Andor.cz - Dračí doupě online

Les, problém


Mluvím s druidem když... Elfka, krásná elfka... Mluví o problémech, že další město padlo.
,,Nemůžeme tu jen tak stát, musíme něco dělat."
zadívám se k domu na Salenii.
,,Něco vymyslím. Musíme začít něco dělat, ne jen nechávat umírat naše bojovníky. Máme tu dva draky, kteří by byli ochotni pomoci. I když Lenora ještě potřebuje odpočinek."

Probuzení

Jakmile Lenora otevřela dveře chatrče, aby mohla vyjít ven, strnula, neboť v cestě jsem jí ležela já. Otevřela jsem oči a pozvedla hlavu, pak jsem jejím směrem zamručela: ,,Ach, už jsi vzhůru. Slíbila jsem Alasseonovi, že tě nepustím z domu.'' Hlavu si položím zpět na zem, ale očima ji stále bedlivě sleduji. Zanedlouho poté se v naší blízkosti objeví Alasseon s druidem po boku.
Z lesa se najednou vyřítí nějaká postava a běží přímo k druidovi. Chvilku mi trvá než si jí vůbec všimnu, zadívám se na ní a zjišťuji, že to je malá ozbrojená elfí dívka. Vypadá velice rozrušeně a něco překotně sděluje druidovi.
Otočím se zpět k Lenoře a promluvím na ní: ,,Pojď, půjdeme za nimi. Drž se u mě.'' Zvednu se a pomalu vykročím směrem k těm třem. Kráčím pomalu, aby mi Lenora stačila...

Ve vězení

"Nevzpomínám..."
řeknu a jenom pokrčím rameny.
"Ale já si z toho večera nepamatuju vůbec nic. Poktal jsem pár přátelskej trpaslíků v hospodě a jedno pivo následovalo druhý a ráno jsem se probral až s pořádnou kocovinou a s tou divnou koulí v batohu. Přitom, kdybych nepil, tak bych nikdy nic takového neudělal. Krást natož z chrámu... na to si bohů až moc cením. Bez nich bych už tu dávno nebyl."
pak konečně přestanu bezcílně chodit semtam a svezu se k zemi. Opřu se o zeď, zahledím se do prázdna a začnu nahlas přemýšlet.
"Myslíš, že by za to mohla ta koule samotná? Třeba mě nějak očarovala? Třeba chtěla odtamtud pryč? Nebo snad někdo jinej mě použil jenom jako loutku, aby jeho nikdo nedopadl. Ale proč by pak tu kouli nechal u mě do rána..."
Vztekle praštím pěstí do podlahy.
"Prostě to nedává smysl. Ale nakonec jakou jsem měl jinou možnost. Musím doufat, že bohové spatří moji nevinnu a dovedou mě zpátky mezi živé."
Pronesu v duchu krátkou modlitbu a neúspěšně snažím se zahnat divoké myšlenky, které se mi dál honí v hlavě.

Elfí překvapení

Nakonec jsem to byl nyní já, kdo seděl a hlídal zatímco Nalaya spala. Trošku jsme si prostřídali role, ač vím, že bych nyní asi nebyl moc schopný jí chránit zvláště, když mi ležela přes kus nohou, ale tak nějak jsem se hold nehýbal. Přece jí nebudu holeněmi kopat do hlavy.
Nicméně po nějakém čase mne překvapi náhlá přítomnost blonďatého elfa, který začne mluvit docela nasraně v obecné řeči. Pak už vidím i další luky okolo. Nalaya se probouzí a uvolní mi konce nohou, takže si je mohu protáhnout a zvednu ruce v nenásilném gestu.
"Nejsem tu, abych vám ublížil. Bojů jsme si užili až až."
Mírně si povzdychnu a střelím pohledem na Nalayu, která se snaží neúspěšně zvedat. Já se raději nehýbu nechci mít šíp v zádech, nebo někde jinde ale její zesláblé pohyby se mi rozhodně nelíbí.
Nyní mi nezbývá než vyčkávat, jak se elfí situace vyřeší.

Arwin a kapitán

Spala jsem relativně klidným bezesným spánkem poblíž Arvina, který si chtě nechtě musel vzít hlídku a zůstat vzhůru. Popravdě mi ale neudělalo zrovna dobře prudké nečekané probuzení v podobě známého hlasu. Polekaně jsem začala sahat po zbrani, protože jsem zaslechla pouze poslední dvě slova. Zvedám se rychle na nohy, popravdě s velkou pomocí mé hole, zatím co hledám nebezpečí. To má ale za následek to, že se málem překotím dopředu a téměř upadnu. Nebýt té hole ležím na zemi znovu. Nejsem zrovna moc v bojeschopném stavu.

