Andor.cz - Dračí doupě online

Setkání

Dosednu na zem před entovy ''nohy''. S bolestivým cuknutím si urovnám křídla a ukloním se mu.
,,Omlouvám se, pokud sem ti nějak ublížila při svém přistání, vládce lesa,'' promluvím zvučným a pevným hlasem.
Těch dvou lidí si všimnu až když jsou na zemi a jeden z nich přede mne předstoupí a osloví mne. ,,Zdravím tě, já jsem Salenie z rodu Horských draků a je mi ctí vás všechny poznat.'' Promluvím k nim všem. Když se mě začne vyptávat na situaci na jiných místech tak se zavrtím a povzdechnu si. ,,O tom bych si raději promluvila až někde v bezpečí.''
Pohlédnu na dívku mezi mužem, jež se jmenuje Alasseon a entem. Ta dívka tak zvláštně voní, tak povědomě. Co je zač? říkám si v duchu.
Otočím se zpět k muži a lehnu si tak, abych měla hlavu v jeho úrovni. Pak tiše promluvím: ,,Věř, že bych ráda, ale již dlouho letět nevydržím.'' Nadzvednu křídlo, aby viděl mé rozdrásané rameno a kaluž krve, která se pode mnou již stihla vytvořit.
,,To já potřebuji pomoci,'' zašeptám mu do tváře.

Lenora, ent a další drak

,,Ano, musíme do bezpečí."
Přejdu k Lenoře abych byl blízko. Nakloním se k ní tak, aby na mě viděla.
,,Je tu další, další tvého druhu."
Řeknu tak, aby mě slyšela. A pak se otočím na draka.
,,Prosím, leťte s námi, věřím, že budete potřeba, jak to vypadá na ostatních místech? víte něco?"
Začnu se vyptávat a doufám, že draka neurazím.

Ráno

Stařec mi oznámí, že tady nic krom slepic nemají.
"Sama do lesa nepoletím. Teď to nebude zrovna bezpečné."
odpovím.
"Ani by to maso nemuselo být živé."
prohodím a kouknu na starce.
"Ale pokud nemáte dost masa tak si asi do toho lesa budu muset zaletět."
dodám. Vůbec se mi však do lesa nechce. Mám strach z toho co za překvápko by mě tam mohlo potkat.

Lev

Zastavila jsem se, když se lev otočil a zavrčel. Nadechla jsem se a vydechla. Pak jsem k němu udělala dalších pár kroků.

„ Arvine. Jsi to ty, že ano?“

Zeptám se potichu. Natáhnu opatrně ruku k němu. Je neklidný, to je jisté. Vlastně ale vůbec nevím jestli je to on. Jestli to není on, tak budu mít co dělat, abych utekla... a jestli to není on, tak … tak tam Arvin někde leží a krvácí. A nebo hůř už nežije.

„ Uklidni se, já ti neublížím. Neboj se.“

Zašeptám a skousnu si ret. Sleduju jak přechází z místa na místo.

Potíže se zákonem

"Co se alibi týče, tak poslední, kdo mě viděl byl hostinskej... ale v kolik jsem šel na pokoj Vám bude muset tak jako tak říct on. Já byl rád, že jsem kladl jednu nohu před druhou. Potom ještě možná ti dva co pili se mnou... ale ti byli oba v dost podobném stavu, tak těžko říct, co si ze včerejška pamatovali."
Přemýšlím nahlas před strážnými.
"Ale zas... říct, že já jsem to ukradl, jenom proto, že Vám někdo dal tip? Však to by mohl nakráčet na strážnici každej a říct, že mu někdo něco ukradl, jenom aby mu znepříjemnil život. Jsou taky nějaké důkazy proti mně, kromě slova někoho druhého? Třeba tu věc co jsem údajně ukradl? Co to mělo bejt, že bych se podíval po kapsách jestli ji náhodou opravdu nemám."
Zasměju se a pokračuju dál se strážnými.

Les

Zůstávala jsem v entově stromově větvové ruce, nevnímala jsem realitu. Bylo toho na mě poslední pár dní příliš. Až příliš se toho najednou odehrálo a já si za těch několik let, vlastně odvykla na tohle všechno.
Skrz zavřené oči, ke mě sice doléhal Alův hlas, ale nedokázala jsem vnímat, co přesně mi vlastně říkal. Byla jsem vyčerpaná.
"Zaneste... nás... prosím, někam do... bezpečí..." pronesu nakonec tiše směrem k entovy. I když to bylo tiše, byla jsem přesvědčená o tom, že mě starý ent slyšel.

