Andor.cz - Dračí doupě online

Starý ent

Rychle se zadrhnu a vrátím se k Lenoře, kterou podepřu.
,,Chtěl jsem se podívat nad linie, ale dostali nás."
Zadívám se na Lenoru a pak na Enta.
,,Nemáte... Neměl by jste tu nějakého dalšího enta, který by mě mohl nést? Nebo kdo by alespoň dopravil Lenoru do bezpečí? Chci přijít na to, jak mohu ten postup nemrtvých zastavit. Musí... Musí tam být někdo, nebo něco co je oživuje."
Zadívám se na enta a pak na Lenoru.
,,Vrátíš se domů. Já tam za tebou přijdu ano? Jestli to půjde tak nějaký ent tě odnese. Rozumíš má malá statečná dračice."
Dívám se na ní s povzbudivým úsměvem. Vím, že není malá, ale přeci jen... Vím jak se smála, když jsem jí toto říkával.
Znovu pozvednu hlavu k entovi.
,,Prosím vás."

Hospoda

Hmmm... místní, tak ti nevím, jak moc mi pomůžou...

Řádně se napiju a pokračuju v konverzaci. "A co vlastně děláte? Kováři? Horníci?" snažím se odhadnout, čím by se asi tak mohli živit. Potom ale změním téma.

"Ale co se budeme bavit o práci... To stejně nikoho pořádně nezajímá... Neslyšeli jste nějaké zajímavé příběhy? Něco, co by se dělo kolem?"

Na chvíli se odmlčím a rozhlédnu se po hospodě, jestli si nevšimnu někoho, kdo by přímo neseděl mezi místní osazenstvo. Ať už někoho ve zbroji a se zbraněmi nebo snad i někoho, kdo by nebyl trpaslík.

"Třeba nějaké příběhy o nájezdnících, kteří drancují trpasličí osady, nešušká se tu něco o nich?" dokončím svoje otázky.

Les

Trochu mi ztuhnou rysi, když si konečně uvědomím co se děje. Nechápu jak může být tady, když má být už mrtví, ovšem vůbec se mi to nezdá. Má být mrtví. Tohle je past. Zastavím se a chytím se za srdce. Trochu rychleji začnu dýchat a opřu se o svého koně, aby to vypadalo, že se mi udělalo nevolno. Musím hodně rychle něco vymyslet. Jsem přece ve svém lese. Tohle je můj domov! Nadechnu se a začnu se soustředit. Kořeny stromů začnu volat k těm, kteří nás obklíčili. Chci aby je svázali.

Alasseon a Lenora - V obětí smrti

Oba jste po náročném letu potlučení a unavení, bránit se proti přesile těchhle příšer by bylo dosti obtížné. Ale nemáte na výběr a tak se zkusíte, alespon nějak připravit.
Ti odporní vlci se proti vám vyřítili a první z nich skočili v nebezpečném gestu s rozevřenými tlamami proti vám, aby vás usmrtili.
Už vidíte jak na vás přistávají, když ze země vyrazí prudce tlusté a pevné šlahouny, nebo snad kořeny a ty se omotají kolem letících těl a pevně je sevřou.

Ozvou se dunivé kroky a za vašimi zády se vynoří starý ent, který už jednou měl tu čest s Alasseonem.
"Příšery temnoty můj les nedostanete!"
Burácí jeho rozhněvaný hlas a 3 vlky, které svírají kořeny ony kořeny rozdrtí nadranc, když ent sevře mohutnou ruku v pěst. Ostatní s kňučením utečnou. Tři rozmašírovaná těla pak klesnou k zemi, když kořeny zajedou zpátky do země.
"Co tu děláte mláďata tak daleko? Nebezpečí číhá blízko."
Bručí.

Nalaya - Pochod

Postupujete pomalu všichni dál. Ty, Arvin, vaši koně, elf který vás vede a asi dalších 10 okolo vás. Stále dumáš nad tím, kdes slyšela onen hlas až po hodině chůze která se ti zdá podivnými cestami a směrem ti vyblýskne vzpomínka.
S mužem jehož hlas jsi dnes slyšela jsi mluvila kdysi, když ti dělal na jedné z cest po zemi ochranu. O týden později od té chvíle jsi se dozvěděla že on a jeho družina padli tehdy do jakési léčky a zahynuli tam. Jak tedy může být zde?

Salanie - Hvozd

Přistála jsi tedy v hvozdu poblíž zkaženého územi na mýtině a rozhodla ses odpočívat. Usnula jsi ale ne na dlouho uslyšelaj si pohyb. A když jsi otevřela oči viděla jsi že se tvým směrem od zdravého lesa žene několik postav.

Tři podivní vlci kteří pádili co jim nohy stačily a až tvoje přítomnost je nějak uvedla do ostražitosti a bojového rozpoložení.

Araoth - Hospoda

Zdá se že sem přišli jen na lehko a nemají u sebe nic moc zvláštního. Teda až na oblečení a nějaký ten váček s penězi aby se mohli pořádně opít.
"Tuž smo místní a přišli jsme odpočinout od dení roboty. Je to zabíračka."
Zabručí jeden z nich těžko říci, který to vlastně byl.