Teprve až napodruhé, když zvedám hlavu znovu zahlédnu kapitána průzkumníků a ochránců lesa.

„ Kapitáne!“

Vydechnu, i když se snažím znít tak, že mi nic není. Opírám se ze všech svých sil o hůl.

„ Kapitáne, tohle je Arwin druhý, Trionský král. Přítel.“

Promluvím. Sotva se držím na nohou.

„ Neviděli jste náhodou mého koně?“

Otážu se než se svezu po holi k zemi. Vyklouzne mi z prstů a spadne na zem.

Arwin a Nalaya - Opět v obležení

Konečně měla Nalaya možnost si na chvíli odpočinout. Moc si ani nebyla schopna promluvit s Arwinem, protože během chvilky usnula zaslouženým spánkem a oddala se odpočinku. Nicméně mohlo ho být určitě mnohem více, ale bohužel to byste nesměli být vy, aby se něco zase nesemlelo. První si toho mohl všimnout bdělý Arwin, něco se mihlo křovím nedalo a než se naděl už stál muž s vytaseným ladným elfím mečem, kterým mířil jeho směrem.

"Odstup od princezny, nebo zemřeš člověče!"
Protne vzduch jeho hlas a to se už vzbudí i Nalaya. Taky si oba můžete všimnout, že z okolí míří i luky dalších společníků elfa.
"Princezno Nalayo jste v pořádku?"
Optá se starostlivě blonďatý elf. Po chvíli co se na něj Nalaya dívá v něm může poznat mladého kapitána průzkumné jednotky, která má za úkol hlídat les. Dobře tě zná, protože při tvých výletech tě nejednou doprovázel, jako hlídka a nejednou tě měl za úkol najít, když jsi se někam toulala sama.

Malari a Lirtiel - Rozruch v táboře za hradbami

Lirtiel při sévm průzkumu tábora způsobil nemalý rozruch. Začínaly se ozývat pokřiky mužů táborem, chřestění zbrojí a zbraní, jak se chystali na přepadení. Všuda začaly vzplávat další a další pochodně. Vojsko se probouzelo a připravovalo na nepřítele.
Bylo těžké zůstat nezprozorován, zvláště v takovém rozruchu, ale možná právě ten, napomáhal tomu, aby zůstal Lirtiel nespatřen.
Rozruch se donesl až za hradby, kde probudil Malari a ne jen ji. K bráně už spěchal Hillbur, starý jezdec, za kterým bílé vlasy vlály, nejspíše sám cítil, že je nutné tam jít.
Celkově vše hezky nabírá na obrátkách a pokud se nemrtví dívají, možná by právě nyní měli velmi dobrou příležitost k útoku, kdyby chtěli.

Lenora, Salenie a Alasseon - Elfí vesnice

Druid pohlédl svým moudrým pohledem na Ala a mírně pokývl hlavou.
"Ano poslal jsem již jednu ze svých sov, aby vše vyřídila, snad dorazí do cíle."
Pak se na chvíli zamyslí.
"Pokusím se pomoci, ale nejsem si jist, zdali budu schopen je rozluštit, přece jen král měl mnoho tajemství."
Mezitím může Al vidět, že Lenora už vyšla ven z domku ač trošku malátná a Salenie dlabe svou ovocnou sváču, kupodivu na draka se tím docela láduje.
Pak ale Alovu pozornost upoutá něco jiného. K vesnici běží dívka. Běží ladně a dlouhými skoky elegantně probíhá mezi stromy a překonává překážky, vypadá to, že má dokonale zmáknutý celý terén a nedělá jí nejmenší problémy. Je trošku menšího vzrůstu a určitě je mladá. Její postava je útlá. Taky vypadá docela pěkně, na zádech se jí houpe luk a u pasu kratší elfí čepel. Dle všeho má na sobě jen lehkou koženou zbroj, která jí neomezuje v pohybu.

"Máme velký problém!"
Vydechne a rychle pobere dech, svou pozornost věnuje hlavně druidovi, je hold zde jakousi oporou vesnice.
"Nemrtví se dali na pochod Ul´duina padla. Tu vesnici srovnali se zemí prakticky nikdo to nepřežil a co hůř, křísí mrtvé a ti pak bojují proti našim. Naše jednotky se stahují, nemůžeme je zadržet."
Podává rychlé nepozitivní hlášení.

