Andor.cz - Dračí doupě online

Nalaya - Cesta lesem

Ty i Arvin jste odevzdali své zbraně a pokračujete dál vedle kloní za doprovodu elfů, kteří ač sklonili luky, tak je mají stále v pohotovosti.
"Jestli se ale pokusíte o agresi zemřete."
Podotkne elf klidným rozvážným hlasem a pokračujete hodnou chvíli dál. Zdá se, že Arvin bedlivě sleduje okolí, aby měl o něm co největší přehled. Naopak tobě se zdá, že hlas onoho elfa, je ti povědomý nicméně, nejspíše je to jen doměnka.

Araoth - Hospoda

Přisedneš tedy k jedněm trpaslíkům, tedy jmenovitě jsou dva a už mají asi vypito. Hostinský se za chvíli přivalí s korbelem, který ti postaví na stůl. Trpaslíci se na tebe vysmátě podívají.
"Tož já sem Grumik a tohle je můj brácha Hulga!"
Rozpřáhne rukama trpaslík ve veselé gestikulaci.

Malari a Lopicia - Krásy oblohy

Malari se svým dočasným jezdcem se vrhla do boje a začala chrlit oheň ten zasáhl draka do hlavy a ten se stočil ožehnutý v letu jinam. Oheň nemá tak dokonalý účinek protože drak ej jen kostra, ale i tak udělal své. Zubama už pak kostěného draka nezasáhne. Ten se mezitím stočí a vrací se zpátky směremk vám, aby vás sundal z oblohy.
Pokud je Malari pozorná může zahlédnout množství postav, které se blíží z opačného směru než nemrtví a už jsou skoro u hradu. Pak zaduje mocně roh a z hradu mu příjde jiný v odpověd, nejspíše přicházejí posily.

Alasseon a Lenora - Temnota lesa

Bohužel na odlet asi nebude čas, jednak Lenora by tu neměla prostor k přeměně a jednat ti podivní vlci jsou už dost blízko. čtyři z nich vás obkličují a výhružně vrčí. Jakmile jsou si jistí svou výhodou zaútočí. Dva z nich se po vás vrhají vpřed s vyceněnými tesáky.

Salenie - Vzdušné proudy

Letíš už dlouho slunce je vysoko na obloze a ani nevíš kolika času si takto ztrávila. Už je to věčnost cos viděla nějakého dalšího člena svého rodu. Od dob, kdy Zářivá jednota upadla a vaše ochrana tak zeslábla jste vymizeli, každý se někde schoval a přežíval dle svého. Nyní však cítíš ve vzduchu změnu a také své druhy. Jsi si jistá, že ač je nevidíš nějací žijí a nebudou zase tak daleko. Nyní prolétáš nad královstvím Starého Dubu, tedy kdysi to bylo království, ale kdo ví zdali z něj ještě něco existuje. Nicméně z jedné strany rozlehlého hvozdu se táhne temnota, mrtvé stromy a podivné stvůry, které se tam pohybují jsou cítit dost nebezpečně. Asi by nebylo moudré je zkoumat blíže. Nicméně už nějakou dobu sis neodpočala.

píp...


Vyrážíme, ale přes to... Když se ohlédnu, tak spatřím nepřirozené vlky, kteří běží za námi.
,,Lenoro..."
Zhluboka se nadechnu a vydechnu.
,,Zvládneš odletět?"
Zeptám se jí a vymýšlím co s nimi.

Zběsilý útěk

Můj zvířecí dračí instinkt mi říkat, že je tu něco špatného, něco zlého.
Asi to nejrozumnější co jsme mohli v tuhle chvíly udělat, bylo prostě vzít nohy na ramena, stejně jako ti elfové před námi. Ovšem, daleko jsme se nedostali, když jsem zacítila a poté i uviděla podivnou mlhu, která rozhodně nebyla přirozená.
"Ale..." řeknu polohlasně a trochu jej zatahám za rukáv.
To vrčení, které se ozívalo za mými zády se mi nelíbilo. Pomalu jsem se otočila do zadu.
Fajn, teď se mi nelíbilo ani to co jsem viděla.

Boj

Když mi stařec řekne ať zaútočím na křídla, tak jen kývnu a nic neříkám.
Ten stařík, vůbec není stařík...
pomyslím si. Na staříka je až přespříliš čiperný. Teď si toho, ale nevšímám, děsím se té obludy, se kterou mám bojovat. Dávám si bacha na zuby té potvůrky. Ohněm té potvoře zaútočím na hlavu a pak se snažím útočit na křídla, stačilo by přelomit hlavni kost, která drží zbytek.
Útok na hlavu ohněm: 76 %
Útok na křídlo zubama: 19 %

Trpasličí hospoda

Jakmile vejdu do hospody, tak mám hned daleko lepší náladu. Pivo, muzika a veselí, to je něco, pro každého znaveného cestovatele. Porozhlédnu se po volném místě a přisednu si ke stolu k nějakým veselým trpaslíkům.

"Zdravím, smím si tu s Váma sednout na škopek?" optám se, zatímco už dosedám. Po očku také sleduji hostinského, protože, když před sebou to pivo vidím, tak jsem dostal obrovskou žízeň...

"Pane hostinský přineste mi pivo na stůl, ať tu nejsem na suchu!" zavolám jeho směrem, když se mihne poblíž. Poté se opět přesunu ke společníkům u stolu.

"Zdravím, jsem Araoth. Jak se jmenujete vy, ať vím jak na Vás volat, až Vás budu chtít pozvat taky na jedno?"

Domov, kde nejsem vítána?