Malari - Bojový let

Mezitím co dole začala bitevní vřava ty ses dál věnovala svému sokovi. Rychle jsi vystoupala nad něj a využila své výhody rychlosti. Pak ses zpustila zase dolů. Poraněný kostěný drak a nestihl včas zareagovat a tys mu chytla křídlo do spárů a promrzlou kost rozdrtila. Drak se zřídil se zavřeštěním dolů na prostranství nedaleko bitvy, kde se orzstříštil na miliony kousků.
"Dobrá práce."
Ozve se ti v hlavě hlas starého jezdce, který zní i docela unaveně.

Na lelkování není čas

Drakovi skoro nic neudělám, jak jinak, jsem proti němu dost malá, ale měla bych využí své rychlosti a snažit se mu zníčit křídlo...zrovna, když přemýšlím co dál ozve se roh a hned na to se ozve odpověď.
Posily?
pomyslím si a v srdci se mi zažehne plamen naděje..
Ty zmetku, zaplatíš...
pomyslím si nevrle. Rychle vyletím nad kostíka a v co nejvyší rychlosti mu zaútočím na kost, která drží křídlo po hromadě. 64 %

Hospoda

"Tož Grumiku, Hulgo na vaše!" řeknu a řádně si připiju. "Já jsem Araoth, těší mě." řeknu a představím se.
"Po dlouhé cestě pivo bodne, ale teď bych rád věděl, co vy dva tu vlastně děláte? Jste místní nebo taky jenom procházíte?"
Snažím se pomalu vyptávat svých pivních parťáků. Zároveň si je nenápadně prohlížím, abych zjistil, zda u sebe nemají něco, co by prozradilo odkud jsou a co dělají.

Únava

Je to již dlouho co jsem opustila svou rodinu. Od té doby se toulám krajinami a učím se mnoha novým věcem a poznávám svůj druh i když spíše jen z legend a pověstí. Nikoho sobě podobného kromě své rodiny jsem nikdy již nepoznala, ale nyní mám zvláštní pocit, jakoby mi má dračí duše našeptávala, že se mění časy a má rasa se znovu objevuje ve světě. Draci přicházejí, cítím to.

Bohužel také pociťuji to, že jsem velice dlouhou dobu neustala v ledu a neodpočala si. Prolétám na nějakým starým královstvím, jehož sláva již vybledla a ztratila se v zapomění. Pode mnou ubýhá rozsáhlý hvozd, ale to co mě na něm zaujalo nejvíce je jeho okraj, který se propadá v temnotě a hemží se to tam divnými tvory. Z té části hvozdu vyzařuje temnota a přesto mě to tam vábí a láká.

Začíná na mě doléhat únava a tak se rozhoduji, že se jí poddám. Začnu klesat mezi stromy hvozdu nedaleko onoho temného okraje, najdu si malou mýtinku na kterou se tak akorát vejdu, stočím se do klubíčka a během chvilky mi klesnou víčka. Jsem opravdu hrozně unavená, zafuním a usnu...

Cesta lesem

Pohlédnu na elfa, když nás upozorní na agresi a na to co by se nám mohlo potom stát. Jen potřesu hlavou a rozhlédnu se kolem, než se na něj znovu zadívám.

„ Víš… Kdybych ti chtěla ublížit… už bych to udělala… Ale já nemám proč ubližovat svým poddaným.“

Nakloním hlavu na stranu a zamračím se. Ten jeho hlas mi přijde povědomí, jen nevím odkud. A nedá mi to, abych nad tím nepřemýšlela. Vyplyne mi na mysli vzpomínka na setkání s tím co mě i Arvina poslal do limbu. O trochu víc se zamračím a dávám hodně dobrý pozor na to co se děje kolem a kam jdeme. Hlavně kam jdeme. A taky jestli se na mě nechce někdo vrhnout.

Temnota lesa

Vidím, jak se nás Al pokouší bránit. Sáhla jsem si na záda, ale až teď jsem si uvědomila, že vlastně všechny moje věci, včetně toho magického meče zůstali v té lidské pevnosti, jelikož jsem jako drak neměla pro ně využití. Tak trochu jsem proklela sama sebe kvůli tomu. Měla jsem chuť si jednu i vrazit, kdybych nebyla tak unavená.
,,Zkus se přeměnit! Slyšíš?"
Jeho hlas mě trochu probere.
"Promiň.... já se sotva držím na nohou..." pronesu tak aby mě slyšel. Ostatně nebyla jsem daleko od pravdy, jenže co vlastně teď zmůžu? Jedině doufat z zázrak...

Boj? Dost možná smrt


,,LENORO!!!"
Zařvu a sáhnu po falanze jež mám stále na zádech. Mé tělo se hnulo vpřed a já udělal parádu se sekem tak, abych prvního vlka zranil, popřípadě zabil ještě při letu. Mířím do hrudi a dávám do toho všechnu sílu. Adrenalin, který mě plní odvahou se zdá být velmi dobrý na zvládnutí této situace, ale musím být ostražitý.
,,Zkus se přeměnit! Slyšíš?"
Křiknu na ní znovu a snažím se, aby se k ní nedostali.