Araoth - Ve vězení

Trpaslík mírně zpozorní, když mu vyprávíš svůj prohřešek a zamračí se.
"Divné.."
Zabručí a promne si vousatou bradu zdá se, že jsi ho přiměl pořádně přemýšlet.
"Je to divná náhoda, ale vlastně pokud si dobře vzpomínám tak....za úplně totéž. Nechtěl jsem tomu kdysi věřit, že jsem něco takového udělal a pořád nevěřím proto jsem tady. Tehdy nebyly ještě tresty tak přísné."
Bručí pro sebe a zabodne do tebe oči.
"Vzpomínáš si na to, že bys to udělal?"
Dál hladí vousy.

Briss a Temari - Zaseknutí

Prosím piště vy dvě už dlouho od vás nemám post a rád bych viděl, jak se i vy posunete. Děkuji.

Vesnice

Pořád jsem v sobě cítila účinky toho druidova lektvaru a ležela jsem, dokázala jsem usnout jen na chvíli. Možná to bylo tím, že i když jsem se snažila odpočívat, tělu to zřejmě stačilo, i když jsem se pořád cítila trochu slabě.
Pocit toho že jsem zpátky doma, po tolika letech, byl silnější než nějaká únava. A tak jsem se vypravila z postele. Na nohách jsem nedříve stála dosti vrtkavě, ale za chvíly jsem to trochu vyrovnala. Lehce vrtkavím krokem jsem si namířila k východu.
Chtěla jsem vidět zase známe tváře a místa, která pro mě byla domovem. U východu jsem se ale zarazila, protože tam byl ten druhý drak...

S Arvinem

Jen nerada se posadím a narovnám se. Jsem strašně unavená, ale teď není chvíle, kdy bych měla usnout. Ne když na tom Arvin není dobře a já jsem k němu ještě vyčítavá.

„ Omlouvám se Arvine.“

Povím potichu. Podívám se mu do očí a jemně ho chytím za ruku.

„ Neublížil si mi a zastavil si toho nekromanta. To je důležité.“

Usměju se, laskavě ho pohladím po tváři a dívám se mu do očí. . Pak se na krátko odvrátím a zívnu. Jsem unavená. Bohužel to tak je. A jestli se teď budu muset zvednout a jít, asi moc daleko nedojdu.

„ Promiň… Potřebuju si odpočinout Arvine, byla jsem celou dobu vzhůru, zatím co si spal. Koně jsou neznámo kde, takže že bych se vyspala třeba po cestě, to nehrozí. Musíme ale vyrazit brzy. Jak si na tom ty?“

Rozhovor ve vězení

"Padesát let? No jestli si po patnácti letech nepamatuješ vlastního jména, to by mě zajímalo, co všechno o sobě budeš... nebo spíš nebudeš vědět, až ti to tady skončí." povím šokovaně.
"Padesát let..."

"No já se budu radši spoléhat na to, že mi bůh dopřeje štěstí a dovede mě z tunelů do bezpečí, protože mi to přijde jako lepší osud než se tady pomalu ale jistě zbláznit."

Padesát let tady zavřenej, už jen ta představa mi nahání husí kůži. Jediní s kým si tu člověk popovídá jsou vězni co jdou na smrt nebo snad nějaká krysa, co běží kolem... ufff...

"Očividně jsem ve své opilecké šílenosti měl tak chytrý nápad, že jsem se rozhodl vloupat do chrámu a cosi tam ukrást. Vůbec nevím, jak jsem byl schopen vůbec chodit, natož odtamtud něco ukrást, ale očividně se i to povedlo a za odměnu mě teď čeká výlet do dolů a budu hledat nějakou relikvii, kterou vyměním za svůj život. Teda pokud se k nějaké propracuju." odpovím, na otázku o zločinu.

A nebo budu mít štěstí a najdu nějakou cestu ven a pryč odsud... Ale to je asi jen zoufalá touha....

"A za co tady jsi ty? Jestli ti teda ještě paměť slouží dost na to, aby sis na to vzpomněl."

Druid


Jsem unavený, ale ještě ne tak, abych nedokázal přemýšlet.
,,Poslal jste toho posla do hlavního města?"
Zeptám se ho.
,,Potřebujeme rozluštit otcovy zápisky, jen tak mohu zachránit ještě to, co tu zbylo z jeho nádherné říše, kterou tak dlouho ochraňoval."
Zadívám se na něj.
,,Vy byste mi neporadil?"