Podívám se na elfa a následně i na Arvina. Nakonec potřesu hlavou, kdyby o mě elf věděl všechno, věděl by že jejich princezna ovládá živly. A že by neměli šanci, kdyby se na nás rozhodli zaútočit. Hlavně v rovném boji. Podívám se kolem a skousnu si ret. Vždyť jsem tu nebyla jenom pár dní. Jen pár dní. Nechápu, proč se toho tolik změnilo. A hlavně tak rychle.

Odevzdám své zbraně a zadívám se na Arvina, jestli jim dá své zbraně. Vezmu koně za uzdu a podívám se kolem.

„ Doufám, že skloníte ty luky, když už my sami nemáme zbraně.“

Nalaya - Lesní dobrodružství

To o čem si elfové s Nalayou povídají se mi vůbec nelíbí ač rozumím jen částečně.
"Tohle se mi vůbec nelíbí."
Bezděky když zahlédnu jak se Nalaya tváří a co říká na chvilku stitknu její ruku a pak zase pustím.
Elfové nás probodávají pohledem.
"Staniž se tedy, ale odevzdejte své zbraně."
Promluví elf lidsky a jeho druhové nás obklopí s uctivé vzdálenosti. Stále hrozí, že nás mohou provrtat šípy ze všech stran.

Araoth - Trpasličí hospoda

Když jsi vystřelil z kasáren začal jsi hledat nějakou místní putiku. To nebylo tak těžké už jen vývěsní štít U Proraženého korbelu a burácivý hluk, který se odtamtud line snad mluví za vše. Zvenku to vypadá na v celku útulnou kamenou hospůdku v trpasličím stylu, jak by taky ne že ano.

Když vcházíš nabízí se ti pohled na rozpálenou zábavu všude kolem. Samozřejmě zde jsou většinou obyvatelstva trpaslíci nikoli jiné rasy, avšak slyšíš a vidíš jak se všichni baví, pijí a její. Hudba hlasitě hraje a opař kouře z dýmek je taky docela silný. V podstatě si ani nikdo nevšiml, žes přišel. Přece jen v takovém dopuštění to snad ani možné není.

Lopicia a Malari - U pevnosti Trion

Malari se rychle snese dolů k hradbě a když natáhne pařát starý rytíř neváhá a skočí. Zachytí se ho a jakmile začne stoupat vyhoupne se jí obratně na hřbet. Takovou rychlost a mladický elán, by od něj v jeho věku asi nikdo nečekal. Když jste výše a chvíli letíte klidně uslyšíš jak se na chvíli rozesměje radostí. Pak však zase zvážní. Oba zbylí kostění draci se blíží a nemají v úmyslu vás pozdravit.
"Naše výhoda je v rychlosti jsi o trochu menší než oni. Využij toho. Když některému z nich dostatečně poškodíš křídlo zem se postará o zbytek.
Duní Malari jasně v hlavě hlas rytíře na jejích zádech.
Pak cítíš jak se na tobě pohne, aby měl lepší pozici.
"Loranek or tweleg!"
Volnou rukou zacílí na jednoho z draků a pak mu vystřelí z ruky kulička. Ta zasáhne jednu hostu do nohy a je vidět jak jí polovina té nohy zmrzla a znecitlivěla. Draci se dál ženou na svou kořist.

Lopicia mezitím dokazila až k celému dění. Armáda Trionu už dorazila totiž k cíli může to zahlédnout i Malari a burácivý pokčik obránců pevnosti to taky potvrzuje. Armáda se začíná valit směrem k řece, aby nepřítele zastavila a podpořila obránce.
Lopicia taky může vidět na nebi souboj menšího draka s někým na zádech a dvou kostěných. Proti obráncům pak přichází přes řeku horda nemrtvých. Bude to asi velice impozantní událost.

Alasseon a Lenora - Zběsilý útěk

Oba jste se tedy vysbírali na nohy a rozběhli, jak jen to šlo směrem za elfy. Běžíte, ale i tak pak uslyšíte šustění za sebou. Bezděky se ohlédnete a vidíte, jak se mezi stromy rozlévá nějaká nepřirozená a vás na zádech mrazící mlha a v ní rozeznáváte těla.

Je to skupina vlků ale nevypdají jako ti normálně, něco je na nich špatně a oči jim jen žhnou nehledě na to, že jsou o něco větší než ti normální.

Problém?


Když se vyškrábu na nohy ještě se zadívám směrem, kterým zmizeli elfové. Když však zaslechnu své jméno z Lenořiných úst jen se otočím a rychlým krokem se přesunu k ní a i když se mě zeptala, zda-li bych jí pomohl, dělám to tak nějak automaticky.
,,Jsi v pořádku? Můžeš chodit?"
Optám se jí, když jí postavím.
,,Budu tě podpírat, ale musíme jít za nimi... Kdo ví, co je mohlo takhle vyděsit. A teď ani jeden z nás není ve stavu, kdy by mohl bojovat."
S těmito slovy jí podepřu a otáčím se i s ní tím směrem, kterým utíkali ti elfové.

Zmatek v lese

Pomalu jsem se vysoukala na nohy a vrávoravě se na nich nějak pokoušela udržet. V hlavě mi dunělo, ale přesto jsem se nějak pokoušela rozpoznat, kdo to tu vlastně a kam utíkal. Rozeznala jsem jasně elfí postavy, ovšem co u nich mohlo vyvolat takoví strach? Elfy jen tak něco nevyděsí, ani nebušený orský berserk, tak co vyděsilo tyhle?
Odhrnu si vlasy z obličeje a nějak si je urovnám za uši, doufajíc, že tam tak zůstanou a nebudou mi překážet dál ve vidění.
"Ale?" zeptám se naprázdno. Rány na obličeji mě pálila.
"Ale? Můžeš... mi trochu.. pomoci..."