Andor.cz - Dračí doupě online

Opět na cestě

Konečně jsem se zbavila i posledního vlka a rozhlédla se okolo sebe. V mém okolí ležely tři mrtvoly vlků v kalužích krve. Se zamručením jsem si sedla na zadní tlapy a snažila se vymyslet co dál.
Teprve po chvíli jsem si uvědomila, že krvácím, ohlédla jsem se po svém rameni a zavrčela, protože jsem uviděla rozdrásaný ramenní sval. Hmm, tak to se bude hojit hodně dlouho a zůstane po tom ošklivá jizva. Snad nebude omezená pohyblivost. Uvažuji v duchu. Zkusím oním ramenem pohnout a zasyčím bolestí. Tak tohle bude problém, znovu se spustilo krvácení. Budu muset letět a najít si místo na ošetření, tady zůstat nemohu, je to tu nebezpečné. Ohlédnu se za sebe, směrem k umírajícímu lesu a zavrtím hlavou.
S bolestivým syčením se odrazím a vznesu se do vzduchu. Jednou zakroužím nad mýtinou a pak se těsně nad stromy rozletím opačným směrem než je temná část lesa...

Putyka

"Tak to já se pů.. do jednoh... vystřízvět..." párkrát škytnu, když se ze sebe snažím vydolovat pár slov. Poté se nějak dobelhám k hostinském a snažím se přitom udržet na nohou.

Ale pivo tady máte dobrý. Jooo... jooo... to se musí nechat... opírám se při této řeči o blízký stůl a lovím mince.

"Eeee... tady je něco za ten pokoj... dobrou noc... nebo co je vlastně... za den..." vrazím hostinskému do ruky peníz a komíhám se směrem, kterým tuším pokoje. Vrazím do dveří a s hlasitým žuchnutím spadnu do postele.

"Proč se to všechno pořád točí?" zamumlám si pro sebe.

Náborák


"Náborová stanice....? No ano jistě přijímají nové stráže a domobranu, ale nevím jestli to bude teď možné navíc. Většinou je podmínkou být obyvatel tohoto města." "Myslím, že ty tlustá hovada budou ráda, že se jim tam někdo hlásí." Mávnu na obchodníka rukou a odejdu k náborové stanici.

Pořád v lese

Zarazím se nad tím, co ent říkal, ale potom mi tak nějak dojde, že někoho takovího jsem viděla. Když jsem letěla sem. Nejdřív jsem si myslela, že patří z nemrtvím, se který jsem bojovala u té pevnosti, protože to tak i vypadalo...
"Jsem takoví idiot..." zanadávám a chytnu si hlavu do rukou a trochu víc jí svěsím.
"Je to moje chyba... myslela jsem, že je to nepřítel... mohla jsem ho zachránit... mohla..." cítila jsem se hrozně. Žaludek se mi sevřel. Cítila jsem, že se snad každou chvíly rozbrečím.
Zabila jsem vlastně jednoho ze svých...

Nalaya a Arvin - Souboj s elfem

Rozhodli jste oba čelit onomu nepříteli. Nalaya se ho snažila zastavit pomocí větví a jiného přírodního materiálu, který se snažila stáhnout do jeho blízkosti. Pravdou je však, že ho to moc nezdrželo spíše jen zpomalilo. To už ale Arvin vykračuje a vybíhá vpřed a seká po něm svým mečem ozve se kovové třísknutí, jak se zastaví jeho meč o ten od nemrtvého elfa.
"Chásko nemůžete mě zabít!"
Vyklesne svůj meč a ožene se po Arvinovi, kterému se nepřátelskou čepel ale podaří v celku jistě zachytit.


Nicolas - Nábor?

První koho jsi nakonec našel je nějaký měšťaň, který tu má menší stánek s potravinami na náměstí. Přece jen těch co tu zůstali je málo.
"Náborová stanice....? No ano jistě přijímají nové stráže a domobranu, ale nevím jestli to bude teď možné navíc. Většinou je podmínkou být obyvatel tohoto města."
Objasní obchodník nejistě.

Lopicia a Malari - Pevnost Trion

Stráže na bráně se nedůvěřivě dívají na Lopiciu a pak na její ochránkyni Malari, ale nakonec kývnou a malá vrátka v bráně se otevřou, aby mohla projít. V pevnosti je nyní docela pusto většina mužů je na hradbách a dělá co může, když má příležitost, aby je bránila. Jediná v ulicích bude asi Malari. Nicméně taky je slyšet vítězné pokřiky z hradeb, což nejspíše znamená, že nepřítel je zatlačován posilami zpátky.