Čas se pohnout někam dál aneb posunu ty, tkerý mužu a ostatní se snad brzy vzpamatují též, pokud ne tak je hold časem vyřadím. :)

Nalaya - Úprk za lvem
Rozběhla ses tedy drobnými a rychlými kroky za bílým lvem, který se prodíral houštinami a snažil se ti zmizet z dohledu, nicméně příroda se pod tvým povelem skláněla a brzdila ho v cestě a zpomalovala. Kdo ví, jestli tě lev vůbec slyšel, nebo rozuměl nehodlal se však jen tak vzdát. Houštiny nakonec lva už dál nepustí. Ten se se zavrčením otočí a sleduje ostražitě své okolí. Jeho zuby jsou určitě ostré, jako břitva a taky je patřičně cení, když vrčí a přechází z místa na místo. Zdá se, jako by nevěděl co udělat a šelmy zahnané do kouta bývají velmi nebezpečné. Navíc stále je zde možnost, že to není ten, kdo si myslíš.

Allasseon, Salenie a Lenora - Setkání
Starý ent přešlapuje Lenoře a Allaseonovi za zády a čeká, až konečně tuhle situaci nějak vyřešíte. Občas mu zavrže dřevo v těle, když se pohne, zdá se, že si udržuje pozornost nad okolím. A ano je to pravda zdržovat vyste se moc neměli, zvláště, když je všude tolik nebezpečí a neobklopuje pouze vás.

Araoth - Potíže se zákonem
Oba strážní si tě docela nepříjemnými pohledy přeměří.
"Stalo se to v noci, takže vožralý, nebo ne máme tě přivést."
Potřese hlavou jeden z trpaslíků a když se tedy nevzpouzíš tak tě vedou ke strážnici. Hlídají si tě, kdybys chtěl vzít roha, asi bys skončil po pár metrech s oštěpem v zádech.
"Ty mít asi dobrý aliby nebudeš co."
Uchechtne se jeden z tvých strážců za chůze.

Mokrý trpaslík

Jakmile ucítím studenou vodu, kterak mi dopadá na hlavu, okamžitě se proberu a vyskočím ze židle. Chvilku stojím v šoku a snažím se pochytit co se to vlastně teď stalo. Když slyším, že jsem označen za zlodějskou špínu s nechápavým pohledem se otočím. V ten moment si všimnu hrotu kopí jak na mě míří. V tu chvíli si vzpomenu na situaci v paláci.

Je snad možné, že by tu byli kvůli tomu? Nebo se dělo včera ještě něco, co si nepamatuju?

"Pánové... já nevím o čem mluvíte! Já tu včera celé odpoledne popíjel s bodrými brachy. Hostinský Vám to určitě velice rád dosvědčí. Potom jsem určitě nebyl v takovém stavu, abych se někam vydal na loupežnou výpravu."

Když vidím, že jsou ozbrojeni, v přesile a očividně nemají hlavu jako střep, tak mě ani nenapadne utíkat.

"Ale rád Vás doprovodím na strážnici. Přeji jen moje nevinna se jistě každou chvíli prokáže. Jenom doufám, že tou dobou bude Váš falešný informátor dostatečně daleko, protože vypadáte jako chlapci, co pro ránu nejdou daleko."

Poberu svých pár věcí a jsem připraven k odchodu.

I když, kdo ví jak je to tu se spravedlností, možná nebude na škodu vyhlédnout cestou nějakou šanci na to ztratit se v davu...

Další drak


Jsem v údivu a nepřestávám na dračici hledět. Přijdu před ní a ukloním se jí. Vím, že to se dělalo dříve, když byli dračí jezdci. Otec mi o tom vyprávěl. Je to slušnost. stále si jí prohlížím a občas se otočím i na Lenoru.
,,Myslím, že už nejsi sama."
Pousměji se a představím.
,,Mé jméno je Alasseon Redmoon, jsem synem již zesnulého krále Ven'tase Redmoona."
Znovu se lehce pokloním a čekám na Lenoru, jak zareaguje.

Les

Neležel tam.. Nevím co se stalo, ale rozhodně tam neležel.

Tak buď ho elf smazal z povrchu zemského a nebo...

Otáčela jsem se pomalu kolem. Pohled jsem znovu nasměrovala k nerovnému zápasu mezi lvem a elfem. Zamrazilo mě.

„ Arvine.“

Unikl mi z úst lehký nevěřícný výdech. V tu chvíli se lev rozběhl pryč. Nejspíš co nejdál od mě, ale já ho nehodlala jenom tak nechat odbít. Znovu. Tentokrát mi to bude muset vysvětlit. Navíc... tohle je můj les. Můj domov. Mě les pomůže. Soustředím se na to, aby mu les cestu neusnadňoval. Aby ho spomaloval a nepouštěl dál.

„ Arvine!“

Zavolám za ním, nejsem přece úplně hloupá, aby mi to nedošlo.

„ Zastav!“