem, ale ještě i zakodovány a na to mé schopnosti nestačí. Ale jestli si dobře vzpomínám žije ještě jeden starý druid, který zažil i vašeho pana otce ještě z dob jejich mládí a měl s ním úzké vztahy nehledě na to, že by měl být schopný tohle rozluštit. Ale žije odlehle sám v podstatě na druhém konci království odsud. Už před dlouhou dobou se defakto izoloval a někteří říkají, že není úplně normální už, že ho stáří dostihlo...."
Odmlčí se druid a sleduje Ala.
"Každopádně s nemrtvými lze bojovat mnoha způsoby, nicméně ne všechny jsou dostatečně účinné největší naší nevýhodou je neprospěch našeho počtu vůči jejich a náš neustálý úbytek zatímco jejich řady narůstají. To je to, co nás ničí."
Vzdychne pochmurně.

Ráno v měkké posteli
Nalaya

Ráno tě budí až sluneční paprsky pronikající oknem a tiché kroky služebné, která ti přinesla snídani.
"Dobré ráno má paní. Doufám, že Vám bude chutnat. Budete si přát ještě něco?"
Otáže se pokorně a čeká v místnosti v cudném postoji.
"A málem bych zapomněla.....ten pohledný mladík, který s Vámi včera přicestoval je už také vzhůru a po svolení královny za doprovodu stráží si prohlíží palácové zahrady."
Rychle vyloží informaci, kterou málem zapomněla sdělit.

Do hlubin
Araoth

"Jak se zdá sršíš optimismem příteli."
Zašklebí se trpaslík, který tě doprovází a putujete tunelem. Louč je vám opravdu jediným světlem a vaše cesta chvíli klesá, než dojdete do ústí z tunelu, které se ukáže, jako menší jeskyně. Zde vidíte první kostry. Vypadají, jako trpasličí a zdá se, že tihle nebožáci byli buď neozbrojeni, nebo o výzbroj připraveni. Když se na ně trpaslík zadívá více z blízka otřese se.
"Vidíš to? Na kostech jsou otisky zubů, nechci potkat to, co si na nich pošmáklo."
Drobné otisky zubů opravdu nejsou moc příjemné. Z této místnosti nicméně vede pouze jeden východ někam do dalšího tunelu.

Vesnice

Vlci nakonec zmizeli, což byla skvělá zpráva. Co bylo ovšem horší, byl pocit, který se vzápětí dostavil. Asice to, že tohle nebudou poslední co jsme viděli a pokud znovu dorazí, nevím jak jim budeme čelit. Tady rozhodně nemůžeme...
Přešlápnu na místě a stejně tak se na stejném místě usadím. Pozorovala jsem situaci okolo. Uvnitř jsem cítila beznaděj, skoro jako tenkrát, když jsem jej ztratila...
"Temnotu nejlíp zaženeš Světlem." řeknu Alovi, tak nějak skoro automaticky. Byla to pradávná rovnováha. Každý na světě má svůj protiklad, něco co jej oslabí či zničí.
Otázkou však bylo, kde něco takového vzít? Nevím o žádném drakovy Světla, tedy aspoň rozhodně né o tom, který by byl ještě někde živ.

V dolech

"Světlo je dar bohů, a ti jsou přece na naší straně. Vždyť já si ani nejsem vědom toho, že bych to udělal..." pronesu přesvědčeně, když trpaslíka dojdu a pokračuju s ním dál tunely. "Navíc nám může ukázat i cestu ven... stačí jen aby zavlála ve vánku a víme kudy na vzduch."

Pokud teda nejsme kilometry od nejbližšího východu, ale myšlenky mu tím drásat nebudu.

"A skoro si říkám, jestli ono nám tady venku nebude pomalu líp, než kdybychom nedejbože zůstali tam s nima. S hosty tam teda nezachází kdovíjak dobře." usměju se pro sebe. "Když budeme mít štěstí tak tu třeba ještě nějaký další 'kriminálníky' potkáme... nebo aspoň co z nich zbylo, třeba i další pochodeň..."