Araoth - Putyka

"He město kde by mohli něco.....edět?"
Trpaslíkům se začíná mírně plést jazyk, protože už taky vypili svoje, že.
"Kdo ví, tu je místa jak....v pr...zdeli."
Mumlá a chlame se jeden z nich. Hostinský si tě prohlédne a přikývne.
"Ano pokoje nějaké mám jsou po stříbrňáku za noc."
Oznámí a věnuje se roznosu piva.

Salenie - Vlci

Konečně jsi se zbavila i toho posledího a všichni tví soupeři leží v krvi na zemi. Nicméně cítíš, že je to předzvěst něčeho většího a mnohem nepříjemnějšího, co máš v zádech. Nejspíše to bude tím, že tím směrem je právě ta mrtvá půda a to nepředstavitelné zlo, které se tam prohání. Tohle byl jen malinký zlomek.

Lenora a Alasseon

Ent se na vás oba za chůze podívá svýma moudrýma očima.
"To není pravda i mladičký Alasseon může dosvědčit, že tu byl další z tvého národa, bohužel zemřel, když s emu snažil pomoci. Ale je tu ještě někdo další a les ho cítí."
Promlouvá poklidně a rozvážně.
"Jsem si tím jistý. Vždyť my máme být taky jen mrtvý národ."
Zasměje se hřmotně.

Nemrtvý elf

Nalaya se snaží toho podivného nemrtvého elfa zastavit. Ač zatím se jí to moc úspěšně nepodařilo. Přece jen tohle nebude zrovna lehký souboj to určitě ne. Sevřu jílec svého meče a vykročím kupředu.
"Sedni na koně a ujeď."
Syknu k ní a rozběhnu se kupředu na našeho nepřítele a provedu mu rychlý šikmý sek na hrudník.

Ent a Další?


Pozastaví se nad tím, co řekl ten ent a zadívá se na Lenoru.
Další? Jak jako další? Vždyť...
Myslí na to co říká Lenora, tak jen raději mlčí a poslouchá jejich rozhovor.
Zlo se dalo do pohybu. Jak to zastavit!
Urputně přemýšlí a snaží se najít způsob, jak to všechno ukončit.

V lese

Zarazím se nad tím, co ten starý ent řekl.
"... je tu někdo nový....je podobný Bílé..."
Někdo podobný mě... ne to nemohl myslet. Nemohl myslet dalšího draka! Vždyť už desetiletí jsem žádného ani nezacítila, natož abych nějakého potkala.
"Kruziik." oslovím jej. Dobře si pamatuji, že jsme jeho druh takto nazývali v dračím jazyce.
Do lidského by se toto oslovení dalo přeložit jako Starodávný nebo Prastarý.
"Jak?" zeptám se prve.
"Všichni... zemřeli... nebo se vydali do Neprobádaných dálek, kde číhá jen smrt."

Otravný vlk

Prvních dvou vlků jsem se zbavila celkem rychle. Toho třetího jsem si pokud možno držela od těla, ale v nestřeženém okamžiku mi skočil po krku. Naštěstí nedosáhl, ale silně se mi zakousl do ramenního svalu přední tlapy. Tam mám slabší šupiny a tak se mu to povedlo a já zařvala bolestí.
Pokusím se ho setřást, ale on se jenom víc zakousne (15%). Podrážděně vrčím a přemýšlím jak se ho co nejrychleji zbavit. Nápad přijde brzy a já ho hned zrealizuji. Silně máchnu křídlem, čímž vlka praštím kloubním ohybem, bohužel to nemá žádný účinek (7%).
Začínám být dosti naštvaná a s řevem se po vlkovi oženu tesáky a se cvaknutím sklapnu čelisti okolo vlkova krku (88%), ucítím krev a s uspokojením zavrčím.

Putyka

"No... vypadá to, že tady toho asi moc nenajdu, tak budu muset asi vyrazit někam jinam pro radu. Nevíte náhodou o nějakém blízkém městě, kde by něco mohli vědět... Ale co už prostě někam půjdu a někam dojdu co..." zasměju se a pokusím se vstát. Zavrávorám.

"No dobře... možná budu potřebovat nejdřív trochu vystřízlivět." otočím se na hostinského. "Za kolik u Vás najdu pokoj na jednu noc? Nebo klidně i místo pod stolem... hlavně aby se to netočilo tolik jako tady..."