No a i kdyby nám náhodou pochodeň zhasla, tak co už... uvidíme stejně velký kulový jako cokoliv, co by tady v tý tmě mohlo bejt.

Starosti po bitvě

Chvíli poslouchám co si Alasseon s druidem povídají, ale pak si uvědomím, že bych asi měla nějak pomoct, abych byla aspoň trochu užitečná. Sténání raněných se mu hluboce zařezává do duše. Pomalu se otáčím a dívám se kolik nás tato bitva stála obětí. Z tolika zmařených životů je mi smutno. Nechť jejich duše dojdou věčného klidu...říkám si v duchu pro sebe, je to něco jako modlitba za zesnulé.
Když se proberu ze strnulého stavu, tak se vznesu do vzduchu a létám těsně nad bojištěm, rozhodla jsem se, že by bylo dobré vyskládat padlé na jedno místo, aby mohli být řádně pohřbeni a oplakáni. Snáším ještě teplá těla padlých vedle náměstí, kde je vyrovnávám vedle sebe. Počty obětí mě uvádějí do stavu melancholie, takže nikoho z živých okolo nevnímám...

Můj pokoj, můj odpočinek

Po mé večeři se jen zaprášilo. Byla výborná a zasytila mě dostatečně, alespoň pro dnešní noc. Oblečení, které mi služebná nachystala jsem odsunula jen lehce stranou, vezmu si ho hned zítra ráno, až se vyspím, te´d na sebe navléknu jen lehkou košili a rovnou se uložím ku spánku. Jsem unavená. Strašně moc. Snad budu mít alespoň pro dnešní noc klid.

postavy - Druidové


Ukloním se druidům a vyslechnu si jejich varování.
,,Musíme temnotu zahnat. Mám nějaké staré spisy mého otce, myslíte, že by jste je zvládli přečíst? Nebo víte, jak se dá temnota zahnat?"
Zeptám se a zaposlouchám se do zvuků, které přicházejí z bojiště. Je mi z toho všeho na nic.
,,Vím, že to není bezpečné, ale nemohu se schovávat, když můj lid trpí. Nemůžu být v bezpečí, když mí lidé umírají. To mi promiňte, ale tohle já neumím."
Dodám a zadívám se na druida se kterým si povídám a vydávám se s ním na pomoc raněným, kterých je mnoho.

Cesta do hlavního města

Jistě, cestovat sama má své výhody i nevýhody, ale kdo by si nechtěl urychlit cestu a povozit se na voze a ještě k tomu s obchodníky. Obchodníci jsou dobří, tedy pokud narazíte na ty správné. Poočku sleduji tu námezdní eskortu a díky ni se cítím mnohem bezpečněji.
"Jede se dobře," Zavolám zezadu na vozku a usměji se mírně. Rozhodně lepší než jít pěšky a trmácet se, "To určitě stihneme." Řeknu optimisticky a podívám se na vozku, tedy na jeho záda. I kdyby to nestihli, pro mě to nic tak hrozného neznamená, i když bych raději spala někde v pokoji nějaké hospody a dala si něco dobrého k jídlu.
Určitě ve městě najdou nějakou práci a vydělám si zase pár peněz na další cestu. Je to sice takhle žít, ale už jsem si zvykla a člověk se tak o životě dozví nejvíce a naučí se vše potřebné, co by se za zdmi domu nenaučil.
"Co budete dělat, kdybychom to nestihli?" Zeptám se tak ze zvědavosti a abych nějak rozproudila konverzaci. Umím mlčet, ale proč si nepopovídat, pokud to tomu druhému nebude vadit.

Konečně měkká postel
Nalaya

"Hned to bude."
Kývne rychle služebná a odcupitá vedle do pokoje. Ty ses mezitím naložila do horké vany a užívala sis tu možnost odpočinku. Trvalo to docela dlouho, než ses rozhodla vylézt. Voda byla tou dobou už skoro studená. Naštěstí venku z vody bylo docela teplo, takže jsi nijak neprochladla.
Vedle jsi měla již na stolku přichystanou krásnou a voňavou večeři a k tomu úhledně složené a novotou vyhlížející oblečení, které ti zde služebná nachystala. Zahlédla jsi ji ještě se mihnout, když šla uklidit vanu a vylít studenou vodu.
S konečně možným relaxem i tělo přepadá únava a bude čas jít brzo spát.

Zachráněni alespoň prozatím
Alasseon, Lenora a Salenie

S pomocí druidů, odhodlání vesničanů a vás všech samotných se vám podařilo nakonec zahnat ty vlčí stvůry pryč a velkou část nich dokonce i zničit. Zmizeli však tak náhle, jak se objevili a nastalo ticho provázené pouze sténáním bědováním a jinými poválečnými zvuky, těch, kteří to přežili. Druidové se okamžitě dali do práce s pomáháním raněným vesničanům a kontrolováním situace.
Máte mnoho mrtvých a ještě více raněných byl to tuhý a nebezpečný boj, ze kterého byste asi živí nevyvázli, kdyby nebylo vašich lesních zachránců.
"Rád Vás vidím princi, ač za těchto nepěkných okolností. Měl byste se mít více na pozoru tyto končiny jsou velmi nebezpečné a my se zde nemůžeme moc dlouho zdržet. Temnota postupuje a vy byste mělli opustit vesnici, co nejdříve."
Objasní docela stručně jeden z druidů.

Noční jídlo
Lirtiel a Malari

Rozhovor mezi vámi proběhl dle všeho docela rychle a jednoznačně. Malari se neměla chuť bavit a nechávat se budit ze svého sladkého spánku, takže Lirtiel se svým "darem" opravdu moc nepochodil.
Pokud by se ohlížel po starém jezdci, se kterým dnes mluvil, pak by se mu jej bohužel nepodařilo najít. Nejspíše si šel, jako jiní odpočinout a to nejspíše někam do ústraní, protože v dohledu nikde není.
Výtečná večeře ty asi zůstane jen pro mladého draka, tedy pokud by se nerozhodl jí nabízet některému ze strážných, kteří na hradbách i za nimi hlídkují i v noci a těší se na teplo své deky, až jim skončí služba.
Navíc Malari není jediná, kdo pociťuje únavu. Lirtiel je již taky docela pod jejím nátlakem.

Trest v dolech
Araoth

Vykonavatel rozsudku se jen uchechtl a zavrtěl hlavou.
"Nic nedostanete chásko jedna zlodějská. Vaše věci byly zkonfiskovány, aby pokryly alespoň část škody, kterou jste udělali. Berte to, jako odškodné poškozeným."
Vyjasní vám situaci trpaslík.
Tvůj společník mezitím potěžká relativně nepěkně tupou sekeru a zahákne jí za opasek.
"Tuž tak sa ide. Alespoň nějakú lebeňú možná rozbijem, když nerozseknem."
Uchechtne se a dle všeho relativně s klidným srdcem vchází dovnitř dolů a počká na tebe, až jej se světlem dojdeš.
"Až nám ta světlucha zhasne to bude průser."
Zabručí si pro sebe, když postupujete tunelem.

Toulky světem
Ygrid

Na jednom místě dlouho nepostojíš a pořád se za něčím ženeš, nikde se nezdržíš moc dlouho a relativně je to dobře, alespoň poznáváš nové a učíš se nové. Je to zvláštní ale i příjemné pořád putovat. Povětšinou cestuješ sama, ale jak se říká výjimka potvrzuje pravidlo, protože právě teď směrujete do hlavního města Trion a ty se náhodou vezeš na voze, protože jsi měla to štěstí a potkala skupinu obchodníků mířících právě tím směrem.
"Tak co slečinko, jede se dobře?"
Ohlédne se na tebe vozka mezi své zboží. Kromě něj jede ještě jeden vůz se dvěma obchodníky a čtyři ozbrojení jezdci, kteří jim dělají námezdní eskortu.
"Navečír bychom mohli bejt u bran města, snad to stihneme, než zavřou."
Pokračuje obchodník v monologu.